STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
EVGENIJE TANČEVA
přednesené dne 14. listopadu 2019(1)
Věc C‑454/18
Baltic Cable AB
proti
Energimmarknadsinspektionen
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu, Švédsko)]
„Přeshraniční obchod s elektřinou – Nařízení (ES) č. 714/2009 – Společnost, která provozuje pouze propojovací vedení – Pojem ‚provozovatel přenosové soustavy‘ – Použití výnosů vyplývajících z přidělení propojení“
1. Projednávaná věc se týká výkladu nařízení (ES) č. 714/2009(2), které upravuje přístup k infrastruktuře nezbytné pro přeshraniční obchod s elektřinou, a zejména pravidla financování této infrastruktury.
2. Spor vznikl na základě rozhodnutí, jímž švédský regulační orgán, Energimarknadsinspektionen (švédský inspektorát trhů s energiemi) (dále jen „EI“)(3), požádal provozovatele Baltic Cable, vedení vysokého napětí, jinak nazývaného propojovací vedení, které připojuje švédskou přenosovou soustavu elektřiny do přenosové soustavy na severozápadě Německa, aby své tzv. výnosy z přetížení uložil na samostatný vnitřní účet, čímž tomuto provozovateli, Baltic Cable AB (dále jen „BCAB“), zabránil ve volném používání těchto výnosů.
3. Přetížení je situace, v níž je schopnost propojení mezi dvěma vnitrostátními přenosovými sítěmi nedostatečná k uspokojení všech transakcí vyplývající z mezinárodního obchodu mezi účastníky trhu(4). K přetížení dochází z důvodu nedostatečné kapacity propojovacích vedení nebo dotčených vnitrostátních přenosových soustav. Nedávná studie znovu potvrdila naléhavou potřebu zvýšit propojovací kapacitu v EU(5).
4. V případě přetížení je třeba k řešení tohoto problému použít nediskriminační tržní řešení(6). Dostupné kapacity proto musí být draženy(7). Cena za vydraženou kapacitu v zásadě odpovídá rozdílu mezi velkoobchodními cenami elektřiny obou propojených přenosových soustav. Tento rozdíl, tzv. výnos z přetížení, připadá provozovateli propojovacího vedení(8). Přetížení tak může vést k vysokým ziskům tohoto provozovatele.
5. Výnosy z přetížení však provozovatelem propojovacího vedení nemůže volně využívat. Článek 16 odst. 6 první pododstavec nařízení č. 714/2009 vyžaduje, aby se tyto výnosy použily na zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity či na udržování nebo zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení. Pokud nelze výnosy z přetížení využít pro žádný z těchto účelů, mohou být do maximální výše stanovené regulačními orgány dotčených členských států využity ke snížení síťových sazeb. Zbývající výnosy se do doby, než je bude možno použít k účelům uvedeným výše, uloží na samostatný vnitřní účet.
6. V projednávaném případě EI rozhodl, že BCAB nemůže výnosy z přetížení použít na pokrytí nákladů na provoz a údržbu Baltic Cable, jelikož tyto náklady nepřispívají k zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity či udržování nebo zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě. Společnost BCAB tedy byla požádána o uložení těchto výnosů na samostatný vnitřní účet do doby, než je bude možno použít pro uvedené účely.
7. Soudní dvůr je prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu, Švédsko) vyzýván, aby poprvé provedl výklad čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009(9). Má rozhodnout, zda lze výnosy z přetížení použít k úhradě nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení nebo je vyplatit jako součást zisku akcionářům provozovatele tohoto propojovacího vedení. Tato otázka je o to důležitější, že provozování propojovacího vedení je v projednávaném případě jedinou činností společnosti BCAB. Daná společnost tvrdí, že výnosy vyplývající z poskytování propojení jsou jediným zdrojem příjmů, takže v případě, že by Soudní dvůr rozhodl, že výnosy z přetížení nemohou být použity na pokrytí nákladů na provoz a údržbu, by BCAB nebyla schopna tyto náklady pokrýt, natož docílit zisku. To vedlo předkládající soud k tomu, že se Soudního dvora táže, zda v případě, že by čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musel být vykládán v tom smyslu, že brání použití výnosů z přetížení na pokrytí nákladů na provoz a údržbu a k dosažení zisku, je toto ustanovení platné, a zejména zda je v souladu se zásadou proporcionality.
I. Právní rámec
8. Článek 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 stanoví:
„Všechny výnosy vyplývající z přidělení propojení se použijí k těmto účelům:
a) zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity nebo
b) udržování nebo zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení.
Pokud nelze výnosy účelně využít pro účely uvedené v prvním pododstavci písm. a) nebo b), mohou být se schválením regulačních orgánů dotčených členských států využity do maximální výše, kterou stanoví tyto regulační orgány jako příjem, který berou regulační orgány v úvahu při schvalování metody výpočtu síťových sazeb nebo při stanovování síťových sazeb.
Zbývající výnosy se do doby, než je bude možno použít k účelům uvedeným v prvním pododstavci písm. a) nebo b), uloží na samostatný vnitřní účet. Regulační orgán informuje Agenturu o schválení uvedeném v druhém pododstavci.“
II. Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky
9. Jak bylo uvedeno výše, BCAB je švédská společnost, jejíž jedinou činností je provozování Baltic Cable, který vlastní. BCAB neúčtuje za přístup k Baltic Cable žádný poplatek.
10. Jak požaduje bod 6.5 přílohy I nařízení č. 714/2009, EI zveřejňuje výroční zprávu o výši a využití výnosů z přetížení. Za tímto účelem EI dopisem ze dne 27. května 2014 společnost BCAB požádala, aby mu poskytla informace o výši a využití jejích výnosů z přetížení za období od 1. července 2013 do 30. června 2014. Dne 1. července 2014 BCAB uvedla, že její výnosy z přetížení pro uvedené období činí 159 542 374 švédských korun (SEK) a že byly použity především „pro zajištění dostupnosti a přidělování přenosové kapacity na propojovacím vedení“(10).
11. Ve své zprávě o výnosech z přetížení z roku 2014 EI uvedl, že použití výnosů z přetížení společností BCAB je třeba podrobněji analyzovat.
12. Dopisem ze dne 29. května 2015 EI společnost BCAB požádal, aby mu poskytla informace o výši a využití jejích výnosů z přetížení za období od 1. července 2014 do 30. června 2015. Dne 1. července 2015 BCAB uvedla, že její výnosy z přetížení pro uvedené období činily 177 939 624 SEK a že byly použity ke stejným účelům jako v předchozím roce(11).
13. Ve zprávě o výnosech z přetížení z roku 2015 EI uvedl, že započal šetření využívání výnosů z přetížení společností BCAB a že toto šetření stále probíhá.
