ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
5. prosince 2012
Věc F‑29/11
BA
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Obecné výběrové řízení – Vyhlášení výběrového řízení EPSO/AD/147/09 – Vytvoření seznamu kandidátů vhodných na přijetí na pozici administrátorů rumunské státní příslušnosti – Důkladná znalost úředního jazyka Rumunska – Maďarská jazyková menšina v Rumunsku – Nepřipuštění k ústní zkoušce – Zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace – Rozsah“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BA domáhá zrušení rozhodnutí ředitele Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 10. prosince 2010, kterým byla zamítnuta její stížnost a zrušení rozhodnutí komise v rámci výběrového řízení EPSO/AD/147/09 o jejím nepřipuštění k ústní zkoušce v rámci výběrového řízení.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. BA ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Žaloba úředníků – Žaloba směrující proti rozhodnutí o nepřipuštění ke zkouškám v rámci výběrového řízení – Možnost uplatnit nesrovnalosti ve vyhlášení výběrového řízení
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Průběh obecného výběrového řízení – Jazyky pro účast v rámci zkoušek – Rovné zacházení – Rozsah – Vytvoření seznamu kandidátů vhodných na přijetí na pozici administrátorů státní příslušnosti nového členského státu – Požadavek důkladné znalosti úředního jazyka tohoto státu – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 1 a č. 1760/2006)
1. S ohledem na zvláštní povahu přijímacího řízení, které je složitou administrativní operací skládající se ze sledu velmi úzce souvisejících rozhodnutí, je žalobce oprávněn dovolávat se v rámci žaloby směřující proti takovému pozdějšímu individuálnímu rozhodnutí, jako je rozhodnutí o nepřipuštění ke zkouškám, nesrovnalostí, k nimž došlo v průběhu výběrového řízení, včetně nesrovnalostí, jež mohou mít svůj původ v samotném znění vyhlášení výběrového řízení. V takovém řízení totiž nelze od žalobce požadovat, aby podal tolik žalob, kolik uvedené řízení obsahuje aktů, jež mohou nepříznivě zasahovat do jeho právního postavení.
Vyhlášení výběrového řízení může být rovněž výjimečně předmětem žaloby na neplatnost, jestliže v důsledku toho, že ukládá podmínky vylučující kandidaturu žalobce, představuje rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu.
(viz body 39, 40 a 42)
Odkazy:
Soudní dvůr: 11. srpna 1995, Komise v. Noonan, C‑448/93 P, body 17 a 19
Soud pro veřejnou službu: 14. dubna 2011, Clarke a další v. OHIM, F‑82/08, bod 79
2. K porušení zásady rovného zacházení, která se uplatní na právo veřejné služby Unie, dojde tehdy, jestliže je se dvěma kategoriemi osob pracujících pro Unii, jejichž skutkové a právní situace nevykazují podstatné odlišnosti, zacházeno odlišně a takové rozdílné zacházení není objektivně odůvodněno.
K takovému porušení zásady rovného zacházení nedojde v případě, kdy správa na základě nařízení č. 1760/2006, kterým se při příležitosti přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii zavádějí zvláštní dočasná opatření pro přijímání úředníků Evropských společenství, organizuje výběrové řízení pro rumunské státní příslušníky, které ukládá těmto kandidátům v zájmu služby důkladnou znalost jejich národního jazyka, a sice rumunštiny jakožto jediného úředního jazyka Rumunska ve smyslu nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství.
Třebaže skutečnost spočívající v absolvování zkoušky v rumunštině mohla rumunskému státnímu příslušníku, jehož mateřským jazykem je maďarština, způsobit nevýhodu, skutečnost, že je uložena zkouška v rumunštině, musí být považována za legitimní, neboť je odůvodněna vyššími požadavky vyplývajícími z přistoupení Rumunska k Evropské unii. Předmětné požadavky jsou založeny na objektivních a přiměřených kritériích a jeví se, že rozdílné zacházení při organizaci „výběrového řízení ‚rozšíření‘ “, omezené na přechodné období, následující po přistoupení uvedeného státu, je přiměřené s ohledem na sledovaný cíl.
Správní útvary Unie, jako je Evropský úřad pro výběr personálu, které mají na základě takového nařízení stanovícího odchylku, jako je nařízení č. 1760/2006, organizovat výběrová řízení vyhrazená státním příslušníkům Rumunska jakožto státu, který k Unii právě přistoupil, nemohou používat jiný jazyk, než je jediný úřední jazyk této země, jedná-li se o průběh určitých selekčních písemných zkoušek, jejichž cílem je právě ověřit důkladnou znalost uvedeného jazyka, neboť jinak by porušily zásadu rovného zacházení. Jinak by tomu bylo, kdyby tento členský stát, pokud jde o jeho účast na činnosti unijních orgánů, formálně uznal na základě článku 1 nařízení č. 1 menšinový jazyk existující na jeho území, který by byl nicméně úředním jazykem Unie, aniž by byl úředním jazykem tohoto státu.
Kromě toho skutečnost, že se ukládá „důkladná znalost rumunštiny“ jakožto základního jazyka výběrového řízení, které je vyhrazeno rumunským státním příslušníkům, není svévolná ani zjevně v rozporu se zájmem služby. Vyžadují-li to potřeby služby nebo zaměstnání, může správa oprávněně specifikovat jazyk nebo jazyky, jejichž důkladná či uspokojivá znalost se vyžaduje.
(viz body 75, 79, 81 až 84 a 86)
Odkazy:
Soudní dvůr: 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, bod 23
Soud prvního stupně: 5. dubna 2005, Hendrickx v. Rada, T‑376/03, bod 26
Soud pro veřejnou službu: 25. února 2010, Pleijte v. Komise, F‑91/08, body 36 a 57; 29. června 2011, Angioi v. Komise, F‑7/07, bod 90 a citovaná judikatura