CURIA
rss
rozšířené vyhledávání
Soud pro veřejnou službu

Paul J. Mahoney
Paul J. Mahoney

narozen v roce 1946; studia práv (Master of Arts, univerzita v Oxfordu, 1967; Master of Laws, University College London, 1969); vyučující, University College London (1967-1973); barrister (Londýn, 1972-1974); rada, vrchní rada u Evropského soudu pro lidská práva 1974-1990); profesor práv hostující na univerzitě v Saskatchewan, Saskatoon, Kanada (1988); vedoucí personálního oddělení Rady Evropy (1990-1993); vedoucí odboru (1993-1995), náměstek vedoucího soudní kanceláře (1995-2001), vedoucí kanceláře Evropského soudu pro lidská práva (2001 - září 2005); předseda Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 6. října 2011.

Sean Van Raepenbusch
Sean Van Raepenbusch

narozen v roce 1956; diplom v oboru právo (Svobodná univerzita v Bruselu, 1979); zvláštní diplom v oboru mezinárodní právo (Brusel, 1980); doktor práv (1989); odpovědný za právní útvar Société anonyme du canal et des installations maritimes v Bruselu (1979-1984); úředník u Komise Evropských společenství (generální ředitelství pro sociální věci, 1984-1988); člen právní služby Komise Evropských společenství (1988-1994); referendář u Soudního dvora Evropských společenství (1994-2005); vyučující na univerzitním středisku v Charleroi (mezinárodní a evropské sociální právo, 1989-1991), na univerzitě v Mons-Hainaut (evropské právo, 1991-1997), na univerzitě v Lutychu (právo evropské veřejné služby, 1989-1991; institucionální právo Evropské unie, 1995-2005; evropské sociální právo, 2004-2005) a od roku 2006 na svobodné univerzitě v Bruselu (institucionální právo Evropské unie); četné publikace v oblasti evropského sociálního práva a institucionálního práva Evropské unie; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005; předseda Soudu pro veřejnou službu 07.10.2011 do 31. srpna 2016

Heikki Kanninen
Heikki Kanninen

narozen v roce 1952; vystudoval Vysokou školu obchodní v Helsinkách a právnickou fakultu univerzity v Helsinkách; referendář Nejvyššího správního soudu ve Finsku; generální tajemník výboru pro reformu právní ochrany ve veřejné správě; vrchní rada Nejvyššího správního soudu; generální tajemník výboru pro reformu správního soudnictví, poradce na legislativním odboru ministerstva spravedlnosti; zástupce vedoucího kanceláře Soudního dvora ESVO; referendář Soudního dvora Evropských společenství; soudce Nejvyššího správního soudu (1998-2005); člen odvolacího senátu pro uprchlíky; místopředseda výboru pro rozvoj finských soudních orgánů; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 6. října 2009; soudce Tribunálu od 7. října 2009; místopředseda Tribunálu od 17. září 2013.

Haris Tagaras
Haris Tagaras

narozen v roce 1955; diplom v oboru právo (univerzita v Soluni, 1977); zvláštní diplom v oboru evropského práva (Institut evropských studií Svobodné univerzity v Bruselu, 1980); doktor práv (univerzita v Soluni, 1984); právník-lingvista u Rady Evropských společenství (1980-1982); badatel ve středisku mezinárodního a evropského hospodářského práva v Soluni (1982-1984); rada u Soudního dvora Evropských společenství a u Komise Evropských společenství (1986-1990); profesor v oboru práva Společenství, mezinárodního práva soukromého a lidských práv na univerzitě Panteion v Aténách (od roku 1990); externí spolupracovník pro evropské věci na ministerstvu spravedlnosti a člen Stálého výboru pro Luganskou úmluvu (1991-2004); člen Národní komise pro hospodářskou soutěž (1999-2005); člen Národní komise pro telekomunikace a pošty (2000-2002); člen advokátní komory v Soluni, advokát u kasačního soudu; zakládající člen Unie evropských advokátů (UAE); přidružený člen Mezinárodní akademie srovnávacího práva; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 6. října 2011.

