CURIA
rss
rozšířené vyhledávání
Prezentace

   
  corner-tpi  
 

Složení

Pravomoci

Řízení

Judikatura

   

 

up

Složení

vignette-tpi  

Tribunál se skládá alespoň z jednoho soudce z každého členského státu (44 soudců ve funkci ke dni 19. září 2016). Soudci jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států po konzultaci výboru pověřeného vydáním stanoviska ke vhodnosti kandidátů na funkce soudce. Soudci jsou jmenováni na dobu šesti let s možností opakovaného jmenování. Ze svého středu si volí předsedu, a to na dobu tří let.

Soudci vykonávají své funkce zcela nestranně a nezávisle. Na rozdíl od Soudního dvora neexistují u Tribunálu stálí generální advokáti. Tato funkce však může být výjimečně svěřena některému soudci.

Tribunál rozhoduje věci, jež jsou mu předloženy, v senátech, v nichž zasedají tři nebo pět soudců, nebo v určitých případech rozhoduje samosoudcem. Může rovněž zasedat ve velkém senátu (patnáct soudců), je-li to odůvodněno právní složitostí nebo důležitostí věci. Ze soudců jsou na období tří let voleni předsedové senátů, v nichž zasedá pět soudců. Tribunál má vlastní soudní kancelář, avšak pro své další potřeby využívá služeb administrativních a jazykových útvarů Soudního dvora.

up

Pravomoci

Tribunál je příslušný pro rozhodování o:

  • žalobách podaných fyzickými nebo právnickými osobami, jejichž předmětem je zrušení aktů orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, které jsou jim určeny nebo jimiž jsou bezprostředně a osobně dotčeny (jedná se například o žalobu podanou podnikem proti rozhodnutí Komise, jímž je tomuto podniku uložena pokuta), jakož i proti právním aktům s obecnou působností, které se jich bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření, nebo o žalobách podaných těmito osobami, jejichž předmětem je konstatování nečinnosti těchto orgánů, institucí nebo jiných subjektů
  • žalobách podaných členskými státy proti Komisi;
  • žalobách podaných členskými státy proti Radě ve věci aktů přijatých v oblasti státních podpor, ochranných obchodních opatření („dumpingu") a aktů, jimiž Rada vykonává prováděcí pravomoci;
  • žalobách na náhradu škody způsobené orgány, institucemi nebo jinými subjekty Evropské unie či jejich zaměstnanci;
  • žalobách opírajících se o smlouvy uzavřené Evropskou unií, které výslovně stanoví pravomoc Tribunálu;
  • žalobách v oblasti duševního vlastnictví namířených proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a proti Odrůdovému úřadu Společenství;
  • kasačních opravných prostředcích omezených na právní otázky, které jsou podány proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu;

Proti rozhodnutím Tribunálu lze podat ve lhůtě dvou měsíců k Soudnímu dvoru opravný prostředek omezený na otázky práva.

Ke dni 31. prosince 2014 bylo rozložení projednávaných věcí následující: 61 % přímých žalob; 34 % věcí z oblasti duševního vlastnictví a 5 % kasačních opravných prostředků a zvláštních řízení.  

up

Řízení

Tribunál má svůj vlastní jednací řád. Řízení se v zásadě skládá z písemné a ústní části. Řízení je zahájeno písemnou žalobou podanou advokátem nebo zmocněncem a zaslanou soudní kanceláři. Hlavní body žaloby jsou zveřejněny ve sdělení v Úředním věstníku Evropské unie, a to ve všech úředních jazycích. Vedoucí soudní kanceláře doručí žalobu protistraně, která má dvouměsíční lhůtu k předložení žalobní odpovědi. V případě přímých žalob může žalobce v zásadě předložit ve stanovené lhůtě repliku, na niž může žalovaný odpovědět duplikou.

Každá osoba, která doloží právní zájem na řešení sporu předloženého Tribunálu, jakož i členské státy a orgány Unie mohou vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci. Vedlejší účastník předkládá vyjádření na podporu nebo zamítnutí návrhových žádání jednoho z účastníků řízení, na něž mohou účastníci řízení následně odpovědět. Během případné ústní části řízení se koná veřejné jednání. V jeho průběhu mohou soudci klást otázky zástupcům účastníků řízení. Soudce zpravodaj shrne ve stručné zprávě k jednání tvrzené skutečnosti, argumentaci každého účastníka řízení, případně vedlejších účastníků řízení. Tento dokument je veřejnosti dostupný v jednacím jazyce.

