Language of document : ECLI:EU:F:2008:113

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)

11. září 2008 (*)

„Veřejná služba – Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Nezapsání na seznam úspěšných kandidátů – Hodnocení písemné a ústní zkoušky“

Ve věci F‑127/07,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,

Juana Maria Coto Moreno, úřednice Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Gaborone (Botswana), zastoupená K. Lemmensem a C. Doutrelepontem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené B. Eggers a M. Velardo, jako zmocněnkyněmi,

žalované,

SOUD (třetí senát),

ve složení P. Mahoney, předseda, H. Kanninen a S. Gervasoni (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. června 2008,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou došlou kanceláři Soudu faxem dne 30. října 2007 (prvopis žaloby byl podán 6. listopadu téhož roku) se J. M. Coto Moreno v podstatě domáhá, aby Soud zrušil rozhodnutí ze dne 12. února 2007, kterým komise výběrového řízení EPSO/AD/28/05 odmítla zapsat její jméno na seznam úspěšných kandidátů, rozhodl, že příslušné orgány jsou povinny její jméno na uvedený seznam úspěšných kandidátů zapsat, a uložil Komisi Evropských společenství, aby jí zaplatila náhradu profesní, finanční a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla.

 Skutkový základ sporu

2        Dne 16. září 2004 byla žalobkyně jmenována úřednicí v platové třídě B*3 a přidělena k delegaci Komise v Botswaně.

3        Žalobkyně se poté přihlásila do výběrového řízení EPSO/AD/28/05, jehož cílem bylo vytvoření seznamu 100 úspěšných kandidátů, ze kterých měli být přijímáni odborní radové v platové třídě AD 5 pro oblast „Řízení finančních zdrojů“.

4        Jak vyplývá z oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/28/05, zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 20. července 2005 (Úř. věst. C 178 A, s. 3, dále jen „oznámení o výběrovém řízení“), sestávalo toto výběrové řízení ze tří částí.

5        Zaprvé výběrové řízení začínalo třemi předvýběrovými testy, ve druhém jazyce zvoleném uchazečem, spočívajícími v otázkách s výběrem odpovědí. Uchazeči, kteří dosáhli minima požadovaného pro každý z těchto testů a kteří se umístili mezi 300 nejlepšími uchazeči, byli připuštěni k písemné zkoušce.

6        Zadruhé písemná zkouška v hlavním jazyce uchazeče se týkala jím zvoleného tématu souvisejícího s oblastí výběrového řízení a jejím účelem bylo ohodnotit znalosti uchazeče, jeho schopnosti porozumění, analýzy a syntézy, jakož i jeho redakční schopnosti. Tato zkouška byla hodnocena 0 až 50 body, přičemž požadovaným minimem bylo 25 bodů. Uchazeči, kteří dosáhli minima požadovaného pro písemnou zkoušku a kteří se umístili mezi 150 nejlepšími uchazeči, byli pozváni k ústní zkoušce.

7        Zatřetí ústní zkouška, stále v hlavním jazyce uchazeče, měla výběrové komisi umožnit posoudit schopnost uchazeče vykonávat funkce odpovídající pracovním místům, jejichž obsazení bylo předmětem výběrového řízení. Týkala se specifických znalostí souvisejících s oblastí výběrového řízení a znalostí o Evropské unii, jejích orgánech a politikách. Byla rovněž posouzena znalost druhého jazyka, jakož i schopnost pracovat v multikulturním prostředí evropské veřejné služby. Tato zkouška byla hodnocena 0 až 50 body, přičemž požadovaným minimem bylo 25 bodů.

8        Předvýběrové testy a písemná zkouška se konaly dne 31. března 2006. Žalobkyně je úspěšně absolvovala a byla pozvána k ústní zkoušce, která se konala dne 10. ledna 2007 v Bruselu.

9        Dopisem ze dne 12. února 2007 informoval Úřad pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO) žalobkyni, že výběrová komise nezapsala její jméno na seznam úspěšných kandidátů, jelikož její výsledek nepatří mezi 100 nejlepších (dále jen „sporné rozhodnutí“). Zatímco totiž poslední připuštěný uchazeč získal 56,1 bodu, žalobkyně získala celkem pouze 54 bodů, a to 25/50 za písemnou zkoušku a 29/50 za ústní zkoušku.

