Language of document : ECLI:EU:F:2013:198

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

12. prosince 2013

Věc F‑68/12

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnotící zpráva – Hodnotící období za rok 2010 – Návrh na zrušení hodnotícího posudku – Návrh na zrušení počtu přidělených bodů pro povýšení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se G. Lebedef domáhá zrušení hodnotícího posudku za období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010, a konkrétněji zrušení následně vyhodnocené úrovně výkonnosti a počtu bodů přidělených pro povýšení.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Giorgio Lebedef ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící posudek – Posuzovací pravomoc hodnotitelů – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 43)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Zařazení do nižší platové třídy – Pojem – Snížení počtu bodů pro povýšení získaných postupně za jednotlivá hodnotící období – Zahrnutí

(Služební řád, články 43 a 86 a příloha IX článek 9)

1.      Hodnotitelům je přiznána široká posuzovací pravomoc při posuzování práce úředníků, jejichž hodnocením jsou pověřeni. V důsledku toho je soudní přezkum obsahu hodnotících posudků omezen na přezkum dodržování procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci. Soudu pro veřejnou službu tak nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost hodnocení profesní způsobilosti úředníka prováděného administrativou, pokud zahrnuje komplexní hodnotové úsudky, které již svou povahou nemohou být objektivně ověřeny.

(viz bod 53)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 29. září 2011, Kimman v. Komise, F‑74/10, bod 89

2.      Snížení počtu bodů pro povýšení, které za jednotlivá hodnotící období postupně získal úředník, vůči němuž bylo vydáno rozhodnutí o zařazení do nižší platové třídy, je důsledkem uvedeného rozhodnutí, a nikoli další sankcí. Při zachování stejného počtu bodů pro povýšení jako před rozhodnutím o zařazení do nižší platové třídy by totiž měl dotčený úředník větší šanci na rychlé povýšení do další platové třídy, než mají jeho kolegové, což by bylo v rozporu se zásadou rovného zacházení, podle které všichni úředníci téže platové třídy mají při stejných zásluhách stejné vyhlídky na povýšení do vyšší platové třídy. Ze stejných důvodů nemůže úředník trvat na zachování počtu let služby. Opačné konstatování by znamenalo přinejmenším částečné anulování sankce, která spočívá v zařazení do nižší platové třídy.

(viz bod 63)