Poté se koná porada soudců na základě návrhu rozsudku vypracovaného soudcem zpravodajem. Rozsudek se vyhlašuje na veřejném zasedání.

Řízení před Tribunálem je bezplatné. Tribunál naproti tomu nehradí výdaje advokáta, který je oprávněn působit jako právní zástupce před soudem některého členského státu, kterým se účastníci řízení musejí nechat zastupovat. Nicméně jakákoli osoba, která není schopna uhradit náklady řízení, může požádat o poskytnutí bezplatné právní pomoci.

Řízení o předběžném opatření

Žaloba podaná k Tribunálu nemá za následek odklad výkonu napadeného aktu. Tribunál však může odklad jeho výkonu nebo jiná předběžná opatření nařídit. Předseda Tribunálu nebo případně místopředseda rozhodne o takovém návrhu odůvodněným usnesením.

Návrhu na předběžné opatření je vyhověno pouze při splnění následujících tří podmínek:

  1. 1. žaloba ve věci samé se nesmí prima facie jevit jako neopodstatněná
  2. navrhovatel musí prokázat naléhavost opatření, bez nichž by utrpěl závažnou a nenapravitelnou újmu,
  3. předběžná opatření musejí zohlednit vyváženost zájmů účastníků řízení a veřejného zájmu.

Usnesení má předběžný charakter a nijak nepředjímá rozhodnutí Tribunálu ve věci v hlavním řízení. Lze proti němu mimoto podat opravný prostředek k místopředsedovi Soudního dvora.

Zrychlené řízení

Toto řízení umožňuje Tribunálu rychle rozhodnout o meritu sporu ve věcech považovaných za obzvláště naléhavé. Žádost o zrychlené řízení může podat žalobce nebo žalovaný. Tribunál o něm může rozhodnout i bez návrhu.

Jazykový režim

Tato rubrika se aktualizuje.

Schéma řízení

 Tato rubrika se aktualizuje.

up

Judikatura

 

Životní prostředí a spotřebitelé

Unie zakazuje obchodování s produkty z tuleňů, ledaže byly získány při tradičních lovech tuleňů pořádaných Inuity, které přispívají k jejich živobytí. V roce 2013 Tribunál potvrdil platnost tohoto zákazu. Dospěl totiž k závěru, že vzhledem k různým pravidlům, která přijaly členské státy v oblasti obchodování s produkty z tuleňů, má Unie právo harmonizovat pravidla obchodování s těmito produkty, aby zabránila narušení trhu a současně zohlednila dobré životní podmínky zvířat.

Inuit Tapiriit Kanatami v. Komise, T‑526/10, 25. dubna 2013

 

Na území Unie mohou být geneticky modifikované organismy (GMO) uváděny na trh pouze s povolením. V roce 2010 Komise povolila uvedení geneticky modifikovaného bramboru Amflora na trh poté, co obdržela vědecké stanovisko, podle něhož tento brambor nepředstavuje riziko pro zdraví lidí ani pro životní prostředí. Tribunál povolení vydané Komisí zrušil kvůli procesní vadě, jelikož Komise nepředložila návrh povolení příslušným výborům.

Maďarsko v. Komise, T‑240/10, 13. prosince 2013

 

Volný pohyb služeb

Podle unijního práva musí být možné události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, vysílat nejen prostřednictvím placeného televizního vysílání, ale i prostřednictvím volně dostupného televizního vysílání. V roce 2011 Tribunál potvrdil, že členský stát může stanovit, že vysílání všech fotbalových zápasů mistrovství světa a mistrovství Evropy bude volně dostupné. Tribunál odůvodnil toto rozhodnutí právem veřejnosti na informace a nezbytností zajistit široký přístup veřejnosti k televiznímu přenosu těchto událostí.

FIFA v. Komise, T‑385/07, 17. února 2011

 

Právo orgánů EU

V roce 2007 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) výzvu k vyjádření zájmu za účelem přijetí smluvních zaměstnanců evropskými orgány. Tato oznámení byla zveřejněna pouze v němčině, angličtině a francouzštině. Tribunál výzvu zrušil kvůli jazykové diskriminaci, jelikož její zveřejnění ve třech jazycích zabránilo některým potenciálním uchazečům seznámit se s ní a zvýhodňovalo německy, anglicky a francouzsky mluvící uchazeče.

