ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

16. ledna 2007

Věc F-119/05

Charlotte Gesner

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Úředníci – Invalidita – Zamítnutí žádosti o ustavení výboru pro otázky invalidity“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou Ch. Gesner požaduje zrušení rozhodnutí OHIM ze dne 2. září 2005, kterým byla zamítnuta její stížnost proti rozhodnutí ze dne 21. dubna 2005, kterou OHIM zamítl její žádost o ustavení výboru pro otázky invalidity.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 21. dubna 2005, kterým OHIM zamítl žádost žalobkyně o ustavení výboru pro otázky invalidity, se zrušuje. OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

Úředníci – Invalidita – Dočasní zaměstnanci – Zahájení řízení ve věcech invalidity

(Služební řád, čl. 59 odst. 4; režim použitelný pro ostatní zaměstnance, čl. 31 pododstavec 1 a čl. 33 odst. 1)

Vzhledem k neexistenci jakéhokoli protichůdného ustanovení režimu použitelného pro ostatní zaměstnance je pojem invalidity ve smyslu uvedeného režimu totožný s pojmem invalidity podle služebního řádu. Zahrnuje tedy situace, kdy je dočasný zaměstnanec, stejně jako úředník, stižen invaliditou považovanou za celkovou, a musí z tohoto důvodu přestat vykonávat své služební povinnosti. Dočasný zaměstnanec, který musel přestat vykonávat své služební povinnosti z důvodu svého zdravotního stavu, má tedy právo na zahájení řízení za účelem přezkumu jeho případné invalidity. Jinak tomu může být, pouze pokud je jeho žádost neoprávněná, zejména pokud směřuje pouze ke zpochybnění, za neexistence nových důkazů, předchozích závěrů výboru pro otázky invalidity, který se již danou situací zabýval.

Zahájení uvedeného řízení nepodléhá žádným podmínkám ohledně předchozí délky trvání volna z důvodu nemoci. Předepsání takové podmínky by v řadě případů představovalo překážku pro to, aby dočasní zaměstnanci, kteří jsou stiženi náhlým či rychlým zhoršením svého zdravotního stavu, nebo jsou oběťmi nehody, byli chráněni proti takovým rizikům.

Podmínka předchozí délky trvání volna z důvodu nemoci stanovená v čl. 59 odst. 4 služebního řádu se nepoužije v případě, že o zahájení řízení v otázkách invalidity žádá dočasný zaměstnanec. Dané ustanovení se totiž týká případů, kdy o zahájení uvedeného řízení rozhodne správní orgán, a podřizuje toto rozhodnutí podmínce, že volno z důvodu nemoci úředníka nebo zaměstnance přesáhne určitou dobu. Dané ustanovení tedy představuje záruku, jak pro zaměstnance, tak pro správní orgán. Jednak poskytuje zaměstnanci rozumnou lhůtu, aby se před prohlášením za invalidního zotavil a znovu se ujal výkonu svých služebních povinností. A jednak po uplynutí dané lhůty opravňuje správní orgán, aby konstatoval invaliditu dotčené osoby, aby případně mohl s konečnou platností znovu obsadit její pracovní místo, a tak uznat možnost, nikoli však povinnost, orgánu oprávněného ke jmenování předložit věc výboru pro otázky invalidity.

(viz body 28 až 30 a 32 až 34)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. července 1975, Vellozzi v. Komise, 42/74 a 62/74, Recueil, s. 871, body 25 až 27; 15. ledna 1981, B. v. Parlament, 731/79, Recueil, s. 107, bod 7

Soud prvního stupně: 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, Recueil FP, s. I‑A‑113 a II‑497, bod 68