ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
6. prosince 2018(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie CCB – Starší obrazová ochranná známka Evropské unie CB – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Nebezpečí záměny – Podobnost označení – Dobré jméno a vysoká rozlišovací způsobilost starší ochranné známky – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] – Článek 75 druhá věta a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 94 odst. 1 druhá věta a čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001)“
Ve věci T‑665/17,
China Construction Bank Corp., se sídlem v Pekingu (Čína), zastoupená A. Carboni a J. Gibbs, solicitors,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému J. Ivanauskasem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupujícím jako vedlejší účastník řízení před Tribunálem, je
Groupement des cartes bancaires, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupený C. Herissay Ducampem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. června 2017 (věc R 2265/2016-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi Groupement des cartes bancaires a společností China Construction Bank,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení S. Gervasoni (zpravodaj), předseda, L. Madise a R. da Silva Passos, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Ükelytė, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 27. září 2017,
s přihlédnutí k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 28. listopadu 2017,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 4. prosince 2017,
po jednání konaném dne 28. června 2018,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 14. října 2014 podala žalobkyně, společnost China Construction Bank Corp., u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Služby, pro které byl zápis požadován, náležejí po omezení, k němuž došlo v průběhu řízení před EUIPO, do třídy 36 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Bankovnictví; finanční oceňování (pojišťovnictví, bankovnictví, nemovitosti); finanční služby; služby týkající se platebních karet; depozit cenin; oceňování (starožitnosti); makléřství, jednatelství; záruční služby; správní rada trustu“.
4 Dne 7. května 2015 podal vedlejší účastník, Groupement des cartes bancaires, proti zápisu přihlášené ochranné známky pro služby uvedené v bodě 3 výše námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001).
5 Námitky byly založeny zejména na starší obrazové ochranné známce Evropské unie, která byla zapsána dne 12. listopadu 1999 pod číslem 269415 a jejíž vyobrazení je následující:
6 Starší ochranná známka byla zapsána zejména pro služby náležející do třídy 36, odpovídající následujícímu popisu: „Pojištění a finance, a sice: pojištění, směnárny; vystavování cestovních šeků a akreditivů; finanční služby, měnové a peněžní služby, bankovní služby; penzijní fondy; správa bankovních a peněžních toků pomocí elektronických prostředků; služby elektronické peněženky; vydávání a služby předplacených karet, platebních karet, kreditních karet, karet pro výběr hotovosti, čipových karet nebo karet s proužkem, magnetických karet a paměťových karet; vydávání bankovních neelektronických karet; služby výběru peněz pomocí čipových karet nebo karet s proužkem, elektronické převody prostředků; služby elektronické platby; služby placení prostřednictvím karet; služby předplacených karet; služby finančních transakcí pro držitele karet prostřednictvím bankomatů; služby autentizace a ověřování osob; služby finančních informací prostřednictvím jakéhokoli telekomunikačního prostředku; služby povolování a provádění paleb prostřednictvím čísel karet; služba pro zabezpečenou platbu na dálku; finanční informace, a to dálkový sběr dat a finančních údajů“.
7 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl zejména důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001].
8 Dne 4. října 2016 námitkové oddělení námitkám vyhovělo z toho důvodu, že existuje nebezpečí záměny a přihlášku k zápisu zamítlo.
9 Dne 5. prosince 2016 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).
10 Rozhodnutím ze dne 14. června 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát EUIPO odvolání zamítl.
11 Odvolací senát měl konkrétně za to, že relevantním územím pro posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 je území Evropské unie a že relevantní veřejnost tvoří zčásti profesionálové a zčásti koneční spotřebitelé nebo široká veřejnost, jejíž úroveň pozornosti je vysoká (body 19 a 20 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát měl dále pod nadpisem „Dobré jméno“ (body 22 až 25 napadeného rozhodnutí) za to, když vycházel z několika důkazů poskytnutých vedlejším účastníkem, že relevantní francouzská veřejnost identifikuje starší ochrannou známku jakožto zkratku CB definující platební kartu Groupmenet des cartes bancaires CB a poukázal na dobré jméno slovní ochranné známky CB pro služby obsažené ve třídě 36, jak stanovil čtvrtý odvolací senát v rozhodnutí ze dne 27. srpna 2014 týkajícím se věci R 944/2013-4 – CCB v. CB (dále jen „rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB“).
