Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 5. prosince 2018 Kyperskou republikou proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 25. září 2018 ve věci T-384/17, Kypr v. EUIPO

(Věc C-767/18 P)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kyperská republika (zástupci: S. Malynicz, QC, S. Baran, barrister, a V. Marsland, solicitor)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví a M. J. Dairies EOOD

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

vyhověl kasačnímu opravnému prostředku podanému proti rozsudku Tribunálu ve věci T-384/17, Kyperská republika v. EUIPO, EU:T:2018:593, a vyhověl návrh na zrušení,

uložil Úřadu a vedlejšímu účastníkovi řízení nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené navrhovatelkou.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že odvolací senát právem promítl konstatování ve starších rozsudcích Tribunálu (HELLIM a XAΛΛOYMI a HALLOUMI) na projednávanou věc. Uvedené věci se netýkaly certifikačních ochranných známek, nýbrž jiných typů známek, zejména kolektivních a běžných ochranných známek EU. Hlavní funkcí takových známek je označení obchodního původu výrobků (v případě kolektivní ochranné známky se jedná o několik obchodníků, jež spojuje příslušnost k určitému sdružení). Hlavní funkcí certifikačních ochranných známek naopak označení původu není, ale mají odlišovat třídu výrobků, tedy výrobky, které jsou certifikované v tom smyslu, že věcně odpovídají pravidlům pro povolené užívání certifikační ochranné známky HALLOUMI a mohou být v souladu s těmito pravidly vyráběny. Mimoto, v uvedených starších rozsudcích Tribunálu se dotčená veřejnost odlišovala od veřejnosti dotčené v projednávaném případě.

Tribunál nesprávně rozhodl, že starší národní ochranná známka – v projednávaném případě certifikační národní ochranná známka – nemá jakoukoliv rozlišovací způsobilost umožňující odlišit certifikované výrobky od těch necertifikovaných a že ochranná známka je popisná, nesprávně ohrozil národní ochranu národní ochranné známky a nesprávně zpochybnil platnost této známky v námitkovém řízení před EUIPO.

Tribunál se dopustil pochybení při srovnávání ochranných známek a hodnocení nebezpečí záměny. K těmto aspektům nesprávně přistoupil tak, jako kdyby starší ochranná známka byla známkou označující původ a nikoliv certifikační ochrannou známkou. Starší ochranné známce nepřiznal jakoukoliv rozlišovací způsobilost jakožto certifikační známka, tzn. známka odlišující výrobky skutečně splňující normy certifikační ochranné známky a skutečně vyráběné výrobci, kteří jsou k tomu oprávněni majitelem dané ochranné známky. Rovněž nepřihlédl ke způsobu, jakým jsou certifikační ochranné známky obvykle používány (tzn. vždy současně s rozlišovacím jménem, ochrannou známkou nebo logem). A konečně, nezkoumal smysl a význam sporné ochranné známky, když zejména nezkoumal, zda má prvek „HALLOUMI“ v novější ochranné známce samostatnou rozlišovací způsobilost jakožto označení sdělující, že výrobky označené spornou ochrannou známkou jsou v rozporu se skutečností certifikovány.

Tribunál nezkoumal vnitrostátní ustanovení a judikaturu týkající se rozsahu a účinků národních certifikačních ochranných známek. Podmínky právních předpisů členských států týkajících se certifikačních ochranných známek totiž nebyly směrnicemi o ochranných známkách 89/1041 nebo 2008/952 harmonizovány, avšak nařízení o ochranné známce EU stanoví, že tyto národní ochranné známky mohou být základem starších práv bránících zápisu ochranných známek Evropské unie. Tato práva tedy musí být zkoumána z pohledu vnitrostátní judikatury a ustanovení, per analogiam k různým vnitrostátním právům uvedeným v čl. 8 odst. 4 uvedeného nařízení (která rovněž nejsou harmonizována a jejichž povaha, rozsah a účinky se v jednotlivých členských státech značně liší).

____________

1 První směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).

2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25).