ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
8. května 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Doprava – Veřejné služby v přepravě cestujících po železnici a silnici – Nařízení (ES) č. 1370/2007 – Článek 5 odst. 1 a 2 – Přímé uzavření smlouvy – Smlouvy o veřejných dopravních službách cestujícím autobusem či tramvají – Podmínky – Směrnice 2014/24/EU – Článek 12 – Směrnice 2014/25/EU – Článek 28“
Ve věci C‑253/18,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) ze dne 7. března 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 12. dubna 2018, v řízení
Stadt Euskirchen
proti
Rhenus Veniro GmbH & Co. KG,
za účasti:
SVE Stadtverkehr Euskirchen GmbH,
RVK Regionalverkehr Köln GmbH,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení C. Lycourgos, předseda senátu, E. Juhász (zpravodaj) a I. Jarukaitis, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Stadt Euskirchen S. Schaeferem a J. Mankou, Rechtsanwälte,
– za Rhenus Veniro GmbH & Co. KG C. Antweilerem, Rechtsanwalt,
– za Evropskou komisi W. Möllsem a P. Ondrůškem, jakož i J. Hottiaux, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a nařízení Rady (EHS) č. 1107/70 (Úř. věst. 2007, L 315, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Stadt Euskirchen (město Euskirchen, Německo) a společností Rhenus Veniro GmbH & Co. KG (dále jen „Rhenus Veniro“) ve věci zamýšleného přímého zadání veřejné služby v přepravě cestujících autobusem a jinými vozidly.
Právní rámec
Nařízení č. 1370/2007
3 Článek 2 nařízení č. 1370/2007, nadepsaný „Definice“, zní takto:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) ‚veřejnou přepravou cestujících‘ služby v přepravě cestujících obecného hospodářského zájmu, které jsou veřejnosti nabízeny nediskriminačním způsobem a nepřetržitě;
b) ‚příslušným orgánem‘ orgán nebo skupina orgánů veřejné správy členského státu nebo členských států, jenž má pravomoc zasahovat do veřejné přepravy cestujících v dané územní oblasti, nebo jakýkoli jiný orgán mající takovou pravomoc;
[…]
h) ‚přímým uzavřením smlouvy‘ uzavření smlouvy o veřejných službách se stanoveným provozovatelem veřejných služeb bez jakéhokoli předchozího nabídkového řízení;
[…]
j) ‚vnitřním provozovatelem‘ právně samostatný subjekt, nad kterým vykonává příslušný místní orgán, nebo v případě skupiny přinejmenším jeden příslušný místní orgán, kontrolu podobnou té, kterou vykonává nad svými vlastními útvary;
[…]“
4 Článek 4 odst. 7 tohoto nařízení stanoví:
„Dokumentace nabídkového řízení a smlouvy o veřejných službách musí být transparentní, pokud jde o možnost a případně míru použití subdodávek. Pokud se subdodávky použijí, je provozovatel pověřený řízením a provozováním veřejných služeb v přepravě cestujících podle tohoto nařízení povinen poskytovat převážnou část veřejných služeb v přepravě cestujících sám. […]“
5 Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Uzavírání smluv o veřejných službách“, stanoví:
„1. Smlouvy o veřejných službách se uzavírají v souladu s pravidly stanovenými tímto nařízením. Zakázky na služby nebo veřejné zakázky na služby, jak jsou definovány ve směrnici [Evropského parlamentu a Rady] 2004/17/ES [ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (Úř. věst. 2004, L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19)] nebo ve směrnici [Evropského parlamentu a Rady] 2004/18/ES [ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132)], v přepravě cestujících autobusem či tramvají se však zadávají v souladu s postupy stanovenými podle uvedených směrnic, pokud tyto smlouvy nemají podobu koncesí na služby, jak jsou definovány v uvedených směrnicích. Mají-li být smlouvy uzavřeny v souladu se směrnicemi [2004/17 nebo 2004/18], nepoužijí se odstavce 2 až 6 tohoto článku.
