ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

23. listopadu 2010

Věc F‑8/10

Johan Gheysens

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce – Neprodloužení smlouvy – Povinnost uvést odůvodnění“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se J. Gheysens domáhá zejména zrušení rozhodnutí odmítajícího prodloužit jeho smlouvu na dobu určitou po 30. září 2009.

Rozhodnutí:      Žaloba J. Gheysense se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti

[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 3; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. e)]

2.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí odmítající prodloužit smlouvu pomocného zaměstnance

(Služební řád úředníků, článek 25 a čl. 90 odst. 1)

3.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Prodloužení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Soudní přezkum – Meze

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 88)

1.      Podle čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí žaloba obsahovat popis žalobních důvodů a uplatňovaných právních a skutkových argumentů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit jeho obranu a uvedenému Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. Je tomu tak tím spíš, že podle čl. 7 odst. 3 přílohy I statutu Soudního dvora písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu v zásadě zahrnuje pouze jednu výměnu spisů, nerozhodne-li tento soud jinak. Tato zvláštnost řízení před Soudem pro veřejnou službu vysvětluje, že na rozdíl od toho, co čl. 21 první pododstavec statutu Soudního dvora stanoví pro řízení před Soudním dvorem nebo Tribunálem, popis žalobních důvodů a argumentů v žalobě nemůže být stručný.

(viz bod 60)

Odkazy:

Tribunál: 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 20

Soud pro veřejnou službu: 26. června 2008, Nijs v. Účetní dvůr, F‑1/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑229 a II‑A‑1‑1231, bod 24; 4. června 2009, Adjemian a další v. Komise, F‑134/07 a F‑8/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑149 a II‑A‑1‑841, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑325/09 P

2.      Rozhodnutí odmítající prodloužit smlouvu na dobu určitou je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení ve smyslu článku 25 služebního řádu, pokud se liší od dotčené smlouvy, o což se jedná zejména tehdy, když se zakládá na nových skutečnostech nebo když představuje zaujetí stanoviska správy po žádosti dotčeného zaměstnance, které se týká možnosti, jež je uvedena ve smlouvě, tuto smlouvu prodloužit. Toto zamítavé rozhodnutí musí být odůvodněno.

(viz bod 64)

Odkazy:

Soudní dvůr: 23. září 2004, Hectors v. Parlament, C‑150/03 P, Sb. rozh. s. I‑8691, bod 40; 23. října 2009, Komise v. Potamianos, C‑561/08 P a C‑4/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 45, 46 a 48

Tribunál: 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑75 a II‑A‑2‑469, body 21 a 23; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, body 143 až 170

3.      Neprodloužení smlouvy na dobu určitou spadá do široké posuzovací pravomoci příslušného orgánu, a přezkum soudu Unie se tedy musí omezit na ověření absence zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci. Prodloužení smlouvy na dobu určitou představuje pouze možnost ponechanou orgánu zmocněnému uzavírat pracovní smlouvy, která podléhá podmínce, že je v souladu se zájmem služby.

Oprávněný orgán má při rozhodování o postavení zaměstnance povinnost zohlednit veškeré skutečnosti, které mohou být pro jeho rozhodnutí určující, a zejména pak zájem dotčeného zaměstnance. To vyplývá totiž z povinnosti správy jednat s náležitou péčí, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád a obdobně pracovní řád ostatních zaměstnanců vytvořily ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a jeho zaměstnanci.

Naproti tomu s přihlédnutím k pravidlu, podle něhož stálé pracovní místo zapsané do rozpočtových míst orgánu musí být v zásadě obsazeno přijetím úředníka, a s přihlédnutím k zájmu služby zaměstnat úředníka, aby zastával funkce trvalého charakteru, kontinuita služby nepředstavuje skutečnost dostačující k založení zjevně nesprávného posouzení.

(viz body 75, 76 a 81)

Odkazy:

Tribunál: 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, Recueil FP, s. I‑A‑37 a II‑239, body 50, 51 a 64; 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T‑258/03, Sb. VS s. I‑A‑45 a II‑189, bod 49

Soud pro veřejnou službu: 27. listopadu 2008, Klug v. EMEA, F‑35/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑387 a II‑A‑1‑2127, body 65 až 67