USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
27. února 2014
Věc F‑32/13
Robert Walton
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Odchodné – Odstoupení konstatované rozsudkem Soudu prvního stupně Evropských společenství – Stanovení data odstoupení – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Rozhodnutí OOJ, jež nabyla z důvodu nepodání opravných prostředků právní moci – Nedodržení předchozího správního řízení – Zjevná nepřípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se R. Walton v podstatě domáhá, na straně jedné, zrušení dopisu Evropské komise ze dne 13. dubna 2012, kterým orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „OOUS“) zaujal stanovisko k jeho žádosti týkající se pohledávky, kterou má vůči Komisi, zejména zaplacení jedné ze složek odchodného, a na straně druhé, zrušení rozhodnutí ze dne 9. ledna 2013, kterým OOUS zamítl stížnost, kterou žalobce v této souvislosti podal dne 17. září 2012.
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Robert Walton ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Shrnutí
Soudní řízení – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Dosah
Žaloba se považuje za nepřípustnou z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené, která se váže k dřívějšímu rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o žalobě týkající se stejných účastníků řízení, téhož předmětu a založené na stejných důvodech. Při posuzování existence takového dřívějšího rozsudku je akt, jehož zrušení je navrhováno, podstatným prvkem umožňujícím určit předmět žaloby. Okolnost, že byly žaloby podány proti různým rozhodnutím, která správa formálně přijala, však nestačí k učinění závěru, že nemají totožný předmět, mají-li tato rozhodnutí v podstatě totožný obsah a jsou-li založena na stejných důvodech.
Napadá-li žalobce, jak je tomu v projednávaném případě, legalitu konečných rozhodnutí, vedlo by uznání přípustnosti jeho žaloby k tomu, že by mu byla dána možnost obnovit ve svůj prospěch právo napadnout takováto rozhodnutí žalobou, jakož i zpochybnit právní moc dřívějších rozsudků týkajících se těchto rozhodnutí.
Pokud jde o údajné porušení práva na spravedlivý proces v případě, že žaloba měla být prohlášena za nepřípustnou, napadená rozhodnutí nabyla právní moci jen z důvodu nečinnosti žalobce, který se rozhodl, že nevyužije dostupné správní nebo soudní opravné prostředky.
(viz body 40, 41, 48 a 49)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. září 1985, Hoogovens Groep v. Komise, 172/83 a 226/83, bod 9; 27. října 1987, Diezler a další v. HSV, 146/85 a 431/85, body 14 až 16
Soud prvního stupně: 5. června 1996, NMB France a další v. Komise, T‑162/94, body 37 a 38
Tribunál Evropské unie: 25. června 2010, Imperial Chemical Industries v. Komise, T‑66/01, bod 197
Soud pro veřejnou službu: 11. června 2009, Ketselidis v. Komise, F‑72/08, bod 33; 25. února 2014, Marcuccio v. Komise, F‑118/11, bod 54