2. Není-li to vnitrostátním právem zakázáno, může kterýkoli příslušný místní orgán, bez ohledu na to, zda se jedná o samostatný orgán nebo skupinu orgánů poskytujících integrované veřejné služby v přepravě cestujících, rozhodnout o tom, že bude veřejné služby v přepravě cestujících poskytovat sám, nebo že uzavře smlouvu o veřejných službách přímo s právně samostatným subjektem, nad kterým příslušný místní orgán, nebo v případě skupiny přinejmenším jeden příslušný místní orgán, vykonává kontrolu podobnou té, kterou vykonává nad svými vlastními útvary. Pokud příslušný místní orgán vydá takové rozhodnutí, platí následující:
[…]
b) podmínkou pro použití tohoto odstavce je, že vnitřní provozovatel a všechny subjekty, které tento provozovatel může byť i minimálně ovlivňovat, vykonává svou činnost ve veřejné přepravě cestujících na území v působnosti příslušného místního orgánu, bez ohledu na jakékoli vnější linky nebo jiné vedlejší části dané činnosti zasahující do území v působnosti sousedních příslušných místních orgánů, a neúčastní se nabídkových řízení týkajících se poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících organizovaných mimo území v působnosti příslušného místního orgánu;
[…]
e) pokud přichází v úvahu využití subdodávek podle čl. 4 odst. 7, je vnitřní provozovatel povinen poskytovat převážnou část veřejných služeb v přepravě cestujících sám.
3. Každý příslušný orgán, který se obrátí na třetí osobu jinou, než je vnitřní provozovatel, musí uzavřít smlouvy o veřejných službách na základě nabídkového řízení, […]
[…]“
6 Článek 7 téhož nařízení, nadepsaný „Zveřejnění“, v odstavci 2 stanoví:
„Každý příslušný orgán přijme nezbytná opatření s cílem nejpozději jeden rok před zahájením nabídkového řízení nebo jeden rok před přímým uzavřením smlouvy zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie alespoň tyto informace:
a) název a adresa příslušného orgánu;
b) typ plánovaných smluv;
c) služby a oblasti, na něž se možné smlouvy vztahují.
[…]“
Směrnice 2014/23/EU
7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. 2014, L 94, s. 1) vstoupila v platnost dne 17. dubna 2014 a její ustanovení měla být provedena členskými státy do 18. dubna 2016.
8 Článek 5 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely této směrnice se použijí tyto definice:
1) ‚koncesemi‘ se rozumějí koncese na stavební práce nebo na služby, jak jsou vymezeny v písmenech a) a b):
a) ‚koncesí na stavební práce‘ se rozumí úplatná smlouva uzavřená písemnou formou, kterou jeden nebo více veřejných zadavatelů či zadavatelů svěřuje provedení stavebních prací jednomu nebo více hospodářským subjektům, přičemž odpovídající protiplnění spočívá buď výhradně v právu braní užitků vyplývajících z využívání provedených stavebních prací, jež jsou předmětem dané smlouvy, nebo v tomto právu společně s platbou;
b) ‚koncesí na služby‘ se rozumí úplatná smlouva uzavřená písemnou formou, kterou jeden nebo více veřejných zadavatelů či zadavatelů svěřuje jednomu nebo více hospodářským subjektům poskytování a řízení jiných služeb, než jsou stavební práce uvedené v písmeni a), přičemž odpovídající protiplnění spočívá buď výhradně v právu braní užitků vyplývající z poskytování služeb, jež jsou předmětem dané smlouvy, nebo v tomto právu společně s platbou.
[…]“
Směrnice 2014/24/EU
9 Článek 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), nadepsaný „Veřejné zakázky mezi subjekty ve veřejném sektoru“, stanoví:
„1. Veřejná zakázka zadaná veřejným zadavatelem soukromoprávní či veřejnoprávní právnické osobě spadá mimo oblast působnosti této směrnice, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) veřejný zadavatel ovládá dotčenou právnickou osobu obdobně, jako ovládá vlastní organizační složky;
b) více než 80 % činností ovládané právnické osoby je prováděno při plnění úkolů, jež jí byly svěřeny ovládajícím veřejným zadavatelem nebo jinými právnickými osobami, jež uvedený veřejný zadavatel ovládá, a
c) žádný soukromý subjekt nemá v ovládané právnické osobě přímou kapitálovou účast s výjimkou kapitálové účasti, s níž není spojeno ovládání ani možnost blokovat a již v souladu se Smlouvami vyžadují vnitrostátní právní předpisy, přičemž taková účast nezakládá rozhodující vliv na ovládanou právnickou osobu.
