USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
17. prosince 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 2011/83/EU – Článek 2 bod 8 písm. c) a bod 9 – Smlouva uzavřená mimo obchodní prostory – Pojem ‚obchodní prostory‘ – Smlouva uzavřená na veletržním stánku bezprostředně poté, co byl spotřebitel nacházející se ve společných prostorách veletrhu osloven obchodníkem“
Ve věci C‑465/19,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Amtsgericht Straubing (okresní soud ve Straubingu, Německo) ze dne 12. června 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 19. června 2019, v řízení
B & L Elektrogeräte GmbH
proti
GC,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení M. Safjan, předseda senátu (zpravodaj), L. Bay Larsen a C. Toader, soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora,
vydává toto
Usnesení
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 8 písm. c) a bodu 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností B & L Elektrogeräte a GC, jehož předmětem je uzavření smlouvy o prodeji parního vysavače na veletrhu mezi těmito stranami.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 21 a 22 odůvodnění směrnice 2011/83 znějí takto:
„(21) Jako smlouva uzavřená mimo obchodní prostory by měla být definována smlouva uzavřená za současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele na místě, které není obchodními prostorami obchodníka, například u spotřebitele doma nebo na jeho pracovišti. Mimo obchodní prostory může být spotřebitel potenciálně vystaven psychologickému nátlaku nebo vůči němu může být využito momentu překvapení, bez ohledu na to, zda si návštěvu obchodníka vyžádal či nikoli. Definice smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory by měla zahrnovat rovněž situace, kdy je spotřebitel osobně a individuálně osloven mimo obchodní prostory, avšak smlouva je uzavřena bezprostředně poté v obchodních prostorách obchodníka nebo s využitím jednoho z prostředků komunikace na dálku. […] Za smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory by měly být považovány nákupy učiněné během výjezdové akce uspořádané obchodníkem, v jejímž průběhu obchodník propaguje a prodává zakoupené výrobky.
(22) Obchodní prostory by měly zahrnovat prostory v jakékoli podobě (například prodejny, stánky nebo nákladní automobily), které obchodníkovi slouží jako trvalé či obvyklé místo jeho obchodování. Stánky na trhu a veletržní stánky by měly být za obchodní prostory považovány v případě, že tuto podmínku splňují. Maloobchodní prostory, kde obchodník svou činnost provozuje na sezónním základě, například během turistické sezóny v lyžařském či přímořském letovisku, by za obchodní prostory považovány být měly, neboť v nich obchodník svou činnost provozuje obvykle. Za obchodní prostory by neměla být považována veřejně přístupná místa, jako jsou ulice, nákupní střediska, pláže, sportovní zařízení a veřejná doprava, které obchodník pro své podnikání používá pouze výjimečně, ani soukromá obydlí nebo pracoviště. […]“
4 Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
8) ‚smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory‘ jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem, která je:
a) uzavřena za současné fyzické přítomnosti spotřebitele a obchodníka v místě, které není obchodními prostorami obchodníka;
[…]
c) uzavřena v obchodních prostorách obchodníka nebo s použitím prostředků komunikace na dálku bezprostředně po osobním a individuálním oslovení spotřebitele na místě, které není obchodními prostorami obchodníka, za současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele, nebo
[…]
9) ‚obchodními prostorami‘:
a) veškeré nemovité maloobchodní prostory, kde obchodník trvale provozuje svou činnost, nebo
b) veškeré movité maloobchodní prostory, kde obchodník obvykle provozuje svou činnost;
[…]“
5 Článek 9 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo odstoupit od smlouvy“, v odstavci 1 stanoví:
„S výhradou výjimek uvedených v článku 16 je spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu a bez vzniku jiných nákladů než těch, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 a článku 14.“
Německé právo
6 Směrnice 2011/83 byla do německého práva provedena Gesetz zur Umsetzung der Verbraucherrechterichtlinie und zur Änderung des Gesetzes zur Regelung der Wohnungsvermittlung (zákon o provedení směrnice o právech spotřebitelů a o změně zákona k regulaci realitních kanceláří) ze dne 20. září 2013 (BGBl. 2013 I, s. 3642).
