Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 29. ledna 2019 Credito Fondiario SpA proti usnesení Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2018 ve věci T-661/16, Credito Fondiario v. SRB

(Věc C-69/19 P)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Credito Fondiario SpA (zástupci: F. Sciaudone, F. Iacovone, S. Frazzani, A. Neri, advokáti)

Další účastník řízení: Jednotný výbor pro řešení krizí

Vedlejší účastnice: Italská republika, Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil napadené usnesení a vrátil věc zpět Tribunálu;

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a nákladů řízení ve věci T-661/16;

podpůrně zrušil napadené usnesení v rozsahu, v němž ukládá společnosti Credito Fondiario povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých Jednotnému výboru pro řešení krizí, a rozhodl o nákladech řízení v prvním stupni ex aequo et bono;

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka má za to, že je napadené usnesení postiženo několika právními vadami, které spočívají v nesprávném právním posouzení a ve vadách řízení.

I.     Chybná právní kvalifikace skutkových okolnost; nedostatek odůvodnění

Tribunál chybně kvalifikoval skutkové okolnosti dané věci ve smyslu judikatury, podle které v případě nezveřejnění nebo nedoručení počíná běh lhůty k podání žaloby od okamžiku, kdy se dotyčný přesně seznámil s obsahem a odůvodněním předmětného aktu, za podmínky, že si vyžádal úplné znění v přiměřené lhůtě.

Konkrétně měl Tribunál nesprávně za to, že se navrhovatelka seznámila se dvěma rozhodnutími Jednotného výboru pro řešení krizí prostřednictvím dvou oznámení Banca d’Italia ze dnů 3. května a 27. května 2016. Tribunál měl dále za to, že navrhovatelka nejednala v přiměřené lhůtě s cílem získat obě rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí. Tribunál náležitě nezohlednil kontext právní nejistoty. Tribunál tudíž chybně konstatoval opožděnost žaloby ve světle zvláštních okolností projednávané věci.

II.     Nesprávný výklad a chybné uplatnění judikatury týkající se „přiměřené lhůty“

Posouzení Tribunálu, podle něhož je žaloba opožděná, je též stiženo vadou spočívající v nesprávném výkladu (a tudíž chybném uplatnění v projednávané věci) judikatury týkající se přiměřené délky lhůty, v níž musí dotyčný jednat, aby získal rozhodnutí, jež hodlá napadnout.

III.     Porušení práva navrhovatelky na obhajobu; porušení a chybné uplatnění článku 126 jednacího řádu Tribunálu

Přestože Tribunál přijal četná opatření v rámci provedení důkazů a organizační procesní opatření, nevyzval účastníky řízení k předložení vyjádření k otázce opožděnosti žaloby. Tribunál posoudil otázku opožděnosti poprvé až v usnesení a na této skutečnosti založil zamítnutí žaloby, aniž účastníkům řízení a konkrétně navrhovatelce umožnil uplatnit argumenty a projednat tuto otázku.

Tribunál mimoto přijal usnesení na základě článku 126 jednacího řádu Tribunálu, ačkoli z různých důvodů bylo zřejmé, že důvod nepřípustnosti, na kterém bylo usnesení založeno, nebyl zjevný.

Tribunál tímto porušil právo navrhovatelky na obhajobu.

IV.     Nesprávné posouzení týkající se nepřípustnosti návrhu podaného na základě článku 277 SFEU

Vzhledem k tomu, že Tribunál chybně dovodil, že žaloba na neplatnost byla nepřípustná, z toho automaticky vyplývá, že usnesení je protiprávní v rozsahu, v němž Tribunál shledal návrh navrhovatelky na určení protiprávnosti nařízení 2015/631 nepřípustným. Tribunál měl totiž za to, že druhý návrh byl nutně akcesorický ve vztahu k hlavnímu návrhu na zrušení, a že zjevná nepřípustnost žaloby na neplatnost měla tedy automaticky za následek zjevnou nepřípustnost návrhu znějícího na určení protiprávnosti nařízení 2015/63.

V.     Nesprávné posouzení týkající se uložení náhrady nákladů řízení; porušení a chybné uplatnění článků 134 a 135 jednacího řádu

Navrhovatelka podpůrně napadá usnesení v rozsahu, v němž jí Tribunál uložil povinnost k náhradě nákladů vzniklých Jednotnému výboru pro řešení krizí.

Podle navrhovatelky měl Tribunál z důvodu ekvity použít článek 135 jednacího řádu a uložit náhradu nákladů podle čl. 135 odst. 1 jednacího řádu, nebo případně rozhodnout podle čl. 135 odst. 2 jednacího řádu, že Jednotný výbor pro řešení krizí ponese alespoň část nákladů řízení vzniklých navrhovatelce.

____________

1     Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).