Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundessozialgericht (Německo) dne 16. ledna 2019 – ZP v. Bundesagentur für Arbeit
(Věc C-29/19)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundessozialgericht
Účastníci původního řízení
Žalobce: ZP
Žalovaný: Bundesagentur für Arbeit
Předběžné otázky
Musí být čl. 62 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/20041 ve spojení s čl. 62 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 vykládán v tom smyslu, že při nezaměstnanosti pracovníka musí příslušná instituce členského státu bydliště založit výpočet dávek na „platu“, který dotyčná osoba „obdržela“ za svou poslední činnost zaměstnance na území této instituce, i tehdy, pokud podle vnitrostátních právních předpisů upravujících podporu v nezaměstnanosti, platných pro příslušnou instituci, tento výdělek nelze zohlednit kvůli nedostatečné době jeho pobírání a namísto toho je předepsáno stanovení výše dávek za pomoci fikce?
2. Musí být čl. 62 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 ve spojení s čl. 62 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 vykládán v tom smyslu, že při nezaměstnanosti pracovníka musí příslušná instituce členského státu bydliště založit výpočet dávek na „platu“, který dotyčná osoba „obdržela“ za svou poslední činnost zaměstnance na území této instituce, i tehdy, pokud podle vnitrostátních právních předpisů, platných pro příslušnou instituci, tento výdělek nelze zahrnout do referenčního období jako základ pro výpočet dávek, jelikož nebyl včas vyúčtován, a náhradou za to je předepsáno stanovení výše dávek za pomoci fikce?
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72).