Spor v původním řízení a předběžná otázka
7 B & L Elektrogeräte je společnost se sídlem v Německu, která prodává zejména na veletrzích parní vysavače.
8 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, GC a jeho manželka navštívili veletrh, jenž se konal ve Straubingu (Německo). Nacházeli se v uličce jedné z výstavních hal tohoto veletrhu, před stánkem společnosti B & L Elektrogeräte, když je zaměstnanec této společnosti ze svého stánku nebo v uličce oslovil, aby je přesvědčil o koupi vysavače.
9 Na pozvání zaměstnance této společnosti vešli GC a jeho manželka do tohoto stánku a uzavřeli tam smlouvu o prodeji vysavače.
10 GC následně informoval společnost B & L Elektrogeräte o tom, že si nepřeje „řídit se“ touto smlouvu. Domníval se, že má právo odstoupit od smlouvy v souladu s německými předpisy a že o tomto právu nebyl v době uzavření uvedené smlouvy informován.
11 Společnost B & L Elektrogeräte podala proti GC žalobu u předkládajícího soudu, kterým je Amtsgericht Straubing (okresní soud ve Straubingu, Německo), ve které se domáhá toho, aby bylo CG uloženo zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě.
12 Předkládající soud má za to, že stánek, který měla společnost B & L Elektrogeräte na tomto veletrhu, musí být považován za „obchodní prostory“ ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2011/83, jak jej vyložil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin (C‑485/17, EU:C:2018:642).
13 Tento soud konstatuje, že uvedený stánek, který se nacházel v jedné z výstavních hal veletrhu, byl prostorem, jenž nebyl uzavřený, ale otevřený, a že spotřebitelé, kteří se stejně jako GC a jeho manželka zastavili uprostřed uličky výstavní haly před stánkem prodejce, museli očekávat, že je tento prodejce osloví.
14 Uvedený soud nicméně dodává, že ve věci, která mu byla předložena, nemohla být dotčená ulička zjevně považována za obchodní prostory obchodníka, neboť mu nesloužila k výkonu činnosti, ale poskytovala přístup ke všem stánkům obchodníků umístěných v této hale. Předkládající soud si klade otázku, zda vzhledem k tomu, že bod 22 odůvodnění směrnice 2011/83 slouží k vyjasnění toho, že veřejný prostor, který obchodník používá pouze výjimečně, v zásadě není „obchodními prostorami“ ve smyslu čl. 2 bodu 9 této směrnice, skutková situace, která nastala v projednávané věci, neodpovídá situaci, o které se hovoří v tomto bodě odůvodnění.
15 Z toho vyplývá, že v případě, ve kterém je kupní smlouva uzavřena v okamžiku, v němž se spotřebitel zdržuje mimo obchodní prostory a obchodník vně obchodních prostor, což odpovídá skutkové situaci ve věci, která mu byla předložena, by se jednalo o „smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory“ ve smyslu čl. 2 bodu 8 písm. c) směrnice 2011/83 a spotřebiteli by mělo být přiznáno právo na odstoupení od smlouvy.
16 Za těchto okolností se Amtsgericht Straubing (okresní soud ve Straubingu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jedná se o smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory ve smyslu čl. 2 bodu 8 písm. c) směrnice 2011/83, v důsledku jejíhož uzavření vzniká právo odstoupit od smlouvy podle článku 9 [této] směrnice, pokud obchodník, jenž se na veletrhu nachází v prodejním stánku, resp. před ním, který je ve smyslu čl. 2 bodu 9 [uvedené] směrnice považován za obchodní prostory, osloví spotřebitele, který během veletrhu pro spotřebitele stojí ve výstavní hale v uličce před prodejním stánkem, aniž by s obchodníkem komunikoval, a následně dojde k uzavření smlouvy v prodejním stánku?“
K předběžné otázce
17 Podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora platí, že pokud lze odpověď na tuto otázku jasně vyvodit z judikatury nebo pokud o odpovědi na položenou předběžnou otázku nelze rozumně pochybovat, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.
