USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
20. května 2009
Věc F-73/08
Luigi Marcuccio
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Zamítnutí žádosti o úhradu léčebných výloh “
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Marcuccio zejména domáhá, zaprvé, aby byla zrušena rozhodnutí Komise, kterými byly implicitně zamítnuty jednak jeho žádosti ze dne 27. června 2007 a ze dne 30. června 2007 o úhradu různých léčebných výloh v běžné sazbě a dále jeho žádosti ze dne 29. června 2007 a ze dne 2. července 2007 o „doplňkovou“ úhradu stejných léčebných výloh, tedy úhradu ve výši 100 %, zadruhé, aby bylo zrušeno výslovné rozhodnutí Komise ze dne 29. dubna 2008, kterým byly zamítnuty jeho stížnosti proti uvedeným rozhodnutím, zatřetí, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit žalobci z titulu 100 % úhrady těchto výloh částku ve výši 4747,29 eur nebo ve výši, kterou bude Tribunál považovat z tohoto titulu za spravedlivou a přiměřenou, zvýšenou o úroky se sazbou ve výši 10 % ročně s roční kapitalizací ode dne 7. prosince 2007.
Rozhodnutí: Žaloba se zčásti zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ a zčásti jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Žádost o úhradu léčebných výloh
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Potvrzující akt
(Služební řád, čl. 72 odst. 1, články 90 a 91)
1. Rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o úhradu léčebných výloh, je dostatečně odůvodněné, jestliže informuje úředníka o způsobu, jakým byla jeho žádost projednána, a o skutkových a právních důvodech, které odůvodňují navrácení systémem nemocenského pojištění Evropských společenství, přestože tento úředník nebyl adresátem veškerých odpočtů učiněných likvidačním oddělením. Okolnost, že úředník nevěděl o existenci takových odpočtů předtím, než obdržel oznámení o zamítavém rozhodnutí, nemá žádný dopad na legalitu rozhodnutí.
Krom toho a v každém případě, i kdyby takové zamítavé rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněné, muselo by být posuzováno jako rozhodnutí obsahující přinejmenším nástin odůvodnění, umožňující orgánu poskytnout doplňující informace v průběhu řízení a splnit svoji povinnost uvést odůvodnění.
(viz body 51, 52 a 54)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 20. září 1990, Hanning v. Parlament, T‑37/89, Recueil, s. II‑463, body 41 a 44
2. Jelikož rozhodnutí o zamítnutí žádosti o 100% úhradu léčebných výloh neobsahuje žádnou novou skutečnost v porovnání se stejnou žádostí, která již byla v minulosti zamítnuta, a bylo předmětem žaloby u soudu Společenství, nemění právní postavení žalobce, a nepředstavuje tedy akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu.
I za předpokladu, že by takové rozhodnutí mohlo být posuzováno jako akt potvrzující první rozhodnutí, které by tak s ním mohlo být zaměnitelné, a mohlo v tomto rozsahu nepříznivě zasahovat do právního postavení, soud Společenství, kterému byla předložena žaloba proti tomuto rozhodnutí, by měl uplatnit i bez návrhu skutečnost, že žaloba se týká stejných účastníků řízení, má stejný předmět a je založena na stejných žalobních důvodech. Za takových okolností by byla dána překážka litispendence, a žaloba by tedy byla zjevně nepřípustná.
(viz body 60 a 61)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. května 1973, Perinciolo v. Rada, 58/72 a 75/72, Recueil, s. 511, body 3 až 5; 19. září 1985, Hoogovens Groep v. Komise, 172/83 a 226/83, Recueil, s. 2831, bod 9
Soud prvního stupně: 14. června 2007, Landtag Schleswig-Holstein v. Komise, T‑68/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 16; 9. července 2008, Marcuccio v. Komise, T‑296/05 a T‑408/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 47 až 49; 9. září 2008, Marcuccio v. Komise, T‑143/08, Sb. VS, s. I‑A‑2‑0000 a II‑A‑2‑0000, body 39 až 41; 9. září 2008, Marcuccio v. Komise, T‑144/08, Sb. VS, s. I‑A‑2‑0000 a II‑A‑2‑0000, body 32 až 34
Soud pro veřejnou službu: 25. ledna 2008, Duyster v. Komise, F‑80/06, Sb. VS, s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 52