12 Pokud jde o srovnání označení, odvolací senát měl za to, navzdory velmi stylizovanému charakteru starší ochranné známky, že posledně uvedená ochranná známka bude vnímána jakožto skupina velkých písmen „CB“ a že obrazový prvek přihlášené ochranné známky je vedlejší s ohledem na její dominantní prvek, který tvoří skupina velkých písmen „CCB“ (body 30 a 31 napadeného rozhodnutí). Z toho odvolací senát v podstatě vyvodil, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje určitá vzhledová podobnost (body 32 a 33 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát poté, co měl za to, že tyto ochranné známky jsou z fonetického hlediska podobné a tato podobnost dosahuje stupně vyššího než průměrného, jelikož přihlášená ochranná známka obsahuje zejména písmena starší ochranné známky, a poté, co uvedl, že není možné provést pojmové srovnání vzhledem k tomu, že obě označení postrádají význam, schválil konstatování o existenci podobnosti mezi dotčenými označeními, které učinilo námitkové oddělení (body 34 až 36 napadeného rozhodnutí).
13 Odvolací senát, který uvedl, že totožnost dotčených služeb nebyla zpochybněna, měl za to, že s ohledem na tuto totožnost, na dobré jméno starší ochranné známky ve Francii a na podobnost označení rozdíly mezi těmito označeními a úroveň pozornosti relevantní veřejnosti, která je vyšší než průměrná, nepostačují k tomu, aby bylo vyloučeno nebezpečí záměny u dotčené veřejnosti ve Francii (body 39 a 40 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát dodal, že v důsledku skutečnosti, že služby, na které se vztahuje přihláška ochranné známky, spotřebitelé neužívají pravidelně, se zvyšuje možnost, že tito spotřebitelé, a to i ti, kteří vykazují vysokou úroveň pozornosti, budou uvedeni v omyl vzhledem k jejich nepřesné představě o konfiguraci ochranných známek (bod 41 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
14 V návaznosti na zpětvzetí učiněná na jednání, která byla zanesena do protokolu z jednání, žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil EUIPO a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení.
15 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
16 Vedlejší účastník s ohledem na upřesnění poskytnutá na jednání, která byla zanesena do protokolu z jednání, navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
17 Na podporu žaloby žalobkyně uplatňuje dva důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 75 druhé věty, jakož i čl. 76 odst. 1 první věty nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 94 odst. 1 druhá věta a čl. 95 odst. 1 první věta nařízení 2017/1001), a druhý z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 75 druhé věty a čl. 76 odst. 1 první věty nařízení č. 207/2009
18 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil povinnost založit svá rozhodnutí pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit (čl. 75 druhá věta nařízení č. 207/2009), jakož i povinnost omezit přezkum na skutečnosti a důvody přednesené účastníky (čl. 76 odst. 1 první věta nařízení č. 207/2009), když napadené rozhodnutí založil na rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB a na tom, že se služby náležející do třídy 36 neužívají pravidelně, třebaže toto rozhodnutí a toto konstatování nebylo uplatněno ani předloženo či prokázáno v průběhu řízení před EUIPO a že neměla možnost předložit k nim vyjádření.
19 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 76 odst. 1 první věty nařízení č. 207/2009 se EUIPO v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.
20 Toto ustanovení omezuje přezkum prováděný EUIPO ve dvojím smyslu. Týká se jednak skutkového základu rozhodnutí EUIPO, tedy skutečností a důkazů, na nichž mohou být tato rozhodnutí platně založena, a jednak právního základu těchto rozhodnutí, tedy ustanovení, která je orgán, jemuž je věc předložena, povinen použít. Odvolací senát tedy při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí, kterým se ukončilo námitkové řízení, může založit své rozhodnutí pouze na relativních důvodech pro zamítnutí, jichž se dovolával dotčený účastník řízení, jakož i na skutečnostech a k nim se vztahujících důkazech, které tento účastník řízení předložil [viz rozsudek ze dne 27. října 2005, Éditions Albert René v. OHIM – Orange (MOBILIX), T‑336/03, EU:T:2005:379, bod 33 a citovaná judikatura].
21 Podle čl. 75 druhé věty nařízení č. 207/2009 mohou být rozhodnutí EUIPO založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.
22 Z judikatury vyplývá, že ačkoli se právo být vyslechnut, jak je zakotveno v čl. 75 druhé větě nařízení č. 207/2009, vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, jakož i na důkazy, které představují základ rozhodnutí, nevztahuje se na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout. Odvolací senát tudíž není povinen vyslechnout navrhovatele ohledně skutkového posouzení, které je součástí jeho konečného stanoviska. Z judikatury rovněž vyplývá, že skutečnost, že se účastník řízení nemohl vyjádřit k tvrzením, která nepředstavují autonomní důvod napadeného rozhodnutí, která však jsou součástí úvah odvolacího senátu o globálním posouzení nebezpečí záměny, přičemž se tento účastník mohl vyjádřit k důvodům týkajícím se srovnání označení, na nichž je rozhodnutí založeno, nepředstavuje porušení článku 75 nařízení č. 207/2009 [viz rozsudek ze dne 23. ledna 2008, Demp v. OHIM – Bau How (BAU HOW), T‑106/06, nezveřejněný, EU:T:2008:14, bod 17 a citovaná judikatura].
