ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
5. prosince 2012
Spojené věci F‑88/09 a F‑48/10
Z
v.
Soudní dvůr Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Přeřazení – Zájem služby – Pravidlo o souladu mezi platovou třídou a pracovním místem – Právo na obhajobu – Psychické obtěžování – Článek 12 služebního řádu – Povinnost péče – Zásada řádné správy – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Písemná výstraha – Právo na obhajobu a zásada kontradiktornosti“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE a na základě článku 270 SFEU, který se uplatní na Smlouvu ESAE na základě jeho článku 106a, kterou se Z domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 18. prosince 2008, kterým se provádí její přeřazení, a rozhodnutí ze dne 10. července 2009, kterým se jí ukládá sankce písemné výstrahy.
Rozhodnutí: Žaloby ve spojených věcech F‑88/09 a F‑48/10 se zamítají. Ve věci F‑88/09 ponese Z tři čtvrtiny svých nákladů řízení a ve věci F‑48/10 ponese Z své náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Soudním dvorem. Ve věci F‑88/09 ponese Soudní dvůr vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada jedné čtvrtiny nákladů řízení vynaložených Z.
Shrnutí
1. Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Rozsah – Soudní přezkum – Meze – Právo úředníka vykonávat specifické služební povinnosti – Neexistence
(Služební řád, článek 7)
2. Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnance – Přeřazení úředníka v zájmu služby z důvodu problémů ve vztazích – Zneužití pravomoci – Neexistence
(Služební řád, čl. 7 odst. 1)
3. Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců – Přeřazení – Dodržování rovnocennosti pracovních míst – Rozsah – Zohlednění služebních povinností uvedených ve výběrovém řízení, v němž dotčená osoba uspěla – Meze
(Služební řád, článek 7; příloha I)
4. Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu – Povinnost vyslechnout dotyčného před přijetím aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení – Rozsah – Použití na opatření přeřazení
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)
5. Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu
(Služební řád, články 90 a 91)
6. Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Odhalení skutečností, na jejichž základě lze usuzovat na existenci protiprávní činnosti nebo závažného porušení – Ochrana proti disciplinárnímu postihu – Podmínky
(Služební řád, články 22a a 22b)
7. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost nezávislosti a bezúhonnosti – Nebezpečí konfliktu zájmů v případě existence profesního vztahu mezi úředníkem, který má rozhodnout o věci a třetí osobou, které se věc týká – Neexistence
(Služební řád, článek 11a)
8. Úředníci – Přeřazení – Povinnost péče příslušející správnímu orgánu – Zásada řádné správy – Soulad se zájmem služby
(Služební řád, článek 24)
9. Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Výkon – Omezení – Důstojnost služebních povinností – Akty, které mohou ohrozit důstojnost služebních povinností – Pojem – Odhalení údajně protiprávních skutečností – Povinnosti úředníků
(Služební řád, článek 12)
10. Úředníci – Práva a povinnosti – Dodržování důstojnosti služebních povinností – Rozsah – Odhalení údajného psychického obtěžování – Veřejné rozšíření, které může diskreditovat údajného autora – Nepřípustnost
(Služební řád, články 12 a 22a)
11. Úředníci – Disciplinární režim – Vyšetřování předcházející zahájení disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Rozsah
(Služební řád, článek 86; příloha IX, článek 1, čl. 2 odst. 1 a článek 3)
12. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Slyšení dotyčného orgánem oprávněným ke jmenování – Povinnost zpracovat zápis z jednání – Rozsah
1. S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou mají orgány při organizaci svých útvarů v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, s výhradou dodržení podmínky, že je toto přidělování prováděno v zájmu služby, a pravidla souladu mezi platovou třídou a pracovním místem, se musí přezkum podmínky týkající se zájmu služby soudem Unie omezit na otázku, zda orgán oprávněný ke jmenování postupoval v přiměřených mezích, k nimž nelze vyslovit výhrady, a nevyužil své posuzovací pravomoci zjevně nesprávným způsobem.
V důsledku toho, jestliže je opatření přeřazení v zájmu služby a dodržuje pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem, soudu Unie nepřísluší určovat, zda by jiná opatření byla vhodnější. I když je pravda, že správa má veškerý zájem na tom, aby úředníky přidělovala v závislosti na jejich specifických schopnostech a osobních prioritách, nelze úředníkovi přiznat nárok na výkon specifických služebních povinností.