Itálie v. Komise, T‑205/07, 3. února 2011

 

Ochranné známky – duševní a průmyslové vlastnictví

V roce 2012 Tribunál rozhodl, že označení VIAGUARA nelze zapsat jako ochrannou známku Společenství pro nápoje kvůli ochranné známce VIAGRA zapsané pro léčivé přípravky. Tribunál uznal, že nápoje a léčivé přípravky jsou rozdílné výrobky, avšak konstatoval, že označení VIAGUARA může neoprávněně těžit z dobrého jména ochranné známky VIAGRA: spotřebitel by totiž mohl být veden ke koupi nápojů ve víře, že budou mít podobné vlastnosti jako léčivý přípravek (zejména zvýšení libida).

Viaguara v. OHIM, T‑332/10, 25. ledna 2012

 

Společnost Apple Corps, založená slavnou rockovou skupinou „The Beatles“, nesouhlasila se zapsáním slova „BEATLE“ pro elektrické invalidní vozíky určené osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Tribunál jí dal za pravdu, když konstatoval, že slovo „BEATLE“ by mohlo těžit neoprávněný prospěch z dobrého jména a trvalé atraktivity ochranných známek (THE) BEATLES společnosti Apple Corps. Osoby s omezenou schopností pohybu a orientace by totiž mohly být přitahovány velmi pozitivním obrazem svobody, mládí a pohybu spojeným s ochrannými známkami společnosti Apple Corps.

You-Q v. OHIM, T‑369/10, 29. března 2012

 

V roce 2010 chtělo Monako zajistit ochranu mezinárodní ochranné známky „MONACO“ v EU, což bylo zamítnuto, mimo jiné pro zábavní, sportovní a ubytovací služby. Tribunál toto rozhodnutí potvrdil: výraz MONACO, zejména z důvodu proslulosti jeho knížecí rodiny, organizace automobilových závodů formule 1 a cirkusového festivalu, evokuje zeměpisné území a označuje čistě zeměpisný původ nebo místo určení dotčených služeb. V EU jej tedy nelze chránit jako ochrannou známku.

MEM v. OHIM (MONACO), T‑197/13, 15. ledna 2015

 

Hospodářská soutěž

V roce 2004 uložila Komise společnosti Microsoft pokutu 497 milionů eur, jelikož měla za to, že tato společnost zneužila svého dominantního postavení, neboť léta odmítala poskytnout svým konkurentům informace umožňující vývoj a distribuci alternativních řešení kompatibilních s operačním systémem Windows. Tribunál potvrdil pokutu v rozsudku z roku 2007. V roce 2008 uložila Komise společnosti Microsoft pokutu ve výši 899 milionů eur za neochotu splnit povinnosti vyplývající z rozhodnutí z roku 2004 a poskytnout svým konkurentům předmětné informace ve stanovené lhůtě a za přiměřený poplatek. Tribunál analýzu Komise potvrdil, ale snížil pokutu na 860 milionů eur, aby zohlednil skutečnost, že Komise společnosti Microsoft dočasně povolila pokračovat v určitém jednání.

Microsoft v. Komise, T‑201/04, 17. září 2007, a T‑167/08, 27. června 2012

 

V roce 2009 uložila Komise dvě pokuty ve výši 553 milionů eur německé společnosti E.ON a francouzské společnosti GDF Suez. Vytýkala jim, že uzavřely kartelovou dohodu, jež zakazovala jedné každé z těchto společností prodávat na vnitrostátním trhu té druhé plyn vedený z Ruska do Německa a Francie. Tribunál analýzu Komise potvrdil, ale pokuty snížil na 320 milionů eur, aby zohlednil pochybení Komise ohledně doby trvání kartelové dohody (která trvala o rok méně, než uvedla Komise).

E.ON Energie AG v. Komise, T‑360/09, a GDF Suez v. Komise, T‑370/09, 29. června 2012

 

Organizace pro kolektivní správu spravují autorská práva zejména k hudebním dílům. Povolují komerčním uživatelům, kteří o to požádají, právo za odměnu díla užívat. V roce 2008 Komise konstatovala, že 24 takových organizací omezilo hospodářskou soutěž tím, že licenci k užití některých hudebních děl omezily pouze na své vnitrostátní území. Tribunál analýzu Komise pro nedostatek důkazů vyvrátil, poněvadž územní omezení licencí lze spíš vysvětlit nutností účinně bojovat proti neoprávněnému užívání hudebních děl.

