Language of document : ECLI:EU:F:2009:31

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

2. dubna 2009

Věc F-129/07

Georges-Stravros Kremlis

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Výběr řízení – Vedoucí zastoupení – Volné pracovní místo – Dočasné přidělení v zájmu služby – Nepříslušnost – Rozsah použitelnosti řízení o dočasném přidělení“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G.‑S. Kremlis domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 21. prosince 2006, kterým se zamítá jeho žádost o volné pracovní místo vedoucího zastoupení Komise v Aténách (Řecko), a kterým byl jmenován na toto místo pan P.

Rozhodnutí: Není namístě rozhodovat o návrhových žádáních směřujících ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 2006 v rozsahu, v němž byl na volné pracovní místo vedoucího zastoupení Komise v Aténách (Řecko) jmenován pan P. Rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 2006 se v rozsahu, v němž se zamítá žádost o volné pracovní místo vedoucího zastoupení Komise v Aténách, zrušuje. Komisi se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasné přidělení v zájmu služby

[Služební řád úředníků, čl. 37 první pododstavec písm. a) druhá odrážka]

2.      Úředníci – Žaloba – Právní zájem na pokračování v řízení – Žaloba směřující proti zamítnutí žádosti o volné pracovní místo vedoucího zastoupení Komise – Žádost o volné pracovní místo zamítnutá na základě nevhodného postupu – Přípustnost

1.      „Politická a citlivá povaha“ funkcí vykonávaných vedoucími zastoupení Komise nepostačuje jako taková k odůvodnění dočasného přidělení úředníka. Takový výklad čl. 37 prvního pododstavce písm. a) druhé odrážky služebního řádu by umožňoval dočasné přidělení u příslušných komisařů všem úředníkům vykonávajícím „politické a citlivé“ funkce v orgánu, které obvykle přísluší středním vedoucím zaměstnancům, a zasahoval by tak do samotné struktury evropské veřejné služby, tak jak je stanovena v článku 35 služebního řádu, což by zejména zpochybnilo čitelnost vztahů nadřízenosti.

Krom toho dočasné přidělení v zájmu služby k „osobě zastávající funkci stanovenou ve Smlouvách“ předpokládá existenci vztahu důvěry intuitu personae mezi touto osobou a dočasně přiděleným úředníkem, přičemž tento vztah předpokládá možnost neustálého navazování přímých a úzkých vztahů mezi zúčastněnými podle zvláštních metod práce dotčeného člena a celého kabinetu. Okolnosti, že jsou zprávy vytvořené vedoucím zastoupení adresovány přímo odpovědnému komisaři, že k telefonickým kontaktům, poštovním výměnám nebo setkáním docházelo mezi vedoucím zastoupení a komisařem nebo členy jeho kabinetu nebo dále, že obsah těchto výměn byl důvěrný, samy o sobě neumožňují prokázat povahu intuitu personae pracovního vztahu mezi komisařem a vedoucím zastoupení.

Použitelnost čl. 37 prvního pododstavce písm. a) druhé odrážky služebního řádu závisí výlučně na podmínkách stanovených v tomto ustanovení, a nikoli na správních důsledcích, které by mohly vyplynout z jeho použití. Jakýkoli jiný výklad by umožňoval použití článku 37 služebního řádu za jiným cílem, než je cíl, pro který byl stanoven, a tudíž by ospravedlňoval zneužití řízení.

(viz body 74, 77, 79 a 81)

2.      Pravomoc ke jmenování pro místa vedoucích zastoupení Komise má generální ředitel Komise pro komunikaci, zatímco pro tato stejná místa v případě dočasného přidělení u člena Komise přísluší tato pravomoc podle rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování členovi Komise pro otázky personálu a administrativy se souhlasem předsedy Komise. Vzhledem k tomu, že tento rozdíl může sám o sobě ovlivnit výsledek jakéhokoliv jmenování, má žalobce, jehož žádost o volné pracovní místo měla být posouzena na základě jednoho z těchto postupů a byla zamítnuta na základě postupu jiného, nadále právní zájem na pokračování v řízení, aby se zabránilo tomu, že se dotčená protiprávnost bude opakovat v budoucnu v obdobném výběrovém řízení.

(viz bod 85)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, Sb. rozh. s. I‑4333, bod 50

Soud prvního stupně: 5. července 2005, Wunenburger v. Komise, T‑370/03, Sb. VS s. I‑A‑189 a II‑853, bod 20