Irena Boruta
Irena Boruta

narozena v roce 1950; studium práv na univerzitě ve Vratislavi (1972), doktorka práv (Lodž 1982); advokátka u advokátní komory Polské republiky (od roku 1977); hostující badatelka (univerzita v Paříži X, 1987-1988; univerzita v Nantes, 1993-1994); expertka Solidarity (1995-2000); profesorka v oboru evropského pracovního a sociálního práva na univerzitě v Lodži (1997-1998 a 2001-2005), profesorka na Vyšší obchodní škole ve Varšavě (2002), profesorka pracovního práva a práva sociálního zabezpečení na Univerzitě kardinála Stefana Wyszyńského ve Varšavě (2002-2005); náměstkyně ministra práce a sociálních věcí (1998-2001); členka vyjednávacího výboru pro přistoupení Polské republiky k Evropské unii (1998-2001); zástupkyně polské vlády u Mezinárodní organizace práce (1998-2001); autorka několika publikací o evropském pracovním a sociálním právu; soudkyně Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 7. října 2013.

Stéphane Gervasoni
Stéphane Gervasoni

narozen v roce 1967; diplom na Institutu politických věd (Institut d'études politiques) v Grenoblu (1988) a École nationale d'administration (1993); auditeur u Státní rady (Conseil d'État) [soudce zpravodaj v oddělení soudní agendy (1993-1997) a člen oddělení pro sociální záležitosti (1996-1997)]; maître des requêtes u Státní rady (1996-2008); docent na Institutu politických věd v Paříži (1993-1995); commissaire du gouvernement u commission spéciale de cassation des pensions (zvláštní kasační komise v oblasti důchodů) (1994-1996); právní poradce ministerstva pro veřejnou službu a města Paříže (1995-1997); generální tajemník prefektury departementu Yonne, podprefekt okresu (arrondissement) Auxerre (1997-1999); generální tajemník prefektury departementu Savojsko, podprefekt okresu Chambéry (1999-2001); referendář u Soudního dvora Evropských společenství (2001-2005); řádný člen přezkumné komise Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) (2001-2005); soudce Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (2005-2011, předseda senátu v letech 2008 až 2011); conseiller d'Etat, zástupce předsedy osmého senátu pro soudní agendu (2011-2013); člen přezkumné komise Evropské kosmické agentury (2011-2013); soudce Tribunálu od 16. září 2013

Horstpeter Kreppel
Horstpeter Kreppel

narozen v roce 1945; univerzitní studia v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem (1966-1972); první státní zkouška (1972); justiční čekatel ve Frankfurtu nad Mohanem (1972-1973 a 1974-1975); Collège d'Europe v Bruggách (1973-1974); druhá státní zkouška (Frankfurt nad Mohanem, 1976); zaměstnán na Spolkovém úřadě práce a jako advokát (1976); soudce u pracovního soudu (Spolková země Hesensko, 1977-1993); vyučující na Fachhochschule für Sozialarbeit ve Frankfurtu nad Mohanem a na Verwaltungsfachhochschule ve Wiesbadenu (1979-1990); národní expert u právní služby Komise Evropských společenství (1993-1996 a 2001-2005); atašé pro sociální věci na velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Madridu (1996-2001); soudce u pracovního soudu ve Frankfurtu nad Mohanem (únor - září 2005); soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 13. duben 2016.

Maria Isabel Rofes i Pujol
Maria Isabel Rofes i Pujol

narozena v roce 1956; studium práv (licenciatura en derecho, Universidad de Barcelona, 1981); specializace v mezinárodním obchodu (Mexiko, 1983); studium evropské integrace (Obchodní komora v Barceloně, 1985) a práva Společenství (Escola d'Administació Pública de Catalunya, 1986); úřednice v Generalitat de Catalunya (členka právní služby na ministerstvu průmyslu a energie, duben 1984 - srpen 1986); členka advokátní komory v Barceloně (1985-1987); rada, poté vrchní rada v oddělení výzkumu a dokumentace Soudního dvora Evropských společenství (1986-1994); referendářka Soudního dvora (kabinet generálního advokáta Ruiz-Jaraba Colomera, leden 1995 - duben 2004; kabinet soudce Lõhmuse, květen 2004 - srpen 2009); lektorka práva soudních sporů Společenství, právnická fakulta (Universitat Autònoma v Barceloně, 1993-2000); četné publikace a kurzy v oblasti evropského sociálního práva; členka odvolacího senátu Odrůdového úřadu Společenství (2006-2009); soudkyně Soudu pro veřejnou službu od 7. října 2009 do 13. duben 2016.