14. Rozhodnutím ze dne 9. června 2016 (dále jen „rozhodnutí EI ze dne 9. června 2016“) požádal EI společnost BCAB, aby část výnosů z přetížení dosažených v období od 1. července 2013 do 30. června 2014 a od 1. července 2014 do 30. června 2015 uložila na samostatný vnitřní účet.
15. Podle EI bylo použití výnosů z přetížení (ve výši 61 016 510 SEK za období od 1. července 2013 do 30. června 2014 a 48 995 127 SEK za období od 1. července 2014 do 30. června 2015) společnosti BCAB pro zajištění fyzické závaznosti(12) v souladu s čl. 16 odst. 6 prvním pododstavcem písm. a) nařízení č. 714/2009, který umožňuje využití výnosů z přetížení za účelem zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity.
16. Podle EI však využití výnosů z přetížení (ve výši 98 480 864 SEK za období od 1. července 2013 do 30. června 2014 a 128 944 497 SEK za období od 1. července 2014 do 30. června 2015) na pokrytí nákladů vzniklých v souvislosti s provozem a údržbou Baltic Cable v souladu s čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 nebylo. Důvodem byla skutečnost, že výnosy z přetížení použité na provoz a údržbu stávajícího propojovacího vedení nejsou využívány k udržování nebo zvyšování propojovací kapacity a využití výnosů z přetížení na pokrytí nákladů vzniklých v souvislosti s provozem a údržbou propojovacího vedení tak není povoleno čl. 16 odst. 6 prvním pododstavcem písm. b) nařízení č. 714/2009.
17. V důsledku toho rozhodnutí EI ze dne 9. června 2016 požadovalo, aby BCAB převedla na samostatný vnitřní účet část výnosů z přetížení, která byla v obdobích od 1. července 2013 do 30. června 2014 a od 1. července 2014 do 30. června 2015 použita na pokrytí nákladů na provoz a údržbu Baltic Cable, a to až do doby, kdy by společnost mohla tyto výnosy použít pro účely uvedené v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. a) a b) nařízení č. 714/2009. V témže rozhodnutí EI společnost BCAB rovněž vyzvala, aby předložila výpis z účtů a potvrzení od auditora na důkaz toho, že dotčené výnosy byly na samostatný vnitřní účet uloženy. Pro případ nevyhovění danému rozhodnutí byla stanovena pokuta ve výši 5 milionů SEK za každý měsíc nebo jeho část, kdy nebudou povinnosti z něj plynoucí splněny, a to počínaje uplynutím tří měsíců od měsíce, v němž bylo rozhodnutí oznámeno společnosti BCAB.
18. Společnost BCAB podala k Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu) žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí EI ze dne 9. června 2016.
19. Rozhodnutím ze dne 2. listopadu 2017 EI zamítl žádost společnosti BCAB o povolení využít její výnosy z přetížení jako výnosy, které má EI zohledňovat při schvalování metody výpočtu nebo stanovení síťových sazeb.
20. BCAB podala k Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud Linköping) žalobu, v níž tvrdila, že její výnosy z přetížení mohou být použity v souladu s její žádostí uvedenou v předchozím bodě.
21. Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu) zastává názor, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se pravděpodobně použije nejen na společnosti, které provozují přepravní soustavu, ale také na společnosti, které tak jako BCAB provozují pouze propojovací vedení. Podle uvedeného soudu z daného ustanovení jasně vyplývá, že BCAB nemůže použít výnosy z přetížení jako součást zisku. Kromě toho by podle uvedeného soudu pouze široký výklad daného ustanovení umožňoval použít výnosy z přetížení na pokrytí nákladů na provoz a údržbu. A dále má daný soud za to, že BCAB nemůže použít uvedené výnosy ke snížení sazeb, jelikož nemá zákazníky, na které by tyto sazby uplatnila.
22. Výklad čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 způsobem popsaným v předchozím bodě by podle předkládajícího soudu vedl k následkům, které by mohly být považovány za nepřiměřené. Uvedený soud proto zpochybňuje platnost tohoto ustanovení, zejména pokud jde o zásadu proporcionality.
23. Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu) proto přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1. Použije se čl. 16 odst. 6 nařízení [č. 714/2009] ve všech případech, kdy osoba získává výnosy vyplývající z přidělení propojení bez ohledu na konkrétní okolnosti, nebo se použije pouze v případě, kdy je osoba, která těchto výnosů dosahuje, provozovatelem přenosové soustavy ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice [2009/72]?
2. Pokud odpověď na první otázku zní, že se čl. 16 odst. 6 nařízení [č. 714/2009] použije pouze na provozovatele přenosových soustav, je provozovatelem přenosové soustavy podnik, který provozuje pouze propojovací vedení?
3. Pokud odpověď na první nebo druhou otázku znamená, že se čl. 16 odst. 6 nařízení [č. 714/2009] použije na podnik, který provozuje pouze propojovací vedení, mohou být náklady spojené s provozem a údržbou propojovacího vedení v každém případě považovány za investice do sítě za účelem udržení nebo zvýšení propojovací kapacity, jak stanoví čl. 16 odst. 6 první pododstavec písm. b) nařízení?
4. Pokud odpověď na první nebo druhou otázku znamená, že se čl. 16 odst. 6 nařízení [č. 714/2009] použije na podnik, který provozuje pouze propojovací vedení, může dát regulační orgán podle čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce nařízení [č. 714/2009] souhlas k tomu, aby podnik, který provozuje pouze propojovací vedení a který má metodu pro stanovování sazeb, ale nemá zákazníky provádějící přímé platby síťových poplatků (na základě sazeb), které lze snížit, použil výnosy z přidělení propojení jako součást zisku, nebo – je-li odpověď na třetí otázku záporná – pro účely provozu a údržby?
5. Pokud odpověď na první nebo druhou otázku znamená, že se čl. 16 odst. 6 nařízení [č. 714/2009] použije na podnik, který provozuje pouze propojovací vedení, a pokud odpověď na třetí a čtvrtou otázku znamená, buď že společnost nemůže použít výnosy vyplývající z přidělení propojení pro účely provozu či údržby nebo jako součást zisku, anebo že společnost může použít výnosy pro účely provozu či údržby, ale nikoli jako součást zisku, je použití čl. 16 odst. 6 nařízení [č. 714/2009] na podnik, který provozuje pouze propojovací vedení, v rozporu se zásadou proporcionality stanovenou unijním právem nebo s jinou použitelnou zásadou?“
24. Písemná vyjádření předložily BCAB, EI, Španělské království, Finská republika, Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise. Tito účastníci řízení, s výjimkou Finské republiky, přednesli ústní vyjádření na jednání konaném dne 20. června 2019.