Má se za to, že veřejný zadavatel ovládá právnickou osobu obdobně, jako ovládá vlastní organizační složky ve smyslu prvního pododstavce písm. a), pokud má rozhodující vliv na strategické cíle i významná rozhodnutí ovládané právnické osoby. K takovému ovládání může docházet i ze strany jiné právnické osoby, která je sama stejným způsobem ovládána veřejným zadavatelem.
2. Odstavec 1 se rovněž použije v případě, že ovládaná osoba, která je veřejným zadavatelem, zadá zakázku veřejnému zadavateli, který ji ovládá, nebo jiné právnické osobě ovládané týmž veřejným zadavatelem, pokud v právnické osobě, jíž je veřejná zakázka zadána, nemá přímou kapitálovou účast žádný soukromý subjekt, s výjimkou kapitálové účasti, s níž není spojeno ovládání ani možnost blokovat a již v souladu se Smlouvami vyžadují vnitrostátní právní předpisy, přičemž taková účast nezakládá rozhodující vliv na ovládanou právnickou osobu.
3. Veřejný zadavatel, který neovládá soukromoprávní či veřejnoprávní právnickou osobu ve smyslu odstavce 1, může nicméně uvedené právnické osobě zadat veřejnou zakázku bez ohledu na tuto směrnici, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) veřejný zadavatel ovládá společně s jinými veřejnými zadavateli tuto právnickou osobu obdobně, jako ovládají vlastní organizační složky;
b) více než 80 % činností uvedené právnické osoby je prováděno při plnění úkolů, jež jí byly svěřeny ovládajícími veřejnými zadavateli nebo jinými právnickými osobami, jež uvedení veřejní zadavatelé ovládají, a
c) žádný soukromý subjekt nemá v ovládané právnické osobě přímou kapitálovou účast s výjimkou kapitálové účasti, s níž není spojeno ovládání ani možnost blokovat a již v souladu se Smlouvami vyžadují vnitrostátní právní předpisy, přičemž taková účast nezakládá rozhodující vliv na ovládanou právnickou osobu.
Pro účely prvního pododstavce písm. a) veřejní zadavatelé společně ovládají právnickou osobu, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
i) orgány s rozhodovacím oprávněním v ovládané právnické osoby jsou složeny ze zástupců všech zúčastněných veřejných zadavatelů; jednotliví zástupci mohou zastupovat některé nebo všechny zúčastněné veřejné zadavatele,
ii) tito veřejní zadavatelé jsou s to společně vyvíjet rozhodující vliv na strategické cíle a významná rozhodnutí ovládané právnické osoby a
iii) ovládaná právnická osoba nesleduje žádné zájmy, které jsou v rozporu se zájmy ovládajících veřejných zadavatelů.
4. Smlouva uzavřená pouze mezi dvěma nebo více veřejnými zadavateli nespadá do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) daná smlouva zakládá nebo provádí spolupráci mezi zúčastněnými veřejnými zadavateli s cílem zajistit, aby veřejné služby, které mají poskytovat, byly poskytovány za účelem dosahování jejich společných cílů;
b) uskutečnění uvedené spolupráce se řídí pouze ohledy souvisejícími s veřejným zájmem a
c) zúčastnění veřejní zadavatelé vykonávají na otevřeném trhu méně než 20 % činností, kterých se spolupráce týká.
5. Pro určení procentního podílu činností uvedeného v odst. 1 prvním pododstavci písm. b), prvním pododstavci odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. c) se vezme v úvahu průměrný celkový obrat nebo jiný vhodný ukazatel založený na činnosti, jako například náklady vzniklé příslušné právnické osobě nebo veřejnému zadavateli v souvislosti se službami, dodávkami a stavebními pracemi za tři roky předcházející zadání veřejné zakázky.
