ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
6. listopadu 2012
Věc F‑41/06 RENV
Luigi Marcuccio
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Vrácení věci Soudu po zrušení – Invalidita – Odchod do důchodu z důvodu invalidity – Složení výboru pro otázky invalidity – Řádnost – Podmínky“
Předmět: Žaloba, podaná původně podle článku 236 ES a článku 152 AE, ve věci vrácené Soudu rozsudkem Tribunálu Evropské unie ze dne 8. června 2011, Komise v. Marcuccio (T‑20/09 P, dále jen „rozsudek o vrácení“), kterým byl částečně zrušen rozsudek Soudu ze dne 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise (F‑41/06, dále jen „původní rozsudek“), kterým Soud rozhodl o žalobě došlé soudní kanceláři Soudu dne 12. dubna 2006, jejímž prostřednictvím se L. Marcuccio domáhal jednak zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2005 o jeho odchodu do důchodu z důvodu invalidity, jakož i dalších aktů souvisejících s tímto rozhodnutím, a jednak toho, aby Komisi byla uložena povinnost zaplatit mu náhradu škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí ve věcech F‑41/06, F‑41/06 RENV a T‑20/09 P.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci autora aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, z porušení formálních náležitostí a z nedostatku odůvodnění – Nepominutelný důvod
2. Úředníci – Individuální rozhodnutí – Interní správní rozhodnutí – Povinnost uvést interní právní ustanovení o zastupování – Neexistence
(Článek 253 ES; služební řád, článek 25)
3. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Procesní práva úředníka
(Služební řád, příloha II, články 7 a 9)
4. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Složení – Soudní přezkum – Rozsah
(Služební řád, příloha II, článek 7)
5. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Složení – Vzdání se mandátu lékaře zastupujícího úředníka – Povinnost ostatních členů tohoto výboru nebo povinnost orgánu ujistit se, že úředník se o tomto vzdání se mandátu dověděl – Neexistence – Výjimky
(Služební řád, příloha II, článek 7)
6. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost loajality – Pojem – Rozsah – Povinnost dostavit se k výboru pro otázky invalidity v případě, že o to výbor požádá
(Služební řád, článek 21)
7. Úředníci – Invalidita – Předložení případu výboru pro otázky invalidity – Pravomoc přesně vymezená článkem 59 služebního řádu
(Služební řád, čl. 59 odst. 4)
8. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Složení – Jmenování lékařů – Změna volby – Přípustnost
(Služební řád, příloha II, článek 7)
9. Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Lékařské vyšetření – Obsah – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Rozsah
(Služební řád, čl. 59 odst. 1 a 4)
10. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Složení – Nahrazení třetího lékaře, jmenovaného ex offo předsedou Soudního dvora, lékařem jmenovaným společnou dohodou dvou ostatních lékařů – Přípustnost – Podmínky
(Služební řád, příloha II, článek 7)
11. Úředníci – Sociální zabezpečení – Invalidní důchod – Možnost výboru pro otázky invalidity pravidelně přezkoumávat vývoj situace úředníka – Rozsah
(Služební řád, příloha VIII, článek 15)
12. Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Respektování zásady tajnosti jednání – Rozsah
(Služební řád, článek 26a a čl. 78 pátý pododstavec a příloha II, čl. 9 druhý a třetí pododstavec)
1. Žalobní důvody vycházející z nedostatku pravomoci autora aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, z porušení formálních náležitostí a z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou nepominutelné důvody, které musí unijní soud zkoumat z úřední povinnosti.
(viz bod 65)
Odkazy:
Soudní dvůr: 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, bod 64
Tribunál Evropské unie: 8. července 2010, Komise v. Putterie-De-Beukelaer, T‑160/08 P, bod 61 a citovaná judikatura
2. Orgán nemá povinnost konkretizovat v interním správním rozhodnutí určeném jeho útvary některému z jeho úředníků odkazy na interní právní ustanovení týkající se zastupování, a tím spíše ani povinnost citovat obsah těchto ustanovení.
(viz bod 74)
3. Jednání výboru pro otázky invalidity nejsou součástí kontradiktorního správního řízení zahájeného proti úředníkovi a jejich účelem není ani rozhodnout ve sporu mezi administrativou a jejím pracovníkem. Účelem jednání výboru pro otázky invalidity je vypracovat lékařské nálezy umožňující administrativě rozhodnout, zda a do jaké míry je dotyčný úředník invalidní. Z toho důvodu ze zásad souvisejících s právem se v řízení účinně bránit neplyne povinnost tohoto výboru vyslechnout daného úředníka.
Naproti tomu v takových zvláštních správních řízeních, jako je řízení o odchodu do invalidního důchodu, se dotyčný úředník může dovolávat procesních práv, která jsou těmto řízením vlastní, a tedy práv odlišných od práva se v řízení účinně bránit.