CISAC v. Komise, T‑442/08, 12. dubna 2013

 

V roce 2011 Komise konstatovala, že spojení plánované společností Microsoft k získání kontroly nad společností Skype je slučitelné s unijním právem. Dva konkurenti společnosti Skype podali žalobu k Tribunálu, přičemž se dovolávali protisoutěžních účinků vyvolaných plánovaným spojením. Tribunál však rozhodnutí Komise potvrdil. Konstatoval, že spojení neomezuje hospodářskou soutěž na trhu internetové komunikace široké veřejnosti ani na trhu internetové komunikace podniků.

Cisco Systems a Messagenet v. Komise, T‑79/12, 11. prosince 2013

 

Státní podpory

V Rakousku nesou náklady vynaložené státem na podporu zelené elektřiny všichni spotřebitelé elektřiny. V roce 2008 chtěl rakouský stát omezit hrazení těchto nákladů pro energeticky náročné podniky. Komise však dospěla k závěru, že toto omezení představuje státní podporu neslučitelnou s unijním právem. Tribunál jí dal za pravdu, když konstatoval, že takové omezení představuje formu osvobození od parafiskálního odvodu zvýhodňující některé podniky na úkor jiných, aniž je toto rozdílné zacházení odůvodněno z hlediska sledovaného cíle. Tato podpora kromě toho není slučitelná s pokyny ke státní podpoře na ochranu životního prostředí.

Rakousko v. Komise, T‑251/11, 11. prosince 2014

 

ING je nizozemská finanční instituce poskytující bankopojištění. V kontextu finanční krize jí Nizozemsko poskytlo podporu v podobě kapitálového vkladu, přičemž podmínky jeho zpětného splacení se časem změnily. Komise měla za to, že tyto nové podmínky vedly k dodatečné státní podpoře ve výši 2 miliardy eur. Tribunál však konstatoval, že nelze dopět k závěru o existenci státní podpory, jelikož Komise nezkoumala, zda soukromý investor ve stejné situaci jako nizozemský stát by odmítl s takovou změnou podmínek zpětného splacení, a tedy s dodatečným zvýhodněním souhlasit.

Nizozemsko v. Komise, T‑29/10, T‑33/10, 2. března 2012

 

Italské letecké společnosti Alitalia, která se potýkala se závažnými finančními obtížemi, poskytl italský stát v roce 2008 úvěr ve výši 300 milionů eur a přitom se rozhodl prodat svůj podíl ve společnosti. Komise kvalifikovala úvěr poskytnutý společnosti Alitalia jako protiprávní (protože soukromý investor ve stejné situaci by jej neposkytl), ale povolila prodej aktiv, bude-li uskutečněn za tržní cenu. Společnost Ryanair, která měla za to, že společnosti Alitalia byly poskytnuty státní podpory neslučitelné s unijním právem, podala žalobu k Tribunálu, který potvrdil analýzu Komise ve všech bodech.

Ryanair v. Komise, T‑123/09, 28. března 2012

 

Zemědělství

V roce 2011 Komise zavedla povinné označování citrusového ovoce, které je po sklizni ošetřeno konzervačními nebo jinými chemickými látkami. Španělsko navrhlo, aby Tribunál tuto povinnost zrušil, jelikož se vztahuje pouze na producenty citrusového ovoce – a nikoliv na producenty jiného ovoce ošetřovaného po sklizni – a je tak diskriminační. Tribunál nicméně konstatoval, že na rozdíl od tohoto jiného ovoce (banánů, dýní, melounů) mohou být slupky citrusového ovoce použity v kuchyni, takže povinnost označování zajišťuje bez jakékoliv diskriminace jednotnou a vysokou úroveň ochrany spotřebitelů.

