Prozatímní vydání
USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetího senátu)
4. května 2016
Věc F‑131/11
Peter Dun
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Důchody – Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu – Nároky na důchod nabyté před nástupem do služebního poměru k Unii ve vnitrostátním důchodovém systému – Převod do unijního důchodového systému – Návrh orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy na započtení příspěvkových let, který dotyčný neodsouhlasil okamžitě – Nový návrh na započtení založený na nových obecných prováděcích ustanoveních – Pojem ‚akt nepříznivě zasahující do právního postavení‘ – Zjevná nepřípustnost – Článek 81 jednacího řádu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Peter Dun domáhá především zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „OOUPS“) ze dne 15. června 2011, v němž tento orgán s konečnou platností stanovil v rámci důchodového systému Evropské unie nároky na důchod nabyté před nástupem do služebního poměru v Unii.
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Peter Dun ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Návrh na započtení příspěvkových let za účelem převodu nároků na důchod nabytých před nástupem do služebního poměru k Unii do unijního systému – Vyloučení – Rozhodnutí týkající se uznání příspěvkových let přijaté po převodu kapitálové hodnoty představující nabyté nároky na důchod – Zahrnutí
(Článek 270 SFEU; služební řád, čl. 91 odst. 1 a příloha VIII, čl. 11 odst. 2)
2. Žaloby úředníků – Žaloba podaná proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Přípustnost – Povinnost rozhodnout o návrhových žádáních namířených proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Návrhová žádání postrádající samostatný obsah nebo čistě potvrzující rozhodnutí – Nedostatek
(Služební řád, články 90 a 91)
1. V rámci postupu týkajícího se převodu nároků na důchod upraveného v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, proti němuž může být podána žaloba na základě článku 270 SFEU a čl. 91 odst. 1 služebního řádu, rozhodnutí případně přijaté orgánem oprávněným ke jmenování nebo orgánem oprávněným uzavírat pracovní smlouvy poté, co byl skutečně proveden převod kapitálové hodnoty představující nároky na důchod nabyté dotyčným před jeho nástupem do služebního poměru k Unii. Naproti tomu návrh na započtení příspěvkových let, byť odsouhlasený dotyčným, není aktem zasahujícím do jeho právního postavení, proti němuž může být podána žaloba na základě článku 270 SFEU a čl. 91 odst. 1 služebního řádu.
Započtení příspěvkových let může být totiž uznáno jen tehdy, pokud úředník souhlasí s pokračováním v řízení se převodu kapitálové hodnoty představující nároky na důchod, které předtím dotyčný nabyl v rámci dotčeného vnějšího důchodového systému, do unijního důchodového systému, přičemž tento souhlas je učiněn se znalostí návrhu na započtení příspěvkových let předloženého orgánem oprávněným ke jmenování nebo orgánem oprávněným uzavírat pracovní smlouvy na základě předběžné výše kapitálové hodnoty oznámené příslušným orgánem důchodového systému.
V tomto ohledu platí, že ve fázi návrhu na započtení příspěvkových let se dotčený orgán jednoduše zavazuje, že správně uplatní čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu a obecná prováděcí opatření na situaci dotyčného. Tato povinnost orgánu vyplývá přímo z předmětných ustanovení služebního řádu, a to i tehdy, když orgán nepřijme výslovně žádný závazek.
Z takového závazku vyjádřeného v návrhu na započtení příspěvkových let tedy nevyplývá nová povinnost dotčeného orgánu, ani změna právního postavení dotyčného zejména proto, že i když dotyčný souhlasí s převodem nároků na důchod, které nabyl v jiném systému, do unijního důchodového systému, nemá orgán, který předložil návrh, po převedení kapitálové hodnoty oznámené vnitrostátním důchodovým orgánem, odpovídající povinnost automaticky uznat dotyčnému počet příspěvkových let uvedených v původním návrhu ve vztahu, k němuž úředník potvrdil svou vůli převést uvedenou kapitálovou hodnotu do unijního důchodového systému.
(viz body 31 až 35)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudky ze dne 13. října 2015, Komise v. Verile a Gjergji, T‑104/14 P, EU:T:2015:776, body 50, 52, 53 a 74; Komise v. Cocchi a Falcione, T‑103/13 P, EU:T:2015:777, bod 66, a Teughels v. Komise, T‑131/14 P, EU:T:2015:778, body 37, 46, 48, 49, 58 a 70
2. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení však může unijní soud rozhodnout, že shledá-li, že návrhová žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemají samostatný obsah a ve skutečnosti splývají s návrhovými žádáními směřujícími proti rozhodnutí napadenému stížností, není třeba rozhodovat zvlášť o návrhových žádáních směřujících proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Tomu tak může být zejména tehdy, když konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pouze potvrzuje akt, proti němuž byla tato stížnost podána a že tento akt není navíc aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení ve smyslu článku 90 služebního řádu.
(viz bod 38)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, EU:T:2011:506, bod 33
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 19. listopadu 2014, EH v. Komise, F‑42/14, EU:F:2014:250, bod 85