ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
12. března 2009
Věc F-4/08
Johannes Hambura
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Výběrové řízení – Nepřijetí – Oznámení o výběrovém řízení PE/95/S – Nevyužití přihlášky obsažené v Úředním věstníku Evropské unie – Přípustnost – Předchozí správní řízení“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Hambura domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 5. prosince 2007, kterým byla zamítnuta jeho žádost o pracovní místo jako dočasného zaměstnance na pracovní místo lékaře, které bylo předmětem oznámení o výběrovém řízení PE/95/S (Úř. věst. C 244 A, 18. 9. 2007, s. 5).
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada všech nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Podmínky pro přijetí – Vymezení oznámením o výběrovém řízení – Posuzovací pravomoc správního orgánu
(Služební rád úředníků, příloha III)
2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti –Podrobné uvedení žalobních důvodů a argumentů uplatněných před Soudem pro veřejnou službu
[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a příloha I, článek 7 odst. 3; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. e)]
1. Bez ohledu na svou posuzovací pravomoc je výběrová komise vázána zněním, a zejména podmínkami pro přijetí stanovenými v oznámení o výběrovém řízení. To v zásadě platí i pro správní orgán, který je tak povinen dodržet podmínky pro přijetí žádostí o pracovní místo, protože jinak by porušil zásadu rovného zacházení.
(viz bod 46)
Odkazy:
Soud prvního stupně (nyní Tribunál): 25. března 2004, Petrich v. Komise, T‑145/02, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑447, bod 34
Soud pro veřejnou službu: 11. července 2006, Tas v. Komise, F‑12/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑79 a II‑A‑1‑285, bod 43
2. Na základě čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí žaloba obsahovat žalobní důvody a uplatňované skutkové a právní argumenty. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. Je tomu tak tím spíše, že podle čl. 7 odst. 3 přílohy I statutu Soudního dvora písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu zahrnuje v zásadě pouze jednu výměnu spisů účastníků řízení, nerozhodne-li Soud jinak. Posledně uvedená zvláštnost řízení před Soudem pro veřejnou službu vysvětluje, že na rozdíl od toho, co se stanoví před Tribunálem nebo Soudním dvorem v souladu s čl. 21 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora, nemůže být uvedení žalobních důvodů a argumentů v žalobě stručné. Taková flexibilita by měla ve skutečnosti za následek, že by zbavila zvláštní a pozdější pravidlo uvedené v příloze statutu Soudního dvora z velké části jejího smyslu.
(viz body 49 a 50)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil s. II‑523, bod 20; 21. května 1999, Asia Motor Francie a další v. Komise, T‑154/98, Recueil s. II‑1703, bod 42; 15. června 1999, Ismeri Europa v. Účetní dvůr, T‑277/97, Recueil, s. II‑1825, bod 29
Soud pro veřejnou službu: 26. června 2008, Nijs v. Účetní dvůr, F‑1/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 25, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného u Tribunálu, věc T‑376/08 P