(viz body 121, 122 a 202)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. června 1984, Lux v. Účetní dvůr, 69/83, bod 17; 7. března 1990, Hecq v. Komise, C‑116/88 a C‑149/88, bod 11
Soud prvního stupně: 18. června 1992, Turner v. Komise, T‑49/91, bod 34; 16. prosince 1993, Turner v. Komise, T‑80/92, bod 53; 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, bod 105; 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, bod 53; 21. září 2004, Soubies v. Komise, T‑325/02, bod 50
2. Problémy ve vztazích, pokud jsou příčinou napětí, které poškozuje řádné fungování úřadu, mohou právě v zájmu služby odůvodňovat převedení úředníka na jiné pracovní místo, a to aniž je třeba zjišťovat totožnost osoby odpovědné za dané spory nebo míru opodstatněnosti uplatněných výtek.
V tomto ohledu skutečnost, že úředník má vysokou úroveň schopností, nebo že je v úřadu vysoká fluktuace, neznamená, že dotčená osoba nemůže být přeřazena, neboť i když je pravda, že správa má zájem přidělit úředníka na pracovní místo odpovídající jeho schopnostem a očekávání, jiné důvody, spočívající zejména v nezbytnosti zajistit pokojné fungování úřadu, ji mohou přimět k tomu, aby úředníka přidělila na jiné pracovní místo, s výhradou dodržení pravidla souladu mezi platovou třídou a pracovním místem. Je tomu tak tím spíše, že pokud se dotčená osoba dobře vyrovnala se svými povinnostmi v rámci pracovního místa, může správní orgán očekávat, že tak učiní i u jiného pracovního místa, které by ji mohlo být svěřeno.
Pokud kromě toho opatření přeřazení nebylo posouzeno jako odporující zájmu služby, nemůže jít o zneužití pravomoci. Pojem „zneužití pravomoci“ má totiž přesně stanovený dosah, který se vztahuje na užití pravomocí správním orgánem za jiným účelem než za tím, za kterým mu byly přiznány. Rozhodnutí je postiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že bylo přijato za účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému použitelnými předpisy pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu.
(viz body 123, 127, 155, 156, 201, 311 a 312)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. července 1983, Nebe v. Komise, 176/82, bod 25; 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament, C‑121/01 P, bod 46
Soud prvního stupně: 10. července 1992, Eppe v. Komise, T‑59/91 a T‑79/91, bod 57; 11. června 1996, Anacoreta Correia v. Komise, T‑118/95, bod 25; výše uvedený rozsudek W v. Komise, bod 91; 17. listopadu 1998, Gómez de Enterría y Sanchez v. Parlament, T‑131/97, bod 62; 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, bod 139; 6. března 2001, Campoli v. Komise, T‑100/00, body 62 a 63; 14. října 2004, Sandini v. Soudní dvůr, T‑389/02, bod 123; 7. února 2007, Clotuche v. Komise, T‑339/03, bod 71; 7. února 2007, Caló v. Komise, T‑118/04 a T‑134/04, body 99, 115 a 116
Soud pro veřejnou službu: 25. ledna 2007, de Albuquerque v. Komise, F‑55/06, body 60 a 61 a citovaná judikatura
3. Pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem předpokládá v případě změny služebních povinností úředníka pouze porovnání mezi stávajícími služebními povinnostmi úředníka a jeho platovou třídou v rámci hierarchie. Při skutečném snížení úrovně pravomocí úředníka tedy dochází k porušení pravidla vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem pouze tehdy, je-li úroveň jeho nových služebních povinností souhrnně – z hlediska jejich povahy, důležitosti a rozsahu – výrazně nižší než úroveň, která odpovídá jeho platové třídě a pracovnímu místu, a to nezávisle na tom, jak nové služební povinnosti vnímá dotyčná osoba.
Toto konstatování není zpochybněno skutečností, že nové služební povinnosti žalobkyně neměly spojitost s jejími dřívějšími služebními povinnostmi, oznámením o výběrovém řízení, na jehož základě byla přijata, přílohou I služebního řádu, nebo okolností, že úředníci, kteří vykonávají podobné služební povinnosti, mají nižší platovou třídu. V případě změny služebních povinností přidělených úředníkovi předpokládá pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem pouze porovnání mezi stávajícími služebními povinnostmi dotyčné osoby a její platovou třídou v rámci hierarchie, a nikoliv porovnání mezi stávajícími a předcházejícími služebními povinnostmi dotyčné osoby. Ze široké posuzovací pravomoci, kterou mají orgány při přidělování úředníků na jejich místa, lze vyvodit, že služební povinnosti uvedené v oznámení o výběrovém řízení jsou nezbytně zmíněny informativně, za předpokladu, že pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem je dodrženo.
