Language of document : ECLI:EU:F:2012:193

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

13. prosince 2012

Věc F‑63/09

Paola Donati

v.

Evropská centrální banka (ECB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Stížnost na psychické obtěžování – Administrativní vyšetřování – Přístup k vyšetřovacímu spisu – Zpřístupnění spisu osobám obviněným ve stížnosti – Povinnost zachování důvěrnosti – Respektování práva na obhajobu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU, kterou se P. Donati v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí výkonné rady Evropské centrální banky (ECB), kterým nebylo vyhověno její stížnosti týkající se údajného psychického obtěžování, a dále se domáhá toho, aby ECB byla uložena náhrada škody

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou centrální bankou.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Povinnost administrativy jednat s řádnou péčí – Zásada řádné správy – Rozsah

(Služební řád, článek 24)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Zpráva z interního vyšetřování údajného psychického obtěžování, kterou se navrhuje odmítnutí tvrzení – Rozhodnutí výkonné rady o ukončení vyšetřování a odložení stížnosti – Důsledek – Nezahájení disciplinárního řízení

(Pravidla použitelná na zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.3.2; Evropská centrální banka, oběžník č. 1/2006)

3.      Evropská centrální banka – Pravomoci výkonné rady – Implicitní přijetí rozhodnutí – Přípustnost

(Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, čl. 11 odst. 5)

4.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Interní administrativní vyšetřování – Lhůta pro předložení vyjádření – Neexistence – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria pro posouzení

(Evropská centrální banka, oběžník č. 1/2006)

5.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Zpráva vypracovaná na závěr interního administrativního vyšetřování – Vyloučení

(Služební řád, čl. 90 odst. 2; pravidla použitelná na zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.3.2)

6.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na pomoc advokáta – Rozsah – Povinnost umožnit stěžovateli, aby mu byla v rámci interního šetření poskytnuta pomoc – Neexistence

7.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Práva a povinnosti – Interní vyšetřování týkající se údajného psychického obtěžování – Právo stěžovatele na přístup k vyšetřovacímu spisu – Meze – Povinnost důvěrnosti příslušející administrativě

(Evropská centrální banka, oběžník č. 1/2006)

8.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Interní administrativní vyšetřování – Povinnost výboru pověřeného vyšetřováním předvolat všechny svědky navržené stěžovatelem – Neexistence

(Evropská centrální banka, oběžník č. 1/2006)

9.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Interní administrativní vyšetřování – Jmenování členů výboru pověřeného vyšetřováním – Posuzovací pravomoc administrativy – Rozsah – Soudní přezkum – Meze

(Evropská centrální banka, oběžník č. 1/2006)

10.    Úředníci – Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Časová působnost

(Služební řád, čl. 12a odst. 3)

1.      Povinnost řádné péče administrativy vůči svým zaměstnancům, která je zakotvena v článku 24 služebního řádu, je odrazem rovnováhy vzájemných práv a povinností, kterou služební řád vytvořil ve vztazích mezi veřejným orgánem a zaměstnanci veřejné správy. Tato povinnost, jakož i zásada řádné správy, zejména vyžadují, aby příslušný orgán, když rozhoduje o postavení úředníka nebo zaměstnance, vzal v úvahu veškeré skutečnosti, jež mohou být určující pro jeho rozhodnutí, a tím tak zohlednil nejen pouze zájem služby, ale též zájem dotčeného úředníka nebo zaměstnance. Tuto povinnost řádné péče, jakož i povinnost respektovat zásadu řádné správy, má rovněž Evropská centrální banka vůči svým zaměstnancům.

