USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

5. června 2008

Věc F-123/06

Marianne Timmer

v.

Účetní dvůr Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Lhůta k podání stížnosti – Nová skutečnost – Nepřípustnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Timmer domáhá jednak zrušení svých hodnotících zpráv vypracovaných p. X, vedoucím nizozemského oddělení překladatelské služby Účetního dvora, za období od roku 1984 do roku 1997 a rozhodnutí souvisejících nebo následných, včetně rozhodnutí týkajícího se jmenování p. X, a jednak, aby Účetnímu dvoru byla uložena povinnost nahradit jí veškerou majetkovou a nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku těchto rozhodnutí.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Každý účastník ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Návrh na náhradu škody spojený s návrhem na zrušení – Nepřípustnost návrhu na zrušení, jež má za následek nepřípustnost návrhu na náhradu škody

(Služební řád, články 90 a 91)

3.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti

1.      Lhůty pro podání návrhu, stížnosti a žaloby stanovené ustanoveními článků 90 a 91 služebního řádu mají kogentní povahu, přičemž účastníci řízení a soud se od nich nemohou odchýlit, jelikož byly stanoveny za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací. Případné výjimky nebo odchylky od těchto lhůt musí být vykládány restriktivně. Pouze existence nových a podstatných skutečností může odůvodnit předložení návrhu směřujícího k novému přezkumu rozhodnutí, které nebylo ve stanovených lhůtách zpochybněno. Krom toho, i když žalobce později zjistí dříve existující skutečnost, nemůže to být obecně považováno za novou skutečnost, která by mohla odůvodnit nový běh lhůt pro podání žaloby, protože jinak by došlo k porušení zásady právní jistoty.

(viz body 34 až 36)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. května 1985, Esly v. Komise, 127/84, Recueil, s. 1437, bod 10

Soud prvního stupně: 21. února 1995, Moat v. Komise, T‑506/93, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑147, bod 28; 11. července 1997, Chauvin v. Komise, T‑16/97, Recueil FP, s. I‑A‑237 a II‑681, body 32 a 37; 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, bod 68

2.      Pokud návrhová žádání směřující k náhradě škody úzce souvisí s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, jež jsou prohlášená za nepřípustná, návrhová žádání směřující k náhradě škody jsou rovněž nepřípustná.

(viz bod 49)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. července 1981, Albini v. Rada a Komise, 33/80, Recueil, s. 2141, bod 18

Soud prvního stupně: 24. března 1993, Benzler v. Komise, T‑72/92, Recueil, s. II‑347, body 21 a 22; 14. února 2005, Ravailhe v. Výbor regionů, T‑406/03, Sb. VS s. I‑A‑19 a II‑79, bod 62

3.      Proto, aby návrh na náhradu škody byl přípustný, musí žaloba obsahovat údaje, které umožňují určit protiprávnost, kterou žalobce orgánu vytýká, důvody, na základě kterých má za to, že mezi tímto jednáním a škodou, o které tvrdí, že mu vznikla, existuje příčinná souvislost, jakož i charakter a rozsah této škody. Naproti tomu návrh směřující k získání neurčené náhrady škody postrádá potřebnou přesnost, a musí být v důsledku toho považován za nepřípustný.

(viz bod 51)

Odkazy:

Soudní dvůr: 2. prosince 1971, Zuckerfabrik Schöppenstedt v. Rada, 5/71, Recueil, s. 975, bod 9

Soud prvního stupně: 29. ledna 1998, Affatato v. Komise, T‑157/96, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑97, bod 45