III. Analýza
A. K první předběžné otázce
25. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 použije ve všech případech, kdy osoba získává výnosy vyplývající z přidělení propojení, nebo se použije pouze v případě, kdy je osoba, která těchto výnosů dosahuje, provozovatelem přenosové soustavy ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72.
26. Úvodem je třeba poznamenat, že čl. 2 odst. 1 nařízení č. 714/2009 uvádí, že (s výjimkou definice „propojovacího vedení“) se použijí definice uvedené v článku 2 směrnice 2009/72. Podle čl. 2 odst. 4 posledně uvedené směrnice je provozovatelem přenosové soustavy osoba, která odpovídá za provoz, údržbu a rozvoj přenosové soustavy a za zabezpečení schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přenosu elektřiny. Podle judikatury(13) je přenosová soustava propojenou soustavou sloužící k vedení elektřiny velmi vysokého a vysokého napětí, která je určena k prodeji konečným zákazníkům nebo distribučním společnostem.
27. Rovněž je třeba uvést, že provozovatelé přenosových soustav musí být určeni a certifikováni národními regulačními orgány(14) a že jim jsou uloženy povinnosti podle unijních právních předpisů. Zejména podle článku 9 směrnice 2009/72 musí oddělit přenos od výroby nebo dodávek. Podle článku 32 téže směrnice jsou povinni poskytnout třetím osobám přístup ke svým přenosovým soustavám na základě zveřejněných, objektivních a nediskriminačních sazeb, které podléhají předchozímu schválení ze strany národních regulačních orgánů.
28. V dokumentech předložených Soudnímu dvoru není žádná indicie o tom, že by BCAB, která vybudovala(15), vlastní a provozuje Baltic Cable, byla švédským regulačním orgánem, tedy EI, certifikována jako provozovatel přenosové soustavy. Není certifikována ani německým regulačním orgánem, tedy Bundesnetzagentur für Elektrizität, Gas, Telekommunikation, Post und Eisenbahnen (spolková agentura pro elektrické, plynové, telekomunikační, poštovní a železniční sítě) (dále jen „BNetzA“). V tomto ohledu je třeba uvést, že Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) v rozsudku ze dne 7. března 2017(16) rozhodl, že BCAB je povinna získat certifikaci provozovatele přenosové soustavy, avšak odmítl ji udělit takovou certifikaci z důvodu, že neprokázala splnění požadavku na oddělení vlastnictví(17).
29. BCAB tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije pouze na provozovatele přenosové soustavy a že společnosti, které provozují pouze propojovací vedení, nemohou být považovány za provozovatele přenosové soustavy, takže posledně uvedené do působnosti tohoto ustanovení nespadají(18). BCAB tvrdí, že společnosti, které provozují pouze propojovací vedení, se nenacházejí ve stejné situaci jako provozovatelé přenosových soustav. Společnosti, které provozují nejen propojovací vedení, ale také přenosovou soustavu, totiž mohou pokrýt náklady na provoz a údržbu propojovacího vedení prostřednictvím poplatků placených uživateli přenosové soustavy. Naproti tomu společnosti, které provozují pouze propojovací vedení, žádné poplatky nedostávají. Podle názoru společnosti BCAB z toho vyplývá, že pokud se čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 použije na posledně uvedené společnosti, nemohly by pokrýt své náklady a nebudou schopny plnit své úkoly, tedy provozovat propojovací vedení.
30. EI, španělská a finská vláda, Parlament, Rada a Komise zastávají opačný názor.
31. EI tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije ve všech případech, v nichž osoba získá výnosy z přidělení propojení. To podle jejího názoru vyplývá ze znění daného ustanovení, z legislativní historie nařízení č. 714/2009 a z toho, že článek 17 uvedeného nařízení stanoví možnost vyjmout nová propojovací vedení z čl. 16 odst. 6 nařízení, z čehož plyne, že se posledně uvedené ustanovení použije na stávající propojovací vedení. EI dále tvrdí, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, je v každém případě provozovatelem přenosové soustavy.
32. Španělská a finská vláda mají za to, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, musí být považována za provozovatele přenosové soustavy, na kterého se vztahuje čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009. Odvolávají se na definici pojmu „provozovatel přenosové soustavy“ v čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72 a na článek 17 nařízení č. 714/2009.
33. Parlament(19) zastává názor, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije na stávající propojovací vedení.
34. Rada tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije na společnosti, které provozují pouze propojovací vedení, neboť opačné řešení by vytvořilo právní vakuum a pobídku k provozování pouze propojovacího vedení.
35. Komise tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije ve všech případech, v nichž osoba získává výnosy z přidělování propojení. Vyplývá to ze samotného znění daného ustanovení, z jeho cíle, kterým je zajistit, aby výnosy z přetížení byly použity ke zvýšení investic do propojovací kapacity a přispěly tak k bezpečnosti dodávek, a ze skutečnosti, že podle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení č. 714/2009 může být udělena výjimka pro propojovací vedení vlastněné osobou, která je právně oddělena od provozovatelů přenosových soustav, v jejichž soustavách je propojovací vedení vybudováno, což znamená, že se na takové propojovací vedení čl. 16 odst. 6 téhož nařízení použije. Komise dále tvrdí, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, musí být v každém případě považována za provozovatele přenosové soustavy, jelikož zaprvé taková společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72 a zadruhé by opačné řešení vytvořilo právní vakuum a umožnilo by obcházet právní povinnosti uložené provozovatelům přenosových soustav danou směrnicí.
36. Mám za to, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije ve všech případech, v nichž společnost získává výnosy z přidělování propojení, bez ohledu na to, zda je provozovatelem přenosové soustavy. Níže uvedu důvody, proč jsem dospěl k tomuto závěru.
37. Podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění a cíle, které sleduje, ale i jeho kontext a ustanovení unijního práva jako celku. Původ ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout relevantní informace pro jeho výklad(20).
38. Zaprvé čl. 16 odst. 6 první pododstavec nařízení č. 714/2009 stanoví, že „všechny výnosy vyplývající z přidělení propojení se použijí k“ účelům uvedeným v písmenech a) nebo b) daného ustanovení. Není stanovena žádná podmínka týkající se osoby, která tyto výnosy získá. A zejména není v čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 zmínka o provozovateli přenosové soustavy. Pro použití daného ustanovení tedy stačí, aby byly výnosy získány z přidělování propojení. Tak je tomu v případě výnosů z přetížení, které jak bylo vysvětleno výše v bodě 4, plynou z aukcí, které se konají v případě přetížení. Nezáleží na tom, zda jsou tyto výnosy získány provozovateli přenosové soustavy, nebo jinými osobami.