Ezio Perillo
Ezio Perillo

narozen v roce 1950; doktor práv a advokát zapsaný v advokátní komoře v Padově; asistent a poté řádný výzkumný pracovník v oboru občanské a srovnávací právo na právnické fakultě univerzity v Padově (1977–1982); vyučující práva Společenství na Collegio Europeo v Parmě (1990–1998) a na právnických fakultách v Padově (1985–1987), v Maceratě (1991–1994), v Neapoli (1995) a na univerzitě Statale v Miláně (2000–2001); člen vědeckého výboru „Master in European Integration“ na univerzitě v Padově; úředník Soudního dvora, ředitelství knihovny, výzkumu a dokumentace (1982–1984); referendář u generálního advokáta G. F. Manciniho (1984–1988); právní poradce generálního tajemníka Evropského parlamentu Enrica Vinciho (1988–1993); v tomtéž orgánu rovněž vedoucí odboru v rámci právní služby (1995–1999); ředitel pro legislativní záležitosti a dohodovací řízení, interinstitucionální vztahy a vztahy s vnitrostátními parlamenty (1999–2004); ředitel ředitelství pro vnější vztahy (2004–2006); ředitel legislativních záležitostí právní služby (2006–2011); autor mnoha publikací v oboru italského občanského práva a práva Evropské unie; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2011 do 31. srpna 2016; soudce Tribunálu od 19. září 2016.

René Barents
René Barents

narozen v roce 1951; diplom v oboru právo a v oboru ekonomie (Erasmova univerzita Rotterdam, 1973); doktor práv (univerzita v Utrechtu, 1981); výzkumný pracovník v oboru evropské právo a mezinárodní ekonomické právo (1973–1974) a přednášející evropského práva a ekonomického práva na Evropském institutu univerzity v Utrechtu (1974–1979) a na univerzitě v Leidenu (1979– 1981); referendář na Soudním dvoře Evropské unie (1981–1986), vedoucí oddělení statutárních práv Soudního dvora Evropské unie (1986–1987); člen právní služby Evropské komise (1987– 1991); referendář na Soudním dvoře Evropské unie (1991–2000); vedoucí odboru (2000–2009) poté ředitel ředitelství „Výzkum a dokumentace“ Soudního dvora Evropské unie (2009–2011); řádný profesor (1988–2003) a čestný profesor (od 2003) evropského práva na univerzitě v Maastrichtu; poradce odvolacího soudu v 's-Hertogenbosch (1993–2011); člen Královské akademie věd Nizozemska (od 1993); četné publikace v oboru evropské právo; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2011 do 31. srpna 2016; od 19. září 2016 soudce Tribunálu.

Kieran Bradley
Kieran Bradley

narozen v roce 1957; diplom v oboru právo (Trinity College, Dublin, 1975-1979); asistent pro potřeby rešerší senátorky Mary Robinson (1978-1979 a 1980); stipendium „Pádraig Pearse“ ke studiu na Collège d'Europe (Bruggy, 1979); postgraduální studium evropského práva na Collège d'Europe (1979-1980); diplom Master of Law na univerzitě v Cambridge (1980-1981); stážista v Evropském parlamentu (Lucemburk, 1981); úředník sekretariátu právního výboru Evropského parlamentu (Lucemburk, 1981-1988); člen právní služby Evropského parlamentu (Brusel, 1988-1995); referendář Soudního dvora (1995-2000); přednášející evropského práva na Harvard Law School (2000); člen právní služby Evropského parlamentu (2000-2003), poté vedoucí oddělení (2003-2011) a ředitel (2011); autor početných publikací; soudce Soudu pro veřejnou službu od 06.10.2011 do 31. srpna 2016.

