ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát)
29. září 2011
Věc F‑121/10
Michael Heath
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Důchodový systém – Důchodový plán – Roční zvyšování důchodů – Harmonizované indexy spotřebitelských cen – Stanovisko pojistného matematika důchodového plánu – Konzultace výboru zaměstnanců – Konzultace dozorčího výboru – Právo na kolektivní vyjednávání“
Předmět: Žaloba podaná na základě čl. 36 odst. 2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, kterou se M. Heath domáhá, aby byly zrušeny jeho důchodové výměry od ledna 2010 v rozsahu, v němž tyto vycházejí z ročního zvýšení o 0,6 % na základě úpravy důchodů za rok 2010, a aby bylo Evropské centrální bance (ECB) uloženo, aby mu zaplatila rozdíl mezi provedeným zvýšením důchodu a zvýšením, na které měl právo, jakož i částku 5 000 eur jako hmotnou újmu, kterou údajně utrpěl kvůli snížení své kupní síly, a částku 5 000 eur jako náhradu údajné nemajetkové újmy.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. M. Heath ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení Evropské centrální banky.
Shrnutí
1. Úředníci – Akty administrativy – Předběžné akty – Akty způsobilé vyvolat právní účinky
2. Úředníci – Zásady – Právní jistota – Rozsah
3. Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Žalobní důvod zpochybňující technické stanovisko, které sloužilo jako základ napadeného rozhodnutí – Soudní přezkum – Rozsah – Meze
4. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Důchody – Roční zvyšování – Stanovisko pojistného matematika důchodového plánu
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, příloha III, čl. 17 odst. 7)
5. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Povinná konzultace – Rozsah – Roční zvyšování důchodů – Vyloučení
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 48 a 49 a příloha III, čl. 17 odst. 7)
6. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Dozorčí výbor důchodového plánu – Povinná konzultace – Rozsah – Roční zvyšování důchodů – Vyloučení – Právo dostat stanovisko pojistného matematika důchodového plánu k finanční situaci fondu – Neexistence
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, příloha III, čl. 6 odst. 8 druhý pododstavec a čl. 17 odst. 7)
7. Unijní právo – Zásady – Základní práva – Svoboda sdružování – Rozsah – Povinnost kolektivního vyjednávání – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, článek 28)
8. Úředníci – Žaloba – Návrh na náhradu škody spojený s návrhem na neplatnost – Zamítnutí návrhu na neplatnost – Podmínky přípustnosti návrhu na náhradu škody
(Služební řád, články 90 a 91)
1. Akt, i když jen předběžný, vyvolává právní účinky během období, kdy je v platnosti, má-li jeho přijetí za cíl změnit podstatným způsobem právní postavení osob, jichž se týká.
(viz bod 66)
2. I když zásada právní jistoty ukládá administrativě povinnost, aby při přijímání norem formulovala tyto normy tak, aby byly dostatečně jasné, aby se osoby, jimž jsou určeny, mohly jednoznačně seznámit se svými právy a povinnostmi a postupovat podle toho, tato zásada administrativě neukládá, aby svoji diskreční pravomoc omezila tím, že přijme prováděcí opatření, jež by měla za cíl definovat způsob, jímž v budoucnu zamýšlí svoji diskreční pravomoc vykonávat.
(viz bod 88)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. dubna 2005, Belgie v. Komise, C‑110/03, bod 30
Soud pro veřejnou službu: 27. září 2011, Whitehead v. ECB, F‑98/09, bod 59
3. Pokud jde o technické stanovisko, omezuje se přezkum prováděný unijním soudem na ověření toho, že toto stanovisko bylo vydáno řádně pověřeným znalcem, že se opírá o věcně správné skutkové okolnosti, že tyto okolnosti jsou způsobilé podložit závěry, k nimž znalec dospěl, a že uvedené stanovisko obsahuje odůvodnění, které umožňuje příslušnému orgánu posoudit úvahy, na nichž jsou založeny v něm obsažené závěry, a srozumitelně prokázat souvislost mezi zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dospívá, avšak tento přezkum se nevztahuje na to, zda bylo vhodné zohlednit určitý údaj nebo raději použít jednu metodu výpočtu než jinou, je-li zohledněný údaj nebo použitá metoda správná.
(viz bod 90)
Odkazy:
Tribunál: 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, bod 43
4. V oblasti ročního zvyšování důchodů bývalých zaměstnanců Evropské centrální banky nelze pojistnému matematikovi důchodového plánu vytýkat, že ke svému stanovisku zaslanému Výkonné radě nepřipojil odhad finanční situace důchodového fondu nebo jakýkoli jiný dokument, neboť čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky nevyžaduje, aby pojistný matematik důchodového plánu předložil vyčíslený odhad finanční situace uvedeného fondu, pokud je jeho stanovisko s ohledem na kontext, v němž bylo vydáno, dostatečně odůvodněno, aby Výkonné radě umožnilo přijmout rozhodnutí se znalostí věci.
