ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

13. června 2012

Věc F‑105/11

Hans Davids

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Dočasný zaměstnanec zařazený na stálé pracovní místo – Neobnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Článek 8 PŘOZ – Článek 4 rozhodnutí generálního ředitele OLAF ze dne 30. června 2005 o nové politice v oblasti přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců OLAF – Maximální doba platnosti smluv dočasného zaměstnance – Zneužití práva“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se H. Davids domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ze dne 25. března 2011, kterým byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení jeho smlouvy dočasného zaměstnance

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8 a čl. 47 odst. 1 písm. b)]

2.      Úředníci – Organizace útvarů – Přidělení zaměstnanců – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Zájem služby – Dodržování rovnocennosti pracovních míst – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 7)

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijetí – Uzavření smlouvy za účelem dočasného obsazení stálého pracovního místa – Podmínky

[Služební řád, čl. 1a odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. b), články 3, 4, 5 a čl. 8 druhý pododstavec]

4.      Úředníci – Žaloba – Napadení smlouvy smluvního zaměstnance pro pomocné práce – Žádost o překvalifikování této smlouvy na smlouvu dočasného zaměstnance – Opravné prostředky

(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců)

5.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Obnovení po prvním prodloužení smlouvy na dobu určitou – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou po několika obnoveních – Neexistence

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a), čl. 8 první pododstavec a článek 88]

1.      Dočasný zaměstnanec, který má smlouvu na dobu určitou, nemá v zásadě žádné právo na obnovu své smlouvy, jelikož toto obnovení je pouhou možností, která podléhá podmínce, že toto obnovení je v souladu se zájmem služby. Na rozdíl od úředníků, kterým služební řád zaručuje stálost zaměstnání, se totiž na dočasné zaměstnance vztahuje jiný režim, jehož základem je pracovní smlouva uzavřená s dotčeným orgánem. Z článku 47 odst. 1 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že se doba pracovního poměru mezi orgánem a dočasným zaměstnancem přijatým na dobu určitou řídí právě podmínkami stanovenými ve smlouvě uzavřené stranami. Administrativě je kromě toho přiznána široká posuzovací pravomoc v oblasti obnovování smluv. Přezkum soudu se tak musí omezit na posouzení otázky, zda se s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě mohla administrativa učinit své posouzení, držela administrativa v nenapadnutelných mezích a neužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem. V tomto kontextu určení, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí přijatého na základě tohoto posouzení, předpokládá, že důkazy, které zaměstnanci přísluší předložit, jsou dostatečné k tomu, aby se posouzení učiněná administrativou stala nepřijatelnými. Jinými slovy, existence zjevně nesprávného posouzení není prokázána, pokud je navzdory důkazům předloženým zaměstnancem stále možné zpochybněné posouzení připustit jako odůvodněné a soudržné.

(viz body 36 až 39)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, bod 59; 17. října 2002, Cocchi a Hainz v. Komise, T‑330/00 a T‑114/01, bod 82; 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, bod 64; 21. září 2004, Soubies v. Komise, T‑325/02, bod 50; 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, bod 221

Soud pro veřejnou službu: 8. května 2008, Kerstens v. Komise, F‑119/06, bod 82 a citovaná judikatura; 23. listopadu 2010, Gheysens v. Rada, F‑8/10, bod 75

2.      Administrativě je přiznána široká posuzovací pravomoc při organizaci jejích útvarů v závislosti na úkolech, které jsou jí svěřeny, a s ohledem na tyto úkoly při přidělování zaměstnanců, které má k dispozici, avšak za podmínky, že se jejich přidělování uskuteční v zájmu služby a je dodržena rovnocennost pracovních míst. Přezkum soudu se tak musí omezit na posouzení otázky, zda se s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě mohla administrativa učinit své posouzení, držela administrativa v nenapadnutelných mezích a neužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

(viz bod 38)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 17. října 2002, Cocchi a Hainz v. Komise, T‑330/00 a T‑114/01, bod 82; 21. září 2004, Soubies v. Komise, T‑325/02, bod 50

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Kerstens v. Komise, bod 82 a citovaná judikatura; výše uvedený rozsudek Gheysens v. Rada, bod 75

3.      Z článku 1a odst. 1 služebního řádu ve spojení s články 2 až 5 pracovního řádu ostatních zaměstnanců plyne, že stálá pracovní místa u orgánů mají být v zásadě obsazována úředníky, a tudíž mohou být zaměstnanci, pro něž platí pracovní řád ostatních zaměstnanců, obsazována jen výjimečně. Článek 2 písm. b) uvedeného pracovního řádu tak sice výslovně stanoví, že dočasnými zaměstnanci lze obsadit stálé pracovní místo, nicméně zároveň uvádí, že tomu tak může být jen dočasně. Článek 8 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců kromě toho stanoví, že pracovní smlouva dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. b) nesmí být uzavřena na dobu delší čtyř let a lze ji prodloužit jen jednou na dobu nejvýše dvou let. Na konci uvedené doby přestává být zaměstnán jako dočasný zaměstnanec buď skončením pracovního poměru, anebo jmenováním úředníkem za podmínek stanovených služebním řádem. Cílem této výjimky ze zásady, podle které mají být stálá pracovní místa obsazována jmenovanými úředníky, nemůže být nic jiného než vyhovět v jednotlivých případech služebním potřebám.

(viz bod 41)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, bod 79 a citovaná judikatura

4.      Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce, který má za to, že s ohledem na úkoly, které jsou mu přiděleny na základě jeho smlouvy, byla tato smlouva nesprávně kvalifikována jako smlouva smluvního zaměstnance pro pomocné práce a měla být kvalifikována jako smlouva dočasného zaměstnance, může napadnout uvedenou smlouvu u soudu ve stanovených lhůtách a po ukončení předchozího řízení o stížnosti. Rovněž nelze vyloučit, aby smluvní zaměstnanec pro pomocné práce podal po uplynutí lhůt pro podání žaloby proti jeho smlouvě k administrativě žádost, aby mu byla vzhledem k úkolům, které skutečně vykonal, doba odpracovaná formálně na základě pracovní smlouvy smluvního zaměstnance pro pomocné práce uznána jako doba odpracovaná v postavení dočasného zaměstnance, a aby – byla-li jeho žádost zamítnuta – tento zaměstnanec podal k soudu žalobu směřující proti zamítnutí jeho žádosti za podmínek stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu.

(viz bod 56)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: výše uvedený rozsudek Adjemian a další v. Komise, bod 88

5.      Unijní soud má pravomoc překvalifikovat smlouvu pouze tehdy, stanoví-li tak zákonodárce. Jelikož tedy čl. 8 první pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví, že smlouva dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) uvedeného pracovního řádu nemůže být obnovena více než jednou na dobu určitou, přičemž každé další obnovení musí být na dobu neurčitou, dochází k tomuto překvalifikování ex lege. Pokud jde o smlouvy smluvního zaměstnance pro pomocné práce, článek 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, který upravuje dobu, na kterou jsou uzavřeny, neobsahuje žádné ustanovení, které by stejně jako čl. 8 první pododstavec uvedeného pracovního řádu u smluv dočasných zaměstnanců stanovovalo přeměnu smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou po několika obnoveních.

(viz bod 57)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. dubna 2011, Scheefer v. Parlament, F‑105/09, bod 60