USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

8. července 2009

Věc F-62/08

Roberto Sevenier

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Ukončení služebního poměru – Odstoupení – Žádost o zpětvzetí“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se R. Sevenier domáhá zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 24. září 2007, kterým se zamítá žádost žalobce o zpětvzetí jeho návrhu na odstoupení ze dne 19. října 1983 a předložení věci výboru pro otázky invalidity.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení. Není namístě rozhodnout o návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, předloženém Radou Evropské unie na podporu návrhových žádání Komise. Rada ponese vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůta pro podání stížnosti – Výpočet

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1 a 2; nařízení Rady č. 1182/71, článek 3)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Implicitní rozhodnutí o zamítnutí návrhu nenapadené ve lhůtách

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.      Při neexistenci zvláštních pravidel týkajících se lhůt uvedených v samotném článku 90 služebního řádu je třeba odkázat na nařízení č. 1182/71, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, které se použije, jak stanoví jeho článek 1, na všechny akty Rady, „[n]ení-li stanoveno jinak“. V tomto ohledu čl. 3 odst. 2 písm. c) uvedeného nařízení stanoví, že lhůta určená podle měsíců „počíná na začátku první hodiny prvního dne a končí uplynutím poslední hodiny dne, který […] se v posledním měsíci […] pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, v němž lhůta počíná“. Tato ustanovení musí být vykládána s ohledem na čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec téhož nařízení, podle kterého je počátečním dnem lhůty den, během něhož nastala událost, takže pokud událost představující počátek lhůty jednoho týdne nastala v pondělí, lhůta skončí následující pondělí.

(viz body 27 a 28)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. listopadu 2004, Toeters a Verberk C‑171/03, Sb. rozh. s. I‑10945, body 31 až 37

Soud prvního stupně: 11. června 1998, Fichtner v. Komise, T‑173/97, Recueil FP, s. I‑A‑293 a II‑873, bod 28

2.      Článek 91 odst. 3 služebního řádu sice stanoví, že „je-li stížnost zamítnuta na základě výslovného rozhodnutí poté, co byla zamítnuta implicitním rozhodnutím, avšak před uplynutím lhůty pro podání odvolání, pak lhůta pro podání odvolání začíná běžet znovu“, avšak toto ustanovení se nemůže použít ve fázi žádosti a před podáním stížnosti. Toto zvláštní ustanovení, které se týká způsobu výpočtu lhůt pro podání žaloby, totiž musí být vykládáno doslovně a striktně. Z toho vyplývá, že výslovné zamítnutí žádosti poté, kdy bylo implicitně rozhodnuto o zamítnutí téže žádosti, mající povahu čistě potvrzujícího aktu, nemůže dotyčnému úředníkovi umožnit, aby pokračoval v postupu před zahájením soudního řízení tím, že mu vznikne nová lhůta pro podání stížnosti.

(viz bod 33)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 17. listopadu 2000, Martinelli v. Komise, T‑200/99, Recueil FP, s. I‑A‑253 a II‑1161, bod 11 a citovaná judikatura