23 Pokud jde v projednávané věci zaprvé o rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, je třeba podobně jako EUIPO a vedlejší účastník uvést, že vedlejší účastník uplatnil a předložil uvedené rozhodnutí na podporu svých námitek (vyjádření ze dne 10. listopadu 2015 na podporu námitek) a následně v odpovědi na odvolání podané žalobkyní proti rozhodnutí námitkového oddělení (vyjádření ze dne 17. února 2017).
24 Z toho vyplývá, že odvolací senát v projednávaném případě platně vycházel z tohoto údaje uplatněného jednou ze stran sporu. Je třeba dodat, že vzhledem k tomu, že bylo uplatněno pouze samotné rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, a nikoli všechny důkazy předložené v průběhu řízení, které vedlo k tomuto rozhodnutí, se odvolací senát správně omezil na uvedení závěru ohledně posouzení provedeného v uvedeném rozhodnutí na podporu vlastního posouzení dobrého jména starší ochranné známky.
25 Z toho rovněž a nezbytně vyplývá, že žalobkyni bylo umožněno, aby jak ve vyjádření k námitkám, tak v odvolání podaném před odvolacím senátem proti rozhodnutí námitkového oddělení, v jehož odůvodnění je zmíněno rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, účelně vyjádřila své stanovisko s ohledem na posledně uvedené rozhodnutí. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že žalobkyni bylo umožněno blíže se vyjádřit k rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, včetně všech důkazů, které v něm byly zohledněny, tím spíše, že byla účastnicí řízení, které vedlo k přijetí tohoto rozhodnutí.
26 Lze dodat, že i kdyby se mělo za to, že tyto možnosti vyjádřit se k rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB nejsou dostatečné k dodržení práva žalobkyně být vyslechnuta, by napadené rozhodnutí v důsledku toho nebylo stiženo vadou [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2015, Australian Gold v. OHIM – Effect Management & Holding (HOT), T‑611/13, EU:T:2015:492, bod 18 a citovaná judikatura]. Vzhledem k tomu, že v bodě 47 níže bude uvedeno, že úvahy odvolacího senátu týkající se dobrého jména starší ochranné známky ve Francii jsou opodstatněné nezávisle na posouzení v rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, by totiž dotčené správní řízení nemohlo vést k jinému výsledku, pokud by žalobkyně měla možnost vyjádřit se k tomuto rozhodnutí v návaznosti na vyjádření vedlejšího účastníka v odpovědi na její odvolání před odvolacím senátem.
27 Co se týče zadruhé konstatování o tom, že přihlášené služby náležející do třídy 36 nejsou užívány pravidelně, lze zajisté podobně jako žalobkyně připustit, že toto konstatování nebylo jako takové uplatněno před odvolacím senátem, ani nebylo prokázáno důkazy v průběhu řízení, které vedlo k napadenému rozhodnutí.
28 Je však třeba uvést, že dotčené konstatování nepředstavuje „skutkový základ“ napadeného rozhodnutí ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 20 výše ani „autonomní důvod“ napadeného rozhodnutí ve smyslu judikatury uvedené v bodě 22 výše. Jak správně uvádí EUIPO, toto konstatování týkající se toho, že dotčené služby nejsou užívány pravidelně, souvisí v projednávané věci s úvahami odvolacího senátu, podle nichž si relevantní veřejnost uchová v paměti nedokonalou představu o dotčených ochranných známkách, což jsou úvahy, u nichž je třeba navíc zdůraznit, že jsou založeny na vzácně se vyskytujících možnostech, připuštěných obecným způsobem, že se provede přímé srovnání ochranných známek a že tyto úvahy v projednávané věci pouze podporuje nepravidelné užívání dotčených služeb [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. října 2002, Oberhauser v. OHIM – Petit Liberto (Fifties), T‑104/01, EU:T:2002:262, bod 28, a ze dne 17. září 2008, FVB v. OHIM – FVD (FVB), T‑10/07, nezveřejněný, EU:T:2008:380, body 29 a 56].
29 Z toho vyplývá, že odvolací senát, který vycházel z toho, že dotčené služby nejsou užívány pravidelně, jednak nepřekročil meze skutkového základu přezkumu a jednak neměl povinnost vyslechnout žalobkyni ohledně dotčeného konstatování.
