Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Špecializovaným trestným súdem (Slovensko) dne 9. srpna 2019 – Úrad špeciálnej prokuratúry Generálnej prokuratúry Slovenskej republiky v. TG, UF

(Věc C-603/19)

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Špecializovaný trestný súd

Účastníci původního řízení

Žalobce: Úrad špeciálnej prokuratúry Generálnej prokuratúry Slovenskej republiky

Žalovaní: TG, UF

Předběžné otázky

Je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2012/29/EU1 ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, pokud jde o práva (zejména právo na aktivní účast poškozeného v trestním řízení a právo na náhradu škody v trestním řízení), která ze své povahy přísluší nejen fyzické osobě jako vnímající bytosti, použitelná i na právnické osoby a stát, resp. státní orgány, pokud jim vnitrostátní právní předpisy přiznávají postavení poškozeného v trestním řízení?

Je v souladu s články 17 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, článkem 325 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 38 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 1260/19992 ze dne 21. června 1999 ve spojení s nařízením Komise (ES) č. 1681/943 ze dne 11. července 1994, taková právní úprava a rozhodovací praxe4 , podle níž nemůže stát v trestním řízení uplatňovat náhradu škody, jež mu byla způsobena podvodným jednáním obviněného, které má za následek zpronevěru prostředků z rozpočtu Evropské unie, a kdy podle § 256 odst. 3 trestního řádu nemůže ani podat opravný prostředek proti usnesení, kterým soud rozhodne, že se stát nebo příslušný orgán veřejné moci nepřipouští jakožto poškozený se svým nárokem na náhradu škody k hlavnímu líčení a nemůže využít ani žádný jiný druh řízení, ve kterém by se mohl vůči obviněnému domáhat svého nároku, v důsledku čehož není ani možné zajistit jeho nárok na náhradu škody na majetku a majetkových právech obviněného podle § 50 trestního řádu, a nárok tak de facto nelze vymoci?

Má se pojem „stejný podnik“ podle článku 2 nařízení Rady (ES) č. 994/985 ze dne 7. května 1998 ve spojení s čl. 2 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 69/20016 ze dne 12. ledna 2001 vykládat pouze formálně v tom smyslu, že rozhodujícím kritériem je, zda se podle vnitrostátního právního řádu jedná pouze o subjekty se samostatnou právní osobností, takže státní podporu do výše 100 000 eur lze poskytnout každé takové společnosti, nebo je rozhodující faktický způsob fungování a řízení těchto společností vzájemně propojených stejnými osobami, jako by se jednalo o systém poboček řízených z jedné centrální společnosti, ačkoli podle vnitrostátní právní úpravy mají tyto společnosti samostatnou právní osobnost, a takové společnosti je třeba považovat za „stejný podnik“ a poskytnout mu státní podporu jako celku do částky 100 000 eur pouze jednou?

Má se pod pojmem „škoda“ pro účely Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství7 ze dne 26. července 1995 chápat pouze ta část neoprávněně získaných finančních prostředků, která přímo souvisí s podvodným jednáním, nebo pod něj spadají i uskutečněné a pravdivě doložené náklady a použití příspěvku, pokud z dokazování vyplyne, že jejich vynaložení bylo nezbytné pro účely zakrytí podvodného jednání, oddálení odhalení podvodného jednání a získání celého objemu státní podpory?

____________

1     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. 2012, L 315, s. 57).

2     Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. 1999, L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31).

3     Nařízení Komise (ES) č. 1681/94 ze dne 11. července 1994 o nesrovnalostech a navrácení neoprávněně vyplacených částek v souvislosti s financováním strukturálních politik a organizaci informačního systému v této oblasti (Úř. věst. 1994, L 178, s. 43; Zvl. vyd. 14/01, s. 23).

4     Stanovisko trestněprávního kolegia Najvyššieho súdu Slovenskej republiky ze dne 29. listopadu 2017.

5     Nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory (Úř. věst. 1998, L 142, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 312).

6     Nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (Úř. věst. 2001, L 10, s. 30; Zvl. vyd. 08/02, s. 138).

7     Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Úř. věst. 1995, C 316, s. 49; Zvl. vyd. 19/08, s. 57).