39. Uznávám, že čl. 16 odst. 1, 2, 4 a 5 nařízení č. 714/2009 odkazuje na provozovatele přenosové soustavy. Dané odstavce se však týkají požadavku použití tržně orientovaných řešení (která by měla poskytnou účinné hospodářské signály provozovatelům přenosových soustav) k řešení problémů přetížení sítě (odstavec 1), povolení (udělené provozovatelům přenosových soustav) k použití postupů pro omezování transakcí v nouzových situacích (odstavec 2), povinnosti účastníků trhu předem informovat provozovatele přenosových soustav o tom, zda mají v úmyslu využít přidělenou kapacitu (odstavec 4), a požadavku, aby provozovatelé přenosových soustav používali propojovací vedení, pokud je to technicky možné, tak, aby toto vedení co nejvíce využili (odstavec 5). Dané odstavce se netýkají použití výnosů z přidělování propojení. Naproti tomu čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009, který se konkrétně týká tohoto aspektu, provozovatele přenosových soustav nezmiňuje.
40. Zadruhé, pokud jde o kontext, je třeba odkázat na článek 17 nařízení č. 714/2009. Tento článek stanoví možnost vynětí nových propojovacích vedení z čl. 16 odst. 6 uvedeného nařízení. To znamená, že pokud není poskytnuto osvobození, použije se na propojovací vedení čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009. Zejména vzhledem k tomu, že podle čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení lze osvobození poskytnout pouze pro „nová“ propojovací vedení, tedy propojovací vedení, která nebyla dokončena do 4. srpna 2003(21), se na všechna propojovací vedení dokončená před uvedeným okamžikem (dále jen „stávající propojovací vedení“) uplatní čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009. Tak je tomu v případě Baltic Cable, který byl dokončen před uvedeným okamžikem.
41. Zatřetí, pokud jde o cíl nařízení č. 714/2009, podotýkám, že tím je rozvoj přeshraničního obchodu s elektřinou, tak aby se dosáhlo větší efektivity, konkurenceschopných cen a vyšších standardů služeb a aby se přispělo k větší bezpečnosti dodávek a k udržitelnosti(22). Za tímto účelem by měly být podporovány investice do větších nových infrastruktur(23). To se týká zejména propojovacích vedení vzhledem k tomu, že propojovací kapacity jsou nedostatečné(24).
42. V této souvislosti čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 zajišťuje, že některé výnosy, a to výnosy vyplývající z přidělení propojení, se použijí k udržení stávající propojovací kapacity nebo k investicím do nových kapacit. Článek 16 odst. 6 první pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 totiž zajišťuje, že se tyto výnosy použijí na „zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity“, nebo na „zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení“, spíše než aby byly volně použity provozovatelem propojovacího vedení. Pouze v případě, že nemohou být „účelně využity“ pro uvedené účely, mohou být dané výnosy podle čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce nařízení č. 714/2009 do maximálně stanovené výše použity na snížení síťových sazeb, které podléhá schválení regulačními orgány dotčených členských států. Kromě toho výnosy přesahující tuto maximální výši musí být podle třetího pododstavce uvedeného ustanovení do doby, než je bude možno použít k účelům uvedeným v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. a) nebo b) nařízení č. 714/2009, uloženy na samostatný vnitřní účet.
43. Důvodem, proč unijní normotvůrce rozhodl, že výnosy použitými k udržení stávající propojovací kapacity nebo k investicím do nových kapacit by měly být ty, které vyplývají z přidělení propojení, je to, že jsou rentou z nedostatku. To znamená, že provozovatel propojovacího vedení získá výnosy z přetížení, pokud dojde k přetížení a jsou vydraženy dostupné kapacity, což vede k ziskům, které odpovídají velkoobchodním cenovým rozdílům mezi těmito oběma dotčenými přenosovými soustavami. Pokud nedojde k žádnému přetížení, velkoobchodní ceny v propojených přenosových soustavách se přibližují a provozovatel propojovacího vedení nezíská výnosy z přetížení vůbec nebo jen v menší výši. Z toho vyplývá, že provozovatel propojovacího vedení nemá motivaci k rozvoji propojovací kapacity(25). Bylo proto nezbytné uložit povinnost používat výnosy z přetížení pro účely uvedené v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. a) a b) nařízení č. 714/2009.
44. Nevidím žádný důvod, proč by tato povinnost měla být uložena pouze provozovatelům přenosových soustav. Naopak mám za to, že cíl nařízení č. 714/2009 a účel jeho čl. 16 odst. 6 vyžadují použití posledně uvedeného ustanovení na všechny osoby, které mají výnosy z přetížení.
45. Začtvrté, pokud jde o legislativní historii, chtěl bych poznamenat, že přípravné práce na nařízení č. 1228/2003(26) ukazují, že možnost osvobodit provozovatele propojovacího vedení od omezení týkajícího se využívání výnosů z přetížení byla Parlamentem(27) navržena za účelem „umožnění financování projektů propojovacích vedení na podnikatelském základě“ a „umožnění toho, aby tyto projekty mohly být realizovány i jinou osobou než provozovatelem přenosové soustavy“(28).
46. V tomto ohledu je třeba připomenout, že propojovací vedení jsou vybudována buď provozovateli přenosových soustav, které spojují, přičemž investiční náklady jsou pokryty regulovanými sazbami za přenos účtovanými těmito provozovateli v souladu s článkem 32 směrnice 2009/72 a článkem 14 nařízení č. 714/2009, nebo tržními subjekty, které nemohou investiční náklady regulovanými sazbami za přenos pokrýt, jelikož neprovozují přenosovou soustavu, ale mají přesto zájem investovat do propojovacích vedení, aby získaly výnosy z přetížení (které, jak bylo uvedeno v bodě 4 výše, mohou být značné a umožnit jim získat zpět náklady a dosáhnout vysokých zisků). Posledně uvedená propojovací vedení jsou často označována jako „tržně provozovaná“ propojovací vedení(29). Zdá se, že BCAB patří do této kategorie, jelikož nebylo tvrzeno, že by byla v jakémkoli spojení se švédským nebo německým provozovatelem přenosové soustavy.
47. Odkaz Parlamentu na propojovací vedení „financovaná na podnikatelském základě“ a „realizovaná jinou osobou než provozovatelem přenosové soustavy“ v citaci v bodě 45 výše odkazuje na tržní propojovací vedení. Z toho vyplývá, že podle názoru Parlamentu se omezení při využívání výnosů z přetížení mělo vztahovat na propojovací vedení realizovaná provozovateli přenosových soustav, zatímco „podnikatelsky“ nebo tržně provozovaná propojovací vedení realizovaná jinými osobami než uvedenými provozovateli měla být od pravidel pro využívání výnosů z přetížení osvobozena(30).
