Language of document : ECLI:EU:F:2009:23

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

12. března 2009

Věc F-104/06

Joséphine Arpaillange a další

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Přijetí do pracovního poměru – Zařazení – Bývalí zvláštní odborníci – Diplom – Odborná praxe – Námitka protiprávnosti“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Arpaillange, jakož i čtyři další smluvní zaměstnanci domáhají zejména zrušení rozhodnutí o zařazení přijatých orgánem oprávněným k uzavírání smluv, jak vyplývají z jejich pracovních smluv.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Zařazení – Zaměstnanci spadající do funkční skupiny IV

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 79 odst. 2 a článek 86)

2.      Úředníci – Rovné zacházení – Rozdílné zacházení s různými kategoriemi zaměstnanců v oblasti záruk služebního řádu a výhod sociálního zabezpečení – Neexistence diskriminace

3.      Úředníci – Žaloba – Návrh na náhradu škody spojený s návrhem na zrušení – Zamítnutí návrhu na zrušení mající za následek zamítnutí návrhu na náhradu škody

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.      Z článku 79 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že správa disponuje širokým prostorem pro uvážení při stanovení počtu let praxe v oboru, požadovaných pro účely zařazení smluvních zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že článek 86 uvedeného řádu stanoví zařazení smluvních zaměstnanců uvedených v článku 3a a spadajících do funkční skupiny IV pouze do tří platových tříd, existuje mezi nejnižší a nejvyšší hranicí doby odborné praxe požadované pro každou ze tří platových tříd nutně velký rozdíl. Rovné zacházení se smluvními zaměstnanci ve smyslu v článku 3a spadajících do funkční skupiny IV, kteří jsou v různých situacích, co se týče doby jejich odborné praxe, je vlastní systému rozdělení smluvních zaměstnanců do tří platových tříd.

(viz body 48, 50 a 52)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. března 2003, CMA CGM a další v. Komise, T‑213/00, Recueil, s. II‑913, body 405 až 410

2.       Vzhledem k tomu, že zákonodárce Společenství může svobodně stanovit nové kategorie zaměstnanců, odpovídající legitimním potřebám správy Společenství, a že rozdíly v postavení mezi různými kategoriemi osob zaměstnaných evropskými Společenstvími, buď jako úředníci ve vlastním slova smyslu, nebo jako zaměstnanci v různých kategoriích spadajících pod pracovní řád ostatních zaměstnanců nelze zpochybnit, neboť definice každé z těchto kategorií odpovídá legitimním potřebám správy Společenství a trvalé či dočasné povaze úkolů, které má plnit, nelze považovat za diskriminaci skutečnost, že z pohledu záruk služebního řádu a výhod sociálního zabezpečení mohou některé kategorie osob zaměstnaných Společenstvími požívat záruk či výhod, které nejsou přiznány ostatním kategoriím. Smluvní zaměstnanci ve smyslu článku 3a a článku 3b pracovního řádu ostatních zaměstnanců spadají do různých kategorií, což se projevuje zejména tak, že ostatní zaměstnanci mohou na rozdíl od smluvních zaměstnanců uzavírat pracovní smlouvu pouze na dobu určitou, což s sebou nese zejména odlišné zařazení do platové třídy a tudíž rozdílnou výši odměn.

(viz body 60, 61, 63 a 97)

Odkazy:

Soudní dvůr: 6. října 1983, Celant a další v. Komise, 118/82 až 123/82, Recueil, s. 2995, bod 22

Soud prvního stupně: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, Recueil, s. II‑3885, body 98 a 104; 9. července 2007, De Smedt v. Komise, T‑415/06 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑0000 a II‑B‑1‑0000, body 54 a 55

Soud pro veřejnou službu: 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑109 a II‑A‑1‑409, body 71 a 76

3.      V žalobách úředníků musí být návrhy směřující k náhradě škody zamítnuty v rozsahu, v němž úzce souvisejí s návrhy na zrušení, které samotné byly buď odmítnuty jako nepřípustné, nebo zamítnuty jako neopodstatněné.

(viz bod 137)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. června 2004, Liakoura v. Rada, T‑330/03, Sb. VS s. I‑A‑191 a II‑859, bod 69; 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, Sb. VS s. I‑A‑411 a II‑1865, bod 207