30 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 75 druhé věty a čl. 76 odst. 1 první věty nařízení č. 207/2009 musí být v každém případě zamítnut.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009
31 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se přihlášená ochranná známka na základě námitek majitele starší ochranné známky nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Kromě toho na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 2 písm. a) bod i) nařízení 2017/1001] se staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky Evropské unie s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Evropské unie.
32 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, nebo od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, EU:T:2003:199, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
33 Za účelem použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o podmínky kumulativní [viz rozsudek ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, EU:T:2009:14, bod 42 a citovaná judikatura].
34 Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem kategorie dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení nebezpečí záměny (viz rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 35 a citovaná judikatura).
35 V projednávané věci žalobkyně nezpochybňuje úvahy odvolacího senátu, podle nichž relevantní veřejnost tvoří profesionálové a široká veřejnost a vykazuje vysokou úroveň pozornosti (bod 19 napadeného rozhodnutí). Tyto úvahy je třeba s ohledem zvláště na povahu dotčených služeb potvrdit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2015, AgriCapital v. OHIM – agri.capital (AGRI.CAPITAL), T‑514/13, EU:T:2015:372, bod 28 a citovaná judikatura].
36 Žalobkyně nezpochybňuje ani definici relevantního území, provedenou odvolacím senátem, k posouzení nebezpečí záměny v projednávané věci (bod 20 napadeného rozhodnutí), a sice území Unie, přičemž je třeba připomenout, že stačí, aby relativní důvod pro zamítnutí zápisu existoval v části Unie [viz rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Mast-Jägermeister v. OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO s rámečkem a další), T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03, EU:T:2006:397, bod 76 a citovaná judikatura].
37 Žalobkyně naproti tomu zpochybňuje posouzení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, které provedl odvolací senát, jeho posouzení podobnosti kolidujících označení, jakož i jeho globální posouzení nebezpečí záměny v projednávané věci.
K rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky
38 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že posouzení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky založil na závěrech týkajících se dobrého jména, jak jsou uvedeny v rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, ačkoli se v tomto rozhodnutí jednalo zejména o jinou ochrannou známku, než je starší ochranná známka. Žalobkyně mu rovněž vytýká, že neidentifikoval služby, u nichž měl za to, že starší ochranná známka požívá dobrého jména, a domnívá se, že předložené důkazy neumožňovaly prokázat dobré jméno pro všechny služby, na které se vztahuje starší ochranná známka. Žalobkyně konečně kritizuje skutečnost, že se odvolací senát odvolal na dobré jméno starší ochranné známky, zatímco pro posouzení nebezpečí záměny je relevantní pouze určení její zvýšené rozlišovací způsobilosti.
39 Úvodem je třeba konstatovat, jak správně zdůrazňuje EUIPO, že pojmy „dobré jméno“ a „vysoká rozlišovací způsobilost“ spolu úzce souvisí. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že dobré jméno starší ochranné známky může přispět k její vysoké rozlišovací způsobilosti, a tedy zvýšit nebezpečí záměny mezi touto ochrannou známkou a přihlášenou ochrannou známkou [rozsudky ze dne 4. listopadu 2003, Díaz v. OHIM – Granjas Castelló (CASTILLO), T‑85/02, EU:T:2003:288, bod 44, a ze dne 27. března 2012, Armani v. OHIM – Del Prete (AJ AMICI JUNIOR), T‑420/10, nezveřejněný, EU:T:2012:156, bod 33]. Vysoká rozlišovací způsobilost ochranné známky mohla být přiznána v důsledku jejího dobrého jména [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. května 2011, PJ Hungary v. OHIM – Pepekillo (PEPEQUILLO), T‑580/08, EU:T:2011:227, bod 91, a ze dne 7. října 2015, Panrico v. OHIM – HDN Development (Krispy Kreme DOUGHNUTS), T‑534/13, nezveřejněný, EU:T:2015:751, bod 60].
40 Z judikatury rovněž vyplývá rozdíl v míře, pokud jde o dobré jméno a vysokou rozlišovací způsobilost ochranné známky, spíše než rozdíl v povaze. Bylo totiž rozhodnuto, že vyšší rozlišovací způsobilosti, než je běžná rozlišovací způsobilost, z důvodu známosti ochranné známky na trhu u veřejnosti nezbytně předpokládá, že tato ochranná známka je známá alespoň podstatné části dotčené veřejnosti, aniž by nezbytně musela mít dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001) [viz rozsudek ze dne 12. července 2006, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Johnson’s Veterinary Products (VITACOAT), T‑277/04, EU:T:2006:202, bod 34 a citovaná judikatura]. Dále bylo rozhodnuto s odkazem na rozsudek ze dne 14. září 1999, General Motors (C‑375/97, EU:C:1999:408, body 26 a 27), který se vyjádřil k dobrému jménu, že relevantní faktory k posouzení získání vysoké rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání jsou tytéž jako faktory relevantní k posouzení dobrého jména, a sice zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzita, geografické rozšíření a doba jejího užívání, jakož i výše investic vynaložených podnikem na její propagaci (rozsudek ze dne 12. července 2006, VITACOAT, T‑277/04, EU:T:2006:202, bod 35).
