Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 12. prosince 2018 – AQ a další v. Corte dei Conti a další

(Věc C-789/18)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: AQ a další

Žalovaní: Corte dei Conti, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Economia e delle Finanze, Inps-Gestione

Předběžné otázky

Brání čl. 3 odst. 2 a 3 SEU, články 9, 45, 126, 145, 146, 147, čl. 151 první pododstavec SFEU, čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a články 3 a 5 evropského pilíře sociálních práv takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 1 odst. 489 zákona č. 147/2013 v rozsahu, v němž toto pravidlo podněcuje orgány italské veřejné správy, aby při přijímání pracovníků nebo přidělování úkolů upřednostňovaly pracovníky, kteří již mají nárok na důchod poskytovaný italskými veřejnoprávními orgány sociálního zabezpečení?

Brání čl. 106 odst. 1 a článek 107 SFEU takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 1 odst. 489 zákona č. 147/2013, které umožňuje orgánům italské veřejné správy zapojeným do hospodářských činností, které upravují články 101 a následující SFEU, zaměstnat osoby, které souhlasily s tím, že se úplně nebo zčásti vzdají odpovídající odměny, což umožňuje úsporu nákladů, která může zvýhodnit tyto správní orgány v hospodářské soutěži s jinými hospodářskými subjekty?

Brání články 2, 3, 6 SEU, článek 126 a čl. 151 první pododstavec SFEU, čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i článek 3 a čl. 7 písm. a) evropského pilíře sociálních práv takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 1 odst. 489 zákona č. 147/2013, které umožňuje, aby za podmínek v něm definovaných se pracovník právoplatně zcela nebo zčásti vzdal své odměny, i když je cílem tohoto vzdání se jen zabránění ztrátě jeho zaměstnání?

Brání články 2, 3 a 6 SEU, článek 14, čl. 15 odst. 1, článek 126 a čl. 151 první pododstavec SFEU, čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i články 5, 6 a 10 evropského pilíře sociálních práv takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 1 odst. 489 zákona č. 147/2013, které za podmínek v něm definovaných umožňuje, aby pracovník vykonával svou práci u útvaru italské veřejné správy tak, že se úplně nebo zčásti vzdá odpovídající odměny, i když toto vzdání se není spojeno se žádnou změnou organizace práce, netýká se pracovní doby, ani kvantity a kvality požadované práce a odpovědnosti, která z ní vyplývá, a tedy i tehdy, když vzdání se části odměny vede k významné změně synalagmatického charakteru pracovního vztahu jak z hlediska proporcionality mezi odměnou na jedné straně a kvalitou a kvantitou práce na straně druhé, tak proto, že pracovník je povinen vykonávat svou pracovní činnost za podmínek, které nejsou optimální, což jej podněcuje k tomu, aby pracoval s menším nasazením a je důvodem nižší efektivity veřejné správy?

Brání články 2, 3 a 6 SEU, článek 126 a čl. 151 první pododstavec SFEU, čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a článek 6 evropského pilíře sociálních práv takovým vnitrostátním ustanovením, jako je čl. 1 odst. 489 zákona č. 147/2013 ve spojení s čl. 23b odst. 1 nařízení s mocí zákona č. 201/2011 přeměněného na zákon č. 214/2011, v rozsahu, v němž tato pravidla umožňují nebo ukládají italské veřejné správě, i v průběhu pracovního poměru, snížit pracovníkovi odměnu podle horní hranice odměny, na kterou odkazuje uvedený čl. 23b odst. 1 nařízení s mocí zákona č. 201/2011 přeměněné na zákon č. 214/2011, tedy v důsledku nepředvídatelné události a v každém případě s použitím mechanismu, který není okamžitě pochopitelný a navzdory informacím poskytnutým pracovníkovi na začátku pracovního poměru?

Brání články 2, 3 a 6 SEU, články 8 a 126 SFEU, články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie a články 10 a 15 evropského pilíře sociálních práv takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 1 odst. 489 zákona č. 147/2013, které za podmínek v něm definovaných ukládá orgánům italské veřejné správy snížit odměny pracovníkům, kteří mají nárok na důchod poskytovaný veřejnoprávním orgánem sociálního zabezpečení, což znevýhodňuje tyto pracovníky, jelikož mají k dispozici jiné hospodářské zdroje, a odrazuje od prodloužení aktivního života, soukromé hospodářské iniciativy a vytváření a růstu soukromého majetku, které jsou však bohatstvím a přínosem pro národ?

____________