USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetího senátu)

17. března 2016

Věc F‑76/11 DEP

Diana Grazyte

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení – Přístup k soudu – Solventnost dlužníka nákladů řízení“

Předmět:      Návrh na určení výše nákladů řízení podaný Evropskou komisí v návaznosti na rozsudek ze dne 5. prosince 2012, Grazyte v. Komise (F‑76/11, EU:F:2012:173).

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů řízení, které má Diana Grazyte nahradit Evropské komisi z titulu nákladů, jejichž náhradu lze přiznat, ve věci F‑76/11, Grazyte v. Komise, se určuje na 4 675,32 eura. K částce uvedené v bodě 1 se přičtou úroky z prodlení za období ode dne oznámení tohoto usnesení až do dne skutečného zaplacení uvedené částky, vypočtené na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace, platné k prvnímu kalendářnímu dni měsíce, v němž došlo k uplynutí lhůty splatnosti, navýšené o tři a půl procentního bodu. Návrh se ve zbývající části zamítá.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Pomoc téhož advokáta ve fázi před zahájením soudního řízení relevantní pro účely sporu – Zkrácení doby přípravy nezbytné pro soudní řízení – Rozsah

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu (2007), čl. 91 písm. b)]

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Náklady řízení, jejichž náhradu lze přiznat – Výdaje advokáta unijních orgánů či subjektů – Hodinová sazba uplatnitelná v oblasti veřejné služby

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 103 odst. 5)

3.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Výdaje vynaložené orgánem v řízení před unijním soudem – Uložení náhrady nákladů řízení protistraně – Zohlednění solventnosti uvedeného účastníka řízení – Přípustnost

(Článek 6 odst. 1 první pododstavec SEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

4.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Náklady řízení, jejichž náhradu lze přiznat – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Odměna, kterou účastníci řízení dluží vlastním advokátům – Zohlednění solventnosti dlužníka nákladů řízení

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu (2007), čl. 91 písm. b), čl. 95 odst. 1 druhý pododstavec, čl. 97 odst. 2 první pododstavec, čl. 97 odst. 3 a čl. 98 odst. 1]

1.      Unijní soud není vázán vyúčtováním předloženým účastníkem řízení, který žádá o přiznání náhrady nákladů řízení. Musí pouze zohlednit celkový počet hodin práce, které se mohou jevit jako objektivně nutné v souvislosti s řízením.

Kromě toho výše nahraditelné odměny advokáta dotyčného orgánu nemůže být určena bez přihlédnutí k práci odvedené útvary tohoto orgánu ještě před samotným podáním žaloby k Soudu pro veřejnou službu. Jelikož je přípustnost žaloby podmíněna podáním stížnosti a jejím zamítnutím orgánem oprávněným ke jmenování, útvary orgánu se v zásadě podílejí na vyřizování sporů ještě předtím, než jsou předloženy Soudu pro veřejnou službu.

V tomto ohledu však neplatí nevyvratitelná domněnka, že by práce advokáta orgánu byla menšího rozsahu zejména v případě, že se tento advokát nepodílel na vypracování odpovědi na stížnost.

Legalita rozhodnutí se totiž posuzuje v závislosti na skutkových a právních okolnostech k datu, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, takže úkolem advokáta orgánu je hájit odůvodnění a výrok tohoto rozhodnutí ve znění z něj vyplývajících kromě výjimečných případů, kdy je pravomoc administrativy úzce vymezena a kdy lze odůvodnění, z něhož administrativa původně vycházela, nahradit jiným. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že advokát orgánu zpravidla vychází z předchozí práce odvedené útvary tohoto orgánu při přijímání napadeného rozhodnutí i v rámci postupu před zahájením soudního řízení.

(viz body 21 až 23 a 25)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 16. října 2014, Marcuccio v. Komise, F‑69/10 DEP, EU:F:2014:238, bod 21, a ze dne 25. listopadu 2014, Loukakis a další v. Parlament, F‑82/11 DEP, EU:F:2014:253, bod 32

2.      Ve sporech v oblasti veřejné služby lze za přiměřenou odměnu advokáta orgánu v zásadě považovat hodinovou sazbu ve výši 250 eur.

(viz bod 32)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 25. června 2014, Buschak v. EUROFOUND, F‑47/08 DEP, EU:F:2014:175, bod 53, a ze dne 16. října 2014, Marcuccio v. Komise, F‑69/10 DEP, EU:F:2014:238, bod 28

3.      Článek 6 odst. 1 první pododstavec SEU stanoví, že Listina základních práv Evropské unie má stejnou právní sílu jako Smlouvy. Z toho vyplývá, že závazné normy o nižší právní síle než Listina musí být vykládány v co nejvyšší možné míře tak, aby mohly být uplatněny v souladu s Listinou. Jednací řád Soudu pro veřejnou službu musí být konkrétně vykládán v souladu s článkem 47 Listiny, který zaručuje právo na účinnou právní ochranu.

V tomto ohledu z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že uložení vysoké finanční zátěže, byť by k tomu došlo po ukončení řízení, může omezovat právo na přístup k soudu, které je součástí práva na spravedlivý proces zakotveného v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a které je v unijním právním řádu napříště zaručeno v článku 47 Listiny. Evropský soud pro lidská práva konkrétně rozhodl, že výše nákladů řízení posuzovaná ve světle konkrétních okolností dané věci včetně solventnosti žalobce a fáze řízení, v níž se uvedené omezení ukládá, je faktorem, který je třeba zohlednit při určování, zda dotyčná osoba požívala práva na přístup k soudu.

Za těchto podmínek nedošlo ke zneužití či překročení pravomoci, pokud byla při určování výše nákladů řízení zohledněna solventnost účastníka řízení, kterému byla náhrada nákladů řízení uložena.

(viz body 38, 40 a 43)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 18. prosince 2014, Abdida, C‑562/13, EU:C:2014:2453, bod 47, a ze dne 6. října 2015, Orizzonte Salute, C‑61/14, EU:C:2015:655, bod 49

4.      Při určování výše nákladů řízení může Soud pro veřejnou službu zohlednit solventnost účastníka řízení, který musí náklady nést, když určuje, do jaké výše může být odměna, kterou účastníci dluží vlastním advokátům, nahrazena tím účastníkem, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení.

Právo na přístup k soudu by totiž nebylo odpovídajícím způsobem chráněno, pokud by otázka, zda účastník ponese či neponese po ukončení řízení značné náklady řízení, závisela pouze na uvážení protistrany. V případě problémů musí naopak soud určit náklady řízení s ohledem na takové okolnosti, jako je solventnost dotčené osoby.

Z článku 95 odst. 1 druhého pododstavce, z čl. 97 odst. 3, jakož i z čl. 98 odst. 1 jednacího řádu ze dne 25. července 2007 kromě toho vyplývá, že právní pomoc pokrývá pouze výdaje příjemce na pomoc a zastupování. Právní pomoc poskytovaná podle čl. 97 odst. 2 prvního pododstavce téhož jednacího řádu se tedy nemohla vztahovat na hypotetickou otázku výše nákladů řízení, kterou musí žalobci nahradit žalovaným v souvislosti s odměnou jejich advokáta v případě, že nebudou mít ve věci úspěch.

(viz body 46, 50 a 53)