41 Z toho vyplývá, že odvolací senát správně pro účely posouzení, zda starší ochranná známka má vysokou rozlišovací způsobilost, vycházel z důkazů předložených vedlejším účastníkem za účelem prokázání jejího dobrého jména.
42 Z napadeného rozhodnutí vyplývá a účastníci řízení připouštějí, že odvolací senát svůj závěr týkající se dobrého jména starší ochranné známky ve Francii založil na důkazech, jejichž cílem je prokázat toto dobré jméno, předložených vedlejším účastníkem, které jsou uvedeny a analyzovány v bodech 22 až 24 napadeného rozhodnutí, a zároveň na rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, uvedeném v bodě 25 napadeného rozhodnutí.
43 Žalobkyně oba tyto základy pro posouzení dobrého jména starší ochranné známky zpochybňuje.
44 Pokud jde o posouzení důkazů, jejichž účelem je prokázat dobré jméno starší ochranné známky ve Francii, je třeba upřesnit, že žalobkyně nezpochybňuje, že tyto důkazy umožnily prokázat takové dobré jméno pro některé služby náležející do třídy 36. Kritizuje totiž pouze skutečnost, že nebyly identifikovány dotčené služby třídy 36, jakož i že nebyla prokázána vysoká rozlišovací způsobilost starší ochranné známky pro všechny tyto služby.
45 V tomto ohledu je třeba připomenout, že posouzení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky je třeba provádět s ohledem na výrobky nebo služby, na které se vztahuje a v souvislosti s nimiž existuje nebezpečí záměny s přihlášenou ochrannou známkou z důvodu jejich totožnosti nebo podobnosti s výrobky nebo službami, na které se vztahuje tato ochranná známka. Z bodu 7 napadeného rozhodnutí, který přebírá v tomto ohledu rozhodnutí námitkového oddělení, v projednávané věci vyplývá, že se mělo za to, že služby, kterých se týká přihláška ochranné známky, jsou totožné se službami „finanční služby, měnové a peněžní služby a bankovní služby“, na které se vztahuje starší ochranná známka (viz rovněž body 37 a 39 napadeného rozhodnutí), což je třeba potvrdit. Odvolací senát tedy nebyl povinen posoudit existenci vysoké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky pro všechny služby náležející do třídy 36, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. Odvolací senát tedy správně přezkoumal dobré jméno starší ochranné známky v souvislosti s finančními službami, měnovými a peněžními službami a bankovními službami, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí (body 4, 22 a 23 napadeného rozhodnutí) a jak EUIPO potvrdil na jednání.
46 Kromě toho se žalobkyně omezuje na tvrzení, že důkazy poskytnuté v průběhu námitkového řízení neprokázaly užívání starší ochranné známky pro služby „finanční služby, měnové a peněžní služby a bankovní služby“ a na to, že za tímto účelem odkazuje bez jiného upřesnění na vyjádření vedlejšího účastníka na podporu jeho námitek. Takové skutečnosti přitom neumožňují zpochybnit údaje poskytnuté vedlejším účastníkem o počtu bankovních karet v oběhu, na nichž je uvedeno přihlášené obrazové označení (více než 62 milionů v roce 2014), o počtu transakcí provedených s těmito kartami (více než 10 miliard v roce 2014) a o zásadní roli vedlejšího účastníka – který je zmíněn v některých dokumentech jako „Groupement des cartes bancaires CB“ – ve francouzském systému plateb a při realizaci transakcí pomocí bankovních karet ve Francii, z nichž odvolací senát správně vyvodil intenzitu užívání starší ochranné známky pro výše uvedené služby a vyžadovaný stupeň znalosti relevantní francouzskou veřejností, a tudíž i její dobré jméno ve Francii (body 22 až 24 napadeného rozhodnutí) (viz rovněž bod 40 výše).
47 Vzhledem k tomu, že tyto důvody napadeného rozhodnutí mohou samy o sobě odůvodnit závěr odvolacího senátu týkající se dobrého jména starší ochranné známky ve Francii, pochybení, jimiž by mohl být dotčen důvod napadeného rozhodnutí vycházející z rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu CCB v. CB, každopádně nemají na tento závěr vliv. Všechny argumenty, kterými žalobkyně kritizuje důvody napadeného rozhodnutí odkazující na toto rozhodnutí, musí být tedy v každém případě odmítnuty jako irelevantní.