V průběhu jednání výboru pro otázky invalidity jsou v této souvislosti zaprvé zájmy úředníka reprezentovány a chráněny tím, že je v tomto výboru v souladu s článkem 7 přílohy II služebního řádu přítomen lékař, který jej zastupuje. Zadruhé je zárukou nestrannosti jednání výboru pro otázky invalidity jmenování třetího lékaře, a to společnou dohodou obou členů jmenovaných každým z účastníků, nebo v případě, že se nedohodnou, předsedou Soudního dvora. Zatřetí může podle článku 9 přílohy II služebního řádu dotyčný úředník předložit výboru pro otázky invalidity jakoukoli zprávu nebo potvrzení od praktických lékařů, které konzultoval.
(viz body 79 až 81)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, body 10 a 16
Soud pro veřejnou službu: 16. května 2012, Skareby v. Komise, F‑42/10, bod 48
4. Z důvodu významu úkolů a pověření, jež příslušná ustanovení služebního řádu svěřují výboru pro otázky invalidity, má unijní soud provádět omezený soudní přezkum pravidel týkajících se ustavování a řádného fungování tohoto výboru. V jejich čele stojí pravidlo stanovené v článku 7 přílohy II služebního řádu, které úředníkovi zaručuje, že jeho práva a zájmy jsou chráněny tím, že je v tomto výboru přítomen lékař, který má jeho důvěru. Existenci podmínek odůvodňujících jmenování tohoto lékaře ex offo je proto třeba pečlivě ověřovat nejen s ohledem na chování dotyčného úředníka, ale i na veškeré užitečné informace předložené unijnímu soudu.
(viz bod 85)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 21. března 1996, Otten v. Komise, T‑376/94, bod 47
5. Informace, které si v rámci řízení o invaliditě mohou navzájem sdělit úředník a lékař jím jmenovaný k jeho zastupování ve výboru pro otázky invalidity a které se týkají zejména existence či zachování mandátu takto jmenovaného lékaře či podrobností k výkonu tohoto mandátu, spadají do smluvních vztahů a vztahů důvěry mezi tímto lékařem a úředníkem, kterého lékař zastupuje. Proto s výjimkou případů vážného podezření a zjevných indicií týkajících se skutečného původu sdělení obdržených členy výboru pro otázky invalidity či příslušnými útvary orgánu přímo od lékaře jmenovaného žalobcem nevyplývá z rozhodnutí tohoto lékaře, kterým jsou ostatní členové tohoto výboru informování o tom, že se vzdává mandátu, kterým ho úředník pověřil, povinnost těchto ostatních členů nebo útvarů orgánu se ujistit, že o tomto vzdání se mandátu byl skutečně zpraven i úředník, kterého má tento lékař zastupovat. V rámci zmíněných smluvních vztahů a vztahů důvěry mezi lékařem a úředníkem, kterého tento lékař zastupuje, se totiž vědomost dotyčného úředníka o takovém rozhodnutí považuje v zásadě za danou.
(viz bod 91)
6. Dospěje-li výbor pro otázky invalidity k názoru, že je vhodné provést vyšetření úředníka, musí tento úředník v rámci povinnosti loajality a spolupráce, kterou má podle článku 21 služebního řádu každý úředník, vynaložit veškeré úsilí nezbytné k tomu, aby vyhověl výzvám k dostavení se k výboru pro otázky invalidity.
(viz bod 98)
7. V případě úředníka, jehož volno z důvodu nemoci celkově přesáhne v průběhu tří let dvanáct měsíců, nespadá předložení případu k výboru pro otázky invalidity do diskreční pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování. Tato pravomoc je naopak přesně vymezena a výslovně ohraničena podmínkami stanovenými v čl. 59 odst. 4 služebního řádu.
(viz bod 104)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, bod 66
8. Litera ani duch článku 7 přílohy II služebního řádu nebrání orgánu ani úředníkovi, aby v případě potřeby změnili volbu lékaře pověřeného jejich zastupováním ve výboru pro otázky invalidity, zejména v případech, kdy tento lékař již není k dispozici.
Proto v případě, kdy je to nezbytné, mohou být individuální rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování týkající se složení výboru pro otázky invalidity ratione personae změněna kdykoli v průběhu jednání tohoto výboru.
Postupné nahrazování jednoho či několika členů výboru pro otázky invalidity, v jehož důsledku může být jeho složení dokonce zcela změněno, tak nevede automaticky k zániku tohoto výboru ani jeho mandátu a neplyne z něj nevyhnutelně ani to, že by orgán oprávněný ke jmenování předložil případ v průběhu času dvěma různým výborům pro otázky invalidity.
(viz body 119, 120 a 134)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 23. listopadu 2004, O v. Komise, T‑376/02, bod 42
9. Článek 59 odst. 1 služebního řádu umožňuje orgánu kdykoli podrobit úředníka, který čerpá volno z důvodu nemoci, lékařskému vyšetření, a to bez ohledu na to, zda byl výbor pro otázky invalidity podle odstavce 4 téhož článku ustaven, či nikoli. Co se týče obsahu tohoto vyšetření, rozhoduje o typu vhodného či nezbytného vyšetření lékařská služba orgánu, pod který daný úředník spadá, v závislosti na zdravotním stavu tohoto úředníka. S výjimkou zjevné nesprávnosti je takové rozhodnutí v důsledku své povahy Soudem nepřezkoumatelné.