10      V e-mailu zaslaném EPSO dne 22. února 2007 vyjádřila žalobkyně své překvapení ohledně známky, kterou obdržela za ústní zkoušky, uvedla své připomínky k této zkoušce a nakonec požádala o přezkum své písemné a ústní zkoušky výběrovou komisí.

11      Dopisem ze dne 22. března 2007 předseda výběrové komise žalobkyni odpověděl, že komise po přezkumu písemné a ústní zkoušky potvrdila její výsledky, a zaslal jí její písemnou zkoušku, jakož i její hodnocení výběrovou komisí.

12      Z hodnocení písemné zkoušky žalobkyně výběrovou komisí vyplývá, že komise se domnívala, že odpověď žalobkyně na první otázku je „dostatečná, ale málo podrobná“ z hlediska znalostí a „dobrá“ z hlediska schopnosti analýzy a syntézy a redakčních schopností. Co se týče odpovědi na otázku č. 3, kterou si žalobkyně vybrala za téma z otázek č. 2, 3 a 4, výběrová komise konstatovala, že v ní „chyběly určité pojmy“, přičemž odpověď kvalifikovala jako „dostatečnou“ z pohledu znalostí a „dobrou“ z hlediska schopnosti analýzy a syntézy a redakčních schopností.

13      Dne 29. března 2007 zaslala žalobkyně EPSO dopis, ve kterém tvrdila, že nedostala dostatečnou odpověď na své připomínky k ústní zkoušce, a ohodnotila komentáře výběrové komise jako obzvláště stručné. Požadovala rovněž bodové vyjádření komentářů „dostatečný“ a „dobrý“. A konečně, žalobkyně zpochybnila posouzení své odpovědi na otázku č. 3 písemné zkoušky.

14      Dopisem ze dne 2. května 2007 předseda výběrové komise žalobkyni znovu odpověděl. Zejména odůvodnil posouzení písemné zkoušky žalobkyně výběrovou komisí. Uvedl, že čtyři kritéria, podle kterých byla tato zkouška posuzována, nemají stejnou hodnotu, neboť znalosti v dané oblasti jsou považovány za důležitější než schopnost porozumění, analýzy a vyjadřovací schopnosti. Předseda výběrové komise uvedl, že co se týče první otázky, obsahové nedostatky eseje byly vyváženy kvalitou analýzy a syntézy a redakčními schopnostmi, což umožnilo žalobkyni získat známku 25/50.

15      Co se týče posouzení odpovědi na otázku č. 3, předseda výběrové komise uvedl v dopise ze dne 2. května 2007 následující vysvětlení:

„Jelikož jste žádala o více podrobností, zejména pokud jde o Vaši odpověď na otázku č. 3, názor výběrové komise je ten, že Vaše odpověď obsahovala četné nedostatky. Především nebyla vysvětlena ani odůvodněna výběrová kritéria. Jaký byl účel navrhovaných stropů? Proč by měl obrat dosahovat desetinásobku hodnoty zakázky? Proč by mělo být 50 % obratu dosaženo v oblasti zakázky? Proč by se mělo 50 % zaměstnanců věnovat oblasti zakázky? atd.

Co se týče kritérií pro přidělení, nebyly uvedeny výkonnost a kvalita vybavení. Nebyla zmíněna taková kritéria, jako například odpisová sazba a vztah mezi pořizovacími náklady a náklady na údržbu. Kritéria zkušeností zaměstnanců a společnosti jsou jednoznačně výběrovými kritérii, a nikoliv kritérii pro přidělení. Ani základní, avšak zásadní datum dodání není rovněž uvedeno.

Mimoto, uváděná smluvní ustanovení (například zajištění předběžného financování) nebyla vždy pro takovou zakázku rozhodující, naopak jiná, důležitější možná ustanovení chyběla, jako například ustanovení o sankcích v případě prodlení nebo nefunkčnosti, o smluvní odpovědnosti za škody způsobené nedbalostí nebo o povinnosti uzavřít pojištění profesní odpovědnosti. Nebyla zmíněna ani ustanovení o odstoupení od smlouvy v případě profesního pochybení.“ (volný překlad)

[„As you specifically requested more detail as regards your answer to question 3, the opinion of the Board is that your answer contained many weaknesses. First, the selection criteria were not explained or justified. What were the purposes of the proposed ceilings ? Why would the turnover have to be 10 times the value of the market ? Why did 50 % of the turnover have to come from the tender domain? Why would 50 % of the personnel have to be dedicated to the tender domain ? etc.

