Language of document : ECLI:EU:F:2014:197

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

10. září 2014

Věc F‑120/13

KE

v.

Evropská agentura pro železnice (ERA)

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Zaměstnanci agentury – Snižování počtu zaměstnanců – Víceletý finanční rámec agentury ERA – Zrušení dvou pracovních míst v tabulkovém stavu zaměstnanců – Dodržení základních formálních náležitostí – Právo být vyslechnut – Vnitřní směrnice – Zájem služby“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se KE domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro železnice (ERA nebo dále jen „Agentura“) ze dne 22. března 2013, kterým potvrdil žalobkyni, že platnost její smlouvy dočasného zaměstnance bude ukončena k datu stanovenému v této smlouvě, tedy dne 30. září 2014.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Evropská agentura pro železnice ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada poloviny nákladů řízení vynaložených KE. KE ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Přijetí vnitřních směrnic umožňujících zaměstnanci předložit vyjádření před přijetím rozhodnutí – Právní účinky

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Přijetí vnitřních směrnic umožňujících zaměstnanci předložit vyjádření před přijetím rozhodnutí – Způsoby vedení dialogu se zaměstnancem

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Přijetí vnitřních směrnic zavádějících postup pro rozhodnutí v oblasti obnovování – Nedodržení stanovených orientačních lhůt administrativou – Důsledky

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

4.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Dosah – Zrušení pracovních míst z rozpočtových důvodů

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

5.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotčeného zaměstnance – Meze

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 8 a 47)

1.      Třebaže je pravda, že pracovní řád ostatních zaměstnanců, konkrétně jeho článek 47, nestanoví zvláštní postup, jehož cílem by bylo umožnit, aby byl dočasný zaměstnanec zaměstnaný na dobu určitou řádně vyslechnut, než vůči němu bude přijato rozhodnutí neobnovit jeho smlouvu, nic to nemění na tom, že v situaci, kdy ustanovení služebního řádu neupravují danou oblast, může orgán nebo agentura stanovit vnitřní řízení a postupy umožňující vyslechnout dočasného zaměstnance, než bude rozhodnuto o osudu jeho pracovního poměru, zejména přijetím vnitřních směrnic, za předpokladu, že využití této možnosti nevede k odchýlení se od výslovného pravidla služebního řádu nebo uvedeného pracovního řádu.

V tomto ohledu mohou mít takové vnitřní směrnice v oblasti, v níž má orgán nebo agentura širokou posuzovací pravomoc svěřenou služebním řádem, formu rozhodnutí oznámeného všem zaměstnancům, jehož cílem je zaručit dotčeným úředníkům a zaměstnancům totožné zacházení. Přijme-li orgán nebo agentura takové rozhodnutí, musí být jako takové považováno za orientační pravidlo chování, které si administrativa sama stanovila a od nějž se nemůže odchýlit bez upřesnění důvodů, které ji k tomu vedly, neboť jinak poruší zásadu rovného zacházení.

(viz body 46 až 48)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky Louwage v. Komise, 148/73, EU:C:1974:7, bod 12, a Lux v. Účetní dvůr, 129/82 a 274/82, EU:C:1984:391, bod 20

Soud prvního stupně: rozsudky Schneider v. Komise, T‑54/92, EU:T:1994:283, bod 19, a Monaco v. Parlament, T‑92/96, EU:T:1997:105, bod 46

Soud pro veřejnou službu: rozsudky Petrilli v. Komise, F‑98/07, EU:F:2009:7, bod 55 a citovaná judikatura, a Bernard v. Europol, F‑99/07 a F‑45/08, EU:F:2009:84, bod 79 a citovaná judikatura

2.      V rámci provádění základních směrů agentury Unie týkajících se postupu obnovování smluv dočasných zaměstnanců na dobu určitou, zejména dialogu mezi agenturou a dotyčným zaměstnancem pokud jde o možnosti obnovení jeho smlouvy, musí agentura zajistit, aby byl dotčený zaměstnanec jasně informován o předmětu pohovoru se svým nadřízeným, aby mohl před přijetím rozhodnutí, které se jej nepříznivě dotkne, pokud jde o uplynutí doby platnosti jeho pracovní smlouvy, účelně vyjádřit své stanovisko. Třebaže tak základní směry neukládají písemnou formu dialogu stanoveného mezi nadřízeným a dotyčným zaměstnancem a informace o předmětu pohovoru tudíž může být podána ústně a vycházet z kontextu, v němž k němu došlo, se může písemné předvolání dotyčného jevit jako vhodnější.

(viz bod 55)

3.      Nejsou-li dodrženy orientační lhůty stanovené ve vnitřních směrnicích agentury Unie týkajících se postupu obnovování smluv dočasných zaměstnanců na dobu určitou, je dále nezbytné, aby taková nesrovnalost mohla mít dopad na obsah rozhodnutí neobnovit smlouvu.

V tomto ohledu jsou v situaci, kdy má být zrušeno dotčené pracovní místo, dopady návrhu neobnovit smlouvu dočasného zaměstnance, který pracuje na tomto místě, na rozpočet z hlediska výdajů na provozní rozpočet agentury v podstatě neutrální, neboť takové rozhodnutí pouze potvrzuje nevyužití prostředků, které byly na příští rozpočtový rok zrušeny. Pokud jde tudíž o požadavek předložit věc před přijetím rozhodnutí o neobnovení oddělení lidských zdrojů agentury, který je uveden ve vnitřních směrnicích, nemůže mít případné předložení věci, ačkoli k němu došlo ve stanovených lhůtách, vliv na obsah a tudíž na legalitu rozhodnutí o neobnovení, jelikož uvedené oddělení nemůže uvést žádný komentář k návrhu rozhodnutí, které nemůže mít žádné konkrétní rozpočtové důsledky.

