Spojené věci C‑293/12 a C‑594/12
Digital Rights Ireland Ltd
v.
Minister for Communications, Marine and Natural Resources a další
a
Kärntner Landesregierung a další
[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané High Court (Irsko) a Verfassungsgerichtshof]
„Elektronické komunikace – Směrnice 2006/24/ES – Veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí – Uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním takových služeb – Platnost – Články 7, 8 a 11 Listiny základních práv Evropské unie“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. dubna 2014
1. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Respektování soukromého života – Ochrana osobních údajů – Uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí – Směrnice 2006/24 – Povinnost poskytovatelů uchovávat některé údaje za účelem případného poskytnutí vnitrostátním orgánům – Zásah ve smyslu článků 7 a 8 Listiny
(Listina základních práv Evropské unie, články 7 a 8; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24, články 3, 4, 5, 6 a 8)
2. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Omezení výkonu práv a svobod zakotvených v Listině – Podmínky – Uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí – Směrnice 2006/24 – Povinnost poskytovatelů uchovávat některé údaje za účelem případného poskytnutí vnitrostátním orgánům – Zásah do podstaty základních práv – Neexistence – Cíl ochrany veřejné bezpečnosti
(Listina základních práv Evropské unie, články 7 a 8 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24)
3. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Omezení výkonu práv a svobod zakotvených v Listině – Podmínky – Uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí – Směrnice 2006/24 – Povinnost poskytovatelů uchovávat některé údaje za účelem případného poskytnutí vnitrostátním orgánům – Porušení zásady proporcionality
(Listina základních práv Evropské unie, články 7 a 8 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24)
1. Povinnost poskytovatelů veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí, která je stanovena v článcích 3 a 6 směrnice 2006/24 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58 a spočívá v uchovávání údajů o soukromém životě osoby a jejích komunikacích uvedených v článku 5 této směrnice po určitou dobu, představuje sama o sobě zásah do práv zaručených článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie. Kromě toho články 4 a 8 směrnice 2006/24, které stanoví pravidla pro přístup příslušných vnitrostátních orgánů k údajům, rovněž představují zásah do práv zaručených článkem 7 Listiny.
Směrnice 2006/24 představuje rovněž zásah do základního práva na ochranu osobních údajů zaručeného článkem 8 Listiny, neboť upravuje zpracovávání osobních údajů.
Tento zásah se jeví jako velmi rozsáhlý a musí být považován za zvlášť závažný. Okolnost, že k uchovávání údajů a jejich následnému využití dochází bez informování účastníka nebo registrovaného uživatele, může navíc v dotyčných osobách vyvolávat dojem, že jejich soukromí je pod neustálým dohledem.
(viz body 34–37)
2. Článek 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie uvádí, že každé omezení výkonu práv a svobod zakotvených v Listině musí být stanoveno zákonem, respektovat jejich podstatu a při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení těchto práv a svobod zavedena pouze tehdy, jsou-li nezbytná a odpovídají-li skutečně cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.
Zaprvé, i když uchovávání údajů uložené směrnicí 2006/24 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58 představuje zvlášť závažný zásah do základního práva na respektování soukromého života a ostatních práv zakotvených v článku 7 Listiny, nemůže zasáhnout do jejich podstaty, neboť jak vyplývá z jejího čl. 1 odst. 2, tato směrnice neumožňuje seznámit se s obsahem elektronických sdělení jako takovým. Toto uchovávání údajů nemůže zasáhnout ani do podstaty základního práva na ochranu osobních údajů, které je stanoveno v článku 8 Listiny, protože směrnice 2006/24 v článku 7 stanoví pravidlo týkající se ochrany a bezpečnosti údajů.
