USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
18. června 2013
Věc F‑100/11
Luigi Marcuccio
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Denní příspěvek – Podmínky poskytnutí – Skutečné bydliště v místě zaměstnání – Žaloba po právní stránce zcela zjevně neopodstatněná – Náklady řízení – Článek 94 jednacího řádu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marcuccio domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 22. prosince 2010, kterým mu Evropská komise odmítla přiznat denní příspěvek.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně neopodstatněná. L. Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu nahradit náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. L. Marcuccio je povinen zaplatit Soudu pro veřejnou službu Evropské unie částku 2 000 eur.
Shrnutí
1. Úředníci – Náhrada výdajů – Denní příspěvek – Podmínky přiznání – Kumulativní charakter
(Služební řád, článek 20; příloha VII, článek 10)
2. Soudní řízení – Náklady řízení – Náklady způsobené Soudu pro veřejnou službu bezdůvodně nebo zlovolně v důsledku zneužívající žaloby úředníka
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 94)
1. Přiznání denní dávky podléhá podmínce skutečné změny bydliště za účelem splnění podmínky bydliště uvedené v článku 20 služebního řádu a podmínce výdajů a potíží způsobených nutností přestěhovat se nebo se dočasně usadit v místě zaměstnání. Jelikož jsou tyto dvě podmínky kumulativní, nemůže být denní příspěvek poskytnut zejména úředníkovi, který neprokáže, že by mu byly takové výdaje nebo potíže způsobeny.
(viz bod 27)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. února 1987, Mouzourakis v. Parlament, 280/85, body 9 a 12
Soud prvního stupně: 10. července 1992, Benzler v. Komise, T‑63/91, body 20 a 21
2. Podle článku 94 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu platí, že vynaložil-li Soud náklady, kterým bylo možno předejít, zejména má-li žaloba zjevně zneužívající charakter, může účastníku řízení, který je způsobil, uložit jejich úplnou nebo částečnou náhradu, aniž by výše této náhrady mohla přesáhnout částku 2 000 eur.
Toto ustanovení je namístě použít v případě zjevně neopodstatněné a zneužívající žaloby týkající se rozhodnutí přijatého před více než devíti a půl rokem, které bylo Soudem zrušeno, a kdy žalobce zvolil soudní cestu bez jakéhokoli platného odůvodnění.
(viz body 45 a 46)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 14. září 2011, Marcuccio v. Komise, T‑236/02, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Soudním dvorem, věc C‑617/11 P