Kasační opravný prostředek podaný dne 24. září 2018 Prysmian SpA, Prysmian Cavi e Sistemi Srl proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 12. července 2018 ve věci T-475/14, Prysmian a Prysmian Cavi e Sistemi v. Komise
(Věc C-601/18 P)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Prysmian SpA, Prysmian Cavi e Sistemi Srl (zástupci: C. Tesauro, F. Russo, L. Armati, avvocati)
Další účastnice řízení: Evropská komise, The Goldman Sachs Group, Inc., Pirelli & C. SpA
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:
zrušil napadený rozsudek,
vyhověl návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni,
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Podpůrně navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr:
vrátil věc Tribunálu,
rozhodl, že o nákladech řízení prvním stupni a odvolacího řízení se rozhodne později.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Tribunál se dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že článek 20 nařízení č. 1/20031 nebrání Komisi udělat si klony celých pevných disků jejích zaměstnanců, aniž přezkoumala jejich obsah, a pokračovat v jejich prozkoumávání v prostorách Komise v Bruselu. Správný výklad tohoto ustanovení je takový, že inspekce se mohou provádět pouze v prostorách podniku a Komise si může pořizovat kopie pouze těch záznamů, jejichž relevanci prozkoumala. Vzhledem k tomu, že jde o zásah do základních práv společností a jejich zaměstnanců, postup jako je klonování celých pevných disků by neměl být degradován na vysvětlivky, které poskytují Komisi neomezenou diskreční pravomoc, ale měl by se řídit právními předpisy v souladu se zásadou zákonnosti.
Tribunál se dopustil porušení zásady osobní odpovědnosti, právní jistoty a zásady rovného zacházení, a navíc porušení své povinnosti odůvodnění tím, že nerozhodl, že přičtení odpovědnosti podniku Prysmian Cavi e Sistemi na základě ekonomické kontinuity představuje výjimku z pravidla, podle kterého odpovědnost nese právnická osoba řídící podnik v momentě porušení. Tato výjimka se musí - stejně jako všechny výjimky - uplatňovat úzce a může být odůvodněna pouze tehdy, když je ohrožena účinnost pravidel hospodářské soutěže. Tribunál se kromě toho dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že v tomto případě nedošlo k diskriminaci na základě toho, že nemůže existovat rovnost v protiprávnosti, jelikož rozhodování o přiznání odpovědnosti na základě hospodářské kontinuity ve skutečnosti přísluší Komisi.
Tribunál se nezabýval hlavním tvrzením předloženým žalující společností v řízení v prvním stupni, a sice že zásadu „domácího území“ nelze - i kdyby existovala - quod non - racionálně uplatňovat ve všech různorodých případech uvedených v rozhodnutí, a neprokázal právně dostačujícím způsobem jediné a pokračující protiprávní jednání.
Tribunál jednal ultra petita a porušil právo navrhovatelek na obhajobu podle článku 48 Listiny základních práv Evropské unie a článku 6 EÚLP při zkoumání sedmého žalobního důvodu, který navrhovatelky uplatnily v řízení v prvním stupni, pokud jde o datum počátku kartelové dohody. Tribunál zjevně nesprávně pochopil důkazy, které mu byly předloženy, a při jejich přezkumu uplatnil nesprávné právní kritérium. Takové zjevné zkreslení důkazů vedlo k vyvození chybných závěrů a k nesprávnému právnímu závěru, že Komise mohla stanovit datum počátku protiprávního jednání, ovlivňujícího obchod mezi členskými státy podle článku 101 SFEU, na 18. únor 1999.
Tribunál porušil zásadu rovného zacházení, když potvrdil posouzení Komise, že rozdělování si projektů mezi evropskými výrobci v souvislosti s „pouze evropskou - (R)“ konfigurací odůvodňovalo zvýšení koeficientu závažnosti o 2% (a tedy „vstupní poplatek“) pro evropské výrobce, zatímco žádné takové zvýšení bylo uplatněno na asijské výrobce. Není akceptovatelné, že na jedné straně se v rozhodnutí Komise dospělo ke konstatování jediného a pokračujícího protiprávního jednání na základě pravidla domovského území sestávajícího ze vzájemně závislých konfigurací, a zároveň se akceptovalo, že aktivní účast v jedné nebo ve druhé konfiguraci odůvodňuje různý stupeň závažnosti pro účastníky. I kdyby nebyli výrobci z Asie aktivně zapojeni do údajného evropského rozdělení, přispěli k tomuto rozdělení ve srovnatelné míře jako evropští výrobci.
____________
1 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1, Zvl. vyd. 08/002 s. 205).