Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 19. února 2019 – Presidenza del Consiglio dei Ministri v. BV

(Věc C-129/19)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Presidenza del Consiglio dei Ministri

Odpůrkyně: BV

Předběžné otázky

Předkládající soud se obrací na Soudní dvůr Evropské unie s těmito otázkami [položenými s ohledem na okolnosti případu v původním řízení, týkajícího se žaloby na náhradu škody podané italskou státní příslušnicí s trvalým bydlištěm v Itálii proti státu-zákonodárci za neuskutečněné nebo nesprávné nebo neúplné provedení povinností stanovených směrnicí Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 „o odškodňování obětí trestných činů“¹ a zejména povinnosti stanovené v čl. 12 odst. 2, aby členské státy do 1. července 2005 (jak je stanoveno v následujícím čl. 18 odst. 1) zavedly obecný systém ochrany spočívající v odškodňování, který je vhodný k zajištění přiměřené a spravedlivé náhrady ve prospěch obětí všech násilných a úmyslných trestných činů (včetně trestného činu znásilnění, jehož byla žalobkyně obětí) v situacích, v nichž je obětem znemožněno dosáhnout náhrady škody, která jim byla způsobena, v plné výši od přímo odpovědných osob]:

vyžaduje unijní právo - s ohledem na situaci opožděného (nebo neúplného) provedení směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 „o odškodňování obětí trestných činů“, non self executing, do vnitrostátního práva, a to pokud jde o zřízení, které tato směrnice ukládá, systému odškodňování obětí násilných trestných činů, který ve vztahu k přeshraničním osobám, kterým je směrnice výhradně určena, zakládá odpovědnost členského státu za škodu na základě zásad stanovených judikaturou SDEU (mimo jiné rozsudky „Francovich“ a „Brasserie du Pecheur a Factortame III“) - založení obdobné odpovědnosti členského státu ve vztahu k osobám, které nejsou přeshraniční (tedy osoby s trvalým bydlištěm), které by nebyly přímými příjemci výhod plynoucích z provádění směrnice, ale za účelem vyhnutí se porušení zásady rovnosti nebo zásady zákazu diskriminace v rámci unijního práva by měly a mohly - byla-li by směrnice včas a zcela provedena - mít prospěch z rozšíření užitečného účinku samotné směrnice (tedy z výše uvedeného systému odškodňování).

Podmíněně v případě kladné odpovědi na předchozí předběžnou otázku:

lze odškodnění stanovené ve prospěch obětí úmyslných násilných trestných činů (a zejména trestného činu znásilnění podle článku 609-a trestního zákoníku) vyhláškou ministra vnitra ze dne 31. srpna 2017 [která byla vydána ve smyslu čl. 11 odst. 3 zákona č. 122 ze dne 7. července 2016 (kterým se upravují závazky vyplývající z členství Itálie v Evropské unii – Evropský zákon 2015-2016) ve znění následných změn (přijatých článkem 6 zákona č. 167 ze dne 20. listopadu 2017 a čl. 1 odst. 593-596 zákona č. 145 ze dne 30. prosince 2018)] ve formě pevně stanovené částky ve výši 4 800 eur považovat za „spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí“ v rámci provádění ustanovení čl. 12 odst. 2 směrnice 2004/80.

____________

¹ Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů (Úř. věst. 2004, L 261, s. 15; Zvl. vyd. 19/07 s. 65).