ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhého senátu)

18. června 2015

Věc F‑50/14

Dana-Maria Pondichie

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu – Obvyklé bydliště – Případy sporadické a dočasné nepřítomnosti“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se D. M. Pondichie domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 3. října 2013, kterým jí byl odepřen příspěvek za práci v zahraničí podle čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII Služebního řádu úředníků Evropské unie v tehdy platném znění (dále jen „služební řád“).

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 3. října 2013 o odmítnutí přiznat D. M. Pondichie příspěvek za práci v zahraničí podle čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu se zrušuje. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení vynaložené D. M. Pondichie.

Shrnutí

Úředníci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Předmět – Podmínka přiznání – Neexistence obvyklého bydliště nebo hlavního povolání ve členském státě zaměstnání v referenčním období – Pojem obvyklé bydliště – Sporadická a krátkodobá nepřítomnost v uvedeném státě – Okolnost bez vlivu na obvyklou povahu bydliště – Období universitního studia následované obdobím stáže nebo zaměstnání – Vyvratitelná domněnka vůle přemístit obvyklé bydliště

[Služební řád úředníků, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. a)]

Cílem přiznání příspěvku za práci v zahraničí stanoveného v čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu je kompenzovat zvláštní výdaje a nevýhody vyplývající z přijetí zaměstnání u orgánu Evropské unie pro úředníky a zaměstnance, kteří jsou z tohoto důvodu povinni změnit pobyt ze země jejich bydliště do země výkonu zaměstnání.

Článek 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu se pro účely určení případů vyslání do zahraničí opírá o pojmy obvyklé bydliště a hlavní povolání dotčené osoby před nástupem do funkce, což má za cíl stanovit jednoduchá a objektivní kritéria. Z toho plyne, jednak že uvedené ustanovení musí být vykládáno tak, že při přiznávání příspěvku za práci v zahraničí používá kritérium obvyklého bydliště dotčené osoby v referenčním období, a jednak, že pojem „vyslání do zahraničí“ závisí na subjektivní situaci úředníka, tedy na míře jeho integrace v novém prostředí, kterou lze určit například podle jeho obvyklého bydliště či podle předchozího výkonu hlavního povolání.

Obvyklé bydliště je místo, které si dotyčný úředník nebo zaměstnanec stanovil jako trvalé nebo obvyklé středisko svých zájmů s úmyslem přiznat tomuto místu stálou povahu, přičemž pro účely určení obvyklého bydliště je třeba zohlednit veškeré skutkové okolnosti, které tvoří toto bydliště, zejména pak skutečné bydliště dotčené osoby.

Dotčený úředník nebo zaměstnanec ztrácí nárok na příspěvek za práci v zahraničí pouze tehdy, pokud během celého referenčního období měl obvyklé bydliště nebo vykonával své hlavní povolání v zemi, kde je zaměstnán, přičemž sporadické a krátkodobé absence v zemi výkonu zaměstnání nelze považovat za dostačující k tomu, aby bydliště žalobkyně ve státě výkonu práce ztratilo povahu obvyklého bydliště.

Avšak v případě, kdy má dotčená osoba po studiu na stejném místě stáž nebo zaměstnání, může trvalá přítomnost dotčené osoby v dotyčné zemi vytvořit domněnku, i když vyvratitelnou, případné vůle přemístit stálé nebo obvyklé centrum jejích zájmů, a tedy její obvyklé bydliště do této země.

(viz body 32 až 35 a 39)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek Magdalena Fernández v. Komise, C‑452/93 P, EU:C:1994:332, bod 21

Soud prvního stupně: rozsudky Magdalena Fernández v. Komise, T‑90/92, EU:T:1993:78, bod 29; Reichert v. Parlament T‑18/98, EU:T:2000:113, bod 25; Liaskou v. Rada, T‑60/00, EU:T:2001:129, bod 52; E v. Komise, T‑251/02, EU:T:2004:357, bod 53; Salazar Brier v. Komise, T‑83/03, EU:T:2005:371, bod 65; De Bustamante Tello v. Rada, T‑368/03, EU:T:2005:372, bod 52, F v. Komise, T‑324/04, EU:T:2007:140, bod 86, a Asturias Cuerno v. Komise, T‑473/04, EU:T:2007:184, bod 73

Soud pro veřejnou službu: rozsudky Tzvetanova v. Komise, F‑33/09, EU:F:2010:18, bod 57; Mioni v. Komise, F‑28/10, EU:F:2011:23, body 22 a 32, a Bourtembourg v. Komise, F‑6/12, EU:F:2012:175, body 28 a 29