48. V konečném znění článku 7 nařízení č. 1228/2003, nyní článku 17 nařízení č. 714/2009, však byla působnost osvobození omezena na nová propojovací vedení(31). Z toho vyplývá, že mezi novými a stávajícími propojovacími vedeními je dělicí čára a že osvobození může být přiznáno pouze prvně uvedeným. Jinými slovy, dělicí čára není mezi propojovacími vedeními, která jsou financována a provozována provozovateli přenosových soustav, a těmi realizovanými jinými osobami, jak to zamýšlel Parlament. Z toho vyplývá, že stávající propojovací vedení, ať již realizovaná a provozovaná provozovateli přenosových soustav, nebo jinými osobami, nespadají do působnosti článku 17 nařízení č. 714/2009, a spadají tedy do působnosti čl. 16 odst. 6 nařízení.
49. Na první předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije ve všech případech, kdy osoba získává výnosy z přidělení propojení, bez ohledu na to, zda je tato osoba provozovatelem přenosové soustavy ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72.
B. Ke druhé předběžné otázce
50. Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije pouze v případě, že osoba, která získává výnosy z přidělování propojení, je provozovatelem přenosové soustavy, je třeba společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, považovat za provozovatele přenosové soustavy ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72.
51. Z bodu 49 výše vyplývá, že na druhou otázku není třeba odpovídat. Avšak pro případ, že by Soudní dvůr rozhodl, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije pouze v případě, že osoba, která získává výnosy z přidělování propojení, je provozovatelem přenosové soustavy, ji budu zkoumat.
52. Jak bylo uvedeno výše(32), BCAB tvrdí, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, nemůže být považována za provozovatele přenosové soustavy. Naproti tomu španělská a finská vláda a Komise tvrdí, že taková společnost za provozovatele přenosové soustavy považována být musí. Parlament a Rada k této otázce stanovisko nezaujaly.
53. Podle mého názoru by podnik, který provozuje pouze propojovací vedení, měl být považován za provozovatele přepravní soustavy ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72.
54. Zaprvé je pravda, že čl. 2 odst. 1 nařízení č. 714/2009 definuje pojem „propojovací vedení“ jako „přenosové vedení“, které spojuje vnitrostátní přenosové soustavy, a nikoli jako „přenosovou soustavu“. Je však třeba uvést, že čl. 2 odst. 3 směrnice 2009/72 definuje pojem „přenos“ jako „přepravu elektřiny propojenou přenosovou soustavou velmi vysokého napětí a vysokého napětí za účelem dodávek elektřiny konečným spotřebitelům nebo distribučním podnikům“ (s vyloučením dodávek samotných). Jak bylo uvedeno v bodě 26 výše, to vedlo Soudní dvůr k rozhodnutí, že přenosová soustava je „propojenou soustavou sloužící k vedení elektřiny velmi vysokého napětí a vysokého napětí, která je určena k prodeji konečným zákazníkům nebo distribučním společnostem“(33). Nevidím žádný důvod, proč by „vedení“ elektřiny v propojovacím vedení nemělo být považováno za „přenos“ elektřiny ve smyslu čl. 2 odst. 3 směrnice 2009/72, a proč by tedy toto propojovací vedení nemělo být považováno za přenosovou soustavu ve smyslu judikatury.
55. Zadruhé je podle čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72 provozovatelem přenosové soustavy „fyzická nebo právnická osoba, která odpovídá za provoz, údržbu a v případě potřeby za rozvoj přenosové soustavy v dané oblasti a případně její propojení s jinými soustavami a dále za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přenosu“(34). Je pravda, že dané ustanovení rozlišuje mezi přepravními soustavami a propojovacími vedeními mezi těmito soustavami. Avšak vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72 pověřuje provozovatele přepravní soustavy provozem propojovacího vedení, mám za to, že propojovací vedení by mělo být považováno za přenosový systém.
56. Zatřetí je třeba uvést, že jak je uvedeno v bodě 39 výše, čl. 16 odst. 2 a 5 nařízení č. 714/2009 pověřuje provozovatele přenosových soustav úkoly v oblasti řízení přetížení (konkrétně použitím postupů pro omezování transakcí v nouzových situacích a využíváním přetíženého propojovacího vedení tak, aby toto vedení co nejvíce využili) a neodkazuje na jiné provozovatele.
57. Začtvrté je třeba zdůraznit, že článek 17 nařízení č. 714/2009 stanoví možnost vyjmout nová propojovací vedení nejen z čl. 16 odst. 6 nařízení, ale rovněž z článků 9 a 32 a čl. 37 odst. 6 a 10 směrnice 2009/72. Zatímco čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se použije ve všech případech, v nichž osoba získá výnosy z přidělení propojení, výše zmíněná ustanovení směrnice 2009/72 se použijí toliko na provozovatele přenosových soustav. Článek 9 uvedené směrnice stanoví požadavky na oddělení, které musí provozovatel přenosové soustavy splnit. Článek 32 a čl. 37 odst. 6 a 10 téže směrnice stanoví povinnost poskytnout třetím osobám přístup k přenosovým soustavám na základě zveřejněných, objektivních a nediskriminačních sazeb, které podléhají předchozímu schválení ze strany národních regulačních orgánů. To znamená, že propojovací vedení, kterým nebyla udělena výjimka podle článku 7 nařízení č. 714/2009 (nebo článku 7 nařízení č. 1228/2003), zejména pak stávající propojovací vedení, podléhají článkům 9 a 32 a čl. 37 odst. 6 a 10 směrnice 2009/72. Vzhledem k tomu, že se tato ustanovení použijí pouze na provozovatele přenosových soustav, znamená to, že tato propojovací vedení musí být provozována těmito provozovateli.
58. Zapáté, řešení navržené v bodě 53 výše je v souladu s cílem nařízení č. 714/2009.
59. Pokud jsou totiž provozovatelé propojovacích vedení provozovateli přenosových soustav, jsou povinni poskytnout třetím osobám přístup k propojovacímu vedení, které umožní rozvoj přeshraničního obchodu a usnadní vznik vnitřního trhu s elektřinou v souladu s čl. 1 písm. b) nařízení č. 714/2009.
60. Kromě toho, pokud jsou provozovatelé propojovacích vedení provozovateli přenosových soustav, musí dodržovat požadavky na oddělení stanovené v článku 9 směrnice 2009/72. To by mělo rovněž podpořit přeshraniční obchod, neboť jak uvádí posouzení dopadu nařízení č. 714/2009, „vertikálně integrované společnosti nemají motivaci k investování do svých sítí“. Je tomu tak proto, že „výnosy z přetížení jsou často vyšší než očekávané zisky z vytváření nových spojení“, což „je překážkou integrace evropského trhu prostřednictvím rozvoje přeshraničních propojení“(35).
61. V případě, že by Soudní dvůr vyložil čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 tak, že se vztahuje pouze na provozovatele přenosových soustav, bylo by třeba na druhou předběžnou otázku odpovědět tak, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, je třeba považovat za provozovatele přenosové soustavy.
