Věc T‑61/16

The Coca-Cola Company

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Master – Starší obrazové ochranné známky Evropské unie Coca-Cola a starší národní obrazová ochranná známka C – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Prospěch neprávem získaný z dobrého jména starších ochranných známek – Důkazy týkající se obchodního užívání označení obsahujícího přihlášenou ochrannou známku mimo Unii – Logické dedukce – Rozhodnutí přijaté v návaznosti na zrušení dřívějšího rozhodnutí Tribunálem – Článek 8 odst. 5 a čl. 65 odst. 6 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 a čl. 72 odst. 6 nařízení (EU) 2017/1001]“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 7. prosince 2017

1.      Ochranná známka Evropské unie – Přezkumné řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Pravomoc Tribunálu – Příkaz určený Úřadu – Vyloučení

(Článek 266 SFEU; nařízení Rady č. 207/2009, čl. 65 odst. 6)

2.      Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky, která má dobré jméno – Ochrana starší ochranné známky s dobrým jménem rozšířená na výrobky nebo služby, které nejsou podobné – Podmínky – Prospěch neprávem získaný z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky – Újma způsobená rozlišovací způsobilosti nebo dobrému jménu starší ochranné známky – Kritéria pro posouzení

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 5)

3.      Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky, která má dobré jméno – Ochrana starší ochranné známky s dobrým jménem rozšířená na výrobky nebo služby, které nejsou podobné – Důkazy, které musí předložit majitel – Budoucí nehypotetické nebezpečí neoprávněného prospěchu či újmy

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 5)

4.      Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost – Výjimka – Získání rozlišovací způsobilosti užíváním – Užívání ochranné známky jako součásti zapsané ochranné známky nebo ve spojení s ní

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 3)

5.      Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky, která má dobré jméno – Ochrana starší ochranné známky s dobrým jménem rozšířená na výrobky nebo služby, které nejsou podobné – Důkazy, které musí předložit majitel – Budoucí nehypotetické nebezpečí neoprávněného prospěchu či újmy – Užívání mimo Unii

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 5)

6.      Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky, která má dobré jméno – Ochrana starší ochranné známky s dobrým jménem rozšířená na výrobky nebo služby, které nejsou podobné – Obrazová ochranná známka Master a obrazové ochranné známky Coca-Cola a C

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 5)

7.      Ochranná známka Evropské unie – Přezkumné řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Pravomoc Tribunálu – Přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů – Přezkum právní kvalifikace skutkových okolností sporu

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 65 odst. 2)

8.      Ochranná známka Evropské unie – Přezkumné řízení – Odvolání k odvolacím senátům – Pravomoc odvolacích senátů – Nový úplný přezkum merita věci

(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 64 odst. 1)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 34, 35)

2.      Ze znění čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie vyplývá, že jeho použití podléhá následujícím podmínkám: zaprvé totožnosti nebo podobnosti kolidujících ochranných známek; zadruhé existenci dobrého jména starší ochranné známky uplatňované v námitkách; zatřetí existenci nebezpečí, že užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Tyto podmínky jsou kumulativní a nesplnění jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo.

Pokud jde o třetí uvedenou podmínku, je třeba připomenout, že nebezpečí neoprávněného prospěchu získaného z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky je prokázáno zejména v případě pokusu o zjevné využívání nebo parazitování na pověsti ochranné známky s dobrým jménem, a že se tedy odkazuje na pojem „nebezpečí parazitování“. Jinak řečeno, jde o nebezpečí, že image ochranné známky s dobrým jménem nebo vlastnosti odrážené touto ochrannou známkou budou přenášeny na výrobky označené přihlášenou ochrannou známkou, takže jejich uvádění na trh by mohlo být touto asociací se starší ochrannou známkou s dobrým jménem usnadněno.

Pro určení, zda užívání označení neprávem těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky, je třeba provést celkové posouzení, jež zohlední veškeré relevantní skutečnosti projednávané věci, ke kterým patří zejména intenzita dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, stupeň podobnosti kolidujících ochranných známek, jakož i povaha a stupeň vzájemné blízkosti dotčených výrobků nebo služeb. Pokud jde o intenzitu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, Soudní dvůr rozhodl, že čím jsou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky významnější, tím snáze lze připustit existenci zásahu. Z judikatury rovněž vyplývá, že čím bezprostředněji a silněji označení evokuje ochrannou známku, tím větší je nebezpečí, že bude stávající nebo budoucí užívání označení neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bude na újmu.

(viz body 64–66)

3.      Přísluší majiteli starší ochranné známky, který se dovolává čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie, aby podal důkaz, že by užívání pozdější ochranné známky neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména jeho starší ochranné známky. K tomu účelu není majitel starší ochranné známky povinen prokázat existenci skutečného a trvajícího zásahu do své ochranné známky, jak potvrzuje použití podmiňovacího způsobu ve znění uvedeného ustanovení. Dá-li se totiž předpokládat, že takový zásah vyplyne z možného užívání pozdější ochranné známky jejím majitelem, nemůže být majitel starší ochranné známky nucen čekat, až k němu skutečně dojde, aby se mohl dožadovat zákazu uvedeného užívání. Majitel starší ochranné známky musí nicméně prokázat existenci okolností, které umožňují dojít k závěru o vážném nebezpečí, že k takovému zásahu v budoucnu dojde, nebo jinými slovy musí předložit skutečnosti a důkazy umožňující dospět prima facie k závěru, že existuje budoucí nehypotetické nebezpečí neoprávněného prospěchu či újmy.

Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vyžaduje prospektivní analýzu budoucího a nehypotetického nebezpečí parazitování v Unii na základě v současnosti dostupných poznatků, ale nikoli prokázání stávajícího parazitování v Unii. Zatímco nebezpečí rozmělnění, tedy nebezpečí, že bude narušena rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, předpokládá prokázání změny hospodářského chování průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je starší ochranná známka zapsána, vyplývající z užívání pozdější ochranné známky, takovýto důkaz není vyžadován pro nebezpečí parazitování, tj. nebezpečí, že bude neprávem těženo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek. Nebezpečí parazitování je ostatně posuzováno ve vztahu k průměrnému spotřebiteli výrobků a služeb, na které se vztahuje pozdější ochranná známka, a nikoli starší ochranná známka, neboť zakázáno je to, aby majitel pozdější ochranné známky těžil ze starší ochranné známky.

Podle ustálené judikatury lze závěr o nebezpečí parazitování, stejně jako o nebezpečí rozmělnění či pošpinění učinit zejména na základě logických dedukcí vyplývajících z analýzy pravděpodobnosti – pokud se neomezují na pouhé domněnky – a zohlednění praxe obvyklé v relevantním obchodním odvětví, jakož i všech ostatních okolností projednávaného případu.

Soudní dvůr zejména rozhodl, že při globálním posouzení, které má určit existenci neoprávněného prospěchu z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, je třeba vzít na zřetel zejména skutečnost, že užití krabiček a flakonů podobných krabičkám a flakonům parfémů, jež jsou napodobovány, má za cíl těžit pro účely reklamy z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranných známek, pod nimiž jsou tyto parfémy uváděny na trh. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že pokud se třetí osoba pokouší užitím označení podobného ochranné známce s dobrým jménem kráčet ve stopách této ochranné známky s cílem využít její přitažlivosti, jejího dobrého jména a její prestiže, jakož i využívat – bez jakékoli finanční kompenzace a nutnosti vyvíjet v tomto ohledu vlastní úsilí – obchodního úsilí vyvinutého majitelem ochranné známky k vytvoření a pěstování image této ochranné známky, musí být výtěžek tohoto využívání považován za získaný neoprávněně z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky.

Tribunál konečně opakovaně judikoval, že je možné, zejména v případě, kdy jsou námitky založeny na ochranné známce s mimořádně dobrým jménem, že pravděpodobnost budoucího nehypotetického nebezpečí újmy nebo toho, že přihlášená ochranná známka získá neprávem prospěch, je tak zjevná, že osoba, která podala námitky, nemusí za tímto účelem uvádět ani prokazovat žádnou jinou skutkovou okolnost.

(viz body 67–70, 102, 106)

4.      Z judikatury Soudního dvora vyplývá, v kontextu získání rozlišovací způsobilosti ochranné známky užíváním a zachování ochranné známky na základě důkazu o skutečném užívání, že obecně pojem „užívání“ ochranné známky z důvodu samotného významu tohoto výrazu zahrnuje jak samostatné užívání této ochranné známky, tak její užívání coby součást jiné ochranné známky vzaté jako celek nebo společně s touto ochrannou známkou. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že zapsaná ochranná známka, která je výlučně užívána jako součást kombinované ochranné známky nebo společně s jinou ochrannou známkou, musí být nadále vnímána jako označení původu dotčeného výrobku.

(viz bod 75)

5.      Zásada teritoriality ve známkovém právu znamená, že se ochrana přiznaná ochranné známce řídí právem státu – nebo svazu států – kde je o tuto ochranu žádáno. Je třeba upřesnit, že zásada teritoriality rovněž znamená, že soud určitého státu nebo svazu států je zčásti nebo zcela příslušný k rozhodování o porušeních práv z ochranné známky, k nimž došlo nebo k nimž hrozí dojít na území tohoto státu nebo svazu států, s vyloučením třetích států.

Zásada teritoriality ve známkovém právu nevylučuje zohlednění užívání přihlášené ochranné známky mimo Evropskou unii k podložení logické dedukce o pravděpodobném obchodním užívání přihlášené ochranné známky v Unii, za účelem prokázání existence nebezpečí, že bude v Unii neprávem těženo z dobrého jména starší ochranné známky Evropské unie ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie.

Důkazy o konkrétním užívání, k němuž došlo kdekoli ve světě, mohou tak poskytnout informaci o způsobu, jak může být přihlášená ochranná známka užívána v Unii, takže takovéto užívání mimo Unii může umožnit určit, zda by užívání přihlášené ochranné známky mohlo neprávem těžit z dobrého jména starších ochranných známek.

Z přihlášky ochranné známky Evropské unie lze tedy logicky dovodit, že její majitel má v úmyslu uvádět své výrobky nebo služby na trh v Evropské unii.

(viz body 81, 88, 95, 96)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 92–108)

7.      Podle čl. 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie (nyní čl. 72 odst. 2 nařízení 2017/1001) je Tribunál povolán k posuzování legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu, přičemž přezkoumává uplatňování unijního práva těmito senáty, zejména s ohledem na skutečnosti, které byly předloženy odvolacím senátům. V mezích uvedeného článku, jak jej vykládá Soudní dvůr, může Tribunál provést celkový přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu a v případě potřeby zkoumat, zda tyto senáty provedly správné právní posouzení skutkového stavu sporu, nebo zda posouzení skutkových okolností, které byly předloženy zmíněným senátům, není stiženo vadou.

Jakmile má totiž Tribunál posuzovat legalitu rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu, nemůže být vázán nesprávným posouzením skutkového stavu provedeným tímto senátem, neboť zmíněné posouzení je součástí závěrů, jejichž legalita je zpochybňována před Tribunálem.

(viz body 110, 111)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 115)