ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(prvního senátu)
2. června 2016
Věc F‑41/10 RENV
Moises Bermejo Garde
v.
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV)
„Veřejná služba – Postoupení Soudu po zrušení – Článek 12a služebního řádu – Úředník, který je obětí obtěžování – Článek 22a služebního řádu – Úředník, který oznámil nesrovnalosti – Žádost o pomoc – Zamítnutí – Právo na ochranu – Podmínky – Zamítnutí – Důsledky – Návrh na náhradu škody“
Předmět: Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, který je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Moises Bermejo Garde v zásadě domáhal zrušení rozhodnutí, kterými předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) zaprvé zamítl žádost o pomoc podanou z důvodu utrpěného psychického obtěžování a odmítl předložit věc Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a zadruhé jej odvolal z původní pozice a nařídil jeho nové přidělení, a také aby uložil EHSV zaplatit mu náhradu škody.
Rozhodnutí: Rozhodnutí předsedy Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 24. března 2010 o ukončení výkonu funkcí Moisese Bermeje Garda jako vedoucího oddělení právní služby s okamžitou účinností a rozhodnutí ze dne 13. dubna 2010 o jeho přeřazení se zrušují. Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru se ukládá povinnost zaplatit M. Bermejovi Gardemu částku 25 000 eur. Evropský hospodářský a sociální výbor ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Bermejem Gardem ve věcech F‑41/10, T‑530/12 P a F‑41/10 RENV.
Shrnutí
1. Úředníci – Psychické obtěžování – Oznámení skutečností v rámci článku 12a a článku 22a služebního řádu – Podmínky – Dobrá víra úředníka – Faktory, které je třeba zohlednit – Dodržení podmínek uvedených ve výše uvedených ustanoveních – Dodržení dalších povinností vyplývajících ze služebního řádu
(Služební řád, články 11, 12a a 22a)
2. Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Jednání směřující k diskreditaci dotčené osoby nebo ke zhoršení jejích pracovních podmínek – Požadavek úmyslné povahy jednání – Obtěžovatel, který jednal pod tlakem člena orgánu – Neexistence vlivu
(Služební řád, články 12a a 22a)
3. Úředníci – Psychické obtěžování – Článek 12a služebního řádu – Oběť obtěžování – Zvláštní ochrana
4. Úředníci – Úředník, který oznámil nesrovnalosti – Článek 22a služebního řádu – Oznámení skutečností v rámci článku 12a a článku 22a služebního řádu – Posouzení skutečností – Faktory, které je třeba zohlednit
1. Je nesporné, že jak v případě úředníka, který se považuje za oběť obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu, tak v případě úředníka, který na základě článku 22a služebního řádu upozorní své nadřízené v orgánu nebo přímo Evropský úřad pro boj proti podvodům na obtěžování nebo jiné skutečnosti, které mohou vyvolávat domněnku protiprávní činnosti případně poškozující zájmy Unie ve smyslu těchto dvou ustanovení, musí být oznámené skutečnosti v každém případě sděleny dotyčnému orgánu při dodržení obecných povinností uvedených v článcích 11 a 12 služebního řádu.
Úředníci jednající na základě těchto článků rovněž podléhají povinnostem objektivity a nestrannosti, které jsou jim uloženy, spolu s povinností dbát na důstojnost své funkce a s povinností loajality, jakož i s povinností respektovat čest a dodržovat zásadu presumpce neviny dotčených osob.
Pokud tedy úředník oznámí informace podle článků 12a a 22a služebního řádu, nemůže se zprostit jiných svých povinností a úkolů. Musí naopak jednat uvážlivě, aby bezdůvodně nepoškodil své kolegy nebo řádné fungování svého služebního působiště. Oznámení nevěrohodných informací nebo nepodložených skutečností může mít přitom takové škodlivé účinky.