18 Toto ustanovení je nutno použít v projednávané věci.
19 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 bod 8 směrnice 2011/83 ve spojení s bodem 9 tohoto článku vykládán v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem na stánku obchodníka na veletrhu bezprostředně poté, co byl tento spotřebitel, jenž se nacházel v uličce společné pro různé stánky umístěné ve výstavní hale veletrhu, osloven tímto obchodníkem, je „smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory“ ve smyslu tohoto ustanovení.
20 Úvodem je třeba připomenout, že směrnice 2011/83 definuje „smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory“ jednak v čl. 2 bodě 8 písm. a) jako jakoukoli smlouvu mezi obchodníkem a spotřebitelem, která je uzavřena za současné fyzické přítomnosti spotřebitele a obchodníka v místě, které není obchodními prostorami obchodníka, a jednak v čl. 2 bodě 8 písm. c) jako jakoukoli smlouvu mezi obchodníkem a spotřebitelem, která je uzavřena v obchodních prostorách obchodníka nebo s použitím prostředků komunikace na dálku bezprostředně po osobním a individuálním oslovení spotřebitele na místě, které není obchodními prostorami obchodníka, za současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele.
21 Co se týče pojmu „obchodní prostory“, tento pojem je definován v čl. 2 bodě 9 uvedené směrnice tak, že zahrnuje na jedné straně veškeré nemovité maloobchodní prostory, kde obchodník trvale provozuje svou činnost, a na druhé straně veškeré movité maloobchodní prostory, kde obchodník obvykle provozuje svou činnost.
22 V tomto ohledu Soudní dvůr již rozhodl, že jeden z cílů směrnice 2011/83 je uveden zejména v jejím bodě 21 odůvodnění, podle něhož v případě, že se spotřebitel nachází mimo obchodní prostory obchodníka, může být potenciálně vystaven psychologickému nátlaku nebo vůči němu může být využito momentu překvapení, bez ohledu na to, zda si návštěvu obchodníka vyžádal, či nikoli. Unijní normotvůrce měl tedy v úmyslu zahrnout rovněž situace, kdy je spotřebitel osobně a individuálně osloven mimo obchodní prostory, avšak smlouva je uzavřena bezprostředně poté v obchodních prostorách obchodníka nebo s využitím jednoho z prostředků komunikace na dálku (rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin, C‑485/17, EU:C:2018:642, bod 33).
23 Z toho vyplývá, že pokud unijní normotvůrce upravil ochranu spotřebitele v souvislosti se smlouvami uzavřenými mimo obchodní prostory pro případy, kdy se spotřebitel v okamžiku uzavření smlouvy nenachází v prostorách trvale nebo obvykle využívaných obchodníkem, učinil tak proto, že byl toho názoru, že pokud se uvedený spotřebitel do takových prostor dostaví z vlastní vůle, může očekávat, že jej obchodník osloví, takže později nemůže případně platně namítat, že byl překvapen nabídkou od tohoto obchodníka (rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin, C‑485/17, EU:C:2018:642, bod 34).
24 Pokud jde konkrétně o situaci, kdy obchodník vykonává svou činnost na stánku na veletrhu, je třeba připomenout, jak je uvedeno v bodě 22 odůvodnění směrnice 2011/83, že stánky na trhu a veletržní stánky by měly být za obchodní prostory považovány v případě, že splňují tuto podmínku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin, C‑485/17, EU:C:2018:642, bod 41).
25 Z tohoto bodu odůvodnění rovněž vyplývá, že za obchodní prostory by naopak neměla být považována veřejně přístupná místa, jako jsou ulice, nákupní střediska, pláže, sportovní zařízení a veřejná doprava, které obchodník pro své podnikání používá pouze výjimečně, ani soukromá obydlí nebo pracoviště (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin, C‑485/17, EU:C:2018:642, bod 42).
