USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

29. dubna 2008

Věc F-133/07

André Hecq

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Doba trvání lékařského postupu – Žaloba na náhradu škody – Neexistence stížnosti – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. Hecq domáhá zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 12. července 2007, jímž bylo rozhodnuto o jeho stížnosti, jelikož Komise tímto rozhodnutím zamítla jeho žádost směřující jednak k získání úroků z prodlení z částek, které mu mohly být přiznány na základě článku 73 služebního řádu, a jednak k úhradě částky 2 000 eur jako náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřijatelného prodlení správního orgánu při zpracování jeho spisu.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody podaná při neprovedení postupu před zahájením soudního řízení v souladu se služebním řádem – Nepřípustnost

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci

(Služební řád, články 73, 90 a 91)

1.      Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, která nesledují jiný předmět než získání náhrady škody, která byla uvedeným rozhodnutím žalobci odepřena, splývají s návrhovými žádáními směřujícími k náhradě škody, takže v rámci režimu opravných prostředků stanoveného články 90 a 91 služebního řádu jsou přípustná pouze za předpokladu, že žalobě předcházel postup před zahájením soudního řízení v souladu s ustanoveními služebního řádu. Tento postup se liší podle toho, zda ke škodě, o jejíž náhradu se žádá, došlo v důsledku aktu ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu nebo v důsledku jednání správního orgánu, které nemá rozhodovací povahu. V prvním případě musí dotčená osoba ve stanovené lhůtě podat k orgánu oprávněnému ke jmenování stížnost proti dotčenému aktu. Naopak ve druhém případě musí být správní řízení zahájeno podáním žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, jejímž cílem je získat náhradu škody. Teprve zamítnutí, výslovné či mlčky, dané žádosti, představuje rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, proti kterému lze podat stížnost, a teprve po vydání rozhodnutí, kterým se výslovně či mlčky zamítá daná stížnost, lze podat k soudu Společenství žalobu na náhradu škody.

Nárok na náhradu škody lze sice uplatnit běžným způsobem ve fázi stížnosti a není tudíž nezbytné, aby mu předcházela žádost na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu, a to za podmínky, že tento nárok na náhradu škody je založen na nezákonnosti aktu, proti kterému je podána uvedená stížnost. Za tohoto předpokladu existuje mezi žalobou na neplatnost a žalobou na náhradu škody přímá souvislost, takže žaloba na náhradu škody je jakožto doplněk žaloby na neplatnost přípustná, aniž by bylo nezbytně nutné, aby jí předcházela žádost vyzývající orgán pověřený ke jmenování k náhradě údajně utrpěné škody. Naopak není-li žaloba na náhradu škody založena na kritice aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, je naprosto nezávislá na žalobě na neplatnost a žaloba na náhradu škody nemůže být podána bez předchozího napadení sporného zamítavého rozhodnutí před správním orgánem.

(viz body 18, 23 a 24)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 25. února 1992, Marcato v. Komise, T‑64/91, Recueil, s. II‑243, body 31 až 33, a citovaná judikatura; 13. července 1995, Saby v. Komise, T‑44/93, Recueil FP, s. I‑A‑175 a II‑541, bod 31; 12. května 1998, O’Casey v. Komise, T‑184/94, Recueil FP, s. I‑A‑183 a II‑565, bod 98; 28. ledna 2003, F v. Účetní dvůr, T‑138/01, Recueil FP, s. I‑A‑25 a II‑137, bod 57

2.      Pokud platí, že soud Společenství může i bez návrhu přiznat v rámci žaloby na neplatnost náhradu nemajetkové újmy utrpěné žalobcem z důvodu neobvykle dlouhého trvání lékařského řízení na základě článku 73 služebního řádu, i když dotčená osoba nepodala žalobu na náhradu škody na základě článků 90 a 91 služebního řádu, a že procesní podmínky stanovené těmito články nebyly z podstaty věci splněny, je návrh směřující k takovému uložení povinnosti správnímu orgánu nicméně nepřípustný, jestliže nárok na náhradu škody vznesený úředníkem nebyl předmětem běžného postupu před zahájením soudního řízení v souladu s ustanoveními služebního řádu, a jestliže lékařský postup nebyl ještě skončen.

Jednak soud Společenství může využívat svých soudních výsad, zejména neomezenou soudní pravomoc, kterou má ve sporech majetkové povahy totiž pouze v případě, že mu byl spor řádně předložen. Krom toho skutečnost, že výsledek řízení na základě článku 73 není znám, brání tomu, aby soud mohl posoudit skutečnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy. V každém případě může být nakonec taková náhrada přiznána i bez návrhu pouze za účelem zajištění užitečného účinku konstatování neobvykle dlouhého trvání lékařského postupu, přičemž toto porušení předpisů nicméně nemůže v rámci žaloby na neplatnost odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí.

(viz body 26 a 28 až 30)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑95 a II‑A‑2‑441, body 162 až 167

Soud pro veřejnou službu: 1. února 2008, Labate v. Komise, F‑77/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 20 až 22