As regards the award criteria there was no mention of performance and quality of the equipment. Criteria such as the rate of becoming obsolete and the purchase cost versus maintenance, for example, were not mentioned. The criteria on the experience of the personnel and the company are clearly selection criteria and not award criteria ; the simple but crucial date of delivery was also not mentioned.

Further the contractual clauses given were not always pertinent (e.g. Pre-financing guarantee) for such a market, but other more important possible clauses were missing such as a clause for the sanctions in case of delay or non-function, the contractual responsibility for damages resulting from faults, the obligation to subscribe a professional insurance. Clauses for cancelling the contract in case of professional misconduct were also not mentioned.“]

16      Dne 3. května 2007 podala žalobkyně stížnost proti spornému rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 31. července téhož roku orgán oprávněný ke jmenování tuto stížnost zamítl.

 Návrhová žádání účastnic řízení

17      Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        zrušil sporné rozhodnutí;

–        uložil Komisi zaplatit jí náhradu ve výši 25 000 eur za nemajetkovou újmu, kterou údajně utrpěla;

–        uložil Komisi zaplatit jí náhradu ve výši 8 000 eur, odpovídající odměnám jejích advokátů;

–        rozhodl, že příslušné orgány jsou povinny zapsat její jméno na seznam úspěšných kandidátů, nebo podpůrně, pokud by k tomuto zápisu nedošlo, zaplatit jí náhradu ve výši 384 000 eur za majetkovou újmu, kterou údajně utrpěla;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

18      Komise navrhuje, aby Soud:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení

19      Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody:

–        první žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila výběrová komise při posuzování jejích odpovědí v písemné a ústní zkoušce;

–        druhý žalobní důvod, vycházející z porušení oznámení o výběrovém řízení, zásady rovnosti a „zásady přiměřenosti“;

–        třetí žalobní důvod, vycházející z porušení povinnosti odůvodnění;

–        čtvrtý žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, souvisejícího s nesouladem mezi číselně vyjádřenou známkou za písemnou zkoušku a slovním hodnocením výběrové komise.

 K prvnímu a čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícím ze zjevně nesprávných posouzení výběrové komise

 Argumenty účastnic řízení

–       K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustila výběrová komise při posuzování odpovědí žalobkyně v písemné a ústní zkoušce

20      Žalobkyně zaprvé tvrdí, že se výběrová komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zmínila „četné nedostatky“ její odpovědi na otázku č. 3 písemné zkoušky. Jednak nelze žalobkyni vytýkat, že nevysvětlila a neodůvodnila výběrová kritéria týkající se hospodářských a technických možností podniků ucházejících se o zakázku, jelikož kandidáti byli žádáni o definici výběrových kritérií, a nikoliv o odůvodnění jejich volby. Výběrová kritéria uváděná žalobkyní jsou ostatně natolik zřejmá, že odůvodnění nebo ospravedlnění jejich volby by bylo nadbytečné. Krom toho, výběrová kritéria uváděná žalobkyní jsou jak relevantní, tak v praxi běžně používaná, jelikož jsou uvedena v „Praktickém průvodci postupy udílení zakázek u vnějších akcí“ Komise. Jelikož žalobkyně uvedla kritéria z tohoto průvodce Komise, nemohla mít výběrová komise za to, že její odpověď obsahuje „četné nedostatky“.

21      Zadruhé se výběrová komise dopustila zjevně nesprávného posouzení rovněž tím, že rozhodla, že zkušenosti zaměstnanců a podniku byly žalobkyní uvedeny nesprávně jakožto kritéria pro přidělení zakázky, zatímco se jedná o výběrová kritéria. „Praktický průvodce postupy udílení zakázek u vnějších akcí“ Komise totiž mezi kritérii pro přidělení zakázky na poskytnutí služeb zmiňuje životopisy navrhovaných odborníků. Výběrová komise tak nerespektovala pravidla, které si určila sama Komise, a porušila tak zásadu patere legem quam ipse fecisti.

22      Zatřetí výběrová komise nesprávně tvrdila, že ne všechna smluvní ustanovení navrhovaná žalobkyní k zajištění kvality výrobků a služeb a omezení finančních rizik byla relevantní. Zajištění předběžného financování, uvedené jako příklad výběrovou komisí v jejím dopise ze dne 2. května 2007, je naopak nejen relevantní, ale ve smlouvách Evropského rozvojového fondu (ERF) dokonce povinné.