Uvedený čl. 17 odst. 7 rovněž neukládá pojistnému matematikovi důchodového plánu povinnost provést srovnávací odhad nákladů vyplývajících z použití sazby obecné úpravy mezd zaměstnanců Banky na straně jedné a z použití sazby harmonizovaného indexu spotřebitelských cen měnové unie na straně druhé, pokud je finanční situace důchodového fondu taková, že je možné uvažovat jen o zvýšení důchodů, které odpovídá nižší z těchto dvou sazeb, takže porovnání nákladů vyplývajících z použití každé z těchto sazeb není odůvodněné.
Kromě toho pouhá skutečnost, že stanovisko pojistného matematika není odůvodněno, což ustanovení čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu nevyžaduje, neumožňuje prokázat, že Rada guvernérů není seznámena s přesnou finanční situací důchodového fondu, neboť může, pokud o to požádá, k této otázce vyslechnout pojistného matematika důchodového plánu. V důsledku toho ze skutečnosti, že stanovisko pojistného matematika důchodového plánu neobsahuje odůvodnění nebo obsahuje jen nedostatečné odůvodnění, nelze vyvodit, že Rada guvernérů porušila povinnosti péče a řádné správy.
(viz body 95, 96 a 107)
5. Mezi otázkami, které musí být projednány s výborem zaměstnanců Evropské centrální banky, neuvádějí články 48 a 49 pracovního řádu pro zaměstnance Banky otázky týkající se „důchodů“, ale pouze otázky, které se týkají „důchodového systému“, což je pojem odkazující na pravidla upravující zejména podmínky financování důchodových práv, podmínky vzniku těchto důchodových práv, způsob jejich vyplácení a jejich úpravu podle vývoje životních nákladů, aniž by však zahrnoval opatření přijatá podle těchto pravidel, která mají zejména přesně určit, jaká je roční míra zvýšení důchodů. V důsledku toho nelze Bance vytýkat, že předtím, než rozhodla o zvýšení důchodů podle čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu, nejednala s výborem zaměstnanců.
(viz bod 119)
6. Pokud jde o projednání důchodového plánu Evropské centrální banky s dozorčím výborem, z ustanovení o pravomocech uvedeného výboru ani z jiného ustanovení nevyplývá, že se projednání s tímto výborem musí uskutečnit před přijetím každoročního rozhodnutí o zvýšení důchodů podle čl. 17 odst. 7 přílohy III pracovního řádu pro zaměstnance Banky. Rovněž žádné ustanovení o pravomocech dozorčího výboru ani jiné ustanovení neupravuje, že dozorčí výbor musí obdržet kopii stanoviska pojistného matematika důchodového plánu k finanční situaci fondu. I když totiž ustanovení o pravomocech dozorčího výboru v článku 30 uvádí, že dozorčí výbor musí obdržet kopii hodnotící zprávy pojistného matematika důchodového plánu, z celkové systematiky ustanovení vztahujících se na důchodový plán vyplývá, že pojem „hodnotící zpráva“, na který odkazuje článek 30 ustanovení o pravomocech dozorčího výboru, označuje hodnotící zprávu uvedenou v čl. 6 odst. 8 druhém pododstavci přílohy III pracovního řádu, kterou pojistný matematik důchodového plánu musí vypracovat na žádost správce plánu s cílem posoudit valorizaci důchodového fondu, a ne stanovisko, které pojistný matematik důchodového plánu musí vydat v rámci každoročního postupu zvyšování důchodů.
(viz bod 120)
7. Ani ustanovení článku 28 Listiny základních práv Evropské unie, ani ustanovení článku 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nestanoví povinnost zaměstnavatele uzavřít kolektivní smlouvy v oblasti mzdové politiky, nebo dokonce upravit postup umožňující odborům zastupujícím zájmy zaměstnanců hrát rozhodující úlohu při definování a uplatňování pravidel platných pro zaměstnance. Článek 6 odst. 2 Evropské sociální charty nanejvýš podporuje, ale nevyžaduje „mechanismy pro dobrovolné vyjednávání mezi zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi pracovníků za účelem stanovení pracovních podmínek kolektivními smlouvami“. I když článek 28 Listiny základních práv a článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvují právo na svobodu sdružování, které zahrnuje právo pracovníků zakládat odborové organizace na ochranu svých ekonomických a sociálních zájmů, jejich ustanovení nestanoví povinnost zavést postup kolektivního vyjednávání nebo přiznat uvedeným odborovým organizacím právo spolurozhodovat při vytváření pracovních podmínek pracovníků.
(viz bod 121)
8. Výjimkou ze zásady, že zamítnutí návrhů na neplatnost má za následek zamítnutí návrhů na náhradu škody, lze v případě, že návrhy na neplatnost byly zamítnuty, přesto vyhovět návrhům na náhradu škody, které s nimi úzce souvisejí, pokud je příčinou údajné újmy protiprávnost napadeného rozhodnutí, která přesto, že nebyla způsobilá odůvodnit zrušení tohoto rozhodnutí, způsobila žalobci škodu.
(viz body 129 a 130)
Odkazy:
Tribunál: 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, bod 164