ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

26. března 2015

Věc F‑41/14

CW

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnotící posudek – Zjevně nesprávné posouzení – Zneužití pravomoci – Psychické obtěžování – Rozhodnutí, jímž je udělen jeden bod za zásluhy“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se CW v podstatě domáhá zrušení jednak hodnotícího posudku za rok 2012, ve znění dokončeném rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) Evropského parlamentu ze dne 24. května 2013 (dále jen „hodnotící posudek 2012“), a jednak rozhodnutí generálního ředitele generálního ředitelství (GŘ) pro „Tlumočení a konference“ Parlamentu ze dne 24. června 2013, kterým byl CW přidělen za rok 2012 jeden bod za zásluhy.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. CW ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Evropským parlamentem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Pobyt mimo místo zaměstnání bez svolení – Důsledky – Doplnění poznámky do hodnotícího posudku dotčeného úředníka administrativou – Přípustnost

(Služební řád, článek 43 a čl. 60 druhý pododstavec)

2.      Úředníci – Práva a povinnosti – Nepřítomnost úředníka – Získání dalších dnů dovolené za kalendářní rok prostřednictvím nepravdivého prohlášení o jeho pracovní neschopnosti – Nepřípustnost

(Služební řád, články 43 a 60)

3.      Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost provést pokyny nadřízeného – Rozsah – Meze – Odmítnutí provést pokyn omluvit se svému vedoucímu oddělení ze strany úředníka, který opakovaně projevil neposlušnost – Nepřípustnost

(Služební řád, článek 21a)

4.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Vypracování – Existence psychického obtěžování – Protiprávnost hodnotící zprávy – Nezbytnost souvislosti mezi obtěžováním a negativním hodnocením uvedeným ve zprávě

(Služební řád, články 12a, 24, 43, 90 a 91)

5.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Hodnotící posudek obsahující negativní poznámky, které však nejsou vůči úředníkovi urážlivé – Vyloučení

(Služební řád, čl. 12a odst. 3 a článek 43)

1.      Znění čl. 60 druhého pododstavce služebního řádu je jednoznačné, výslovné a nestanoví výjimku z povinnosti obdržet svolení, pokud si úředník přeje strávit volno z důvodu nemoci v jiném místě, než kde je zaměstnán, která by souvisela s povahou nemoci, jako jsou například potíže psychologického nebo psychiatrického rázu.

Bez ohledu na to, že pobyt mimo místo zaměstnání je krátký a odpovídá lékařskému doporučení, tedy orgán oprávněný ke jmenování může konstatovat, že úředník, který neobdržel svolení, nerespektoval relevantní ustanovení služebního řádu o pobytech mimo místo zaměstnání během volna z důvodu nemoci, a že se tedy jedná o neoprávněnou nepřítomnost.

I když má hodnotící posudek vyhodnotit výkon úředníka za celý rok, nic nebrání tomu, aby uvedený orgán poukázal na ojedinělou událost, zejména pokud se týká porušení jednoznačného a konkrétního pravidla, které vyplývá přímo ze služebního řádu, a pokud si dotčený úředník myslí, že není povinen podat žádost o svolení. Za těchto okolností poznámka v hodnotícím posudku nejen že není v rozporu s žádným ustanovením služebního řádu, zejména jeho článkem 43, nýbrž může mít objektivní cíl spočívající v upozornění dotyčné osoby a zabránění opakovanému porušení dotyčného pravidla služebního řádu. V tomto ohledu je třeba podotknout, že poznámka připomínající cíle, kterých má úředník dosáhnout v oblasti dodržování pravidel, není nikterak stižena zjevně nesprávným posouzením, jelikož zlepšení chování hodnoceného úředníka ve službě je právě cílem, kterého má hodnotící posudek dosáhnout.

Kromě toho obtížná pracovní situace, která je údajně příčinou volna z důvodu nemoci, nemůže úředníka zprostit povinnosti respektovat čl. 60 druhý pododstavec služebního řádu, kterou má každý úředník nebo zaměstnanec.