C. Třetí a čtvrtá předběžná otázka
62. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda, v případě, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, mohou být náklady vynaložené na provoz a údržbu tohoto propojovacího vedení považovány za investice do sítě za účelem zachování nebo zvýšení propojovací kapacity ve smyslu čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 714/2009.
63. Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, umožňuje druhý pododstavec uvedeného ustanovení této společnosti použít výnosy vyplývající z přidělení propojení jako součást zisku, vzhledem k tomu, že nemůže použít uvedené výnosy ke snížení sazeb, jelikož sazby neuplatňuje. Předkládající soud se rovněž Soudního dvora táže, zda v případě záporné odpovědi na třetí otázku čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009 umožňuje, aby výnosy z přidělení propojení byly použity na pokrytí nákladů vynaložených na provoz a údržbu propojovacího vedení.
64. Tyto otázky budu zkoumat společně.
65. BCAB tvrdí, že výnosy použité ke krytí provozních nákladů propojovacího vedení jsou použity k účelu stanovenému v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. b) nařízení č. 714/2009, zatímco výnosy použité na pokrytí nákladů na údržbu jsou využívány k účelu stanovenému v písmeni a) uvedeného pododstavce. Společnost BCAB dále tvrdí, že čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009 každopádně umožňuje, aby výnosy vyplývající z přidělení propojení byly použity na pokrytí jakýchkoliv nákladů vynaložených společností, která provozuje pouze propojovací vedení. A konečně, BCAB zdůrazňuje, že taková společnost nemá jiné příjmy než ty, které jí plynou z přidělování propojení. Zejména nemůže účtovat poplatky za použití přenosové soustavy, jelikož ji neprovozuje, a nemůže účtovat poplatky za používání propojovacího vedení, neboť by to bylo v rozporu s článkem 14 nařízení č. 714/2009.
66. EI tvrdí, že výnosy použité k pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení nejsou používány k účelům uvedeným v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. b) nařízení č. 714/2009. Podle EI se výnosy vyplývající z přidělování propojení nemohou použít ke snížení síťových sazeb, neboť BCAB sazby neuplatňuje. Nemohou být použity jako součást zisku, neboť by to bylo v rozporu se zněním čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009. Kromě toho podle EI nemůže mít společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, jiné výnosy než ty, které plynou z přidělování propojení, jelikož účtování poplatku za používání propojovacího vedení by bylo v rozporu s článkem 14 uvedeného nařízení.
67. Španělská vláda má za to, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, může získat jiné výnosy než ty, které plynou z přidělování propojení.
68. Finská vláda je toho názoru, že výnosy použité k pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení nejsou používány k investování do sítě, jak vyžaduje čl. 16 odst. 6 první pododstavec písm. b) nařízení č. 714/2009. Podle názoru finské vlády však může národní regulační orgán na základě čl. 37 odst. 6 směrnice 2009/72 a čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce nařízení č. 714/2009 povolit společnosti BCAB použít výnosy vyplývající z přidělení propojení na pokrytí nákladů na provoz a údržbu a jako součást zisku, a to až do maximální výše stanovené tímto orgánem. Výnosy přesahující tuto výši musí být uloženy na samostatný vnitřní účet.
69. Parlament(36) tvrdí, že na základě doslovného výkladu čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 lze výnosy použité k pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení považovat za výnosy použité pro účely uvedené v daném pododstavci. Parlament však podotýká, že čl. 16 odst. 6 první pododstavec nařízení č. 714/2009 je vnitrostátními regulačními orgány obvykle vykládán restriktivněji. Podle názoru Parlamentu by měly být náklady na provoz a údržbu propojovacího vedení kryty přednostně nikoli z výnosů z přidělování propojení, ale z jiných příjmů, které může společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, získat. Posledně uvedené příjmy mohou plynout i) z finanční náhrady za plnění povinnosti veřejné služby podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2009/72, ii) z uplatňování sazeb za přenos nebo distribuci schválených národními regulačními orgány podle článku 37 téže směrnice nebo iii) z jiných vhodných mechanismů uvedených v článku 75 nařízení č. 2015/1222.
70. Rada má za to, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, může získat i jiné příjmy, než jsou výnosy z přidělování propojení.
71. Komise tvrdí, že výnosy použité k pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení nejsou používány k účelům uvedeným v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. b) nařízení č. 714/2009 a že nic ve druhém pododstavci daného ustanovení nenaznačuje, že by výnosy z přidělování propojení mohly být použity jako součást zisku. Komise dále tvrdí, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, může získat i jiné příjmy, než jsou výnosy z přidělování propojení. Národní regulační orgán může totiž rozhodnout, že výnosy ze všeobecných sazeb uplatňovaných na všechny uživatele vnitrostátní přenosové soustavy pokryjí část nákladů na propojovací vedení. Tak je tomu v případě německé „Offshore-Umlage“. Tyto náklady mohou být rovněž kryty dotacemi, pokud jsou v souladu s pravidly státních podpor.
72. Podle mého názoru výnosy použité k pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení a k dosažení přiměřeného zisku mohou být považovány za použité pro účely stanovené v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. a) a b) nařízení č. 714/2009. Pokud však společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, získá jiné příjmy, tak jak budou popsány níže, měly by být náklady na provoz a údržbu propojovacího vedení hrazeny přednostně z těchto příjmů.
73. Zaprvé se mi zdá, že výnosy použité ke krytí provozních nákladů propojovacího vedení jsou použity k účelu stanovenému v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. b) nařízení č. 714/2009, a sice „udržování nebo zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení“. Vzhledem k tomu, že písmeno b) zahrnuje „zejména“ investice do nových propojovacích vedení, zahrnuje rovněž investice do těch stávajících. Kromě toho písmeno b) zahrnuje investice směřující nejen ke „zvyšování“ propojovací kapacity, ale také k „udržování“ kapacity propojovacího vedení, a tedy k umožnění řádného fungování tohoto propojovacího vedení.
74. V tomto ohledu je třeba odkázat na čl. 19 odst. 2 nařízení (EU) 2019/943(37), které od 1. ledna 2020 zruší a nahradí nařízení č. 714/2009. Ačkoli se nařízení č. 2019/943 na věc v původním řízení nepoužije, může být zajímavé poznamenat, že jeho čl. 19 odst. 2 písm. b), který odpovídá čl. 16 odst. 6 prvnímu pododstavci písm. b) nařízení č. 714/2009, se týká zejména „nákladů vzniklých v souvislosti s investicemi do sítě, které mají význam pro snížení přetížení propojovacího vedení“. Náklady na údržbu propojovacího vedení pomáhají předcházet přetížení, protože je pravděpodobné, že na špatně udržovaném propojovacím vedení k přetížení dojde.