Jesper Svenningsen
Jesper Svenningsen

narozen v roce 1966; studium práva (Candidatus juris) na univerzitě v Aarhusu (1989); advokátní koncipient u právního poradce dánské vlády (1989–1991); referendář na Soudním dvoře u generálního advokáta Gulmanna (1991–1993); zápis do seznamu advokátů dánské advokátní komory (1993); advokát u právního poradce dánské vlády (1993–1995); vysokoškolský učitel evropského práva na univerzitě v Kodani; přednášející v lucemburské pobočce Evropského institutu veřejné správy (EIPA) (1995–1997); advokát v Bruselu (1997); přednášející a poté pověřený ředitel EIPA, Lucemburk (1997–1999); administrátor u právní služby Kontrolního úřadu ESVO (1999–2000); úředník Soudního dvora (2000–2013); referendář na Soudním dvoře u soudce Gulmanna (2003 až 2006) a soudce Bay Larsena (2006 až 2013); soudce Soudu pro veřejnou službu od 7. října 2013 do 31. srpna 2016; od 19. září 2016 soudce Tribunálu.

João Sant
João Sant'Anna

narozen v roce 1957; získal vysokoškolský diplom v oboru právo na Klasické univerzitě v Lisabonu (1980); asistent správního práva na Klasické univerzitě v Lisabonu (1979-1980); studium v oblasti duševního vlastnictví na Institutu Maxe Plancka v Mnichově (1982-1984); administrátor a poté vedoucí oddělení ministerstva vnitra (1980-1986); advokát zapsaný u lisabonské advokátní komory (1981-1986); v rámci Evropského parlamentu administrátor na generálním ředitelství pro informace a vztahy s veřejností (1986-1987), na generálním ředitelství pro výzkum a studium (1987-1992), na generálním ředitelství pro personál, rozpočet a finance (1992-1996) a v právní službě (1996-2000); vedoucí správního a finančního oddělení (2000-2007) poté ředitel právního oddělení (2007-2011) a ředitelství A (2012-2015) úřadu evropského ombudsmana; soudce Soudu pro veřejnou službu od 13. dubna do 31. srpna 2016.

 

Alexander Kornezov
Alexander Kornezov

narozen v roce 1978; diplom v oboru právo na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (2002) a LL. M. v oboru evropské právo na Collège d'Europe v Bruggách (2004); doktor práv (2008); advokát zapsaný u advokátní komory v Bruselu (2004–2006); přednášející procesního práva Evropské unie na Univerzitě národního a světového hospodářství v Sofii (2008–2012) a na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (2010–2013); externí vyučující práva Evropské unie a mezinárodního soukromého práva na bulharské akademii věd (od roku 2014); hostující lektor na Univerzitě v Cambridge a na Katolické univerzitě v Lovani; referendář na Soudním dvoře (2007– 2016); zakladatel a člen řídícího výboru bulharského spolku pro evropské právo; šéfredaktor časopisu pro evropské právo Evropejski praven pregled; autor četných publikací o evropském právu; soudce Soudu pro veřejnou službu od 13. dubna 2016 do 31. srpna 2016; od 19. září 2016 soudce Tribunálu.

Waltraud Hakenberg
Waltraud Hakenberg

narozena v roce 1955; studia práv v Řezně a Ženevě (1974-1979); první státní zkouška (1979); postgraduální studia v oboru právo Společenství na Collège d'Europe v Bruggách (1979-1980); justiční čekatelka v Řezně (1980-1983); doktorka práv (1982); druhá státní zkouška (1983); advokátka v Mnichově a Paříži (1983-1989); úřednice Soudního dvora Evropských společenství (1990-2005); referendářka Soudního dvora Evropských společenství (kabinet soudce Janna, 1995-2005); vyučující na několika univerzitách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Rusku; honorární profesorka na univerzitě v Sársku (od roku 1999); členka různých právních výborů, sdružení a porot; četné publikace v oblasti práva a soudní agendy Společenství; vedoucí kanceláře Soudu pro veřejnou službu od 30.listopadu 2005 do 31. 08. 2016

.