(viz body 53 až 56 a 80)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Österholm v. Komise, T‑190/02, EU:T:2004:191, bod 39

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Morgan v. OHIM, F‑26/13, EU:F:2014:180, bod 57 a citovaná judikatura, který je předmětem kasačního opravného prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑683/14 P

2.      Nelze připustit, aby úředník nebo zaměstnanec předstíral, že je nemocný, a nárokoval si tak další den dovolené za kalendářní rok. Kromě toho je zcela legitimní, aby administrativa dbala toho, aby úředníci a zaměstnanci využívali své dovolené za kalendářní rok za řádných podmínek, a to i prostřednictvím poznámky v hodnotícím posudku v souvislosti s nesrovnalostí tohoto typu.

(viz bod 64)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek CQ v. Parlament, F‑12/13, EU:F:2014:214, bod 118

3.      Ze struktury článku 21a služebního řádu vyplývá, že úředník, který obdrží pokyny, které považuje za nesprávné nebo o kterých se domnívá, že by mohly vést k závažným obtížím, musí v prvé řadě uvědomit svého přímého nadřízeného a případně poté, co přímý nadřízený platnost pokynů potvrdí, vyššího nadřízeného podle služební hierarchie. Úředník tak podle tohoto ustanovení provede zopakovaný pokyn nebo pokyn potvrzený jeho nadřízeným, pokud není zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami.

V tomto ohledu je třeba uvést, že v situaci, kdy na straně úředníka dochází k opakovaným projevům neposlušnosti, může být pokyn jeho vyššího nadřízeného podle služební hierarchie, který vyžaduje, aby se omluvil svému vedoucímu oddělení, i když tento způsob nutně neodpovídá vnímání v souladu se správnou praxí při řízení mezilidských vztahů v pracovní oblasti, součástí legitimního postupu administrativy, který má zajistit, aby každý úředník nebo zaměstnanec dodržoval pravidla plynoucí ze služebního řádu, a to zejména ta, jako je článek 21a služebního řádu, která mají umožnit řádný výkon administrativní činnosti každého útvaru v atmosféře vzájemné důvěry, a může být tedy ponechán v mezích prostoru administrativy pro uvážení v rámci tohoto postupu.

(viz body 70 a 72)

4.      To, že bylo prokázáno psychické obtěžování úředníka nebo zaměstnance, ještě neznamená, že by každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, které bylo v souvislosti s tímto obtěžováním vydáno, bylo protiprávní. Existence psychického obtěžování se totiž lze z důvodu jeho povahy v zásadě dovolávat pouze na podporu návrhu na zrušení směřujícího proti odmítnutí žádosti o pomoc podle článku 24 služebního řádu ze strany orgánu oprávněného ke jmenování. Žalobní důvod vycházející z údajného obtěžování tak lze v rámci přezkumu legality takového aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotčené osoby, jako je hodnotící posudek, uplatnit pouze výjimečně, pokud se jeví, že mezi údajným obtěžováním a negativním hodnocením uvedeným v takovém posudku existuje souvislost.

(viz bod 89)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudky Menghi v. ENISA, F‑2/09, EU:F:2010:12, bod 69, a CF v. EASA, F‑40/12, EU:F:2013:85, bod 79

5.      Pokud konkrétní poznámky a hodnocení uvedená v hodnotícím posudku úředníka nepřekračují hranici urážlivé nebo zraňující kritiky samotné dotyčné osoby, nelze je jako takové považovat za nepřímé důkazy toho, že byl hodnotící posudek vypracován za účelem psychického obtěžování.

(viz bod 90)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Magone v. Komise, T‑73/05, EU:T:2006:127, bod 80

Soud pro veřejnou službu: rozsudky N v. Parlament, F‑26/09, EU:F:2010:17, bod 86, a CW v. Parlament, F‑48/13, EU:F:2014:186, bod 129