Stejně tak mohou být totožné nebo podobné služební povinnosti vykonávané osobami rozdílných platových tříd, jak vyplývá z přílohy I služebního řádu, která pro většinu služebních povinností, které jsou v ní vyjmenovány, stanoví, že mohou být vykonávány úředníky různých platových tříd. Pravidlo souladu mezi platovou třídou a pracovním místem je tak porušeno pouze tehdy, pokud jsou vykonávané služební povinnosti souhrnně výrazně nižší ty, které odpovídají platové třídě a pracovnímu místu dotčeného úředníka.
(viz body 131, 135, 136 a 138)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Eppe v. Komise, bod 49; 16. dubna 2002, Fronia v. Komise, T‑51/01, bod 53; výše uvedený rozsudek Clotuche v. Komise, bod 91 a citovaná judikatura
4. Jelikož u opatření přeřazení, u kterého nebylo prokázáno, že nebylo přijato v zájmu služby, se nejedná o řízení zahájené proti dotčenému úředníku, ze skutečnosti, že akt ovlivňuje služební postavení úředníka, nelze automaticky vyvodit, že je uplatnitelné právo na obhajobu, aniž je vzata v úvahu povaha řízení zahájeného proti dotčené osobě.
Nicméně právo na obhajobu zahrnuje zajisté, i když je širší, procesní právo všech osob na slyšení před tím, než je vůči nim přijato individuální opatření, které je nepříznivě ovlivňuje, jak je stanoveno v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie.
Avšak v případě, kdy došlo k porušení práva na slyšení, stejně jako ostatně širším způsobem práva na obhajobu, je k tomu, aby žalobní důvod mohl vést ke zrušení rozhodnutí, třeba, aby v případě, že by k této nesrovnalosti nedošlo, mohlo řízení vést k odlišnému výsledku. Pokud dotčený úředník sám uznává, že je otevřeně ve sporu se svým nadřízeným, správní orgán může oprávněně mít za to, že není třeba jej vyslechnout ohledně samotné existence tohoto sporu, než přijme opatření přeřazení, které má právo z důvodu uvedeného sporu v zájmu služby přijmout. Případná vysvětlení k okolnostem daného případu, která by uvedený úředník podal před přijetím rozhodnutí o přeřazení, by nemohla mít za následek změnu rozhodnutí správního orgánu.
(viz body 144, 146, 149 a 299)
Odkazy:
Soudní dvůr: 24. říjnu 1996, Komise v. Lisrestal a další, C‑32/95 P, bod 21; 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, bod 37
Soud prvního stupně: 27. listopadu 1997, Kaysersberg v. Komise, T‑290/94, bod 108; 3. července 2001, E v. Komise, T‑24/98 a T‑241/99, bod 93; 16. března 2004, Afari v. ECB, T‑11/03, bod 90; 17. října 2006, Bonnet v. Soudní dvůr, T‑406/04, bod 76
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Bui Van v. Komise, F‑51/07, bod 81; 30. listopadu 2009, Wenig v. Komise, F‑80/08, bod 48
Tribunál Evropské unie: 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, bod 24
5. Pravidlo o souladu může být použito pouze v případě, že návrhová žádání předložená během sporu nemají stejný předmět jako návrhová žádání stížnosti, nebo pokud návrhová žádání žaloby nejsou založena na stejných důvodech jako návrhová žádání stížnosti, zejména pokud výtka předložená ve fázi sporného řízení spočívá na tvrzeních a skutkových hlediscích, která nevyplývají ze spisu ve věci před zahájením sporného řízení.
(viz bod 170)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, bod 119
6. I když článek 22a služebního řádu poskytuje ochranu úředníkům nebo zaměstnancům, kteří upozorní orgán na chování jiného úředníka nebo zaměstnance, které může být závažným porušením jeho povinností, tato ochrana předpokládá, že úředníci nebo jiní zaměstnanci „informátoři“ přinejmenším sami respektují řízení stanovené v článcích 22a a 22b služebního řádu, jehož cílem je zachování profesní cti úředníka nebo zaměstnance, kterého se týkají informace sdělené orgánu, až do doby, dokud nerozhodl disciplinární orgán. Články 22a a 22b služebního řádu totiž nenabízejí úředníkům, kteří použijí těchto ustanovení, ochranu proti jakémukoliv rozhodnutí, které by mohlo nepříznivě zasáhnout do jejich právního postavení, ale pouze proti chování a rozhodnutím, která jsou přijata z důvodu odhalení, na které se vztahuje řízení upravené v těchto ustanoveních.