75. Zadruhé náklady na provoz propojovacího vedení podle mého názoru nejsou vynaloženy za účelem udržování nebo zvyšování propojovací kapacity, jak je stanoveno v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. b) nařízení č. 714/2009. Mohou však být považovány za vynaložené za účelem uvedeným v písm. a) téhož pododstavce, tj. „zaručením skutečné dostupnosti přidělené kapacity“.
76. V tomto ohledu je třeba uvést, že ačkoli se předkládající soud táže pouze na výklad čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 714/2009, je třeba za účelem odpovědi na třetí a čtvrtou předběžnou otázku vzít v úvahu i písmeno a) daného pododstavce. Je tomu tak proto, že obě písmena spolu souvisejí. Je tomu tak rovněž proto, že čtvrtá otázka se týká výkladu čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce nařízení č. 714/2009, který se použije pouze tehdy, když výnosy vyplývající z přidělení propojení nelze použít pro účely uvedené v prvním pododstavci písm. a) nebo b).
77. Jeví se mi, že provozní náklady vyplývají z přidělování kapacity propojovacího vedení a z opatření přijatých k zajištění dostupnosti této kapacity. Z toho vyplývá, že uvedené náklady jsou vynaloženy k účelu stanovenému v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci písm. a) nařízení č. 714/2009. To potvrzuje čl. 19 odst. 2 nařízení č. 2019/943, který upřesňuje, že cíl uvedený v písmeni a) zahrnuje, a tudíž se neomezuje jen na ni, náhradu za závaznost(38).
78. Rovněž se mi zdá, že prostředky vynaložené na účely uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b) čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 by měly být moci použity i jako součást přiměřeného zisku. V tomto ohledu je třeba uvést, že tvrzení obsažené v čl. 6 odst. 6 komisního návrhu nařízení č. 1228/2003(39), a sice že výnosy vyplývající z přidělení propojení „nesmí být zdrojem dodatečného zisku provozovatelů přenosových soustav“, se v konečném znění tohoto ustanovení ani v čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 neobjevuje. Je třeba rovněž uvést, že podle bodu 6.4 přílohy I nařízení č. 714/2009 národní regulační orgány musí ověřit, zda je příjem z přetížení využíván provozovateli propojovacích vedení v souladu s čl. 16 odst. 6 uvedeného nařízení. Uvedené orgány tedy mohou zajistit, aby výše zisku dosaženého danými provozovateli, nemohla ohrozit provoz a údržbu propojovacího vedení nebo vyloučit investice do nových propojovacích kapacit(40).
79. Zatřetí, řešení navržené v bodě 72 výše je v souladu s cílem čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009, kterým, jak bylo uvedeno v bodě 42 tohoto stanoviska, je nejen zvýšení propojovací kapacity, ale rovněž udržení kapacity stávající. Navíc, pokud by byl čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 vykládán v tom smyslu, že zakazuje použít výnosy z přidělení propojení na provoz a údržbu stávajícího propojovacího vedení a k dosažení přiměřeného zisku, mohlo by to ohrozit investice do nových propojovacích vedení. Jak je uvedeno v bodě 46 výše, účastnící trhu mohou investovat do nových propojovacích vedení za účelem získání výnosů z přetížení. Pokud by však musel být čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 vykládán v tom smyslu, že brání využití výnosů z přetížení jako součásti zisku, mohli by účastnící trhu ztratit o investici zájem. Je pravda, že podle článku 17 nařízení č. 714/2009 mohou získat výjimku z čl. 16 odst. 6 uvedeného nařízení, která jim umožní volné použití výnosů z přetížení. Výjimky jsou však udělovány pouze na omezenou dobu(41).
80. Začtvrté na rozdíl od toho, co tvrdí BCAB a EI, společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, může získat i jiné příjmy, než jsou výnosy z přidělování propojení. Jak je uvedeno v bodě 72 výše, jeví se mi, že v takovém případě by měly být náklady na provoz a údržbu propojovacího vedení hrazeny přednostně z těchto jiných příjmů.
81. V tomto ohledu souhlasím s BCAB a EI, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, nemůže pokrýt náklady na provoz a údržbu účtováním poplatků za využívání sítě. Je tomu tak proto, že taková společnost neuplatňuje sazby za přístup do některé z přepravních soustav, které jsou propojeny propojovacím vedením, jelikož žádnou z těchto soustav neprovozuje. Je tomu tak také proto, že nemůže uplatňovat sazby za přístup do samotného propojovacího vedení, neboť by to zvýšilo ceny v přeshraničním obchodě s elektřinou v porovnání s domácími cenami, což by ohrozilo dobudování vnitřního trhu s elektřinou. Bylo by to rovněž neslučitelné s čl. 14 odst. 5 nařízení č. 714/2009, který vylučuje „zvláštní síťové poplatky za jednotlivé transakce týkající se deklarovaného přenosu elektřiny“. Jak vysvětluje bod 15 odůvodnění uvedeného nařízení, „nebylo by vhodné používat […] specifické sazby placené pouze vývozci nebo dovozci navíc k obecnému poplatku za přístup do vnitrostátní sítě“.
82. Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí BCAB a EI, společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, může nicméně získat i jiné příjmy, než jsou výnosy z přidělování propojení.
83. V tomto ohledu z bodu 29 odůvodnění nařízení č. 714/2009 jasně vyplývá, že toto nařízení plně neharmonizuje rámec pro přeshraniční obchod s elektřinou. Zejména jeho článek 18 zmocňuje Komisi k přijetí pokynů, které by se měly týkat „podrobností o pravidlech pro obchod s elektřinou“(42) nebo podrobností v oblasti přístupu třetích osob, řízení přetížení a struktur přenosových sazeb(43). Tyto pokyny by navíc měly přispět pouze k dosažení „minimálního stupně harmonizace požadované“ cíli nařízení č. 714/2009(44).
84. Kromě toho čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 brání použití výnosů vyplývajících z přidělení propojení k účelům jiným než uvedeným v prvním a druhém pododstavci tohoto článku. To zcela jistě nevylučuje, aby provozovatelé propojovacích vedení získávali jiné příjmy, ani aby tyto jiné příjmy mohly být využívány k jiným účelům než k zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity nebo k udržování nebo zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě.
