ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

15. února 2011

Věc F‑68/09

Florence Barbin

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Povyšovací řízení 2006 – Splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudu – Srovnávací přezkum zásluh – Zásada rovného zacházení – Rodičovská dovolená na polovinu pracovní doby“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se F. Barbin domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu o nepovýšení do platové třídy AD 12 během povyšovacího řízení 2006

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Povinnost odůvodnit každé rozhodnutí o nepovýšení úředníků, kteří dosáhli referenční hranice – Neexistence

(Služební řád úředníků, článek 45)

2.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Přidělování bodů za zásluhy a stanovení referenční hranice

(Služební řád úředníků, článek 45)

3.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Pravidla jeho provádění

(Služební řád úředníků, článek 45)

4.      Úředníci – Rovné zacházení – Pojem – Omezení

5.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Rozhodnutí o povýšení

(Služební řád úředníků, článek 45)

6.      Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z existence diskriminace – Povinnost zohlednit všechny relevantní skutkové okolnosti

1.      Podle bodu I.3.4 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 13. února 2006 o politice povyšování a plánování služebních postupů, v podstatě převzatého v bodě II.2 písm. b) druhém pododstavci rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu ze dne 10. května 2006, kterým se přijímají prováděcí opatření týkající se udělování bodů za zásluhy a povýšení, musí administrativa odůvodnit každé rozhodnutí o povýšení úředníků, kteří nedosáhli referenční hranice. Uvedená ustanovení sice neupřesňují, ve vztahu ke komu musí orgán oprávněný ke jmenování odůvodnit svá rozhodnutí, ale kdyby každému nepovýšenému úředníkovi, který dosáhl hranice, svědčila tato povinnost uvést odůvodnění, znamenalo by to nejen zbytečné administrativní zatížení administrativy, ale bylo by to rovněž v rozporu s judikaturou, podle které se odůvodnění rozhodnutí o povýšení musí vztahovat k individuální situaci nepovýšeného úředníka. Tento úředník tudíž nesprávně tvrdí, že mu svědčí povinnost administrativy odůvodnit povýšení těch z jeho kolegů, kteří nedosáhli referenční hranice.

Povinnost, která vyplývá z těchto ustanovení, lze považovat za splněnou, jakmile administrativa zaslala Výboru pro povýšení, paritnímu orgánu, ve kterém jsou zastoupeni úředníci, odůvodnění povýšení úředníků, kteří nedosáhli referenční hranice.

(viz body 59 a 61)

Odkazy:

Tribunál: 4. července 2007, Lopparelli v. Komise, T‑502/04, bod 75

2.      Podle rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 13. února 2006 o politice povyšování a plánování služebních postupů nejsou body za zásluhy přidělovány na základě srovnávacího přezkumu mezi všemi úředníky způsobilými k povýšení, kteří mohou splnit požadavky článku 45 služebního řádu. Každý úředník ředitelství nebo služby připadající v úvahu pro povýšení totiž o omezený počet bodů za zásluhy soutěží toliko se všemi ostatními úředníky ředitelství nebo služby. Avšak vzhledem k tomu, že referenční hranice není stanovena jako relativní hodnota, tedy jako průměr bodů za zásluhy dotyčných úředníků, ale jako absolutní hodnota odpovídající dvojnásobku průměrné doby v platové třídě, tedy pro platovou třídu AD 11 čtyři roky, překročení této hranice nelze postavit na roveň přímému nebo nepřímému srovnání zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. Administrativa tudíž nemůže povýšit úředníka pouze z důvodu, že dosáhl referenční hranice, neboť tím by v žádné fázi povyšovacího řízení nebyly zásluhy posledně uvedeného srovnány se zásluhami každého z úředníků připadajícího v úvahu pro povýšení.

(viz bod 83)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 8. října 2008, Barbin v. Parlament, F‑44/07, bod 44

3.      Podle článku 45 služebního řádu se orgán oprávněný ke jmenování nemůže omezit na přezkum individuální situace každého úředníka, ale musí srovnat zásluhy všech úředníků, aby rozhodl o povýšení. Počet odsloužených let může být v tomto ohledu použit jako kritérium pro povýšení pouze podpůrně. Rozhodnutí, kterým by byl úředník povýšen pouze z toho důvodu, že se zásluhy posledně uvedeného nesnížily nebo že již odsloužil určitý počet let v platové třídě, aniž byla zohledněna situace ostatních úředníků, by bylo tudíž v rozporu se zásadou srovnávacího přezkumu zásluh všech úředníků způsobilých k povýšení podle uvedeného článku. I když tedy rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 13. února 2006 o politice povyšování a plánování služebních postupů stanoví referenční hranici v závislosti na průměrné době vyjádřené v létech odpracovaných v jedné platové třídě, nelze z toho vyvodit zásadu, podle které úředník musí být povýšen, nesnížily-li se jeho zásluhy, ani zásadu pravidelného služebního postupu, která by správnímu orgánu ukládala povinnost povýšit úředníka automaticky pouze z toho důvodu, že odsloužil určitý počet let v platové třídě.

(viz body 90 a 91)

Odkazy:

Tribunál: výše uvedený rozsudek Lopparelli v. Komise, bod 75

Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, Behmer v. Parlament, F‑124/07, bod 106

4.      Aby byla dodržena zásada zákazu diskriminace a zásada rovného zacházení, musí administrativa dbát na to, aby v totožných situacích nepostupoval odlišně a aby s rozdílnými situacemi nezacházel stejně, není-li takové odlišování objektivně odůvodněné. Pokud tedy úředník využije práva, které mu bylo přiznáno služebním řádem, administrativa nemůže, aniž by zpochybnila účinnost tohoto práva, mít za to, že jeho situace je odlišná od situace úředníka, který toto právo nevyužil, a z tohoto důvodu s ním zacházet odlišně, není-li toto odlišné zacházení jednak objektivně odůvodněné, zejména tím, že vyvodí důsledky pro dané období pouze z toho, že dotčený zaměstnanec neodvedl svou práci, a jednak striktně přiměřené poskytnutému odůvodnění.

(viz bod 100)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. října 1980, Hochstrass v. Soudní dvůr, 147/79, bod 7

Tribunál: 25. října 2005, De Bustamante Tello v. Rada, T‑368/03, bod 69

5.      Ačkoli rozhodnutí v oblasti povyšování bylo formálně přijato s ohledem na počet bodů za zásluhy přidělených dotyčnému úředníkovi, tato okolnost neumožňuje vyloučit tezi, že rozhodnutí bylo přijato z méně přípustných důvodů, jako je zohlednění rodičovské dovolené uvedeného úředníka, avšak pod podmínkou, že existují indicie umožňující zpochybnit věrohodnost výše uvedeného důvodu.

(viz body 102 a 103)

6.      K posouzení žalobního důvodu vycházejícího z existence diskriminace je třeba zohlednit všechny relevantní skutkové okolnosti, které zahrnují posouzení obsažená v dřívějších konečných rozhodnutích. Z toho plyne, že aniž by byl proveden přezkum jeho legality, může být konečné rozhodnutí indicií, kterou je mezi jinými třeba zohlednit za účelem prokázání jednání administrativy, zejména bylo-li diskriminační. To platí tím spíše, že je možné, že diskriminace vyjde najevo až po uplynutí lhůt pro podání žaloby proti rozhodnutí, ve kterém se tato diskriminace projeví.

(viz bod 109)