Ochrany stanovené v článku 22a služebního řádu úředníků nemůže požívat úředník, který se, místo aby použil řízení podle článku 22b služebního řádu, rozhodl rozšířit svá tvrzení mezi všechny zaměstnance svého oddělení.
(viz body 184 a 253)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 24. února 2010, Menghi v. ENISA, F‑2/09, bod 139; 13. ledna 2011, Nijs v. Účetní dvůr, F‑77/09, bod 62
7. Při neexistenci důkazů, které umožňují dojít k závěru o existenci konfliktu zájmů, nemůže existence profesních vztahů mezi vedoucím kanceláře Soudního dvora a manželem třetí osoby, nebo dokonce samotnou třetí osobou, postačovat k závěru o tom, že jeho nezávislost byla ohrožena pouze z toho důvodu, že byl povolán k tomu, aby rozhodl o věci, která se nepřímo týkala uvedené třetí osoby. Stejně tak skutečnost, že uvedený vedoucí soudní kanceláře rozhodl ve svém postavení orgánu oprávněného ke jmenování o přiznání a prodloužení pracovní smlouvy uvedené třetí osoby, jakož i o disciplinární sankci vůči úředníkovi, který zaslal elektronickou zprávu zaměstnancům dotčeného orgánu, která se týkala údajného konfliktu zájmů, neumožňuje konstatování, že profesní vztah mezi jím a třetí osobou překročil běžný rámec, nebo že přijal rozhodnutí o přeřazení uvedeného úředníka se záměrem jej potrestat za to, že odhalil existenci údajného zvýhodňování třetí osoby.
(viz body 190 a 281)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 11. září 2002, Willeme v. Komise, T‑89/01, bod 58; 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, bod 224
8. I když povinnost péče správního orgánu vůči zaměstnancům odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností, kterou služební řád vytvořil ve vztazích mezi veřejným orgánem a zaměstnanci veřejné služby, požadavky této povinnosti nemohou bránit orgánu oprávněnému ke jmenování, aby přijal opatření přeřazení, která považuje v zájmu služby za nezbytná. Úředník tedy nemůže vytýkat správnímu orgánu na základě povinnosti řádné správy nebo povinnosti péče, že přijal rozhodnutí o přeřazení, aby zabránil tomu, aby se vztahy v oddělení dotčené osoby ještě více zhoršily.
(viz bod 200)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. listopadu 1976, Küster v. Parlament, 123/75, bod 10
Soud prvního stupně: 13. prosince 1990, Moritz v. Komise, T‑20/89, bod 39; výše uvedený rozsudek W v. Komise, bod 95; 26. listopadu 2002, Cwik v. Komise, T‑103/01, bod 52
9. Úředník, který veřejně vyjádří závažné urážky, které poškozují čest dotčených osob, porušuje podle článku 12 služebního řádu povinnost zdržet se jakéhokoliv aktu a chování, které by mohlo narušit vážnost jeho funkce, nikoliv pouze z důvodu, že by obvinění mohla narušit osobní důstojnost dotčených osob, ale také z důvodu tvrzení, která mohou diskreditovat jejich profesní čest. Použitá forma není významná, jestliže jde o přímá obvinění i tvrzení učiněná v pochybující, nepřímé nebo skryté formě prostřednictvím náznaků nebo takovým způsobem, že se vztahují na osobu neuvedenou výslovně, avšak která může být identifikována.
I když je svoboda vyjadřování základním právem, jehož dodržení zajišťuje unijní soud a které zahrnuje právo úředníků a zaměstnanců Evropské unie vyjadřovat ústně nebo písemně konstruktivní kritiku, výkon tohoto práva je omezen zejména článkem 12 služebního řádu.
Pro určení, zda jsou obvinění formulovaná úředníkem ještě v mezích svobody vyjadřování, je tedy třeba porovnat jednak prvky, které mohou být útokem proti důstojnosti, a sice závažnost vznesených obvinění, jejich formu, užitý způsob zveřejnění a jednak kontext, v jakém byla obvinění vznesena, případnou nemožnost použít jiných způsobů vyjádření, která by méně ohrožovala důstojnost dotčené osoby a konstruktivnost kritiky, která předpokládá, že se zřejmě jeví jako opodstatněná, že je vyjádřena v zájmu služby a že nepřekračuje meze toho, co je nezbytné, aby byla pochopena.
Co se týče odhalení údajně protiprávní činnosti ze strany úředníka, je úředník zavázán ke zdrženlivosti a umírněnosti, které mu ukládají povinnost objektivity a nestrannosti, jakož i k respektování důstojnosti funkce, cti osob a presumpce neviny. Tak tomu není, pokud úředník, místo aby použil právní cestu, která je mu otevřena na základě článku 22a a 22b služebního řádu, zaslal všem zaměstnancům svého oddělení elektronické zprávy obsahující závažná obvinění, poškozující důstojnost a profesní čest několika úředníků.
