USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
25. února 2014
Věc F‑155/12
Luis García Domínguez
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/215/11 – Nezapsání na seznam úspěšných uchazečů – Odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pracovní místo – Zásada rovného zacházení – Střet zájmů“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. García Domínguez domáhá zrušení rozhodnutí, kterým výběrová komise otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/215/11 rozhodla nezapsat žalobce na seznam úspěšných uchazečů uvedeného výběrového řízení, jakož i toho, aby byla Evropské komisi uložena povinnost zaplatit mu náhradu škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ. Luis García Domínguez ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Způsoby a obsah zkoušek – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III)
2. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost nezávislosti a bezúhonnosti – Nebezpečí střetu zájmů v případě existence profesních vztahů mezi členem výběrové komise a uchazečem – Neexistence
(Služební řád, příloha III)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti kandidátů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III)
1. Zásada rovného zacházení představuje základní zásadu unijního práva, a výběrová komise má proto povinnost striktně dbát na její dodržování mezi uchazeči v průběhu výběrového řízení. I když výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o způsob a podrobný obsah zkoušek, přísluší unijním soudům, aby vykonávaly svůj přezkum v rozsahu nezbytném pro zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivity výběru uchazečů provedeného touto komisí.
Jakákoliv zkouška obecně zahrnuje inherentní riziko nerovného zacházení s ohledem na omezený počet otázek, u nichž lze očekávat, že mohou být položeny v průběhu zkoušky k určitému tématu. Bylo proto uznáno, že porušení zásady rovného zacházení lze konstatovat pouze tehdy, pokud komise při volbě zkoušek neomezila riziko nerovných příležitostí, které je obecně vlastní všem zkouškám.
Pokud však jde o volbu tématu v rámci zkoušky, které by mohlo zvýhodnit některé uchazeče, tato okolnost, která je součástí rizika, které je obecně vždy spojeno s každým výběrovým řízením, těmto uchazečům nepřiznává takovou výhodu, že by tím byla porušena zásada rovného zacházení. Tak je tomu v případě, kdy je téma pro všechny uchazeče otevřeného výběrového řízení, kteří byli připuštěni ke zkouškám, výběrovou komisí zvoleno nezávisle na jejich jazykové skupině ještě předtím, než byly známy výsledky vstupních testů, a tudíž jména uchazečů, kteří byli připuštěni k účasti na zkouškách v rámci tohoto výběrového řízení.
(viz body 24, 25, 28 a 29)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, body 132 a 133
2. Při posuzování existence střetu zájmů však nemůže existence profesních vztahů mezi úředníkem a třetí osobou v zásadě znamenat, že nezávislost úředníka je nebo se jeví být ohrožena, je-li úředník vyzván, aby rozhodl v záležitosti, v níž vystupuje třetí osoba. Zásada nestrannosti výběrové komise dále vyžaduje, aby se člen komise zdržel hodnocení uchazeče, pokud mezi ním a uchazečem existuje přímá vazba.
V tomto ohledu nelze z okolnosti, že některý člen výběrové komise byl vedoucím týmu útvaru v rámci evropského orgánu, v němž byl uchazeč výběrového řízení zaměstnán, dovodit, že tento člen výběrové komise udržoval s uvedeným uchazečem přímé vazby.
Kromě toho ani skutečnost, že uchazeč výběrového řízení je uveden na účtu na facebooku jako přítel některého člena výběrové komise, nemůže vést k závěru o existenci přímých vazeb mezi uchazečem a členem výběrové komise. Skutečnost, že dvě osoby jsou přáteli v rámci této sítě, totiž nutně neznamená, že mezi sebou mají přátelský vztah v obvyklém slova smyslu, nýbrž může vycházet pouze z ochoty obou těchto osob vyměňovat si vzájemně informace týkající se otázek obecného nebo profesního zájmu. Osoba, která je přítelem jiné osoby, dále nutně nemusí mít přístup ke všem informacím zveřejňovaným touto jinou osobou, neboť každý uživatel facebooku může omezit přístup, který si přeje poskytnout s ohledem na své osobní údaje.
(viz body 34, 36 a 37)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, bod 33; 12. července 2005, De Bry v. Komise, T‑157/04, bod 35; výše uvedený rozsudek Giannini v. Komise, bod 224
3. Posouzení, která provádí výběrová komise při hodnocení znalostí a schopností uchazečů, jakož i rozhodnutí, jimiž uvedená komise konstatuje neúspěch uchazeče při zkoušce, jsou výrazem hodnocení. Tato posouzení spadají do široké posuzovací pravomoci, kterou výběrová komise disponuje, a mohou podléhat přezkumu soudem Unie pouze v případě zjevného porušení pravidel, jimiž se řídí jednání výběrové komise.
Pokud v tomto ohledu neúspěšný uchazeč uvede, že známka ze zkoušky výběrového řízení neodpovídá vyšší známce, kterou získal v rámci jiné zkoušky téhož výběrového řízní, tato okolnost neumožňuje dospět k závěru, že výběrová komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť výkony uchazeče se mohou u různých na sebe navazujících zkoušek lišit. Výběrová komise se dále při hodnocení profesních znalostí uchazečů a jejich způsobilosti a motivace musí v souladu s požadavky vyplývajícími z oznámení o dotčeném výběrovém řízení opírat výhradně a samostatně pouze o výkony uchazečů. Uvedený uchazeč se s cílem napadení známky, která mu byla udělena v rámci zkoušky, nemůže úspěšně odvolávat ani na svou předchozí dlouhodobou profesní zkušenost. Nakonec ani osobní přesvědčení uchazeče nemůže představovat důkaz zjevně nesprávného posouzení.
(viz body 58 a 59)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 14. července 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑146/99, bod 41; 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, bod 25
Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2012, Mileva v. Komise, F‑101/11, bod 45