48 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí správně posoudil rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, a zvláště to, že argumenty uplatněné žalobkyní na podporu projednávané vytýkané skutečnosti nemohou zpochybnit konstatování, podle něhož starší ochranná známka požívá dobrého jména ve Francii.
K podobnosti označení
49 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že mezi kolidujícími označeními existuje určitá vzhledová podobnost, přičemž neprávem zohlednil dobré jméno starší ochranné známky v rámci posouzení této podobnosti, tuto starší ochrannou známku analyzoval tak, jako by se jednalo o slovní ochrannou známku CB a přezkum přihlášené ochranné známky zaměřil na slovní prvek „ccb“, aniž zohlednil její obrazový prvek. Žalobkyně má kromě toho za to, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že označení jsou foneticky podobná a tato podobnost dosahuje stupně vyššího než průměrného, jelikož podle ní vzhledem k tomu, že označení jsou krátká, bude odlišnost vyplývající z doplnění jednoho písmene okamžitě vnímána jako podstatná. V důsledku toho podle žalobkyně s ohledem na neexistující dopad pojmové podobnosti na globální posouzení podobnosti a na význam vzhledové podobnosti v rámci srovnání obrazových ochranných známek měl odvolací senát v projednávané věci dospět k závěru nanejvýš o tom, že označení jsou velmi málo podobná.
50 Je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům [viz rozsudek ze dne 14. října 2003, Phillips-Van Heusen v. OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, EU:T:2003:264, bod 47 a citovaná judikatura].
51 Jak správně tvrdí žalobkyně, je třeba zajisté odlišovat mezi posouzením rozlišovací způsobilosti prvku kombinované ochranné známky, která je spojena s možností tohoto prvku dominovat celkovému dojmu vyvolanému ochrannou známkou, a analýzou rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, která souvisí s rozsahem ochrany přiznané takové ochranné známce. Rozlišovací způsobilost určitého prvku kombinované ochranné známky se přezkoumává již od fáze posouzení podobnosti označení a stupeň rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky je jedním z prvků, který je třeba zohlednit v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. dubna 2006, L’Oréal v. OHIM, C‑235/05 P, nezveřejněné, EU:C:2006:271, bod 43, a rozsudek ze dne 24. března 2011, Ferrero v. OHIM, C‑552/09 P, EU:C:2011:177, bod 58). Kromě toho má-li ochranná známka rozlišovací způsobilost, tuto rozlišovací způsobilost je třeba přiznat ochranné známce jako celku, a nikoli automaticky všem prvkům, z nichž je ochranná známka složena [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. prosince 2014, Max Mara Fashion Group v. OHIM – Mackays Stores (M & Co.), T‑272/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1020, bod 61, a ze dne 14. července 2017, Certified Angus Beef v. EUIPO – Certified Australian Angus Beef (CERTIFIED AUSTRALIAN ANGUS BEEF), T‑55/15, nezveřejněný, EU:T:2017:499, bod 22].
52 Nelze však přesto vyloučit, že by vysoká rozlišovací způsobilost ochranné známky mohla být zohledněna k tomu, aby byla na základě podrobné analýzy určena rozlišovací způsobilost některého z prvků této ochranné známky. Vysoká rozlišovací způsobilost, a a fortiori dobré jméno označení mohou totiž hrát roli při určení rozlišovací způsobilosti určitého prvku, který tvoří dotčené označení, jelikož skutečnost, že je ve značné míře známa spojitost, kterou toto označení vytvořilo mezi dotčenými výrobky nebo službami a určitým podnikem, může ovlivnit vnímání vztahů mezi jednotlivými prvky tvořícími dotčené označení, a zvláště větší rozlišovací způsobilost některých prvků v porovnání s jinými.
53 Je zajisté pravda, že v rozsudku ze dne 12. listopadu 2015, CEDC International v. OHIM – Fabryka Wódek Polmos Łańcut (WISENT) (T‑449/13, nezveřejněný, EU:T:2015:839, bod 65), který žalobkyně uplatnila ve svých písemnostech i na jednání, Tribunál připomněl, že rozlišovací způsobilost či dobré jméno starší ochranné známky jsou skutečně a jako takové relevantními faktory pro posouzení existence nebezpečí záměny (viz rovněž bod 51 výše). Z tohoto rozsudku však nelze vyvodit, že je zakázáno zohlednit vysokou rozlišovací způsobilost nebo dobré jméno starší ochranné známky za účelem určení rozlišovací způsobilosti prvků, které danou ochrannou známku tvoří, což je určení, k němuž dochází pro účely posouzení podobnosti označení (viz bod 50 výše). Je tomu tak tím spíše, že v rozsudku ze dne 12. listopadu 2015, WISENT (T‑449/13, nezveřejněný, EU:T:2015:839, bod 66), sám Tribunál ponechal možnost takového zohlednění otevřenou, jelikož pouze uvedl, že EUIPO nebyl za okolností této věci povinen při srovnání označení zohledňovat vysokou rozlišovací způsobilost či dobré jméno starší ochranné známky.