(viz body 242, 246, 247, 251 a 252)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. prosince 1989, Oyowe a Traore v. Komise, C‑100/88, bod 16; 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, body 43 až 49
Soud prvního stupně: 7. března 1996, Williams v. Účetní dvůr, T‑146/94, body 66 a 67; 12. září 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑259/97, body 29, 30 a 47; 28. října 2004, Meister v. OHIM, T‑76/03, body 157 a 159
Soud pro veřejnou službu: 8. listopadu 2007, Andreasen v. Komise, F‑40/05, bod 234; výše uvedený rozsudek Nijs v. Účetní dvůr, body 67, 70 a 73
10. Může dojít k tomu, že úředník je donucen, zejména pokud jeho nadřízení nereagovali na jeho podněty, odhalit veřejně skutečnosti psychického obtěžování, jehož je obětí, aniž mu je takové chování možno vytýkat s ohledem na článek 12 služebního řádu, a to i v případě, že veřejné odhalení takových skutečností může samo o sobě diskreditovat autora údajného obtěžování, nebo dokonce celé správy.
Tak tomu však není, pokud dotčený úředník při tomto popisu nebo kritice zabarvením nebo obsahem svého vyjádření překročí popis rámce, ve kterém k obtěžování došlo, okruhu osob, kterých se týká, a kontextu, který jej umožnil.
Je tak tomu tím spíše, že řízení podle článku 22a služebního řádu není zvláště vhodné pro situace psychického obtěžování ve vlastním slova smyslu, která vyžadují specifická opatření ze strany správního orgánu.
(viz body 257 a 258)
11. Podle článku 86 služebního řádu má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc k rozhodnutí, zda je s ohledem na skutečnosti, které mu byly oznámeny, třeba zahájit správní vyšetřování k ověření existence porušení povinností plynoucích ze služebního řádu ze strany úředníka. Jiný úředník, který tvrdil, že byly povinnosti vyplývající ze služebního řádu porušeny, tedy nemůže, aniž zpochybní uvedenou posuzovací pravomoc, argumentovat pouze tím, že uvedený orgán nepovažoval za vhodné zahájit správní řízení o těchto tvrzeních, aby prokázal, že posledně uvedený nejednal objektivně, když přijal vůči němu disciplinární sankci.
Oproti tomu v případě zahájení správního řízení, i když z článku 3 přílohy XI služebního řádu vyplývá, že se uvedený orgán při zahájení disciplinárního řízení musí opírat o vyšetřovací zprávu, což předpokládá, že vede nestranné a kontradiktorní vyšetřování, aby zjistil skutečný stav tvrzených skutečností a okolnosti, za kterých k nim došlo, žádné použitelné ustanovení nestanoví, že toto vyšetřování musí být vedeno ve prospěch a v neprospěch.
Zásada řádné správy zajisté uvedenému orgánu ukládá povinnost přezkoumat s řádnou péčí a nestranností veškeré relevantní prvky konkrétního případu, který mu byl předložen, ale správní orgán není povinen místo obviněného shromáždit všechny poznatky, které by jej mohly zbavit viny nebo zmírnit sankci, která bude případně přijata.
Z článku 1 a čl. 2 odst. 1 ve spojení s přílohou IX služebního řádu však vyplývá, že dotčenému úředníku musí být umožněno předložit vyjádření ke skutečnostem, které se jej týkají, po šetření, ale předtím, než orgán oprávněný ke jmenování vyvodí důsledky, které se jej týkají.
(viz body 266, 267, 270 a 285)
Odkazy:
Soudní dvůr: 11. července 1968, Van Eick v. Komise, 35/67; 14. února 1989, Star Fruit v. Komise, 247/87, bod 11
Soud prvního stupně: 18. prosince 1997, Daffix v. Komise, T‑12/94, bod 104; 20. března 2002, ABB Asea Brown Boveri v. Komise, T‑31/99, bod 99
12. Za předpokladu, že by byl správní orgán povinen zpracovat zápis ze slyšení, a sice pokud mu právní ustanovení stanoví takovou povinnost, pokud se správní orgán zamýšlí opírat o sdělení, ke kterým došlo během tohoto slyšení, nebo pokud o to dotčená osoba požádá nejpozději na začátku slyšení, je správní orgán povinen přepsat pouze zásadní vyjádření, a nikoliv všechna vyjádření, ke kterým při slyšení došlo.
(viz bod 305)