Žaloba podaná dne 2. října 2018 – Maďarsko v. Evropský parlament, Rada Evropské unie
(Věc C-620/18)
Jednací jazyk: maďarština
Účastníci řízení
Žalobce: Maďarsko (zástupci: M. Z. Fehér, M. M. Tátrai a G. Tornyai, zástupci)
Žalovaní: Evropský parlament, Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobce
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
zrušil směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb1 ; podpůrně:
zrušil ustanovení čl. 1 bodu 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957, kterými se v novém čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES stanoví písmeno c) a třetí pododstavec;
zrušil ustanovení čl. 1 bodu 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957, kterými se do článku 3 směrnice 96/71/ES vkládá odstavec 1a;
zrušil čl. 1 bod 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957;
zrušil čl. 3 bod 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957; a dále
uložil Evropskému parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Maďarská vláda uvádí na podporu své žaloby pět žalobních důvodů:
1. Zaprvé maďarská vláda ve své žalobě tvrdí, že napadená směrnice nebyla přijata na náležitém právním základě, neboť vzhledem k účelu a k obsahu této směrnice – odchylně od legislativního zmocnění obsaženého ve vztahu k volnému pohybu služeb v čl. 53 odst. 1 a článku 62 SFEU, zmíněných ve směrnici jako právní základ – je jejím výlučným, nebo přinejmenším prvořadým cílem chránit pracovníky, a proto měl unijní normotvůrce přijmout směrnici na základě článku 153 SFEU nebo v každém případě z tohoto posledně uvedeného právního základu primárně vycházet (první žalobní důvod).
2. Zadruhé vyjadřuje maďarská vláda názor, že napadená směrnice je v rozporu s čl. 153 odst. 5 SFEU, který vylučuje legislativní pravomoc Unie k regulování odměn v pracovněprávních vztazích, neboť unijní normotvůrce tím, že stanovil, že odměna vyplácená pracovníkům musí být v souladu s právní úpravou platnou v členském státě, do kterého byl pracovník vyslán, přijal předpis, který se v podstatě vztahuje na odměnu za závislou práci. Unijní normotvůrce zvolil právní základy uvedené v napadené směrnici proto, že mu bylo zřejmé, že vzhledem k nedostatku pravomoci Unie šlo o jedinou možnost regulovat otázku odměn, která představuje jeden ze stěžejních prvků této směrnice, čímž se dopustil zneužití pravomoci (druhý žalobní důvod).
3. Zatřetí má maďarská vláda za to, že napadená směrnice je v rozporu s článkem 56 SFEU, který zakotvuje volný pohyb služeb, neboť povinnosti a omezení, jež napadená směrnice ukládá podnikům usazeným v jednom členském státě a vysílajícím v rámci poskytování služeb pracovníky do jiného členského státu, jsou diskriminační, zbytné a nepřiměřené vzhledem k cíli, jehož hodlají dosáhnout. Ustanovení napadené směrnice upravující oblast dopravy jsou navíc v rozporu s čl. 58 odst. 1 SFEU (třetí žalobní důvod).
4. Začtvrté maďarská vláda tvrdí, že napadená směrnice je v rozporu s článkem 56 SFEU, který zakotvuje volný pohyb služeb, neboť směrnice z oblasti své působnosti vylučuje naplňování této svobody v souvislosti s výkonem práva stávkovat nebo činit jiné kroky v rámci zvláštních systémů pracovněprávních vztahů v členských státech a s výkonem práva sjednávat, uzavírat a prosazovat kolektivní smlouvy nebo vést kolektivní akce (čtvrtý žalobní důvod).
5. Zapáté je napadená směrnice v rozporu s nařízením (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy2 , jakož i se zásadami právní jistoty a jasnosti právní úpravy, protože mění uplatňování nařízení č. 593/2008, aniž mění jeho normativní text, v důsledku čehož vzniká značná právní nejistota stran správného uplatňování řečeného nařízení. Zásady jasnosti právní úpravy, potažmo právní jistoty, jsou porušeny i tím, že není vymezen pojem „odměna“ použitý v napadené směrnici, a pochybnostmi při výkladu tohoto pojmu (pátý žalobní důvod).
____________
1 Úř. věst. 2018, L 173, s. 16.
2 Úř. věst. 2008, L 177, s. 6.