ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
30. listopadu 2009
Věc F-3/09
Roberto Ridolfi
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Úředníci přidělení do třetí země – Zvýšený příspěvek na vzdělání – Přeřazení do sídla – Přeškolení – Obvyklá doba přidělení – Články 3 a 15 přílohy X služebního řádu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se R. Ridolfi domáhá zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2008 o tom, že se jmenovanému nepřiznává nárok na „přeškolení“ podle článku 3 přílohy X služebního řádu úředníků Evropských společenství a to od 24. října 2007, dne jeho přeřazení do sídla po době výkonu služebních povinností ve třetí zemi, a dále sdělení Komise ze dne 12. prosince 2008 o vrácení zvýšení příspěvku na vzdělání přiznaného žalobci na základě článku 15 přílohy X služebního řádu za období od 24. října 2007 do 31. prosince 2007.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Přidělení – Přeložení
(Služební řád, čl. 7 odst. 1)
2. Úředníci – Rovné zacházení – Výhody přiznávané při přeřazení do sídla Komise po dovršení obvyklé doby výkonu služebních povinností ve třetí zemi
(Služební řád, příloha X, články 3 a 15)
1. Přeložení v zájmu služby nevylučuje, že příslušné orgány zohlední osobní zájmy dotčených osob, zejména za účelem umožnit jim překonat osobní obtíže. Vzhledem k tomu, že výkonnost každého úředníka závisí na jeho osobní spokojenosti a rovněž na základě povinnosti řádné péče, kterou mají Evropská společenství vůči svým úředníkům, implikuje zájem služby nutně zohlednění osobních problémům, na které úředníci poukážou. Neuznat v případě úředníka, který byl přeřazen na vlastní výslovnou žádost a z osobních důvodů, tuto skutečnost a přičítat jeho přeřazení pouze potřebám služby by znamenalo nesprávně od sebe oddělovat zájem služby a osobní situaci úředníka, přičemž oba tyto prvky jsou neoddělitelně spojeny.
(viz bod 47)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. listopad 1978, Verhaaf v. Komise, 140/77, Recueil, s. 2117, body 11 a 12
2. Zásada rovného zacházení zejména zakazuje, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení, odlišné nebo stejné, objektivně odůvodněno. Stejně je tomu u zásady zákazu diskriminace, která je pouze specifickým vyjádřením obecné zásady rovnosti a společně s ní představuje jedno ze základních práv práva Společenství, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje. Pokud jde o zásadu proporcionality, ta vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle.
Jestliže však zákonodárce Společenství rozhodl o zavedení „přeškolení“, tedy dočasného přeřazení, se zachováním pracovního místa, úředníka přiděleného k výkonu služebních povinností ve třetí zemi do sídla Komise nebo na jakékoliv jiné místo určení v rámci Společenství, v rámci své diskreční pravomoci, tím spíše disponuje širokou posuzovací pravomocí při stanovení podmínek a pravidel takového nároku. Výše uvedené zásady je tedy třeba vykládat z hlediska této široké posuzovací pravomoci, s přihlédnutím k nutnosti naplňovat řešení zvolená zákonodárcem v oblasti personální politiky.
Pokud jde o zásadu rovnosti i zásadu zákazu diskriminace, musí se soud Společenství v takové oblasti omezit na ověření toho, zda se dotčený orgán neuchýlil ke svévolnému rozlišování nebo rozlišování, které je zjevně nevhodné ve vztahu ke sledovanému cíli, v případě zásady proporcionality pak na to, zda přijaté opatření nemá ve vztahu ke sledovanému cíli zjevně nepřiměřený charakter.
S ohledem na obtíže a omezení na úrovni osobní nebo rodinné, které může znamenat pro úředníka přidělení do třetí země, přitom nelze tvrdit, že situace úředníků, kteří dovrší obvyklou dobu výkonu služebních povinností ve třetí zemi, je srovnatelná se situací úředníků, kteří opustí zemí před koncem takové doby, zejména pokud ji opustí na vlastní žádost. Tak tomu je i pokud je posuzována situace úředníků s ohledem na potřeby veřejné služby Společenství, zejména potřeby trvání a plynulosti služby, jakož i rozpočtové požadavky; je třeba uznat, že takové potřeby jsou naplněny lépe v případě dovršení obvyklé doby výkonu služebních povinností ve třetí zemi než v případě předčasného odchodu.
Vzhledem k tomu, že situace úředníků, kteří dovrší obvyklou dobu výkonu služebních povinností ve třetí zemi, tak není srovnatelná se situací úředníků, kteří takovou dobu nedovrší, vyplývá z toho, že neexistuje-li objektivní odůvodnění v opačném smyslu, je rozlišovaní mezi těmito dvěma kategoriemi úředníků nejenom odůvodněné, ale dokonce nutné.
V této souvislosti může zákonodárce Společenství vyhradit určité výhody úředníkům, kteří dovrší obvyklou dobu výkonu služebních povinností ve třetí zemi, a má rovněž volnost, s výhradou zásady proporcionality, při jejich vymezení, jak učinil zavedením „přeškolení“ a pokračováním ve vyplácení zvýšeného příspěvku na vzdělání. Vzhledem k tomu, že úředník přeřazený do sídla bez nároku na „přeškolení“ přichází pouze o zvýšení příspěvku na vzdělání, které je přiznáváno přeřazeným úředníkům s nárokem „přeškolení“, a nikoliv o nárok na příspěvek na vzdělání, není toto rozlišování nijak nepřiměřené vzhledem k jeho cíli.
(viz body 50, 51 a 53 až 57)
Odkazy:
Soudní dvůr: 20. února 1979, Buitoni, 122/78, Recueil, s. 677, body 16 a 20; 23. února 1983, Fromançais, 66/82, Recueil, s. 395, bod 8; 17. května 1984, Denkavit Nederland, 15/83, Recueil, s. 2171, bod 25; 11. března 1987, Rau Lebensmittelwerke a další v. Komise, 279/84, 280/84, 285/84 a 286/84, Recueil, s. 1069, bod 34; 11. července 1989, Schräder HS Kraftfutter, 265/87, Recueil, s. 2237, bod 22; 26. června 1990, Zardi, C‑8/89, Recueil, s. I‑2515, bod 10; 5. května 1998, National Farmers’ Union a další, C‑157/96, Recueil, s. I‑2211, bod 60
Soud prvního stupně: 30. září 1998, Losch v. Soudní dvůr, T‑13/97, Recueil FP, s. I‑A‑543 a II‑1633, body 113, 121 a 122; 30. září 1998, Busacca a další v. Účetní dvůr, T‑164/97, Recueil FP, s. I‑A‑565 a II‑1699, body 49, 58 a 59; 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑623, body 127 a 132; 27. září 2002, Tideland Signal v. Komise, T‑211/02, Recueil, s. II‑3781, bod 39; 8. ledna 2003, Hirsch a další v. ECB, T‑94/01, T‑152/01 a T‑286/01, Recueil FP, s. I‑A‑1 a II‑27, bod 51; 13. dubna 2005, Verein für Konsumenteninformation v. Komise, T‑2/03, Sb. rozh. s. II‑1121, bod 99; 13. září 2006, Sinaga v. Komise, T‑217/99, T‑321/00 a T‑222/01, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 144
Soud pro veřejnou službu: 23. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 55, bod 59 a uvedená judikatura a bod 61; 28. dubna 2009, Balieu-Steinmetz a Noworyta v. Parlament, F‑115/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 26 a citovaná judikatura