Pokud kvůli datu, ke kterému byly příslušná právnická osoba nebo veřejný zadavatel založeny nebo zahájily činnost, nebo z důvodu reorganizace jejich činností není obrat nebo jiný ukazatel založený na činnosti, jako například náklady za předchozí tři roky, buď dostupný, nebo přestal být relevantní, postačí prokázat, zejména prostřednictvím plánů činnosti, že hodnocení činnosti je věrohodné.“
Směrnice 2014/25/EU
10 Článek 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 243), nadepsaný „Dopravní služby“, stanoví:
„Tato směrnice se vztahuje na činnosti spojené s poskytováním a provozem sítí poskytujících službu veřejnosti v oblasti železniční dopravy, automatizovaných systémů, tramvajové, trolejbusové, autobusové nebo lanové dopravy.
Pokud jde o dopravní služby, má se za to, že síť existuje tam, kde je služba poskytována podle provozních podmínek stanovených příslušným orgánem členského státu, jako jsou podmínky pro obsluhované trasy, kapacita, která má být k dispozici, nebo četnost služeb.“
11 Článek 28 směrnice 2014/25, nadepsaný „Zakázky mezi veřejnými zadavateli“, stanoví ustanovení, jež jsou v podstatě obdobná jako ustanovení obsažená v článku 12 směrnice 2014/24, jak byla připomenut v bodě 9 tohoto rozsudku.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
12 Město Euskirchen je příslušným orgánem ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení č. 1370/2007.
13 Dne 8. prosince 2016 zveřejnilo město Euskirchen v souladu s čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení v dodatku k Úřednímu věstníku Evropské unie předběžné oznámení, kterým informovalo o návrhu přímého zadání zakázky na veřejnou službu v přepravě cestujících autobusem a jinými vozidly, která nemá podobu koncese na služby na základě čl. 5 odst. 2 tohoto nařízení.
14 Podle tohoto předběžného oznámení měla být uvedená zakázka, která se týkala roční provozu nad milion kilometrů ročně, zadána na dobu 120 měsíců ode dne 1. ledna 2019 společnosti SVE Stadtverkehr Euskirchen GmbH (dále jen „SVE“), kterou plně vlastnilo město Euskirchen.
15 Vzhledem k tomu, že SVE nedisponovala vozidly ani řidiči, aby mohla sama plnit smlouvu, která je předmětem veřejné zakázky, informovala o svém úmyslu uzavřít subdodavatelskou smlouvu s RVK Regionalverkehr Köln GmbH (dále jen „RVK“), společností, která poskytuje dopravní služby na celém území pokrytém Zweckverband Verkehrsverbund Rhein-Sieg (účelové sdružení dopravního svazu Rhein-Sieg, Německo).
16 Společnost RVK je vždy ve výši 12,5 % vlastněná společnostmi Kölner Verkehrsbetriebe AG, Kreisholding Rhein Sieg GmbH, Rhein-Erft Verkehrsgesellschaft mbH, Elektrischen Bahn der Stadt Bonn a Rhein Sieg Kreises SBB GmbH (dále jen „SBB GmbH“), a Stadtwerke Bonn Verkehrs GmbH, jakož i Kreis Euskirchen (okres Euskirchen, Německo) a Rheinisch-Bergischen Kreis (okres Porýní-Berg, Německo). Zbývající podíly jsou vlastněny ve výši 2,5 % Oberbergischer Kreis (okres Oberberg, Německo) a z 10 % samotným subdodavatelem.
17 V průběhu roku 2016 SVE příznivě reagovala na návrh, který jí byl předložen, aby ke dni 1. ledna 2019 nabyla 2,5 % podílů RVK, což je datum, ke kterému se měla začít realizovat veřejná zakázka, jejíž zadání bylo zamýšleno.
18 Rhenus Veniro podala žalobu proti zamýšlenému přímému zadání k Vergabekammer (Komora pro veřejné zakázky, Německo).
19 Rozhodnutím ze dne 16. května 2017 Vergabekammer (Komora pro veřejné zakázky) zakázala městu Euskirchen zadat veřejnou zakázku SVE.
20 V tomto ohledu Vergabekammer (Komora pro veřejné zakázky) nejprve uvedla, že SVE nesplňovala kritérium osobního plnění dopravní smlouvy stanovené v čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007. Dále uvedla, že RVK poskytovala dopravní služby v jiných územních celcích, než je město Euskirchen, což je v rozporu s uvedenými ustanoveními. Konečně zdůraznila, že činnost RVK nemůže být přičítána SVE, protože posledně uvedená společnost vlastnila ke dni 1. ledna 2019 jen 2,5 % RVK.