(viz bod 124)
10. Skutečnost, že je lékař pověřený zastupováním úředníka ve výboru pro otázky invalidity jmenován ex offo předsedou Soudního dvora, neznamená, že by se od lékaře jmenovaného tímto způsobem neočekávalo, že bude jednat na účet a v zájmu úředníka, jehož zastupováním je pověřen. Tento lékař naopak při výkonu pravomocí podle služebního řádu jedná v zájmu úředníka, kterého zastupuje, a je tudíž z toho titulu plně oprávněn k tomu, aby v souladu s čl. 7 prvním pododstavcem přílohy II služebního řádu jmenoval třetího lékaře po dohodě s lékařem jmenovaným orgánem.
Proto vzhledem k tomu, že se od prvního a druhého lékaře ve výboru pro otázky invalidity očekává, že každý z těchto lékařů bude plnit své úkoly – jeden v zájmu orgánu, druhý v zájmu dotčeného úředníka – je třeba uznat, že tito dva lékaři musí mít také možnost plně vykonávat své pravomoci, které jim přiznává služební řád. Jakmile jsou tedy tito dva lékaři povoláni zastávat mandát člena výboru pro otázky invalidity, musí mít v zájmu řádného průběhu jednání výboru pro otázky invalidity možnost jmenovat třetího lékaře buď tím, že rozhodnou, aby již jmenovaný třetí lékař setrval ve své funkci, nebo tím, že se například z důvodu své preference pro lékaře s jinou specializací rozhodnou jmenovat společnou dohodou třetího lékaře, který má jejich důvěru.
Jmenování třetího lékaře ex offo předsedou Soudního dvora mimoto nemá povahu soudního rozhodnutí, nýbrž povahu správního aktu, který v důsledku této své povahy nemůže nevyhnutelně bránit jakékoli možnosti dohody mezi dotyčnými lékaři. Společná dohoda těchto dvou lékařů o jménu třetího lékaře má navíc, jak stanoví článek 7 přílohy II služebního řádu, přednost před jmenováním předsedou Soudního dvora ex offo, takže jmenování ex offo nastává a platí jen v případě, že mezi dvěma dotyčnými lékaři není dosaženo shody.
Vzhledem k tomu, že účelem článku 7 přílohy II služebního řádu je zajistit, aby třetí lékař měl pokud možno důvěru lékaře orgánu i lékaře dotčeného úředníka, nemohou z důvodu předchozího jmenování ex offo předsedou Soudního dvora být dva členové výboru pro otázky invalidity, z nichž jeden je pověřen zastupováním orgánu a druhý zastupováním dotčeného úředníka, zbaveni pravomoci, kterou jim přiznává první pododstavec citovaného článku, a sice pravomoci jmenovat společnou dohodou třetího lékaře.
Posudek vydaný jednomyslně výborem pro otázky invalidity naproti tomu nemůže platně zhojit případnou vadu postihující legalitu složení tohoto výboru a posteriori.
(viz body 135, 136 a 138 až 141)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Biedermann v. Účetní dvůr, bod 10
Soud prvního stupně: 3. června 1997, H v. Komise, T‑196/95, bod 80
Soud pro veřejnou službu: 14. září 2011, Hecq v. Komise, F‑47/10, bod 52
11. Činnost úředníka, který byl prohlášen za osobu s úplnou trvalou invaliditou, je pouze přerušena, jelikož vývoj jeho situace v rámci orgánů závisí na trvání podmínek odůvodňujících tuto invaliditu. Tato situace přitom může být přezkoumána v pravidelných časových intervalech.
Výbor pro otázky invalidity může tudíž dotyčnému orgánu doporučit, aniž je orgán oprávněný ke jmenování tímto návrhem vázán, aby bylo nové pravidelné vyšetření daného úředníka provedeno po dvou letech a poté každoročně.
(viz body 145 a 146)
Odkazy:
Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C‑198/07 P, bod 47
12. Článek 9 přílohy II služebního řádu jasně odlišuje „závěry výboru“ předávané orgánu oprávněnému ke jmenování a dotyčnému úředníkovi podle druhého pododstavce tohoto článku od „jednání výboru“ podle třetího pododstavce téhož článku, která naopak musí zůstat „tajná“.
Tajnost jednání výboru pro otázky invalidity lze vysvětlit jejich povahou, obsahem a lékařskými důsledky. Proto s jednáními výboru pro otázky invalidity nelze seznámit uvedený orgán ani dotyčného úředníka. Naproti tomu není žádný důvod pro to, aby se na úkony správní či procesní povahy téhož výboru, které nespadají do jeho lékařských pravomocí, jako například konečné rozložení hlasů nebo závěry, k nimž dospěje na základě jednání, vztahoval požadavek lékařského tajemství, takže s nimi lze seznámit orgán oprávněný ke jmenování i dotčeného úředníka.
(viz body 150 a 151)