23      A konečně, na otázku, položenou během ústní zkoušky, jak lze v rámci smlouvy uzavřené mezi smluvními stranami ze zemí s odlišnou měnou snížit nebezpečí finančních ztrát v důsledku kolísání směnných kurzů, odpověděla žalobkyně v souladu s praxí ERF: uhradit cenu za použití obou měn a stanovit smluvní ustanovení umožňující přehodnocení ceny. Výběrová komise tedy nesprávně považovala tuto odpověď za nedostatečnou.

24      Komise připomíná omezený charakter kontroly Soudu nad posouzeními výběrové komise.

25      Co se týče písemné zkoušky, Komise se domnívá, že různé odkazy na „Průvodce Úřadu pro spolupráci EuropeAid“, které uvádí žalobkyně ve své žalobě za účelem prokázání opodstatněnosti svých odpovědí, ukazují na nesprávný úsudek. Tento průvodce se týká zakázek na služby uzavřených ERF, zatímco znění otázek písemné zkoušky ERF nezmiňovalo a týkalo se zakázek na dodávky zboží.

–       Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevného nesouladu mezi číselně vyjádřenou známkou za písemnou zkoušku a slovním hodnocením výběrové komise

26      Žalobkyně tvrdí, že se výběrová komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při převedení hodnocení její písemné zkoušky do číselného vyjádření. Jelikož výběrová komise ohodnotila její odpovědi jako „dostatečné“ z hlediska znalostí a „dobré“ z hlediska schopnosti porozumění, analýzy a syntézy a redakčních schopností, které jimi prokázala, zjevně se zmýlila, když jí udělila známku 25/50, to znamená minimální známku nutnou pro připuštění k ústní zkoušce.

27      Tím, že žalobkyni udělila známku 25/50, mimoto výběrová komise porušila zásadu rovnosti. Výběrová komise totiž ohodnotila žalobkyni jako jakéhokoliv uchazeče, který získal dvakrát hodnocení „dostatečné“ za znalosti a dvakrát hodnocení „dostatečné“ za schopnost analýzy a syntézy, porozumění a redakční schopnosti. Žalobkyně se domnívá, že její známka měla odrážet skutečnost, že ve všech kritériích nesouvisejících se znalostmi byla hodnocena „dobře“.

28      Známka získaná za písemnou zkoušku každopádně neodpovídá posouzení uvedenému v hodnocení.

29      Komise namítá, že mezi číselně vyjádřenou známkou 25/50 a komentáři není žádný nesoulad. Jak totiž vysvětlil předseda výběrové komise ve svém dopise ze dne 2. května 2007, znalosti v oblasti výběrového řízení měly při hodnocení uchazečů rozhodující význam. Za předpokladu, že by mezi číselně vyjádřenou známkou a komentáři došlo k nesouladu, byl by tento nesoulad zcela zanedbatelný a v žádném případě zjevný.

 Závěry Soudu

30      Žalobkyně uplatňuje dvě zjevně nesprávná posouzení, jedno, které postihuje posouzení výkonu uchazečů výběrovou komisí, a druhé, postihující soulad mezi číselně vyjádřenou známkou za písemnou zkoušku a slovním hodnocením výběrové komise.

31      Úvodem je třeba připomenout rozsah přezkumu Soudu vykonávaného ve vztahu k rozhodnutí, kterým komise výběrového řízení odmítá zapsat uchazeče na seznam úspěšných kandidátů.

32      Je-li Soudu předložena k posouzení legalita takového rozhodnutí, ověřuje Soud dodržení použitelných právních pravidel, to znamená pravidel, zejména procesních, definovaných služebním řádem a oznámením o výběrovém řízení, a pravidel, kterými se řídí práce výběrové komise, zejména povinnosti nestrannosti výběrové komise a dodržování rovného zacházení s uchazeči touto komisí (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑423, body 47 až 52; ze dne 25. června 2003, Pyres v. Komise, T‑72/01, Recueil FP, s. I‑A‑169 a II‑861, body 32 až 42, a ze dne 10. listopadu 2004, Vonier v. Komise, T‑165/03, Sb. VS s. I‑A‑343 a II‑1575, bod 39), jakož i absenci zneužití pravomoci (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. října 1974, Campogrande a další v. Komise, 112/73, 144/73 a 145/73, Recueil, s. 957, body 34 až 53; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. února 1999, Jiménez v. OHIM, T‑200/97, Recueil FP, s. I‑A‑19 a II‑73, body 43 až 57). V určitých případech, ve kterých nemá výběrová komise prostor pro uvážení, se tento přezkum může týkat správnosti skutečností, na základě kterých výběrová komise své rozhodnutí přijala (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, Sb. rozh. s. II-0000, body 277 a 278).