85. Je třeba poznamenat, že čl. 37 odst. 6 písm. c) směrnice 2009/72 stanoví, že národní regulační orgány jsou příslušné pro stanovování nebo schvalování metodik nebo podmínek přístupu k přeshraničním infrastrukturám, včetně postupů pro řízení přetížení. Na tomto základě by mohly, jak tvrdí Komise, rozhodnout, že poplatky vybrané od všech uživatelů vnitrostátní přenosové soustavy budou částečně použity k pokrytí nákladů vynaložených na provoz a údržbu propojovacích vedení. To by bylo v souladu s bodem 15 odůvodnění, čl. 14 odst. 5 a cílem nařízení č. 714/2009, jelikož by náklady vynaložené na provoz a údržbu propojovacího vedení nesli všichni uživatelé vnitrostátní přenosové soustavy, a nikoli pouze uživatelé propojovacího vedení. Jak uvádí Komise, příkladem takového mechanismu je německý „Offshore-Umlage“ (offshore poplatek), který je vybírán provozovateli sítí jako doplněk k obecnému poplatku za použití sítí, a to od všech konečných spotřebitelů připojených k veřejné síti. Uvedený „Offshore-Umlage“ pokrývá náklady na plánování, výstavbu a provoz vedení spojujících větrné elektrárny postavené v moři s hlavní sítí(45).
86. Mám za to, že jak Parlament uvedl na jednání, v případě, že existuje regulační rámec, který stanoví poplatek pokrývající náklady na provoz a údržbu propojovacích vedení, by tyto náklady měly být přednostně pokryty tímto poplatkem. V takovém případě by proto společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, měla použít výnosy z přidělování propojení přednostně pro jiné účely než provoz a údržbu propojovacího vedení, například ke zvýšení kapacity stávajícího propojovacího vedení nebo k investicím do nového vedení. To je podle mého názoru vyžadováno logikou čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009, jak je popsána v bodě 43 výše.
87. Proto je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 16 odst. 6 první pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že výnosy z přidělování propojení mohou být použity na pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení a k dosažení přiměřeného zisku, s výhradou schválení regulačními orgány dotčených členských států, které ověří, zda výše tohoto zisku nemůže ohrozit provoz a údržbu propojovacího vedení nebo investice do nových propojovacích kapacit. Pokud však existuje regulační rámec, který stanoví poplatek pokrývající náklady na provoz a údržbu propojovacích vedení, musí být čl. 16 odst. 6 první pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 vykládán v tom smyslu, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, by měla použít výnosy z přidělování propojení přednostně pro jiné účely než provoz a údržbu propojovacího vedení, například ke zvýšení kapacity stávajícího propojovacího vedení nebo k investicím do nového vedení.
D. K páté předběžné otázce
88. Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, a že brání použití výnosů z přidělení propojení na pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení a jako součást zisku, je toto ustanovení v souladu se zásadou proporcionality a všemi dalšími použitelnými zásadami. V předkládacím rozhodnutí je odkazováno na právo vlastnit majetek.
89. BCAB tvrdí, že pokud by byl čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, použila výnosy z přidělování propojení na provoz a údržbu propojovacího vedení a jako součást zisku, byl by v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož daná společnost nemůže za takových podmínek provozovat svou činnost a nemůže zůstat na trhu. EI se společností BCAB souhlasí. Španělská a finská vláda, Parlament, Rada a Komise tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 je se zásadou proporcionality v souladu.
90. BCAB dále tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 je v rozporu s jejím právem vlastnit majetek, jelikož brání volnému používání výnosů z přetížení(46). Parlament a Rada tvrdí, že toto ustanovení je s právem vlastnit majetek v souladu. EI, španělská a finská vláda, jakož i Komise nezaujaly žádné stanovisko.
91. Zaprvé mám za to, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 je v souladu se zásadou proporcionality.
92. Podle ustálené judikatury zásada proporcionality, jež je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům(47).
93. Článek 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 je způsobilý dosáhnout cíle sledovaného tímto nařízením, a to rozvoje přeshraničního obchodu s elektřinou, aby se dosáhlo větší efektivity, konkurenceschopných cen a vyšších standardů služeb, jak je popsáno v bodě 41 výše. Tím, že se zajistí, že některé výnosy, a to výnosy vyplývající z přidělení propojení, se použijí k udržení stávající propojovací kapacity nebo k investicím do nových kapacit, usiluje toto ustanovení o rozvoj přeshraničního obchodu.
94. Pokud jde o striktní nezbytnost čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009, je třeba uvést, že jak bylo vysvětleno výše, toto ustanovení nebrání tomu, aby společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, použila výnosy z přidělování propojení na provoz a údržbu propojovacího vedení (ledaže by za tímto účelem byly k dispozici regulované příjmy, které by měly být přednostně použity). Nebrání tomu, aby společnost dosáhla přiměřeného zisku. S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má unijní normotvůrce v oblastech, ve kterých jeho činnost předpokládá volby jak politické, tak ekonomické či sociální povahy a v nichž má provést komplexní posouzení a hodnocení(48), čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 podle mého názoru nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle.
95. Zadruhé mám za to, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 je v souladu s právem vlastnit majetek zakotveným v čl. 17 odst. 1 Listiny.
96. Je třeba poznamenat, že právo vlastnit majetek zaručené čl. 17 odst. 1 Listiny není absolutní. Jak je zjevné z čl. 52 odst. 1 Listiny, výkon práv uznaných Listinou může být omezen za předpokladu, že tato omezení jsou stanovena zákonem, respektují podstatu uvedených práv a jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv či svobod druhého(49).
97. Zákaz použití výnosů z přidělování propojení je třeba považovat za zákaz stanovený zákonem ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, jelikož vyplývá z čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009(50). Navíc, jak tvrdí Rada, uvedené ustanovení nebrání pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení. Nebrání ani dosažení přiměřeného zisku. Respektuje proto podstatu práva vlastnit majetek. Kromě toho z bodů 93 a 94 výše vyplývá, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 sleduje cíl obecného zájmu, a to rozvoj přeshraničního obchodu s elektřinou, a že je nezbytný.
98. Na pátou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že přezkum této otázky neodhalil žádné skutečnosti, kterými by mohla být dotčena platnost čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009.
IV. Závěry
99. S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu, Švédsko) odpověděl následovně:
„1) Článek 16 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 se použije ve všech případech, kdy osoba získává výnosy z přidělení propojení, bez ohledu na to, zda je tato osoba provozovatelem přenosové soustavy ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES.
2) Článek 16 odst. 6 první pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že výnosy z přidělování propojení mohou být použity na pokrytí nákladů na provoz a údržbu propojovacího vedení a k dosažení přiměřeného zisku, s výhradou schválení regulačními orgány dotčených členských států, které ověří, zda výše tohoto zisku nemůže ohrozit provoz a údržbu propojovacího vedení nebo investice do nových propojovacích kapacit. Pokud však existuje regulační rámec, který stanoví poplatek pokrývající náklady na provoz a údržbu propojovacích vedení, musí být čl. 16 odst. 6 první pododstavec písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 vykládán v tom smyslu, že společnost, která provozuje pouze propojovací vedení, by měla použít výnosy z přidělování propojení přednostně pro jiné účely než provoz a údržbu propojovacího vedení, například ke zvýšení kapacity stávajícího propojovacího vedení nebo k investicím do nového vedení.
3) Přezkum páté předběžné otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009.“