USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

20. dubna 2007

Věc F-13/07

L

v.

Evropská agentura pro hodnocení léčivých přípravků (EMEA)

„Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Odmítnutí svolání – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L domáhá zrušení rozhodnutí EMEA ze dne 31. března 2006, kterým se zamítá jeho žádost o svolání Výboru pro otázky invalidity, jakož i zrušení rozhodnutí ze dne 25. října 2006, kterým se zamítá jeho stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí, bude-li to potřebné.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Každý účastník ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Rozhodnutí přijaté odůvodněným usnesením – Podmínky

(Jednací řád Soudu prvního stupně, článek 111; rozhodnutí Rady 2004/752, čl. 3 odst. 4)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty

(Služební řád, čl. 90 odst. 2)

1.      O zjevnou nepřípustnost ve smyslu článku 111 jednacího řádu Soudu prvního stupně se jedná nejen v případech, kdy porušení pravidel, jimiž se řídí přípustnost, je natolik zřejmé a nápadné, že nelze uplatnit žádný pádný argument na podporu přípustnosti, ale rovněž v případech, kdy je soudní kolegium na základě písemností ze studovaného spisu beze zbytku přesvědčeno o nepřípustnosti žaloby, zejména z důvodu, že žaloba nesplňuje požadavky stanovené ustálenou judikaturou, a kdy má navíc za to, že konalo-li by se jednání, nevedlo by to k odhalení žádné nové skutečnosti. V takovémto případě odmítnutí žaloby cestou usnesení přispívá nejen k hospodárnosti řízení, ale rovněž účastníkům řízení šetří náklady na konání jednání.

(viz body 20 a 21)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 27. března 2007, Manté v. Rada, F‑87/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 16

2.      Lhůta pro podání stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu počíná běžet od oznámení rozhodnutí vnitřní správy osobě oprávněné zastupovat úředníka, například manželovi. V tomto ohledu je nerozhodné, k jakému datu se úředník o rozhodnutí dozví, neboť to závisí na nahodilých okolnostech osobní povahy, na které nemá vliv péče, s jakou vnitřní správa rozhodnutí oznámila, a posledně uvedená jej nemůže prokázat.

(viz body 30 a 32)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 3. června 1997, H v. Komise, T‑196/95, Recueil FP, s. I‑A‑133 a II‑403, body 32 až 35