54 V projednávaném případě se tedy odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení, přičemž mohl vycházet z dobrého jména starší ochranné známky ve Francii, a tudíž z toho, že je ve značné míře známa spojitost, kterou tato ochranná známka vytvořila s bankovními kartami označenými zkratkou CB Groupement des cartes bancaires, když z toho správně vyvodil, že relevantní veřejnost v tomto členském státě bude starší ochrannou známku vnímat jako slovní prvek tvořený zkratkou CB (bod 30 napadeného rozhodnutí).
55 Je tedy v každém případě nerozhodné, že v předcházejícím rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 15. listopadu 2004 ve věci R 149/2004-1) měl první odvolací senát, který vycházel z relevantního území, které nezahrnovalo Francii, a nezohlednil dobré jméno starší ochranné známky, která byla předmětem přihlášky ochranné známky v dotčené věci, za to, že relevantní veřejnost tuto ochrannou známku nebude vnímat jako ztvárnění velkých písmen „C“ a „B“.
56 Je třeba navíc uvést, že odvolací senát, který z dobrého jména starší ochranné známky ve Francii vyvodil, že ji relevantní veřejnost v tomto členském státě vnímá jako zkratku CB, tyto úvahy použil jen pro úplnost, jak zdůrazňuje použití příslovečného sousloví „kromě toho“ poté, co vysvětlil, jak stylizace této ochranné známky může být vnímána tak, že představuje slovní prvek „cb“ (bod 30 napadeného rozhodnutí).
57 Žalobkyně přitom s výjimkou argumentu vycházejícího z rozhodnutí uvedeného v bodě 55 výše, který byl v tomto bodě odmítnut, neuvedla žádný argument, který by mohl posledně uvedenou analýzu zpochybnit.
58 Z toho vyplývá, že odvolací senát právem provedl srovnání kolidujících označení, když vycházel především ze slovního prvku starší ochranné známky „cb“.
59 Odvolací senát měl rovněž správně za to, aniž vycházel z judikatury, podle níž slovní prvek ochranné známky má v zásadě větší rozlišovací způsobilost než obrazový prvek, je-li ochranná známka tvořena slovními i obrazovými prvky, kterou žalobkyně kritizovala, že v rámci přihlášené ochranné známky představuje rozlišující a dominantní prvek, který musí být hlavně předmětem srovnání se starší ochrannou známkou, slovní prvek „ccb“.
60 Na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí žalobkyně, totiž obrazový prvek přihlášené ochranné známky není dominantním ani rozlišujícím prvkem této ochranné známky. Jednak tento prvek nedominuje v rámci přihlášené ochranné známky velikostí, která odpovídá velikosti slovního prvku, ani svým umístěním v rámci ochranné známky. Jak naproti tomu správně uvedl odvolací senát v bodě 31 napadeného rozhodnutí, z důvodu svého umístění nad druhým velkým písmenem „C“ slovního prvku toto písmeno zdůrazňuje, a to tím spíše, že může být vnímán jako stylizované písmeno „c“. Dále vzhledem k relevantní veřejnosti v projednávané věci a jak uvedl EUIPO, obrazový prvek přihlášené ochranné známky nelze chápat jako čínský výraz, který údajně symbolizuje. S ohledem na jednoduché geometrické tvary, z nichž je složen, a sice čtverec uvnitř kruhu, bude vnímán spíše jako ozdoba slovního prvku „CCB“, o němž je možné poznamenat, že jej tvoří první písmena názvu žalobkyně a že tím určuje původ předmětných služeb dotčeného podniku, charakterizující pojem rozlišovací způsobilost.
61 Z toho vyplývá, že ze vzhledového hlediska odvolací senát právem dospěl k závěru, že mezi kolidujícími označeními existuje určitá podobnost. S ohledem na prvky označení, které mají rozlišovací způsobilost, jak byly identifikovány v bodech 54 a 60 výše, je totiž třeba mít za to, že podobné prvky související se společnou skupinou velkých písmen „CB“ nejsou vyváženy rozdíly vyplývajícími z doplnění velkého písmene „C“ v přihlášené ochranné známce a obrazových prvků odlišujících obě označení.
