Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajským soudem v Praze (Česká republika) dne 7. srpna 2014 – Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová v. FINWAY a.s.
(Věc C-377/14)
Jednací jazyk: čeština
Předkládající soud
Krajský soud v Praze
Účastníci původního řízení
Žalobci: Ernst Georg Radlinger, Helena Radlingerová
Žalovaná: FINWAY a.s.
Předběžné otázky
Brání čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS1 ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice o nepřiměřených podmínkách“) a čl. 22 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES2 ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), popř. jiná ustanovení práva EU na ochranu spotřebitele
koncepci zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 185/2013 Sb. (dále jen „insolvenční zákon“), která umožňuje soudu přezkoumávat pravost, výši nebo pořadí uspokojení pohledávky pocházející ze spotřebitelských vztahů jen na základě incidenční žaloby podané insolvenčním správcem, některým věřitelem nebo (za shora uvedených omezení) dlužníkem (spotřebitelem)?
ustanovením, která v rámci vnitrostátní úpravy insolvenčního řízení omezují právo dlužníka (spotřebitele) vyvolat soudní přezkum přihlášené pohledávky věřitelů (dodavatelů, resp. poskytovatelů) jen na případy, kdy je schváleno řešení úpadku spotřebitele formou oddlužení, a v rámci toho jen ve vztahu k nezajištěným pohledávkám věřitelů, přičemž v případě vykonatelných pohledávek přiznaných rozhodnutím příslušného orgánu jsou námitky dlužníka dále omezeny jen na možnost tvrdit zánik či promlčení pohledávky, jako je tomu v případě úpravy obsažené v ustanoveních § 192 odst. 3 a § 410 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona?
V případě kladné odpovědi na otázku č. 1: Je soud v řízení o přezkoumání pohledávky ze spotřebitelského úvěru povinen přihlédnout i bez námitky spotřebitele z moci úřední k nesplnění informačních povinností poskytovatele úvěru podle čl. 10 odst. 2 směrnice o spotřebitelském úvěru a vyvodit z toho důsledky stanovené vnitrostátním právem v podobě neplatnosti smluvních ujednání?
V případě kladné odpovědi na otázku č. 1 nebo 2:
Mají shora aplikovaná ustanovení směrnic přímý účinek a nebrání jejich přímé aplikaci skutečnost, že je vyvoláním incidenčního sporu soudem z moci úřední (popř. z hlediska vnitrostátního práva nepřípustným přezkumem pohledávky na základě neúčinného popření ze strany dlužníka-spotřebitele) zasahováno do horizontálního vztahu mezi spotřebitelem a dodavatelem/poskytovatelem?
Jaká částka představuje „celkovou výši úvěru“ podle čl. 10 odst. 2 písm. d) směrnice o spotřebitelském úvěru a jaké částky vstupují jako „částky čerpání“ do výpočtu roční procentní sazby nákladů (dále též „RPSN“) podle vzorce uvedeného v příloze I směrnice o spotřebitelském úvěru, jestliže je ve smlouvě o úvěru formálně přislíbeno poskytnutí určité finanční částky, avšak je současně sjednáno, že již v okamžiku vyplacení úvěru budou v určitém rozsahu oproti takové částce započteny pohledávky poskytovatele úvěru z titulu poplatku za poskytnutí úvěru a z titulu první (popř. následujících) splátek úvěru, takže takto započtené částky reálně nejsou vůbec vyplaceny spotřebiteli, resp. na jeho účet, a zůstávají po celou dobu v dispozici věřitele? Má zahrnutí takových reálně nevyplacených částek vliv na výši vypočtené RPSN?
Bez ohledu na odpověď na předchozí otázky:
Je třeba při posouzení, zda výše sjednaného odškodného je nepřiměřená ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy ke směrnici o nepřiměřených podmínkách hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí, tak jak byly sjednány, bez ohledu na to zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a bez ohledu na to, zda některé z nich mohou být považovány z hlediska norem vnitrostátního práva za neplatně sjednané, nebo je třeba přihlížet jen k celkové výši reálně uplatněných a uplatnitelných sankcí?
Je v případě zjištění zneužívající povahy smluvních sankcí nutné neaplikovat každou z těchto dílčích sankcí, jež teprve ve svém souhrnu vedly soud k závěru o nepřiměřenosti výše odškodného ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy ke směrnici o nepřiměřených podmínkách nebo jen některé z nich (a v tom případě podle jakého klíče)?
____________1 Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/002, s. 288.
2 Úř. věst. L 133, s. 66.