Language of document : ECLI:EU:F:2013:79

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

18. června 2013

Věc F‑100/11

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Denní příspěvek – Podmínky poskytnutí – Skutečné bydliště v místě zaměstnání – Žaloba po právní stránce zcela zjevně neopodstatněná – Náklady řízení – Článek 94 jednacího řádu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marcuccio domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 22. prosince 2010, kterým mu Evropská komise odmítla přiznat denní příspěvek.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá jako zjevně neopodstatněná. L. Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu nahradit náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. L. Marcuccio je povinen zaplatit Soudu pro veřejnou službu Evropské unie částku 2 000 eur.

Shrnutí

1.      Úředníci – Náhrada výdajů – Denní příspěvek – Podmínky přiznání – Kumulativní charakter

(Služební řád, článek 20; příloha VII, článek 10)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Náklady způsobené Soudu pro veřejnou službu bezdůvodně nebo zlovolně v důsledku zneužívající žaloby úředníka

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 94)

1.      Přiznání denní dávky podléhá podmínce skutečné změny bydliště za účelem splnění podmínky bydliště uvedené v článku 20 služebního řádu a podmínce výdajů a potíží způsobených nutností přestěhovat se nebo se dočasně usadit v místě zaměstnání. Jelikož jsou tyto dvě podmínky kumulativní, nemůže být denní příspěvek poskytnut zejména úředníkovi, který neprokáže, že by mu byly takové výdaje nebo potíže způsobeny.

(viz bod 27)

Odkazy:

Soudní dvůr: 5. února 1987, Mouzourakis v. Parlament, 280/85, body 9 a 12

Soud prvního stupně: 10. července 1992, Benzler v. Komise, T‑63/91, body 20 a 21

2.      Podle článku 94 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu platí, že vynaložil-li Soud náklady, kterým bylo možno předejít, zejména má-li žaloba zjevně zneužívající charakter, může účastníku řízení, který je způsobil, uložit jejich úplnou nebo částečnou náhradu, aniž by výše této náhrady mohla přesáhnout částku 2 000 eur.

Toto ustanovení je namístě použít v případě zjevně neopodstatněné a zneužívající žaloby týkající se rozhodnutí přijatého před více než devíti a půl rokem, které bylo Soudem zrušeno, a kdy žalobce zvolil soudní cestu bez jakéhokoli platného odůvodnění.

(viz body 45 a 46)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 14. září 2011, Marcuccio v. Komise, T‑236/02, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Soudním dvorem, věc C‑617/11 P