Španělsko v. Komise, T‑481/11, 13. listopadu 2014

 

Veřejné zdraví

Orphacol je léčivý přípravek určený k léčbě vzácných, ale závažných onemocnění jater, která mohou vést u kojenců k úmrtí. V roce 2009 požádala francouzská společnost Laboratoires CTRS Komisi o registraci tohoto léčivého přípravku, což Komise odmítla jelikož CTRS neprokázala výsledky klinických studií. Tribunál toto rozhodnutí zrušil a konstatoval, že podle použitelných ustanovení nebyla CTRS povinna takové výsledky předložit, jelikož aktivní látky tohoto léčivého přípravku mají dobře zavedené léčebné použití v Unii po dobu alespoň 10 let.

Laboratoires CTRS v. Komise, T‑301/12, 4. července 2013

 

Vnější vztahy EU

Omezující opatření nebo „sankce“ představují zásadní nástroj zahraniční politiky, kterým chce Unie podnítit změnu politiky nebo jednání určité země. Mohou mít podobu zbrojního embarga, zmrazení majetku, zákazu cestování na území Unie, zákazu dovozu a vývozu atd. Mohou být namířeny proti vládám, společnostem, fyzickým osobám, jakož i skupinám či organizacím (například teroristickým skupinám).

Vedle teroristických organizací jako je Al-Kajdá bylo předmětem sankcí ze strany Rady Unie již přibližně třicet zemí, mezi nimi Afghánistán, Bělorusko, Pobřeží slonoviny, Egypt, Írán, Libye, Rusko, Sýrie, Tunisko, Ukrajina nebo Zimbabwe.

 

V případě Eyada Makhloufa (bratrance Bašára Asáda) zmrazila Rada jeho finanční prostředky z důvodu, že je bratrem Ramiho Makhloufa (jednoho z nejmocnějších syrských podnikatelů) a důstojníkem generálního ředitelství zpravodajské služby podílející se na represích namířených proti syrskému civilnímu obyvatelstvu. Tribunál zmrazení potvrdil, přičemž konstatoval, že E. Makhlouf nepředložil důkazy umožňující vyvrátit tvrzení, že podporuje syrský režim. Stejně tak nebylo porušeno právo E. Makhloufa na obhajobu, jelikož měl možnost se proti Radě účinně hájit.

Makhlouf v. Rada, T‑383/11, 13. září 2013

 

V roce 2010 byly zmrazeny prostředky íránské společnosti Fulmen a jejího ředitele, protože podle Rady byli zapojeni do instalace elektrického vybavení na tajném místě, které sloužilo pro íránský jaderný program. Tribunál však toto zmrazení zrušil: dospěl k závěru, že Rada vycházela pouze z nepodložených tvrzení a neprokázala působení společnosti Fulmen a jejího ředitele na předmětném místě. Tribunál rozhodl, že povinností Rady bylo takové důkazy předložit.

Fulmen a Fereydoun Mahmoudian v. Rada, T‑439/10 a T‑440/10, 21. března 2012

 

Hospodářská politika

„Ústřední protistrany“ jsou finanční instituce, které zajišťují zúčtování určitých transakcí tím, že spravují úvěrové riziko smluvních stran. V roce 2011 uložila ECB ústředním protistranám, které provádějí transakce v eurech, povinnost být umístěny na území eurozóny. Spojené království, které do této zóny nepatří, navrhlo zrušení této povinnosti, jelikož znevýhodňuje britské ústřední protistrany. Tribunál mu dal za pravdu, když konstatoval, že ECB nemá pravomoc takový požadavek umístění stanovit.

Spojené království v. ECB, T‑496/11, 4. března 2015

 

Přístup k dokumentům

V roce 2009 požádala nizozemská europoslankyně Sophie Int’ Veld Radu o přístup ke stanovisku její právní služby k zahájení jednání mezi Unií a USA o budoucí dohodě SWIFT (dohoda umožňující americkým orgánům přístup k evropským bankovním údajům za účelem boje proti terorismu). Rada odmítla přístup k tomuto stanovisku v plném rozsahu. Tribunál toto odmítnutí částečně zrušil (a sice pokud jde o vše, co se netýká konkrétního obsahu dohody a pokynů k jednání): konstatoval, že Rada – při ověřování, zda zpřístupnění předmětných částí může být odůvodněno převažujícím veřejným zájmem – neprokázala konkrétními skutečnostmi existenci nebezpečí porušení ochrany právního poradenství ani nezohlednila, že se dotčené stanovisko týká specifické oblasti ochrany osobních údajů.

In’t Veld v. Rada, T‑529/09, 4. května 2012

 


up

.