33      Naopak, posouzení provedená komisí výběrového řízení při hodnocení znalostí a schopností uchazečů nepodléhají přezkumu Soudu (výše uvedený rozsudek Campogrande a další v. Komise, bod 53; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, Sb. VS s. I‑A‑1 a II‑1, bod 42).

34      To však neplatí pro soulad mezi číselně vyjádřenou známkou a slovním hodnocením výběrové komise. Tento soulad, který je zárukou rovného zacházení s uchazeči, je totiž jedním z pravidel, kterými se řídí práce výběrové komise a jejichž ověření přísluší na základě výše uvedené judikatury soudu. Soulad mezi číselně vyjádřenou známkou a slovním hodnocením může být navíc předmětem přezkumu Soudu, nezávislého na přezkumu posouzení výkonů uchazečů výběrovou komisí, který Soud odmítá vykonávat, pokud se přezkum souladu omezuje na ověření neexistence zjevného nesouladu. Z tohoto důvodu Soud v rozsudku ze dne 13. prosince 2007, Van Neyghem v. Komise (F‑73/06, Sb. VS s. I-A-0 a II-0, bod 87), posuzoval, zda se s ohledem na slovní posouzení uvedené v hodnocení písemné zkoušky výběrová komise nedopustila při stanovení známky za tuto zkoušku zjevně nesprávného posouzení.

35      Z judikatury připomenuté v bodě 33 rozsudku v projednávané věci zaprvé vyplývá, že se žalobkyně nemůže před Soudem účelně dovolávat zjevně nesprávného posouzení, jímž je dle jejího názoru stiženo posouzení výkonů uchazečů výběrovou komisí, a že první žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

36      Z bodu 34 rozsudku v projednávané věci zadruhé vyplývá, že Soudu naproti tomu přísluší ověřit, zda komise výběrového řízení nedala žalobkyni známku zjevně neodpovídající slovním posouzením, která uvedla v hodnocení její písemné zkoušky.

37      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se výběrová komise tím, že jí udělila 25/50 za písemnou zkoušku, tj. nejnižší známku umožňující připuštění k ústní zkoušce, zatímco její odpovědi na obě otázky písemné zkoušky hodnotila jako „dostatečné“ z hlediska znalostí a „dobré“ z hlediska schopnosti analýzy, syntézy a redakčních schopností, dopustila zjevně nesprávného posouzení.

38      Je třeba připomenout, že v rámci výběrového řízení jsou výkony uchazečů posuzovány relativně a že nic nebrání zejména tomu, aby pouze uchazeči, u nichž byla shledána dobrá úroveň, byli připuštěni k ústní zkoušce. Žalobkyně tak není oprávněna usuzovat ze známky, kterou získala za písemnou zkoušku (25/50) a která těsně stačila k připuštění k ústní zkoušce, že výběrová komise neohodnotila její písemnou zkoušku jako dostatečnou. Za těchto podmínek nesvědčí skutečnost, že žalobkyně získala minimální známku umožňující jí účast na ústní zkoušce, zatímco její písemné odpovědi byly celkově hodnoceny lépe než dostatečně, o zjevném nesouladu mezi známkou a slovním hodnocením. Proto nelze v projednávaném případě ze srovnání známky udělené za písemnou zkoušku dotyčné osoby a slovního hodnocení této zkoušky výběrovou komisí vyvodit zjevně nesprávné posouzení.

39      Čtvrtý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení oznámení o výběrovém řízení, zásady rovnosti a „zásady přiměřenosti“

 Argumenty účastnic řízení

40      Podle žalobkyně oznámení o výběrovém řízení stanovilo, že účelem písemné zkoušky je posoudit „znalosti uchazeče, jeho schopnost porozumění, analýzy a syntézy, jakož i jeho redakční schopnosti“, zatímco výběrová komise hodnotila pouze znalosti žalobkyně. V každém případě bylo znalostní kritérium upřednostněno před ostatními kritérii.