(viz body 67, 69 a 70)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Wunenburger v. Komise, T‑246/04 a T‑71/05, EU:T:2007:34, bod 149 a citovaná judikatura

4.      Organizace a fungování služby je výlučně v pravomoci orgánu a za organizaci služeb je odpovědný pouze nadřízený orgán. Pouze tomuto orgánu přísluší posoudit potřeby služby a v důsledku toho přidělit zaměstnance, které má k dispozici.

Orgány a agentury Unie mohou rovněž volně vytvářet své administrativní útvary s přihlédnutím k souboru faktorů, jako je povaha a rozsah přidělených úkolů a rozpočtové možnosti. Tato svoboda přitom zahrnuje svobodu rušit pracovní místa a upravovat přidělování úkolů v zájmu vyšší efektivity organizace práce nebo v zájmu splnění rozpočtových požadavků v souvislosti se zrušením pracovních míst, uložených politickými orgány Unie, stejně jako pravomoc přerozdělovat úkoly, vykonávané dříve zaměstnanci, jejichž pracovní místo bylo zrušeno, aniž by toto zrušení pracovního místa bylo nutně podmíněno tím, že všechny uložené úkoly jsou plněny menším počtem osob než před reorganizací. Zrušení pracovního místa ostatně nemusí nutně znamenat ukončení platnosti úkolů, které zahrnovalo.

Orgán, který z důvodů rozpočtových omezení rozhodl o zrušení míst asistentů, a nikoli míst administrátorů a který určil a vybral mezi místy asistentů obsazenými dočasnými zaměstnanci, jejichž pracovní smlouvy uplynou v průběhu roku, takové pracovní místo, jehož zrušení bude mít nejmenší operační dopad, se tudíž pohybuje v mezích své posuzovací pravomoci v této oblasti.

(viz body 81 až 83)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky Labeyrie v. Komise, 16/67, EU:C:1968:37; Geist v. Komise, 61/76, EU:C:1977:127, bod 38, a Bellardi-Ricci a další v. Komise, 178/80, EU:C:1981:310, bod 19

Soud prvního stupně: rozsudky Scheuer v. Komise, T‑108/89, EU:T:1990:45, bod 41; Pitrone v. Komise, T‑46/89, EU:T:1990:62, bod 60; Sebastiani v. Parlament, T‑163/89, EU:T:1991:49, bod 33; Lacruz Bassols v. Soudní dvůr, T‑109/92, EU:T:1994:16, bod 88; Cesaratto v. Parlament, T‑108/96, EU:T:1997:115, body 48 až 51, a Karatzoglou v. EAR, T‑471/04, EU:T:2008:540, bod 59

5.      Ačkoli článek 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví možnost obnovit smlouvu dočasného zaměstnance, nejedná se o právo, ale pouhou možnost ponechanou na posouzení příslušného orgánu. Krom toho na rozdíl od toho, co je stanoveno pro úředníky, neexistuje přednostní právo dočasného zaměstnance, zaměstnaného na dobu určitou, jehož pracovní smlouva uplyne, které by mu po uplynutí doby jeho zaměstnání umožnilo opětovné zařazení na jakékoli pracovní místo stejné funkční skupiny, které se uvolní nebo bude nově vytvořeno v orgánu či agentuře, která jej zaměstnávala.

Orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy nelze tudíž v kontextu globálních politických požadavků postupně a každoročně snižovat počet zaměstnanců, které jsou kladeny na orgány a agentury Unie, vytýkat, že porušil povinnost jednat s řádnou péčí tím, že z důvodu zrušení pracovních míst ve svém rozpočtu neprovedl obnovení zaměstnání zaměstnance na dobu neurčitou.

To platí tím spíše, že záznamy o službě dotčeného zaměstnance každopádně neodhalily zvláštní zásluhy při plnění úkolů zadaných v poslední době. Zohlednění osobního zájmu zaměstnance, jehož pracovní výkony byly považovány za neuspokojivé, totiž nemůže jít tak daleko, aby bylo příslušnému orgánu zakázáno neobnovit jeho smlouvu uzavřenou na dobu určitou, i když s tím tento zaměstnanec nesouhlasí, jestliže to vyžaduje zájem služby.

(viz body 91, 92, 95 a 96)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky Nebe v. Komise, 176/82, EU:C:1983:214, bod 18, a Lux v. Účetní dvůr, 69/83, EU:C:1984:225, bod 17

Tribunál Evropské unie: rozsudky Potamianos v. Komise, T‑160/04, EU:T:2008:438, bod 30, a ETF v. Michel, T‑108/11 P, EU:T:2013:625, bod 88

Soud pro veřejnou službu: rozsudky Klug v. EMEA, F‑35/07, EU:F:2008:150, bod 79; AI v. Soudní dvůr, F‑85/10, EU:F:2012:97, body 167 a 168, a Solberg v. EMCDDA, F‑124/12, EU:F:2013:157, bod 45