(viz bod 94)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 27. listopadu 2008, Klug v. EMEA, F‑35/07, bod 67; 11. července 2012, AI v. Soudní dvůr, F‑85/10, bod 166

2.      Z článku 2 a z čl. 6 odst. 14 administrativního oběžníku č. 1/2006 o interních administrativních vyšetřováních přijatého Evropskou centrální bankou, ve spojení s článkem 8.3.2 pravidel použitelných na zaměstnance banky, vyplývá, že pokud zpráva o interním administrativním vyšetřování údajného psychického obtěžování dospěje k závěru, že tvrzení stěžovatele týkající se údajného porušení pracovních povinností zaměstnancem banky nejsou opodstatněná, pro příslušný orgán může být nutným důsledkem pouze ukončení interního administrativního šetření a odložení podané stížnosti.

V důsledku toho výkonná rada tím, že přijme formální rozhodnutí, kterým vezme na vědomí závěrečnou zprávu z vyšetřování a rozhodne se požádat příslušné služby o to, aby dotyčné osoby informovaly o jeho výsledku, schválí obsah závěrečné zprávy z vyšetřování, jakož i důsledky, které vyplývají z jejího obsahu, tedy ukončení administrativního vyšetřování a odložení stížnosti. Takové rozhodnutí nutně znamená, že výkonný výbor nerozhodl o zahájení disciplinárního řízení. Stěžovatel tedy nemůže výkonné radě vytýkat, že implicitně přijala rozhodnutí o nezahájení disciplinárního řízení, jelikož nezahájení takového řízení je automatickým důsledkem všech rozhodnutí o odložení stížnosti na závěr administrativního vyšetřování.

V každém případě, jestliže závěrečná zpráva z vyšetřování dospěje k závěru, že tvrzení stěžovatele jsou neopodstatněná, schválení uvedené zprávy výkonnou radou by bylo neslučitelné se zahájením disciplinárního řízení proti osobě, ohledně které bylo administrativní vyšetřování vedeno. I když článek 8.3.2 pravidel použitelných na zaměstnance stanoví, že výkonná rada může rozhodnout o tom, že neuloží žádné disciplinární opatření osobě, vůči které bylo administrativní vyšetřování vedeno, a tedy že vůči ní nezahájí disciplinární řízení, a to dokonce ani v případě porušení pracovních povinností, naproti tomu pokud podle závěrečné zprávy z vyšetřování nemohou být proti této osobě vznesena žádná obvinění, výkonná rada o tom pouze může informovat tuto osobu a věc odložit.

(viz body 105, 106, 111 a 112)

3.      Článek 11 odst. 5 Protokolu o statutu Systému evropských centrálních bank a Evropské centrální banky nestanoví konkrétní řízení pro přijetí rozhodnutí výkonné rady, ale omezuje se na určení počtu hlasů, které má každý člen výkonné rady, a většiny hlasů vyžadovaných pro přijetí rozhodnutí. Toto ustanovení tudíž neumožňuje dospět k závěru, že výkonná rada nesmí přijímat rozhodnutí implicitně.

(viz bod 113)

4.      Pokud jde o lhůtu stanovenou zaměstnanci Evropské centrální banky pro předložení vyjádření k návrhu zprávy z vyšetřování údajného psychického obtěžování, jehož byl údajně obětí, vzhledem k tomu, že administrativní oběžník č. 1/2006 o interních administrativních šetřeních přijatý Bankou nestanoví žádnou lhůtu, použije se zásada přiměřené lhůty.

V tomto ohledu se přiměřenost trvání správního řízení posuzuje v závislosti na okolnostech každé věci, a zejména na kontextu, v němž se nachází, na jednotlivých procesních fázích, jež následovaly, na složitosti věci, jakož i na významu věci pro různé dotčené účastníky řízení. Naproti tomu přiměřenost uvedené lhůty pro předložení vyjádření nemůže být stanovena v závislosti na profesní dostupnosti třetí osoby.