Zadruhé z čl. 1 odst. 1 směrnice 2006/24 vyplývá, že hmotněprávním cílem této směrnice je zajistit dostupnost těchto údajů pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů, jak jsou vymezeny každým členským státem ve vnitrostátních právních předpisech. Hmotněprávním cílem této směrnice je tedy přispět k boji proti závažné trestné činnosti a v konečném důsledku také k veřejné bezpečnosti. Uchovávání údajů za účelem jejich případného zpřístupnění příslušným vnitrostátním orgánům stanovené směrnicí 2006/24 proto skutečně odpovídá cíli obecného zájmu.
(viz body 38–41, 44)
3. Směrnice 2006/24 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58 je neplatná.
Boj proti závažné trestné činnosti, zejména proti organizované trestné činnosti a terorismu, má zajisté prvořadý význam pro zajištění veřejné bezpečnosti a jeho účinnost může do velké míry záviset na použití moderních vyšetřovacích metod. Takový cíl obecného zájmu, byť se jedná o cíl základní, však nemůže sám o sobě odůvodnit, aby takové opatření spočívající v uchovávání údajů, jaké zavedla směrnice 2006/24, bylo považováno za nezbytné pro účely uvedeného boje.
Ochrana osobních údajů, která vyplývá z výslovné povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, má zvláštní význam pro právo na respektování soukromého života zakotvené v jejím článku 7. Dotčená unijní právní úprava tak musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití dotčeného opatření, která stanoví minimální požadavky, tak aby osoby, jejichž údaje byly uchovány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit jejich osobní údaje proti riziku zneužití a proti veškerému neoprávněnému přistupování k údajům a jejich protiprávnímu využívání.
Je zřejmé, že směrnice 2006/24 se týká všech prostředků elektronické komunikace, jejichž používání je velmi rozšířené a má rostoucí význam v běžném životě každého člověka, a vztahuje se na všechny účastníky a registrované uživatele. Představuje tedy zásah do základních práv téměř celé evropské populace.
Zaprvé se směrnice 2006/24 vztahuje všeobecně na každou osobu, každý prostředek elektronické komunikace a na všechny provozní údaje bez jakéhokoli rozlišování, omezení či výjimky v závislosti na cíli boje proti závažné trestné činnosti.
Zadruhé směrnice 2006/24 nestanoví žádné objektivní kritérium umožňující vymezit přístup příslušných vnitrostátních orgánů k údajům a jejich následné využití pro účely předcházení, odhalování nebo stíhání trestných činů, které lze vzhledem k rozsahu a závažnosti zásahu do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny považovat za dostatečně závažné na to, aby takový zásah odůvodnily. Směrnice 2006/24 dále neobsahuje hmotněprávní a procesní podmínky pro přístup příslušných vnitrostátních orgánů k údajům a jejich následné využití.
Zatřetí směrnice 2006/24 stanoví uchovávání údajů po dobu nejméně šesti měsíců, aniž jakkoli rozlišuje mezi jednotlivými kategoriemi údajů podle jejich případné užitečnosti pro účely sledovaného cíle nebo podle dotčených osob. Mimoto není upřesněno, že určení doby uchovávání musí být založeno na objektivních kritériích, aby bylo zaručeno její omezení na nezbytné minimum.
Směrnice 2006/24 proto představuje velmi rozsáhlý a zvlášť závažný zásah do těchto základních práv v unijním právním řádu, aniž je takový zásah přesně vymezen ustanoveními umožňujícími zaručit, že je skutečně omezen na nezbytné minimum.
Směrnice 2006/24 konečně nestanoví dostatečné záruky k zajištění účinné ochrany uchovávaných údajů proti riziku zneužití ani proti veškerému neoprávněnému přistupování k údajům a jejich protiprávnímu využívání, které vyžaduje článek 8 Listiny.
Ze všech těchto úvah vyplývá, že unijní zákonodárce překročil přijetím směrnice 2006/24 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58 meze, jež ukládá požadavek na dodržování zásady proporcionality z hlediska článků 7 a 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny.
(viz body 51, 53, 54, 56, 57, 60, 61, 63–66, 69 a výrok)