41      Jelikož nebylo dodrženo oznámení o výběrovém řízení, nebylo tak zajištěno rovné zacházení s uchazeči, jež má oznámení zaručovat.

42      Známka, kterou žalobkyně získala za písemnou zkoušku a která těsně stačila k připuštění k ústní zkoušce, odráží pouze hodnocení „dostatečné“, kterým výběrová komise ohodnotila znalosti žalobkyně, a nikoliv kladné posouzení její písemné zkoušky, pokud jde kvalitu analýzy, syntézy a redakčních schopností. Nesoulad mezi známkou a slovním hodnocením tak svědčí o tom, že znalostní kritérium bylo nadhodnoceno, ne-li dokonce zohledněno jako jediné kritérium. Výběrová komise tak nedodržela „zásadu přiměřenosti“.

43      Komise uvádí, že písemná zkouška byla hodnocena s ohledem na veškerá stanovená kritéria, a domnívá se, že pokud jde o výběrové řízení organizované za účelem přijetí úředníků se zvláštními schopnostmi v oblasti řízení finančních zdrojů, bylo přiměřené přisuzovat rozhodující význam znalostem uchazečů v této oblasti.

 Závěry Soudu

44      Žalobkyně předkládá na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení oznámení o výběrovém řízení, zásady rovnosti a „zásady přiměřenosti“ dva argumenty.

45      Zaprvé tvrdí, že výběrová komise zohlednila pouze znalosti uchazečů v oblasti výběrového řízení, a sice řízení finančních zdrojů, a nikoliv ostatní hodnotící kritéria písemné zkoušky uvedená v oznámení o výběrovém řízení. Toto tvrzení je v jasném rozporu se slovními posouzeními výběrové komise v hodnocení písemné zkoušky žalobkyně. Tato posouzení se totiž týkají jak znalostí žalobkyně, hodnocených jako „dostatečné“, tak schopnosti analýzy a syntézy, jakož i redakční schopnosti, hodnocených jako „dobré“.

46      Žalobkyně se zadruhé domnívá, nikoliv bez rozporu s předchozím argumentem, že mezi výběrovými kritérii uvedenými v oznámení o výběrovém řízení přisoudila výběrová komise neoprávněně rozhodující váhu kritériu znalostí v oblasti výběrového řízení. Není popíráno, že výběrová komise skutečně považovala toto kritérium za nejdůležitější.

47      Nicméně, pořadí důležitosti kritérií stanovené výběrovou komisí není v rozporu s oznámením o výběrovém řízení, jelikož toto oznámení neuvádělo, že by při hodnocení uchazečů měla uvedená kritéria stejnou důležitost.

48      Navíc stanovení pořadí důležitosti kritérií není samo o sobě v rozporu se zásadou rovného zacházení s uchazeči. Žalobkyně ostatně netvrdila, že by výběrová komise tato kritéria na ostatní uchazeče použila odlišně.

49      A konečně, žalobkyně opírá své tvrzení, že výběrová komise přiznala znalostnímu kritériu zjevně nepřiměřenou důležitost, výhradně o podle ní zjevný nesoulad mezi známkou, kterou získala za písemnou zkoušku, a slovním hodnocením této zkoušky výběrovou komisí. Přitom, jak bylo uvedeno v bodě 38 rozsudku v projednávané věci, mezi známkou získanou žalobkyní za písemnou zkoušku a slovním hodnocením výběrové komise nelze na rozdíl od tvrzení žalobkyně nalézt žádný zjevný nesoulad.

50      Z výše uvedeného plyne, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti odůvodnění

 Argumenty účastnic řízení

51      Podle žalobkyně předseda výběrové komise ve svém dopise ze dne 2. května 2007 tvrdil, že její odpověď na otázku č. 3 písemné zkoušky obsahuje „četné nedostatky“, zatímco v hodnocení výběrová komise uvedla, že uvedená odpověď opomíjí některé pojmy, ale je dostatečná. Vzhledem k těmto rozporům nelze považovat posouzení výběrové komise za odůvodněné.

52      Výběrová komise v žádné ze svých odpovědí na dopisy zaslané žalobkyní neodůvodnila, proč nebyla její ústní odpověď na otázku týkající se finančních rizik vyplývajících z kolísání směnných kurzů uspokojivá. Výběrová komise tak nedodržela svoji povinnost odůvodnění.