(viz body 129 a 131)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 22. října 1997, SCK a FNK v. Komise, T‑213/95 a T‑18/96, bod 57; 17. září 2003, Stadtsportverband Neuss v. Komise, T‑137/01, bod 125

5.      Aktem, který nepříznivě zasahuje do právního postavení úředníka, je akt, který má právně závazné účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. V oblasti žalob podávaných úředníky tak přípravné akty k rozhodnutí nejsou opatřeními, která se jich nepříznivě dotýkají ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

Tak tomu je v případě zprávy vypracované na závěr interního administrativního vyšetřování Evropské centrální banky, která konstatuje skutečnosti a okolnosti nesplnění pracovních povinností zaměstnance banky a která nanejvýš představuje přípravný akt ke konečnému rozhodnutí o zahájení či nezahájení disciplinárního vyšetřování.

(viz body 137 a 138)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑71/08, bod 28 a citovaná judikatura; 15. září 2011, Munch v. OHIM, F‑6/10, bod 32 a citovaná judikatura

6.      Vzhledem k tomu, že vyšetřování vedené v rámci interního administrativního vyšetřování Evropské centrální banky má správní, a nikoliv soudní povahu a jediným účelem takového vyšetřování je ověřit skutkový stav, zaměstnanec banky mající v tomto vyšetřování postavení stěžovatele nemůže platně tvrdit, že má v průběhu vyšetřování právo na pomoc právního poradce, které patří mezi jeho práva na obhajobu. Skutečnost, že dotyčná osoba nemohla využít pomoc svého poradce v průběhu vyšetřování, tudíž nezpůsobuje vadu tohoto vyšetřování, a v důsledku toho ani vadu rozhodnutí výkonné rady banky o ukončení vyšetřování.

(viz body 137 a 139)

7.      V řádném administrativním vyšetřování navazujícím na stížnost na psychické obtěžování je administrativa je povinna poměřit význam dvou práv, která si mohou vzájemně odporovat, a to právo osoby, na kterou byla stížnost podána, aby uplatnila své právo na obhajobu, a právo stěžovatele na to, aby jeho stížnost byla řádně prošetřena. Toto právo stěžovatele je vyjádřeno v právu na důvěrnost, která přísluší administrativě, podle kterého je administrativa povinna zdržet se jakéhokoliv postupu, který by mohl ohrozit výsledky administrativního vyšetřování.

V tomto ohledu ze znění čl. 7 odst. 3 administrativního oběžníku č. 1/2006 o interních administrativních šetřeních přijatého Evropskou centrální bankou vyplývá, že osoby, proti kterým je vedeno administrativní vyšetřování, mají právo na omezený přístup k dokumentům, které předložil stěžovatel na podporu své stížnosti, přičemž toto právo na přístup je omezeno na dokumenty obsahující důležité skutečnosti. Toto ustanovení tím, že omezuje právo na přístup osob, proti kterým je administrativní řízení vedeno, má za cíl ochranu práv těchto osob na obhajobu za současného dodržení povinnosti důvěrnosti administrativou.

(viz body 171 a 174)

8.      Výbor pověřený vedením interního administrativního vyšetřování Evropské centrální banky není nikterak povinen předvolat všechny svědky, které v rámci vyšetřování navrhl stěžovatel.

(viz bod 187)

9.      V rámci interního administrativního vyšetřování Evropské centrální banky osoba vedoucí vyšetřování a výbor mají širokou posuzovací pravomoc při posouzení nutnosti obrátit se na osoby mimo banku za účelem jejich jmenování členy výboru a uskutečnění konzultací ohledně jejich stanoviska. Přezkum unijního soudu se omezuje na otázku, zda osoba vedoucí vyšetřování a výbor postupovaly v přiměřených mezích a neuplatnily svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

(viz bod 194)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v. Komise, F‑23/05, bod 136

10.    Výklad pojmu „psychické obtěžování“ uvedený v čl. 12a odst. 3 služebního řádu se vztahuje na jednání, ke kterému došlo od nabytí účinnosti ustanovení, tedy od 1. května 2004.

(viz bod 212)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2008, Q v. Komise, F‑52/05, body 132, 133 a 135