21 SVE podala žalobu k Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) proti rozhodnutí Vergabekammer (Komora pro veřejné zakázky) přičemž uvedla, že tato nesprávně použila článek 5 nařízení č. 1370/2007, jelikož RVK podléhala společné kontrole ze strany příslušných orgánů a poskytovala své služby na území těchto orgánů.
22 Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) úvodem poznamenává, že výsledek sporu závisí na odpovědi, kterou Soudní dvůr poskytne na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterými se zabývá ve společných věcech Verkehrsbetrieb Hüttebräucker a Rhenus Veniro (C‑266/17 a C‑267/17), které se týkají otázky použitelnosti čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 na veřejné zakázky, které nejsou koncesemi na služby.
23 Pro případ, že Soudní dvůr dá na tuto otázku kladnou odpověď, se Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) zabývá otázkou, zda se má čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 použít, jestliže vnitřní provozovatel přenechá poskytnutí převážné části zakázky, která je mu zadána, společnosti, ve které vlastní pouze 2,5 % základního kapitálu, přičemž zbývající část základního kapitálu vlastní přímo či nepřímo jiné příslušné orgány.
24 Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Vylučuje čl. 5 odst. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 1370/2007 prostřednictvím povinnosti poskytovat sám převážnou část veřejných služeb v přepravě cestujících, aby vnitřní provozovatel přenechal poskytnutí této převážné části služeb společnosti, ve které vlastní 2,5 % základního kapitálu a zbývající základní kapitál je přímo nebo nepřímo vlastněn jinými příslušnými orgány?“
K předběžné otázce
25 Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda se čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 použije na přímé uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících autobusem, která nemá formu koncesní smlouvy, a v případě kladné odpovědi, zda toto ustanovení povoluje vnitřnímu provozovateli, aby přenechal poskytnutí převážné části této služby společnosti, ve které vlastní jen 2,5 % základního kapitálu.
26 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr již rozhodl, že pokud jde o zakázky, které spadají do věcné a časové působnosti směrnice 2004/17 nebo směrnice 2004/18, přímé uzavírání smluv týkajících se veřejných služeb v přepravě cestujících autobusem, které nemají podobu koncesní smlouvy ve smyslu těchto směrnic, nespadá pod čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007, ale pod režim přímého zadávání, který se rozvinul na základě těchto směrnic (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2019, Verkehrsbetrieb Hüttebräucker a Rhenus Veniro, C‑266/17 a C‑267/17, EU:C:2019:241, body 73 až 76).
27 Pokud jde o směrnice 2014/24 a 2014/25, které zrušily a nahradily směrnice 2004/18 a 2004/17 a které na rozdíl od těchto dvou posledně uvedených směrnic již nedefinují pojem „koncese“, nyní upravený směrnicí 2014/23, Soudní dvůr uvádí, že tyto dvě směrnice, první v článku 12 a druhá v článku 28, kodifikovaly a upřesnily judikaturu Soudního dvora v oblasti přímého zadávání zakázek, což jasně ukazuje, že unijní normotvůrce zamýšlel napojit režim přímého zadávání na tyto dvě směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2019, Verkehrsbetrieb Hüttebräucker a Rhenus Veniro, C‑266/17 a C‑267/17, EU:C:2019:241, body 77 a 78).
28 V projednávané věci bylo předběžné oznámení týkající se zamýšleného přímého zadání zakázky na veřejné služby v přepravě cestujících autobusem a jinými vozidly, které je dotčené v původním řízení, zveřejněno dne 8. prosince 2016, přičemž k tomuto dni byly směrnice 2014/24 a 2014/25 již použitelné, jelikož lhůta stanovená pro jejich provedení uplynula.
29 S ohledem na výše uvedené je třeba odpovědět na předběžnou otázku tak, že čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na přímé uzavírání smluv, jež se týkají veřejných služeb v přepravě autobusem, které nemají podobu koncesních smluv ve smyslu směrnice 2014/23.
K nákladům řízení
30 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
Článek 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a nařízení Rady (EHS) č. 1107/70 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na přímé uzavírání smluv, jež se týkají veřejných služeb v přepravě autobusem, které nemají podobu koncesních smluv ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí.
Podpisy.