ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

2. prosince 2008

Věc F-15/07

K

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Nemoc z povolání – Psychické obtěžování – Žaloba na náhradu škody“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se K v podstatě domáhá toho, aby Parlamentu bylo uloženo nahradit nemajetkovou i majetkovou újmu, kterou žalobkyně údajně utrpěla z důvodu psychického obtěžování, jehož údajnou obětí byla v letech 1993 až 2001 při výkonu svých pracovních povinností.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem

2.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem

3.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Paušální náhrada škody na základě služebního řádu – Žádost o dodatečnou náhradu škody na základě obecného práva

(Služební řád úředníků, čl. 73)

1.       Před vstupem v platnost článku 12a služebního řádu, který byl do služebního řádu zaveden nařízením č. 723/2004, jímž byl služební řád změněn, bylo psychické obtěžování definováno jako jednání mající objektivně za cíl úředníka diskreditovat nebo úmyslně zhoršit jeho pracovní podmínky.

(viz bod 37)

Odkaz:

Soud prvního stupně: 16. května 2006, Magone v. Komise, T‑73/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑107 a II‑A‑2‑485, bod 79

2.      Pouhá okolnost, že úředníku byly odňaty vzdělávací úkoly, které vykonával, nemůže představovat důkaz, že byl vystaven psychickému obtěžování. Stejně tak nemůže být za indicii psychického obtěžování považována skutečnost, že jeho nadřízený poté, co obdržel stížnosti na kvalitu práce dotyčného úředníka, požádal jeho kolegu, aby mu předložil příklady chybných prací dotyčného úředníka za účelem přezkoumání opodstatněnosti těchto stížností. Ani poznámky a posouzení, byť negativní, obsažené v hodnotícím posudku nemohou samy o sobě být považovány za indicie toho, že posudek byl vyhotoven s cílem psychického obtěžování.

(viz body 38 a 39)

Odkaz:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Magone v. Komise, bod 80

3.       V případě úrazu nebo nemoci z povolání mají úředníci právo žádat o dodatečnou náhradu léčebných výkonů podle článku 73 služebního řádu, pokud orgán za úraz nebo nemoc z povolání zodpovídá podle obecného práva a finanční plnění podle služebního řádu nestačí k zajištění plné náhrady utrpěné škody.

I za předpokladu, že by úraz nebo nemoc z povolání dotyčného úředníka způsobilo pochybení orgánu, musí tento úředník prokázat, že finanční částka, která mu byla vyplacena na základě čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu nezajistila náhradu nemajetkové újmy způsobené na základě tohoto úrazu nebo této nemoci. Pokud v tomto ohledu dotyčný úředník tvrdí, že poskytnutá finanční částka nahradila pouze následky jeho pracovní neschopnosti do roku, ve kterém by musel odejít do důchodu, kdyby nemusel z důvodu invalidity odejít do předčasného důchodu, nelze tento argument přijmout, jelikož cílem postupu stanoveného v článku 73 služebního řádu je paušální náhrada jak materiální, tak morální újmy vyplývající z nemoci z povolání.

(viz body 33 a 43)

Odkazy:

Soud: 8. října 1986, Leussink v. Komise, 169/83 a 136/84, Recueil, s. I‑2801, body 10 až 14; 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, Recueil, s. I‑5251, body 19 až 22

Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v. Komise, F‑23/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 198