ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

19. dubna 2007

Věc F-9/06

Rui Canteiro Lopes

v.

Komise Evropských společenství

„Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Neexistence závěrečné hodnotící zprávy“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se Canteiro Lopes domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. března 2005 o nedoplnění svého jména do seznamu úředníků, o kterých bylo rozhodnuto, že mají největší zásluhy, a o jeho nepovýšení do platové třídy A 4 za hodnotící období 2000.

Rozhodnutí:         Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Vyhotovení

(Služební řád úředníků, čl. 2 první pododstavec a článek 43)

2.      Úředníci – Povýšení – Kritéria

(Služební řád úředníků, článek 45)

1.      Nemohla-li být hodnotící zpráva úředníka vyhotovena podle běžných procesních náležitostí z důvodu výjimečných okolností, jakými jsou například odchod jeho hodnotitele a odvolacího hodnotitele z orgánu a zrušení generálního ředitelství, ke kterému je přidělen, má být na základě požadavku kontinuity činnosti správního orgánu zpráva vyhotovena generálním ředitelem, který má na základě orgánem schváleného rozhodnutí týkajícího se výkonu pravomocí poskytnutých služebním řádem orgánu oprávněnému ke jmenování v tomto rozhodnutí specificky neuvedené pravomoci.

(viz bod 56)

2.      Přezkum zásluh úředníků, které lze povýšit, představuje rozhodující kritérium pro každé povýšení, zatímco věk kandidátů a počet odsloužených let v dané platové třídě nebo službě může orgán oprávněný ke jmenování zohlednit pouze podpůrně. Nicméně v případě stejných zásluh úředníků, které lze povýšit, mohou tato doplňující kritéria právem představovat rozhodující faktor při volbě uvedeného orgánu.

Rozdíl dvou bodů mezi analytickými posouzeními dvou úředníků, které lze povýšit, kteří navíc pracují v rámci dvou různých generálních ředitelství, nelze považovat právě s ohledem na rozdíly v hodnocení mezi generálními ředitelstvími za dostatečně významný k tomu, aby nemohla být podpůrně zohledněna další objektivní kritéria týkající se správní a osobní situace dotyčných osob, jakými jsou odsloužená léta nebo skutečnost, že v předchozím hodnotícím období již byly uvedeny na seznamu úředníků s největšími zásluhami.

(viz body 63, 67 a 68)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. listopadu 2000, Komise v. Hamptaux, C‑207/99 P, Recueil, s. I‑9485, bod 19

Soud prvního stupně: 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑280/94, Recueil FP, s. I‑A‑77 a II‑239, bod 138; 5. března 1998, Manzo-Tafaro v. Komise, T‑221/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑307, bod 17; 13. března 2001, Hørbye-Möller v. Komise, T‑116/00, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39; 11. července 2002, Perez Escanilla v. Komise, T‑163/01, Recueil FP, s. I‑A‑131 a II‑717, bod 29; 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑609, bod 42; 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 57; 23. ledna 2007, Tsarnavas v. Komise, T‑472/04, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 67