ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

17. září 2014

Věc F‑117/13

Kari Wahlström

v.

Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex)

„Veřejná služba – Zaměstnanci agentury Frontex – Dočasný zaměstnanec – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Postup pro obnovení – Článek 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie – Právo být vyslechnut – Porušení – Vliv na smysl rozhodnutí“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se K. Wahlström domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) ze dne 19. února 2013 neobnovit mu smlouvu dočasného zaměstnance.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie ze dne 19. února 2013 neobnovit K. Wahlströmovi pracovní smlouvu dočasného zaměstnance se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené K. Wahlströmem.

Shrnutí

Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Přijetí rozhodnutí, aniž by byla dotčené osobě předtím poskytnuta možnost předložit své připomínky – Porušení práva být vyslechnut

[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47]

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí neobnovit smlouvu dočasného zaměstnance na dobu určitou nepříznivě ovlivňuje postavení dotyčného zaměstnance, protože ho zbavuje možnosti pokračovat v jeho pracovním poměru, přísluší orgánu, v němž pracuje, aby na základě čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie umožnila tomuto zaměstnanci, aby účelně uplatnil své připomínky před přijetím rozhodnutí. Právo na obhajobu tak, jak je v současnosti zakotveno v uvedeném článku 41, přitom zahrnuje, přičemž je zároveň širší, procesní právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které je stanoveno v odstavci 2 písm. a) tohoto článku.

Aby však porušení práva být vyslechnut mohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, je ještě nutné přezkoumat, zda by řízení mohlo vést v případě neexistence této vady k jinému výsledku.

V tomto ohledu platí, že když je smlouva dočasného zaměstnance obnovována pouze na základě posouzení schopností a kvalifikací dotyčné osoby, nelze vyloučit, že závěr neobnovit smlouvu by mohl být jiný, kdyby dotčené osobě bylo umožněno, aby účelně vyjádřila své stanovisko k úrovni svých pracovních výkonů, a to v souvislosti s perspektivou pokračování jejího pracovního poměru, a tedy že dodržení práva být vyslechnut by tak mohlo mít vliv na obsah rozhodnutí o neobnovení smlouvy.

(viz body 27, 28 a 32)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, bod 65; M., C‑277/11, EU:C:2012:744, body 81 až 83; Komise v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 98 a 99, a G. a R., C‑383/13 PPU, EU:C:2013:533, bod 38 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: rozsudek L v. Parlament, T‑317/10 P, EU:T:2013:413, bod 81

Soud pro veřejnou službu: rozsudek CH v. Parlament, F‑129/12, EU:F:2013:203, bod 38