62 Rovněž z fonetického hlediska odvolací senát dospěl právem k závěru, že kolidující označení jsou velmi podobná. S ohledem rovněž na prvky označení mající rozlišovací způsobilost a jejich výslovnost podle jednotlivých písmen, kterou žalobkyně připustila, je totiž třeba mít za to, že obě označení se vyslovují velmi podobným způsobem, jelikož se při vyslovování slovního prvku přihlášené ochranné známky opakuje pouze písmeno „c“. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, takové opakování brání srovnání projednávaného případu s případem, v němž je doplněno třetí písmeno, které je odlišné od obou společných písmen kolidujících označení. Kromě toho je třeba rovněž v rozporu s tvrzeními žalobkyně upřesnit, že odvolací senát nikterak nevycházel z dobrého jména starší ochranné známky k tomu, aby měl za to, že opakování písmene „c“ v přihlášené ochranné známce by mohlo být vnímáno jako chyba ve výslovnosti (bod 34 napadeného rozhodnutí).
63 Z toho s ohledem na skutečnost, že je kromě toho nemožné provést pojmové srovnání, kterou žalobkyně nezpochybnila, vyplývá, že odvolací senát správně dospěl k závěru, že kolidující označení jsou podobná.
64 Na rozdíl od toho, co uvádí žalobkyně, by tomu bylo stejně i v případě, kdy by byl rozhodující význam přiznán vzhledovému srovnání, jelikož z bodu 61 výše vyplývá, že odvolací senát právem dospěl k závěru, že kolidující označení vykazují určitou vzhledovou podobnost.
Ke globálnímu posouzení nebezpečí záměny
65 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát dospěl k závěru, že v projednávané věci existuje nebezpečí záměny, neprávem, s ohledem na pochybení, jichž se dopustil v rámci posouzení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky a v rámci srovnání dotčených označení. Žalobkyně dodává, že odvolací senát jednak nesprávně provedl globální posouzení nebezpečí záměny, když měl za to, že takové nebezpečí je dáno, a jednak neprávem zohlednil konstatování o tom, že služby náležející do třídy 36 nejsou užívány pravidelně.
66 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury předpokládá globální posouzení nebezpečí záměny určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (rozsudky ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 17, a ze dne 14. prosince 2006, VENADO s rámečkem a další, T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03, EU:T:2006:397, bod 74).
67 V projednávané věci odvolací senát s ohledem na výše uvedené (viz konkrétně body 48 a 63 výše) nebezpečí záměny správně vyvodil z totožnosti dotčených služeb, kterou žalobkyně nezpochybnila, z dobrého jména starší ochranné známky ve Francii a z podobnosti kolidujících označení (body 39 a 40 napadeného rozhodnutí).
68 Je třeba dodat, že tento závěr nemohou zpochybnit kritiky směřující proti tomu, že odvolací senát konstatoval, že služby náležející do třídy 36 nejsou užívány pravidelně. I za předpokladu, jak uvádí žalobkyně, že by odvolací senát nesprávně konstatoval, že tyto služby nejsou užívány pravidelně, a nesprávně zohlednil skutečnost, že nejsou užívány pravidelně, je totiž třeba připomenout, že toto konstatování pouze podporuje na základě doplňujícího důvodu obecnou úvahu, podle níž si relevantní veřejnost uchová v paměti nedokonalou představu o ochranných známkách (viz bod 28 výše), kterou žalobkyně ostatně nezpochybňuje.
69 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, odvolací senát mimoto nedospěl k závěru o nebezpečí záměny na základě předpokladu, že by užívání přihlášené ochranné známky vyvolalo téměř nezbytně nebezpečí záměny, které by mohly vyloučit pouze výraznější rozdíly mezi označeními a službami nebo menší rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Tento argument je totiž založen na nesprávném výkladu bodu 39 napadeného rozhodnutí. Odvolací senát, který v něm uvedl, že rozdíly mezi označeními a úroveň pozornosti relevantní veřejnosti neumožňují vyloučit nebezpečí záměny vyplývající z totožnosti služeb, dobrého jména starší ochranné známky a podobnosti označení, nevycházel z takového předpokladu, ale provedl pouze globální posouzení nebezpečí záměny implikující, zda faktory vysoké podobnosti jsou vyváženy či nevyváženy faktory menší podobnosti nebo odlišujícími faktory (viz bod 66 výše).
70 Žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 je tedy třeba zamítnout, a žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
71 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastník požadovali náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti China Construction Bank Corp. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Gervasoni | Madise | da Silva Passos |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. prosince 2018.
Podpisy.