26 Zejména ve světle těchto úvah Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin (C‑485/17, EU:C:2018:642), že čl. 2 bod 9 směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že stánek, který využívá obchodník na veletrhu a na kterém několik dní v roce provozuje své činnosti, je „obchodními prostorami“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud s ohledem na všechny faktické okolnosti, za kterých obchodník tyto činnosti provozuje, a zejména s ohledem na vzhled tohoto stánku a informace uváděné v prostorách samotného veletrhu, může běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel rozumně očekávat, že obchodník v uvedených prostorách provozuje své činnosti a že jej osloví s nabídkou k uzavření smlouvy, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
27 V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že smlouva dotčená ve věci v původním řízení byla uzavřena mezi GC, spotřebitelem, a společností B & L Elektrogeräte, obchodníkem, na stánku, jejž měl tento obchodník na veletrhu, přičemž tento stánek předkládající soud považuje za „obchodní prostory“ ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2011/83, jak je vyložil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin (C‑485/17, EU:C:2018:642).
28 Za těchto podmínek je třeba posoudit, zda okolnost, že tato smlouva byla uzavřena bezprostředně poté, kdy byl tento spotřebitel, jenž se nacházel v uličce společné pro různé stánky umístěné ve výstavní hale veletrhu, osloven tímto obchodníkem, nicméně umožňuje považovat uvedenou smlouvu za smlouvu „uzavřenou mimo obchodní prostory“ ve smyslu čl. 2 bodu. 8 směrnice 2011/83.
29 V tomto ohledu nelze uličku společnou pro různé stánky umístěné ve výstavní hale, ve které se nacházel stánek společnosti B & L Elektrogeräte, považovat za „obchodní prostory“ ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2011/83, protože tato ulička umožňovala přístup ke všem stánkům obchodníků umístěným v této hale.
30 Tato skutková okolnost zjištěná předkládajícím soudem odpovídá předpokladu uvedenému v bodě 22 odůvodnění směrnice 2011/83, podle kterého by za „obchodní prostory“ neměla být považována veřejně přístupná místa, jako jsou ulice a nákupní střediska.
31 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že smlouva mezi obchodníkem a spotřebitelem uzavřená v obchodních prostorách bezprostředně po osobním a individuálním oslovení spotřebitele na místě, které není obchodními prostorami obchodníka, jako je ulička společná pro různé stánky umístěné ve výstavní hale veletrhu, za současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele, je „smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory“ v souladu s čl. 2 bodem 8 písm. c) směrnice 2011/83.
32 Jak bylo totiž připomenuto v bodě 22 tohoto usnesení, v případě, že se spotřebitel nachází mimo obchodní prostory obchodníka, může být potenciálně vystaven psychologickému nátlaku nebo vůči němu může být využito momentu překvapení, bez ohledu na to, zda si návštěvu obchodníka vyžádal, či nikoli. Bod 21 odůvodnění směrnice 2011/83 uvádí, že unijní normotvůrce měl tedy v úmyslu zahrnout rovněž situace, kdy je spotřebitel osobně a individuálně osloven mimo obchodní prostory, avšak smlouva je uzavřena bezprostředně poté v obchodních prostorách obchodníka.
33 K takovému momentu překvapení dochází v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy se spotřebitel nachází ve veletržní hale, která tvoří společný prostor pro různé stánky umístěné v této hale, takže v této souvislosti představuje obchodní prostory obchodníka pouze dotčený stánek, a kdy je tento spotřebitel osloven uvedeným obchodníkem s cílem, aby v jeho stánku bezprostředně poté uzavřel smlouvu. Proto musí být taková smlouva považována za „smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory“ ve smyslu čl. 2 bodu 8 písm. c) směrnice 2011/83.
34 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 2 bod 8 směrnice 2011/83 musí být ve spojení s čl. 2 bodem 9 tohoto článku vykládán v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem na stánku obchodníka na veletrhu bezprostředně poté, kdy byl tento spotřebitel, jenž se nacházel v uličce společné pro různé stánky umístěné ve výstavní hale veletrhu, osloven tímto obchodníkem, je „smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory“ ve smyslu tohoto ustanovení.
K nákladům řízení
35 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
Článek 2 bod 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být ve spojení s čl. 2 bodem 9 této směrnice vykládán v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem na stánku obchodníka na veletrhu bezprostředně poté, co byl tento spotřebitel, jenž se nacházel v uličce společné pro různé stánky umístěné ve výstavní hale veletrhu, osloven tímto obchodníkem, je „smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory“ ve smyslu tohoto ustanovení.
Podpisy.