ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
22. května 2007
Věc F-97/06
Adelaida López Teruel
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Úředníci – Invalidita – Zamítnutí žádosti o ustavení výboru pro otázky invalidity“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. López Teruel domáhá zrušení rozhodnutí OHIM ze dne 6. října 2005, kterým byla zamítnuta její žádost o ustavení výboru pro otázky invalidity podle článku 78 služebního řádu.
Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 6. října 2005, kterým OHIM zamítnul žádost žalobkyně o ustavení výboru pro otázky invalidity, se zrušuje. OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Invalidita – Zahájení řízení ve věcech invalidity – Podmínky
(Služební řád, čl. 59 odst. 4 a čl. 78 první pododstavec; příloha VIII, článek 13)
2. Úředníci – Invalidita – Zahájení řízení ve věcech invalidity – Podmínky
(Služební řád, čl. 59 odst. 1 a čl. 78 první pododstavec; příloha VIII, článek 13)
1. Právo úředníka na příspěvek v invaliditě, které je zaručeno ustanoveními čl. 78 prvního pododstavce služebního řádu a čl. 13 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu a které může být přiznáno pouze na základě řízení ve věcech invalidity, zahrnuje implicitně ale nezbytně právo úředníka na zahájení uvedeného řízení, pokud splňuje podmínky stanovené výše uvedenými ustanoveními. Tato ustanovení nepřiznávají orgánu oprávněnému ke jmenování diskreční pravomoc ani mu a fortiori neponechávají pouhou možnost rozhodnout, zda zahájí či nezahájí řízení ve věcech invalidity, ale přiznávají mu vázanou pravomoc v tom smyslu, že příslušný orgán je povinen zahájit řízení ve věcech invalidity, jestliže zjistí, že podmínky stanovené těmito ustanoveními jsou splněny. Připustit, že předložení věci výboru pro otázky invalidity je v každém případě pouhou možností správního orgánu by bylo v rozporu s článkem 78 služebního řádu, protože takové podmínky pro předložení věci uvedenému výboru by zbavily právo přiznané úředníkovi jeho účinnosti. Orgán oprávněný ke jmenování tak může odmítnout zahájit řízení ve věcech invalidity jen tehdy, pokud chybí jedna z požadovaných podmínek. Úředník, který nebyl nucen s ohledem na svůj stav invalidity ukončit výkon služebních povinností, buď protože mu byl předtím přiznán starobní důchod nebo protože byl předtím propuštěn, tak není oprávněn navrhovat zahájení řízení ve věcech invalidity.
Článek 59 odst. 4 služebního řádu, podle nějž orgán oprávněný ke jmenování může předložit výboru pro otázky invalidity případ úředníka, jehož volno z důvodu nemoci celkově přesáhne v průběhu tří let dvanáct měsíců, přičemž předložení případu k výboru pro otázky invalidity je pouhou možností, není použitelný na případ, ve kterém je schůze výboru pro otázky invalidity navrhovaná správnímu orgánu úředníkem. Toto ustanovení se týká specificky případu, ve kterém má iniciativu zahájit řízení ve věcech invalidity správní orgán. To je krom toho důvod, proč povoluje orgánu oprávněnému ke jmenování zahájit bez návrhu řízení ve věcech invalidity pouze tehdy, když nepřítomnost pro volno z důvodu nemoci úředníka celkově přesáhne určitou dobu: taková časová podmínka zaručuje úředníkovi, že bude disponovat přiměřenou dobou k tomu, aby se zotavil a začal znovu vykonávat jeho služební povinnosti předtím, než bude muset nastoupit do invalidního důchodu. Z toho vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování nemůže odmítnout zahájit řízení ve věcech invalidity na návrh dotčené osoby z důvodu, že jeho volno z důvodu nemoci celkově nedosahuje požadovaných dvanácti měsíců a že tedy nesplňuje podmínku lhůty stanovenou čl. 59 odst. 4 služebního řádu, protože tato podmínka lhůty nebrání návrhu podanému na základě článku 78 služebního řádu.
(viz body 48 až 53 a 56)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. května 1984, Bähr v. Komise, 12/83, Recueil, s. 2155, body 12 a 13; 13. ledna 2005, Nardone v. Komise, C‑181/03 P, Sb. rozh. s. I‑199, bod 39
Soud prvního stupně: 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, Recueil FP, s. I‑A‑113 a II‑497, bod 68; 21. října 2003, Birkhoff v. Komise, T‑302/01, Recueil FP, s. I‑A‑245 a II‑1185, bod 38
Soud pro veřejnou službu: 16. ledna 2007, Gesner v. OHIM, F‑119/05, Sb. VS s. I‑0000, bod 33
2. Ustanovení čl. 59 odst. 1, která se týkají volna z důvodu nemoci a čl. 78 prvního pododstavce, která se týkají příspěvků v invaliditě, upravují s ohledem na jejich odlišné cíle nezávislá řízení. Z jednoznačného znění článku 13 přílohy VIII služebního řádu, který upravuje podle článku 78 služebního řádu podmínky, za kterých má úředník nárok na invalidní důchod, nicméně vyplývá, že pouze úředník, který musí ukončit výkon služebních povinností kvůli nemožnosti pokračovat v jejich výkonu z důvodu svého invalidního stavu, může být předmětem řízení ve věcech invalidity. Z toho vyplývá, že úředník, kterému nebrání ve výkonu služebních povinností jeho zdravotní stav, si nemůže zjevně nárokovat invalidní důchod.
To je důvod, proč se bez ohledu na nezávislost řízení stanovených čl. 59 odst. 1 a čl. 78 prvním pododstavcem služebního řádu může správní orgán opřít o výsledek arbitrážního řízení, které dospělo k závěru o způsobilosti úředníka vykonávat jeho služební povinnosti, aby mu zamítl přezkum výborem pro otázky invalidity, pokud je nemoc, kterou chce úředník předložit výboru pro otázky invalidity stejná jako ta, kterou přezkoumal smírčí lékař. Správní orgán může rovněž opřít své zamítnutí ustavení výboru pro otázky invalidity o takový výsledek, pokud žádost úředníka má zneužívající povahu, zejména pokud chce pouze zpochybnit, bez jakýchkoliv nových skutečností, závěry lékařského vyšetření nebo bez odůvodnění uplatnit novou nemoc.
(viz body 59 až 61)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. července 1975, Vellozzi v. Komise, 42/74 a 62/74, Recueil, s. 871, body 25 až 27; výše uvedený rozsudek Bähr v. Komise, bod 12; výše uvedený rozsudek Nardone v. Komise, bod 39