53      Komise tvrdí, že jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, Recueil, s. I‑3423, bod 31), sdělení známek získaných za jednotlivé zkoušky představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Komise z toho vyvozuje, že nedostatečné odůvodnění nelze zakládat na údajné neshodě mezi dvěma dokumenty vytvořenými po udělení známky. Mimoto, žalobkyně obdržela veškerá nezbytná vysvětlení ve fázi přezkumného řízení a postupu před zahájením soudního řízení. Komise uvádí, že žalobkyni byla předána nejen její písemná zkouška, ale i její hodnocení.

54      Co se týče otázky týkající se způsobu ochrany před finančním rizikem spjatým s kolísáním směnných kurzů, položené žalobkyni v průběhu ústní zkoušky, výběrová komise již žalobkyni vysvětlila, že její odpověď není zcela chybná, ale že existují vhodnější odpovědi, lépe podložené argumenty, nežli ta její.

 Závěry Soudu

55      Povinnost odůvodnit rozhodnutí výběrové komise musí být jednak sladěna s tajností jednání této komise. Dodržování této mlčenlivosti brání jak zveřejnění postojů jednotlivých členů komise, tak i sdělování jakýchkoliv poznatků souvisejících s posouzením uchazečů, které má osobní či srovnávací povahu (výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, bod 24).

56      Krom toho je třeba, aby povinnost odůvodnění nepřípustně nezatěžovala činnost komisí a práci orgánů řízení lidských zdrojů (rozsudky Soudního dvora ze dne 28. února 1980, Bonu v. Rada, 89/79, Recueil, s. 553, bod 6, a a contrario ze dne 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58). Z tohoto důvodu představuje ve výběrových řízeních s vysokým počtem účastníků sdělení známek získaných za jednotlivé zkoušky dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise (výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, bod 31).

57      V projednávaném případě bylo po skončení předvýběrových testů připuštěno k písemné zkoušce výběrového řízení 300 uchazečů a nakonec byl sestaven seznam 100 úspěšných kandidátů. Výběrové řízení, kterého se žalobkyně účastnila, tak bylo výběrovým řízením s vysokým počtem účastníků. Za těchto podmínek, jak bylo připomenuto v předchozím bodě, představuje sdělení známek získaných za jednotlivé zkoušky dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise týkajících se jednotlivých uchazečů. Přitom je nesporné, že žalobkyni byly její známky sděleny. Mimoto žalobkyně každopádně obdržela další informace, které jí umožnily, aby se ještě konkrétněji seznámila s důvody svého neúspěchu ve výběrovém řízení, jako například svoji písemnou zkoušku, hodnocení této zkoušky a vysvětlující dopis ze dne 2. května 2007, který jí zaslal předseda výběrové komise. Z toho plyne, že třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí, nelze vyhovět.

58      Návrhová žádání směřující ke zrušení uvedeného rozhodnutí musejí být v důsledku toho zamítnuta.

 K návrhovým žádáním směřujícím k náhradě škody

59      Žalobkyně žádá, aby jí byla vyplacena náhrada majetkové a nemajetkové újmy, kterou jí způsobilo sporné rozhodnutí. Zamítnutí návrhových žádání směřujících proti tomuto rozhodnutí proto znamená i zamítnutí návrhových žádání směřujících k náhradě škody.

60      Ze všeho výše uvedeného plyne, že žalobu je třeba zamítnout.

 K nákladům řízení

61      Podle článku 122 jednacího řádu se ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného jednacího řádu, týkající se nákladů řízení a soudních výdajů, použijí pouze na věci předložené Soudu ode dne vstupu tohoto řádu v platnost, a sice od 1. listopadu 2007. Příslušná ustanovení jednacího řádu Soudu prvního stupně se i nadále použijí obdobně na věci projednávané před Soudem před tímto datem.

62      Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Nicméně podle článku 88 tohoto jednacího řádu nesou ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci orgány vlastní náklady. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba J. M. Coto Moreno se zamítá.

2)      Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Mahoney   Kanninen   Gervasoni

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. září 2008.

Vedoucí soudní kanceláře            Předseda

W. Hakenberg            P. Mahoney

Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu .


* Jednací jazyk: francouzština.