(viz body 55 a 56)
2. Tezi, která by vedla prakticky k tvrzení, že k psychickému obtěžování nedošlo, protože údajný obtěžovatel jednal vůči dotyčnému úředníkovi pod tlakem vyvíjeným členem orgánu, a tedy jako jeho prostředník, nelze přijmout.
Taková teze by totiž zaprvé nepřihlížela k samotnému pojmu psychického obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu, podle kterého postačuje, že jednání údajného obtěžovatele, které je úmyslné, vedlo „objektivně“ k diskreditaci oběti tímto jednáním a ke zhoršení jeho pracovních podmínek.
Zadruhé by výše uvedená teze v konečném důsledku opravňovala generálního tajemníka orgánu, a sice nejvyšší správní útvar v jeho rámci, aby sám nedodržoval pravidla služebního řádu, kterými je vázán, například v oblasti nestranného přijímání osob nebo dodržování důstojnosti funkcí vykonávaných úředníkem nebo dále dodržování povinností vyplývajících z článku 22a služebního řádu, který ve svém odstavci 1 posledním pododstavci reaguje rovněž výslovně na případ závažného porušení povinností, kterého se dopustil „člen orgánu“, a to z toho prostého důvodu, že jednal pod nepatřičným tlakem, který na něj vyvíjel člen jeho orgánu.
Zatřetí by výše uvedená teze byla v rozporu se zněním článku 12a odst. 2 služebního řádu, který neposkytuje žádné upřesnění ohledně původu psychického obtěžování, o které se jedná, takže dotyčný orgán je podle tohoto článku povinen, když je mu věc řádně předložena, jednat rovněž v případě, kdy „je údajný pachatel psychického obtěžování členem tohoto orgánu“, a přijmout tak v této oblasti zvláštní odpovědnosti, které mu náleží.
(viz body 69 až 72)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 12. prosince 2013, CH v. Parlament, F‑129/12, EU:F:2013:203, bod 51
3. Je třeba mít za to, že každá stížnost na psychické nebo sexuální obtěžování týkající se nadřízeného povede ve většině případů k narušení vztahu správní důvěry mezi dotyčnými úředníky. Nicméně právě za účelem účinného boje proti těmto fenoménům obtěžování přiznává článek 12a služebního řádu úředníkovi, který je jeho obětí, „zvláštní ochranu“ tím, že stanoví, že jestliže tento úředník podal stížnost na základě tohoto článku a dodržely se obecné povinnosti stanovené v článcích 11 a 12 služebního řádu, neutrpí úředník v zásadě žádnou újmu ze strany svého orgánu, obzvláště když již netrvá vztah správní důvěry mezi ním a údajným obtěžovatelem, zejména když je tento přímým nadřízeným oběti.
(viz bod 76)
4. Je třeba poznamenat, že článek 22a služebního řádu nevyžaduje, aby úředník, který oznámil nesrovnalosti, prokázal „domněnku závažné protiprávní činnosti nebo závažného porušení“, což by ostatně byl značně složitý právní úkon, a z tohoto důvodu mimo dosah každého úředníka nebo zaměstnance Unie. Tento článek se totiž omezuje na stanovení, že každý úředník, který se dozví o skutečnostech „vyvolávajících domněnku“ existence chování, které „může představovat závažné porušení služebních povinností“, o tom „neprodleně“ informuje své nadřízené. Jsou to nadřízení oznamovatele nesrovnalostí, kterým dále čl. 22a odst. 2 služebního řádu stanoví povinnost předat „neprodleně“ Evropskému úřadu pro boj proti podvodům „veškerý důkazní materiál“, o němž se domnívají, že jím disponují ve vztahu k existenci jim oznámených nesrovnalostí.
Posouzení provedené úředníkem ohledně otázky, zda se jedná o prima facie závažná porušení, která závažné poškozují unijní zájmy, se musí uskutečnit zaprvé „v souvislosti s plněním služebních povinností“ vykonávaných uvedeným úředníkem.
(viz body 83 a 84)